Izraelská armáda provádí vojenskou operaci na severu Západního břehu Jordánu. Napadené uprchlické tábory mají přitom výjimečný politický i symbolický status. Proč se IDF rozhodla zaútočit zrovna teď? A co to znamená pro tamní obyvatelstvo?
Uprchlické tábory bez přístupu k vodě či elektřině. Tisíce lidí opouštějící své domovy. Prohlášení Lékařů bez hranic, ve kterém upozorňují, že Izraelské obranné síly (IDF) útočí na sanitky a obléhají nemocnice.
Tyto zprávy zní velmi podobně jako ty za posledních deset měsíců z Gazy. Tentokrát se ale netýkají pásma na středomořském pobřeží, ale Západního břehu Jordánu, druhého palestinského území, na kterém má podle dvoustátního řešení, podporovaného všemi státy Evropské unie, vzniknout palestinský stát a kde – alespoň na papíře – vládne mezinárodně uznávaná Palestinská samospráva.
Ve městech Tubas, Túlkarim a Džanín na severu oblasti už přes týden probíhá útok IDF, který samotná armáda nazývá „protiteroristickou operací“. Během něj zabila třiatřicet Palestinců, mezi nimi i šestnáctiletou Ludžajn a čtrnáctiletého Mohameda. Oba byli zastřeleni odstřelovači – dívka ve svém pokoji skrze okno, chlapec při východu z uprchlického tábora po návštěvě příbuzných.
V bojích s místními ideologicky nesourodými guerillami zemřel jeden izraelský voják, další tři izraelští policisté byli zabiti během přestřelky na kontrolním stanovišti nedaleko Hebronu, který však leží přes sto kilometrů daleko.
„S touto hrozbou se musíme vypořádat stejně, jako to děláme s teroristickou infrastrukturou v Gaze, tedy včetně dočasných evakuací obyvatelstva a jakýchkoliv dalších nutných kroků,“ napsal na svůj účet na síti X izraelský ministr zahraničí Jisra'el Kac.
Kvůli silnému zapojení bombardování ze vzduchu si paralely s Gazou jakožto vzorem pro kontrolu Západního břehu všímali i Palestinci.
Vpády IDF do palestinských uprchlických táborů na Západním břehu nejsou neobvyklé, avšak od útoku Hamásu ze 7. října nabraly na intenzitě. Dosud největší v prosinci přesto trval pouze tři dny.
Čtěte také: Útok na Džanín z pohľadu palestínskych ľudí na úteku: „Žijeme od beznádeje k beznádeji“
Teď média upozorňují, že současný útok je rozsahem největší od roku 2002, kdy ještě probíhaly boje v rámci druhé intifády.
Napadená města přitom nesou zásadní symbolický, politický i vojensko-povstalecký význam.
Tradice odboje i uprchlictví
Většina okupovaného Západního břehu spadá plně pod kontrolu Izraele. V této části žije zhruba 300 tisíc Palestinců a přes 450 tisíc izraelských osadníků. Na zbytku roztříštěného území, kde žije zhruba dva a půl milionu Palestinců, vykonává některé státní pravomoce Palestinská samospráva, v jejímž čele stojí Mahmúd Abbás.
A právě tady se nachází trojice napadených měst, přičemž především Džanín má pověst centra odporu proti okupaci – včetně toho ozbrojeného. Ta vychází částečně z doby druhé intifády, kdy zde proběhla jedna z největších bitev: zemřelo v ní třiapadesát Palestinců a dvacet tři izraelských vojáků.
„Bitva se oslavuje jako zároveň heroická i tragická. V palestinské společnosti učinila z Džanínu symbol národního odporu,“ vysvětlují kontext novinářky serveru +972 Fatima AbdulKarim a Dalia Hatuqa.
Tradice odboje sahá do dob britského mandátu.
Místní tradice odboje přitom sahá do dob britského mandátu. Oblast se tehdy stala jedním z epicenter arabské revolty na konci 30. let poté, co byl v kopcích nedaleko Džanínu zabit Izz ad-Dín al-Kassám, oblíbený kazatel a povstalecký velitel.
Dnes se po něm jmenuje mimo jiné ozbrojené křídlo Hamásu, ale k al-Kassámovi se odkazovali také představitelé sekulárních palestinských frakcí.
V roce 1953 ve městě vznikl uprchlický tábor pro Palestince, které z jejich domů vyhnal vznik státu Izrael o pět let dříve. V současnosti tu na ploše půl kilometru čtverečních žije zhruba 14 tisíc lidí.
Stěny úzkých uliček zdobí nejen portréty palestinských bojovníků, ale také graffiti se symbolem klíče. Odkazuje k právu na návrat, ukotvený i právem mezinárodním, podle nějž se běženci, respektive jejich děti, mohou vrátit do svých domovů.
Sionistům se tento nárok ze zjevných důvodů nehodí a samotný uprchlický status často napadají.
V kombinaci se zkušeností otevřené vojenské konfrontace během druhé intifády na začátku tisíciletí má ozbrojený odpor ve městech na severu širokou podporu místních Palestinců. „Zatímco [na jihu] v Hebronu se to dělo potají, tady vojenské zásahy viděli úplně všichni,“ vysvětluje palestinský novinář Akram Al-Natsha.
Neobvyklá jednota
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
