Nejde jen o wagnerovce. Jak se Rusko snaží destabilizovat nás skrze Afriku

K posílení vlivu a posunutí svých zájmů potřebným směrem často není potřeba tisíce vojáků, stačí jich jen pár. Moskva takové služby hledá u svých moderních žoldáků. Ti působí jako prodloužená ruka Kremlu i v Africe.

Africa Corps – dříve Wagner Group – rozhodně nejsou na kontinentu, aby pomáhali místním. Hledají sebeobohacení a plní rozkazy z Ruska. Často přitom masakrují civilisty, znásilňují ženy nebo obchodují s lidmi.

Jejich zločiny přímo na místě odkrývá nigerijský novinář Philip Obaji, který se kvůli tomu ocitl v žoldáckém hledáčku. Byl dokonce zajat a mučen – přesto je odhodlán ve své práci pokračovat.

A to nejen aby osvětlil aktivity žoldáků, ale také aby vzdal hold třem ruským investigativcům, kteří při stejném pátrání přišli o život. Poprvé totiž jejich činy popisoval právě při informování o jejich vraždě.

Také o dalších děsivých příbězích i celkové činnosti Ruska v Africe jsme si povídali v Praze, kam Philip Obaji přijel od organizace Člověk v tísni převzít cenu Homo Homini.

Rozkryl jste mnoho zločinů wagnerovců a při práci na jednom takovém článku jste byl zajat. O jaký příběh šlo?

Po smrti šéfa Wagner Group Jevgenije Prigožina nikdo nevěděl, co se s wagnerovci stane. Rozhodl jsem se proto odcestovat do Středoafrické republiky (SAR) a zjistit, jak se skupina proměňuje. Psal jsem při tom o masakru ve zlatém dole Koki, kde wagnerovci zabili asi padesát lidí, mnoho zranili a další mučili. Zjistil jsem tam, že ruští žoldáci unášejí ženy.

V tomto případě je odváželi na vojenskou základnu na severozápadě SAR. A tam je znásilnili. Jejich oběti často otěhotněly. Potom je vyhodili nebo jim dali potratovou pilulku. Právě při práci na těchto článcích jsem byl zajat.

Jak zajetí probíhalo?

Do SAR a zemí, kde wagnerovci operují, nelétám, protože bych mohl být zadržen rovnou na letišti. Jezdím autem, stopuji a hranice často přecházím na odlehlých místech pěšky. Tentokrát jsem se snažil přejít hranici v kamerunském městečku, kam mě zavezl motorkář. Chtěl jsem tam udělat rozhovory s lidmi utíkajícími z SAR.

Ještě než jsem slezl z motorky, přijel k nám pickup. Vystoupili z něj čtyři středoafričtí vojáci, jeden z nich mě chytl za pas a strhl ze sedačky. Křičel jsem a ptal se, co chtějí. Pak jsem si všiml, že tam jsou dva ruští žoldáci.

Poručili vojákům odvézt mě a zavřít. A tak mě zamkli v lodním kontejneru, který byl hned u hranice. Bylo tam malé okýnko a spousta krys a švábů. Drželi mě tam přes noc.

Jak to, že vás pustili?

Motorkář, který vše viděl, zajel do města k důstojníkovi armády. Prosil za mé propuštění. Měl jsem veliké štěstí, že tam ráno nebyli wagnerovci. Přes noc mě ale mučili a měl jsem všude řezné rány. Vrátil jsem se proto do Kamerunu.

Zajetí vás ale neodradilo…

Za dva dny jsem se do SAR vrátil. Tentokrát mě zastavili rebelové. Museli jsme i s řidičem vystoupit z auta a drželi nás osm hodin. Opakoval jsem jim, že jsem novinář a přijel jsem napsat o zločinech wagnerovců, ale nevěřili mi. Nakonec dorazil jejich velitel a ten jim rozkázal nás propustit. Poté jsem se konečně mohl ponořit do práce na zmíněných dvou příbězích.

Nenapadlo vás toho nechat?

Před cestou jsem si řekl, že budu potřebovat pauzu. Nejde jen o fyzické vypětí, ale i o psychiku. Hodně jsem byl urážen například online. Po zajetí a propuštění jsem si ale řekl, že nemůžu přestat. Dostal jsem se už tak daleko a tak moc trpěl, že to prostě nemůžu vzdát.

Vím, že moje práce je nebezpečná, ale zbývá tolik věcí k odhalení. Nedávno jsem viděl dokument o Alexeji Navalném – pokud jsou i jinde na světě lidé, kteří obětují svůj život, aby pro jiné vytvořili lepší svět, tak se k nim musím přidat.

Běloši jako zdroj zla

Kdo ruští žoldáci vlastně jsou? Pracují pro Wagner Group či Africa Corps jen Rusové?

Budu mluvit hlavně o SAR. Nejdříve měli lidi hlavně z Ruska, Běloruska a Sýrie. Ze Sýrie jich hodně převeleli do Afriky, mezi nimi také Libyjce. Jakmile ale začala invaze na Ukrajinu, mnoho z nich přesunuli na Donbas. Právě tehdy začali silně nabírat bojovníky mezi místními.

Chtěli také, aby proti nim přestali bojovat rebelové. A tak jim nabídli práci. Nabídli jim, že je budou cvičit, dávat jim měsíční plat a třeba i výlet do Moskvy k dalšímu výcviku. To celkem zafungovalo. Po čase ale začali od Rusů odcházet. Nedostávali zaplaceno a jejich kolegové začali mizet. Wagnerovci je unášeli do války v Evropě a ostatní se báli, že se to stane i jim.

Čtěte také: Stálo to za ty peníze? Jak se z Konga stahují evropští žoldáci

V SAR dokonce funguje milice Wagner Tia Zandi, kterou místní vnímají jako africké wagnerovce. Ti pomáhají ruským žoldákům v boji s ostatními rebely výměnou za zbraně, munici a samozřejmě peníze.

Z toho vyplývá, že Rusové mají region velmi dobře zmapovaný a dokáží v něm fungovat.

Ano. Co se týče SAR, tak hlavním cílem Rusů je ovládání dolů na zlato. Ty jsou ale často v rukou rebelů, což způsobuje velké boje. Když byl zvolen současný prezident Faustin-Archange Touadéra (v roce 2016, pozn. red.), měla vláda pod kontrolou jen hlavní město Bangui. Zbytek držely milice – ať už muslimové, nebo křesťané.

Prezidentovi bylo jasné, že je jen otázka času, než rebelové Bangui dobydou, a tak běžel za Rusy. Putinovi slíbil zlato – proto začali wagnerovci bojovat o doly a bránit hlavní město.

Jinde ale páchají masakry. Jak je vnímají místní?

Jakmile se na ně ptáte v těžařských komunitách, tak o nich nikdo dobře nemluví. Spíše je popisují jako bělochy než Rusy. Často zabijí jejich příbuzné. Mluvil jsem s dětmi, které viděly, jak zastřelili jejich rodiče. V Bangui je to ale jiné – lidé se tam cítí ohroženi rebely a s těmi žoldáci bojují. I tam Rusové vraždí a znásilňují, ale většina lidí vidí větší nebezpečí v rebelech.

Jak moc v těchto pocitech hraje roli propaganda?

V SAR je ruská propaganda mířená hlavně na Bangui, a to i proto, že tam je elektřina, signál a tak dále. Jinde občas lidé poslouchají rádio, které ovládá vláda, ale není to časté. Jakmile pohled oddálíme a podíváme se na celý region západní a střední Afriky, uvidíme masivní propagandistickou kampaň Ruska. Nejčastěji skrze Sputnik nebo RT.

Asi ze třiceti afrických zemí lze sledovat tyto dva kanály a Moskva také často platí místní média. Já pocházím z Nigérie, a dokonce i tam najdeme média publikující jasně lživé informace lichotící ruskému vidění světa.

Politická reprezentace Ruska často při jednání s africkými státy vyzdvihuje, že nikdy nebyli kolonizátoři a jsou antiimperialističtí. Vidíme takové narativy i v jejich propagandě?

Ano, to je základ. Hlavně ve frankofonní Africe podporují pocit, že Francie nebyla nic jiného než zlo. Že Paříž zničila země jako Mali, Burkina Faso a Niger, zatímco Kreml přichází jako rovnocenný ekonomický partner. Dekády nestability a evropské vojenské přítomnosti, hlavně v Sahelu, mají za vinu, že lidé ve spolupráci se Západem nevidí pozitiva – naopak si myslí, že dané země jsou nestabilní, protože to tak Evropa a USA chtějí.

Mnohá západní vyjádření tomu asi nepomáhají.

Přesně. Před pár týdny například republikánský kongresman prohlásil, že DOGE objevilo, jak USAID podporovala teroristické skupiny jako Boko Haram, Islámský stát a Al-Káidu. To se v západní Africe stalo virální. Nic virálnějšího jsem snad neviděl.

Čtěte také: Zachránit děti Trumpovi navzdory. Jak probíhá stopka USAID

To jsou nástroje Ruska v Sahelu. Mluví se ale také hodně o přítomnosti Číny. Jak si v regionu vede Peking?

Čínské operace jsou zcela odlišné. Nemají v terénu soukromé vojenské společnosti, jsou tam hlavně ekonomicky. Problém s Čínou ale je, že mnohé africké vlády se jí zadlužily. Dostaly půjčky na mosty, železnice a tak dále. Číňané jsou také v těžebním odvětví. Často těží nelegálně, ve spolupráci se zkorumpovanými politiky. I jejich aktivity proto mohou zabíjet, i když nebojují se zbraněmi v rukou.

Ty půjčky mohly nadělat dobré věci, kdyby byly férové – čínské projekty jsou běžně předražené, což znamená, že si vlády musí půjčit více. Pak se splácí různě, třeba pomocí nerostných surovin.

Bez Prigožina

Rusko si je tedy svého ekonomického handicapu vědomo a jde na to zcela jinak.

Rusové vlastně málo investují a hodně získávají. Vyhrát souboj s Čínou ekonomicky nemohou, protože Čína má jednoduše více peněz. Nejlepší je pro Rusy jít do nestabilních regionů a pokusit se ovládat tamní zdroje.

Taková aktivita byla často popisovaná termíny organizovaného zločinu, zejména pod vedením Jevgenije Prigožina. Změnila se po jeho smrti situace?

Velmi. Pokud by byl Prigožin stále naživu, viděli bychom mnohem větší expanzi skrz jeho přímé zapojení. Třeba v Mali nyní Rusové ztrácejí vliv v bezpečnostním aparátu země a příliš nerozšiřují kontrolu dolů. S Prigožinem by byli mnohem dravější a v Mali by vznikala spousta firem napojených na Wagner Group.

V Nigeru pak sice Rusové prozkoumávají trh s uranem, ale neovládají jej. Prigožin by ho už možná řídil. Jeho smrt to všechno zpomalila. Nezměnila se ruská přítomnost jako taková, ale rozhodně to zbrzdilo expanzi.

Povídáme si v Česku, kam jste přijel převzít ocenění za svou práci a také debatovat s lidmi na festivalu Jeden svět. Proč by nás dění v regionu západní Afriky a Sahelu mělo zajímat?

Třeba proto, že Rusko se snaží posílit migraci do Evropy. V letech 2015 a 2016 zažívala Evropská unie migrační krizi také ze západní Afriky. Do Libye tehdy procházela většina lidí přes město Agadez v Nigeru. Unie nejen zaplatila lybijskou pobřežní stráž, aby migranty chytala, ale také dotovala vládu Nigeru, která převaděčství kriminalizovala.

Potom ale proběhl převrat a vlády se ujala junta podpořená Ruskem. Ta vše dekriminalizovala a z Agadezu je zase středisko migrantů a převaděčů. Ty počty ještě nejsou úplně vysoké, ale rostou. To je plán Moskvy. Viděl jsem dokonce ruská vozidla migranty do města vozit.

Přitom víme, že mnoho migrantů se na cestu vydává také kvůli ruským dezinformacím, které jim v Evropě slibují ráj na zemi. Všechny ruské aktivity do sebe zapadají. Jde o mašinérii, která útočí nejen na Afriku, ale i Evropu?

Nazval jste to úplně přesně. Celé to má destabilizovat západní Afriku a Sahel, čímž Kreml také sleduje boj s Evropskou unií. Dezinformace jsou v něm stěžejní a evropské státy by jim měly čelit více. Víme, že Rusko se snaží znepřátelit proti sobě různá etnika.

Takže používají starý evropský přístup: rozděl a panuj.

Je to tak.

Rozhovor vznikl v rámci mediálního partnerství s festivalem Jeden svět, jehož letošní ročník probíhá od 12. března do 27. dubna.