Novým argentinským prezidentem se stal Javier Milei. Krajně pravicový libertarián chce „ořezat“ státní aparát v zemi, kterou drtí vysoká inflace a rostoucí všudypřítomná chudoba. Ta dopadá hlavně na mladou generaci.
Poslechněte si text i v audiu a nezapomeňte zakliknout sledování v podcastových aplikacích.
„Zpívám dál, nikdy jsem nechtěl přestat snít, dnes se mi plní sny,“ zní překlad argentinského hitu Vamos por la Gloria skupiny La Beriso. Právě tóny této skladby doprovodily v neděli 19. listopadu na pódium novou argentinskou hlavu státu, která podle všeho otřese základy země a tamní politiky.
Excentrický ekonom, který ovládl primárky, oslovil téměř 56 % voličů, což je nejvyšší volební zisk od argentinského návratu k demokracii v roce 1983. Do druhého kola přitom mířil z druhého místa se ztrátou sedmi procent na vládního perónistického kandidáta a ministra hospodářství Sergia Massu.
🔴 ASÍ SUBÍA MILEI AL ESCENARIO
El presidente electo fue presentado por su hermana Karina, a quien llaman "El Jefe".
Ingresó en medio de aplausos, con una canción de La Beriso, "Vamos por la Gloria". pic.twitter.com/vc1I2kWDmQ
— Perspectiva Sur (@perspectivasur) November 20, 2023
Zvoleného prezidenta představila jeho sestra Karina Milei.
Na pódium vystoupil ekonom Javier Milei spolu se svou sestrou Karinou, podle serveru Buenos Aires Herald zřejmě budoucí první dámou. A také jednou ze dvou osob, kterým tento muž kdy důvěřoval. „Já jsem pro Kari tím, čím byl Áron pro Mojžíše. Jsem šiřitelem myšlenek,“ prohlásil Milei před volbami v rozhovoru s televizní moderátorkou Vivianou Canosa v narážce na starozákonního proroka.
Právě Karina Milei má být jeho ideovou inspirací, „el jefe“ – šéfem, i celoživotním přítelem. „Milei měl velmi těžký život – s otcem, který ho bil, s krutou matkou, s přáteli, které nikdy neměl… Jediný člověk, jenž byl po jeho boku celý život, je Karina,“ řekl BBC Mundo novinář Juan Luis González.
Naklonovaní poradci
Druhou „osobou“, které Milei důvěřoval, byl jeho pes Conan, pojmenovaný po slavném akčním hrdinovi. Anglický mastif, jehož Milei adoptoval v roce 2004, byl podle Gonzáleze jako syn, kterého svobodný a bezdětný politik nikdy neměl.
Se psem, jak nový prezident věří, se podle deníku La Nacion setkali v minulém životě v římské aréně jako gladiátor a lev, kde namísto boje ale spojili síly. Právě to považoval ekonom za znamení pro svou kampaň, ve které nechyběl motiv lva – zakódovaný do Mileiova účesu.
Zapřisáhlý libertarián slíbil ,ořezat‘ státní aparát, tedy zrušit centrální banku i většinu ministerstev.
Když původně televizní bavič a moderátor v roce 2017 o psa přišel, nejprve se s ním pomocí média telepaticky spojil, aby ho následně nechal podle svých slov za v přepočtu více než milion korun naklonovat. Výsledkem bylo pět štěňat pojmenovaných nejen po svém předkovi, ale také po významných ekonomech – Murraym Rothbardovi, Miltonu Friedmanovi a Robertu Lucasovi.
Psí pětice ale nemá funkci jen domácích mazlíčků, ale také politických poradců. „Je přesvědčený, že mu psi radí v různých oblastech: jeden v politice, druhý v ekonomice, další v obecných věcech,“ řekl v pořadu 20minutos González. Sám Milei to poté v rozhovoru pro The Economist potvrdil.
Řez státu motorovou pilou
Mnohem více vlivu na muže, který do velké politiky vstoupil teprve před dvěma lety, ale mají jeho spolupracovníci a vzory. Zásadní je v jeho pohledu na svět kromě sestry i další žena, viceprezidentka Victoria Villarruel.
Všichni pak pravděpodobně stojí za takzvaným „plánem motorové pily“, která je spolu s Mileiovým superhrdinským alter egem symbolem jeho kampaně. Zapřisáhlý libertarián slíbil „ořezat“ státní aparát, tedy zrušit centrální banku i většinu ministerstev.
Chainsaw Man Javier Milei is Argentina's new president. pic.twitter.com/dxzLutatzt
— Ian Miles Cheong (@stillgray) November 19, 2023
Skončit tak má například ministerstvo ochrany životního prostředí, ale i rezorty školství, práce nebo dopravy, stejně jako ministerstvo pro ženy, genderové otázky a identitu. „Rovnost je zaručena rovností před zákonem,“ cituje Mileie stanice Cadena Ser.
Příslušnost ke konzervativnímu hnutí pak Milei prokazuje i popíráním klimatické změny, odmítáním práva na potrat nebo odporem k vyučování sexuální výchovy na školách. Mimo to slíbil, že výrazně uvolní pravidla pro držení zbraní a umožní zavést trh s lidskými orgány.
Čtěte také: Bůh s tebou, má Argentino. Prezidentem se stal Javier Milei
S cílem zlepšit ekonomickou situaci země pak nový prezident, který 10. prosince nahradí v úřadu Alberta Fernándeze, plánuje dolarizovat tamní ekonomiku a masivně škrtat ve státním rozpočtu. Na základě předvolebních proklamací se tak očekává zásah do dopravy, kde by došlo ke zrušení dotací na jízdné, nebo zpoplatnění dosud bezplatného vysokého školství.
Vzpomínání na diktaturu
Nebyly to ale jen ekonomické otázky, na co Milei v kampani sázel. Přímou součástí politického boje se staly i kulturní války. Ty zahrnovaly debaty o již zmíněných právech – na potrat i na držení zbraně. Největší pozornosti se ale dostalo pohledu na dějiny a takzvané politice paměti.
Svými výroky na sebe upoutala Mileiova viceprezidentka Villarruel, která opakovaně popírala, že by argentinská vojenská diktatura mezi lety 1976 až 1983 připravila o život až 30 tisíc lidí, a počet obětí výrazně snižovala.
Před druhým kolem také musela odmítat dohady o tom, že by v případě vítězství uvažovala o amnestii pro příslušníky armády obviněné z genocidy spáchané v době vojenské vlády.
Viceprezidentka Victoria Villarruel / Foto: Vox España / CC0
O svou budoucnost se ale aktuálně bojí muzea, která připomínají zločiny junty. Viceprezidentka totiž oznámila plán přesunout muzeum (dříve vojenskou akademii) Escuela Superior de Mecánica de la Armada, kde probíhalo mučení vězňů z řad opozice.
Mileiova pravá ruka je totiž dcerou vojenského veterána z malvínské války a neteří Ernesta Villarruela, jenž byl v říjnu 2015 zatčen za zločiny mučení během diktatury. Sama má blízko k několika velitelům obviněným z válečných zločinů, a dokonce navštívila diktátora Jorgeho Rafaela Videlu, když o vládě vojenské junty psala knihu.
Rozporuplné reakce
Velebení období diktatury přitom není v dnešní Latinské Americe nic neobvyklého. O „revizi historie“ se pokoušeli a stále pokouší také Jair Bolsonaro v Brazílii nebo José Antonio Kast v Chile, Mileiovi podporovatelé a spojenci.
Čtěte také: „Spravedlnost si dala načas.“ Po 50 letech Chile nahlíží do své temné minulosti
Zatímco v této části politického spektra zavládla z Mileiova vítězství radost, kdy mu postupně gratuloval právě Bolsonaro, americký exprezident Donald Trump či majitel platformy X Elon Musk, latinskoamerická levice neskrývala zklamání.
„Demokracie je hlasem lidu a musí být vždy respektována,“ komentoval aktuální situaci na jihu kontinentu brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva. „Příští vládě přeji hodně štěstí a úspěchů. Argentina je skvělá země a zaslouží si náš naprostý respekt,“ dodal. „V Argentině zvítězila extrémní pravice (…) Je to smutný den pro Latinskou Ameriku,“ pronesl kolumbijský prezident Gustavo Petro.
Proti komunistům a perónistům
A není divu. Milei jako silný odpůrce levice, což dává často najevo ve svých hlasitých a vulgárních projevech, už před volbami vyhlásil přerušení vztahů s „komunisty“. Mezi ty však řadí kromě štědrého investora v regionu Čínu, jež se ke komunistické ideologii hrdě hlásí, i sousední Brazílii.
Argentinian’s new president has zero tolerance for the woke left.pic.twitter.com/BzlSs5pe5j
— End Wokeness (@EndWokeness) November 19, 2023
Podobně ostrý je i ke stálici argentinské politiky – perónistům. Nový prezident dosud odmítl oznámit svého nominanta na post ministra hospodářství, kdy převzetí tohoto rezortu po jeho prezidentském protikandidátovi přirovnal k usednutí do „elektrického křesla“.
Politický směr odkazující na někdejšího prezidenta Juana Peróna je charakteristický vysokými státními výdaji, vládními intervencemi, mocnými odbory a uzavřenou ekonomikou. Jde tedy o úplný opak Mileiova programu.
Kdo přesně jsou perónisté, není ale jednoduché určit. Kvůli popularitě tohoto proudu se k němu totiž hlásí velké množství politických stran. Během posledních 20 let pak byli zástupci a dědicové perónismu u moci takřka nepřetržitě, s výjimkou let 2015–2019, kdy volby ovládla centristická pravice.
Padla i Ciudad Evita
To všechno chce teď Milei změnit. Podařilo se mu tedy zvítězit nad perónisty, o nichž se často říkalo, že když se sjednotí, jsou k neporažení. Vysoká inflace a všudypřítomná rostoucí chudoba však vládního kandidáta Massu potopila a dala šanci libertariánskému ekonomovi.
Levicová ani pravicová cesta nikam nevedla, teď je čas na radikální změnu, pomyslela si zřejmě značná část frustrovaných Argentinců. „V posledních čtyřech letech došlo k hluboké nespokojenosti s perónismem v sektorech s nižšími příjmy,“ vysvětlil agentuře AP tamní politolog Pablo Touzon.
Krize perónismu je v tu samou chvíli i krizí argentinského státu, neboť tento směr je přítomný ve všech sférách společenského života.
Zklamání z tradičního hnutí argentinské politiky se pak objevuje také u jeho donedávna skalních příznivců. „Vždy jsem byla perónistka. Ale posledních pár let už tomu tak není,“ řekla AP 62letá bývalá odborářka Susana García.
Tato obyvatelka předměstí Buenos Aires Ciudad Evita, které na počest své ženy nechal v 50. letech vybudovat prezident Perón pro argentinské dělníky, je rozčarovaná z politiky vládnoucí strany. „Mám hezký dům, ale nemám ho za co udržovat,“ dodala García. Není tak překvapením, že ani Ciudad Evitu perónisté neuhájili.
JAJAJAJAJJA ganaba en Ciudad Evita el loco, no le importaba nada pic.twitter.com/0ATPKliJ3n
— Lucho (@ibarrainmortal) November 21, 2023
„Krize perónismu je v tu samou chvíli i krizí argentinského státu, protože perónismus je přítomný ve všech sférách a úrovních společenského života,“ píše ve svém komentáři v magazínu Jacobin Martín Mosquera. „Oba fenomény – kolaps perónistů a vzestup krajní pravice – jsou tak hluboce propojené,“ myslí si Mosquera.
Kde hledat spojence?
Kolik toho ale Milei dokáže ze svého programu prosadit, je velkou neznámou. Může za to především tradiční komplikace prezidentských systémů, a to nedostatečná podpora v zákonodárném sboru, když se vítězem nestane kandidát některé z hlavních stran.
Mileiovo uskupení v 72členném senátu získalo pouze sedm křesel, v dolní komoře pak obsadí jen 38 z 257 míst a na své straně nemá nikoho z guvernérů. Nová hlava státu se tak bude muset spoléhat na hlasy od středopravice bývalého prezidenta Mauricia Macriho, která Mileie podpořila s cílem porazit vládní perónisty.
Podle Národního institutu pro statistiku se nyní pod hranicí chudoby nacházejí čtyři z deseti Argentinců.
„Uvidíme, zda se tato volební podpora promítne do politické dohody,“ řekl stanici FRANCE 24 její odborník na Argentinu David Gormezano. „Přidají se někteří z Macriho okruhu do vlády? Nabídnou svou podporu konzervativní zákonodárci? Zatím je příliš brzy,“ poznamenává Gormezano.
Podle něho je však možné, že konzervativní tábor bude podporovat nového prezidenta, aby se pomstil svým rivalům. Přesto ale zřejmě Milei na většinu v obou komorách parlamentu jednoduše nedosáhne ani s podporou konzervativců, myslí si Gormezano.
Společnost nedůvěry
Jak obtížný čeká Mileie úkol bez ohledu na rozložení politických sil, naznačují ekonomické ukazatele. Tím nejkřiklavějším je meziroční inflace, která přesahuje 140 %. Roztáčí ji vláda svými nákladnými subvencemi, které nutí kritizovanou centrální banku tisknout víc a víc stále bezcennějších pesos. Roste tak počet obyvatel, kteří spoří v dolarech.
Země pak třetí rok po sobě zaznamenala pokles HDP, a navíc je nadále zatížena dluhem Mezinárodnímu měnovému fondu v hodnotě 44 miliard dolarů (988 miliard korun).
Čtěte také: Explained | Falklandy jsou naše, říká budoucí prezident Argentiny. Obnoví spor o ostrovy v Atlantiku?
Zatím jediným drobným pozitivem zůstává nezaměstnanost, kterou se vládě podařilo v průběhu let snižovat, až na aktuálních 6,2 %. Pokles byl ale způsoben spíš menším počtem žadatelů o práci než navýšením pracovních míst. Vinou inflace je navíc pracovní trh ve velké nejistotě, všímá si El País.
S tím se pojí i vysoká nedůvěra Argentinců ve státní instituce a především banky, a to z důvodu bankrotu a finanční krize z přelomu let 2001 a 2002, kdy přišli o veškeré své úspory.
Dvě pětiny Argentinců v chudobě
Co ale argentinskou společnost trápí především, je míra chudoby. Podle Národního institutu pro statistiku (INDEC) se pod její hranicí nacházejí čtyři z deseti Argentinců. Nejvíce jsou ohroženi mladí lidé – v této tristní životní situaci se ocitá 56 % osob mladších 15 let, přičemž téměř deset procent populace nemá peníze na zajištění dostatku potravin, uvádí El País.
Právě mladí voliči byli nejvýraznější skupinou, která od levice přešla k nově zvolenému prezidentovi. Ročníky 2001–2002 zažívají už několikátou krizi a často kvůli chybějícím financím v rodině ukončili studium už na střední škole, vysvětlil deníku El País sociolog Agustín Salvia.
U nejmladší generace voličů tak podle Salvii převládl prostý pragmatismus nad politickou ideologií. „Je mi jedno, jestli je Milei blázen, nebo jestli může splnit, co říká. S Macrim to dopadlo špatně a s Albertem (Fernándezem) to bylo ještě horší. Nechci znova to samé,“ potvrzuje jeho slova Pedro, mladý řidič zásobování v Buenos Aires.
