Vztahy mezi Maďarskem a Ukrajinou stále více ochromuje krize vzájemné důvěry. Kyjev přitom z pohledu Budapešti hraje významnou roli jak ve vnitřní politice, tak na mezinárodní scéně. Oproti tomu se sílící Ukrajina pouští do otevřené konfrontace maďarských pozic a využívá pokračující izolace Orbánova režimu. Příští rok může být pro bilaterální vztahy zlomový.
Pokud můžeme považovat za další zúročenou příležitost pro ukrajinskou diplomacii nedávný summit Evropského politického společenství v Moldavsku, slabinou jsou pak napjaté vztahy Kyjeva s Budapeští. A spory obou zemí o zavádění sankcí EU proti Rusku. Ty v uplynulých týdnech ještě eskalovaly v souvislosti s projednávaným rozšířením sankčního režimu.
Kromě Moskvy mají tyto restrikce postihnout i některé mezinárodní subjekty, včetně společností, jež Kyjev označil za sponzory války. Najdeme mezi nimi právě i firmy z Maďarska či Řecka, tedy ze zemí, které se rozhodly blokovat přijetí jedenáctého sankčního balíčku.
Maďarsko se v NATO svými postoji k Ukrajině naprosto izolovalo a nezískalo ze své silně konfrontační a nekompromisní pozice téměř nic.
Drama v bruselské diplomacii způsobené obcházením sankcí a zacílením na třetí státy ještě vyhrotila ostrá rétorika německé ministryně zahraničních věcí Annaleny Baerbock. Ta se na posledním zasedání Rady pro zahraniční vztahy (FAC) otevřeně pustila do kritiky svého maďarského protějška Pétera Szijjártóa, jehož země sankce nepodporuje a blokuje společný evropský přístup k vojenské podpoře Ukrajiny.
Čtěte také: Achillova pata Západu: Evropské instituce se přežívají, je třeba je reformovat
V případě Budapešti se přitom nejedná o první a pravděpodobně ani poslední nátlakovou akci proti Kyjevu, protože vzájemné vztahy jsou napjaté dlouhodobě. Taková situace existuje minimálně od roku 2014, kdy započala ruská agrese proti Ukrajině. Vůči tomuto podkopání principu státní suverenity a územní integrity totiž premiér Viktor Orbán vystupoval velmi necitlivě – v kontextu svých vlastních zájmů na západě Ukrajiny.
Spirála vzájemné nedůvěry
Jakkoli byla historie sousedských vztahů mezi Ukrajinou a Maďarskem po celou dobu novodobé historie obou zemí nesnadná, velmi složité, až katastrofické úrovně dosáhla až po zmíněném roce 2014.
Na počátku toho stály nejen komentáře maďarského premiéra vůči situaci na západě Ukrajiny v souvislosti s početnou maďarskou komunitou a jejím postavením, ale také masové rozdávání pasů etnickým Maďarům, které je na základě ukrajinské ústavy protiprávní.
Velmi vyhrocená byla atmosféra na nejvyšší politické úrovni zejména v dobách prezidenta Petra Porošenka. Ten se odmítl podřídit vyděračské taktice maďarského politického vedení v souvislosti s návrhy zákonů o jazyku a vzdělávání. Z pohledu maďarské vlády totiž nebyly dostatečně inkluzivní a reflektující práva takzvaných původních národů žijících na území Ukrajiny.
V tomto ohledu se přitom střetly dvě otázky. Dobudování moderního ukrajinského státu a společnosti, včetně vymanění se z ruského postkoloniálního sevření, s historicky poměrně silnou úrovní autonomie pro neukrajinská etnika žijící na Ukrajině.
Přestože i některé další sousední země jako Polsko nebo Rumunsko otázku svých komunit na Ukrajině veřejně komunikovaly, po aktivních vyjednáváních s Kyjevem se vždy podařilo najít přijatelný kompromis. Oproti tomu maďarská vláda situaci využívala pro domácí politiku a dále ji eskalovala, když přenášela problémy i na půdu dalších mezinárodních institucí, včetně EU nebo NATO. Právě v Alianci Orbánův kabinet roky blokoval zasedání Výboru NATO-Ukrajina, jehož činnost se podařilo obnovit až v posledních měsících. Maďarsko se však v tomto ohledu prakticky naprosto izolovalo a nezískalo ze své silně konfrontační a nekompromisní pozice téměř nic.
Příchod Zelenského
Velké naděje se z maďarského pohledu upínaly ke změně na postu ukrajinského prezidenta, kam v roce 2019 nastoupil Volodymyr Zelenskyj. On i jeho strana Sluha národa od počátku prosazovali inkluzivnější přístup k ukrajinské společnosti a kladli menší důraz na tradiční témata typu ukrajinského jazyka, víry a identity. Pro Zelenského jako člověka přicházejícího z multikulturního prostředí showbusinessu, včetně toho ruského a ruskojazyčného, nepředstavovaly v první fázi prioritu.
Krize nabrala strmý spád, když Orbán prohlásil, že Kyjev zasahuje do vnitřních poměrů jeho země a plánuje v ní uskutečnit další Majdan.
Po první vlně nových ukrajinsko-maďarských vztahů – s důrazem na překonání dřívějších problémů, zejména za použití ekonomických nástrojů, investic a intenzivnější přeshraniční spolupráce, však nastal zlom. Ten coby ochromení důvěry souvisel s lokálními ukrajinskými volbami v říjnu roku 2020. Při nich Ukrajina nařkla Maďarsko z vměšování se do jejích vnitřních poměrů skrze kuplířství s volebními lístky a ovlivňování výsledků ve prospěch kandidátů prosazujících úzké vazby s Budapeští. Některým maďarským politikům z příhraničních regionů byl v té době dokonce zakázán vstup na ukrajinské území.
Počáteční oteplení tedy skončilo dříve, než začalo, a dvoustranné vztahy se opět vydaly po spirále nekončící vlny nedůvěry a vzájemného osočování a vyhrocování situace. Typické pro toto období byly občasné přestřelky na vysoké úrovni, ale i odtažitý přístup Maďarska, které se již od roku 2011 – mnohdy velmi ostentativně – orientovalo na Rusko, v rámci politiky takzvaného východního otevírání. A to nejen v energetické oblasti či vzájemném obchodu.
Krize krizí
Nejcitelněji se ale bilaterální krize ukázala po začátku nové fáze ruské války proti Ukrajině. Tehdy Kyjev musel do značné míry spoléhat na podporu západních spojenců, a zejména sousedních zemí, a to nejen v oblasti vojenské a bezpečnostní, ale i finanční a hospodářské pomoci. Právě ta udržela ukrajinskou společnost a ekonomiku pohromadě až do dnešních dní.
Premiér Orbán se vůči Ukrajině hlasitě vymezoval již v době volební kampaně do maďarského parlamentu na začátku minulého roku, kdy otevřeně deklaroval, že jí pomáhat nebude a nezatáhne svou zemi do války. To byl nakonec i jeden z klíčových narativů využívaných proti opozici, jež měla údajně Maďarsku způsobit problémy v souvislosti s ruskou agresí. Krize pak nabrala strmý spád, když Orbán prohlásil, že Kyjev zasahuje do vnitřních poměrů jeho země a plánuje v ní uskutečnit další Majdan – s odkazem na demokratickou revoluci 2013/2014.
Čtěte také: Bombardování navzdory: Ukrajina musí plánovat nejen své vítězství, ale i poválečnou obnovu
Nastavený kurz se ukázal jako nosný také během dalších měsíců minulého roku. Maďarsko pokračovalo ve své politice nezapojování se do řešení konfliktu, odmítalo přes své území přesun zbraní západních spojenců nebo dále vyjednávalo s Putinovým režimem. A to i přesto, že se Viktor Orbán očividně spletl ve svém úsudku, že Rusko válku brzy vyhraje, a bude tak výhodné nechat si otevřená zadní vrátka k bilaterálnímu obchodu a investicím.
Zároveň ale vláda v Budapešti povolila vstup na své území ukrajinským uprchlíkům, jež nazývala Maďary, kteří si zaslouží její pomoc. Východní hranice země tedy zůstaly, na rozdíl od těch jižních, otevřeny pro příchod lidí v nouzi.
Jedním z posledních výstřelků Maďarska proti Ukrajině, který muselo řešit i Česko v rámci svého předsednictví v Radě EU, se týkal makrofinanční podpory pro rok 2023. Tu Maďaři oficiálně odmítali poskytnout, když argumentovali, že chtějí pomáhat pouze bilaterálně, a ne prostřednictvím společného dluhu na evropské úrovni ve výši 18 miliard eur. Takto opětovně vydírali další evropské členské státy, které s nimi nakonec pod českým patronátem uzavřely kompromisní dohodu. Došlo k ní i přesto, že český ministr zahraničních věcí Jan Lipavský prohlásil, že to bude Unie schopna učinit i bez maďarského zapojení – na úrovni 26 států.
Vládní Fidesz plánuje spojit volby do Evropského parlamentu s těmi lokálními – do jednoho velkého referenda o budoucnosti Maďarska.
Avšak ani toto urovnání nezamezilo dalším konfliktům. Zatím poslední se odehrál v souvislosti s již zmíněným jedenáctým sankčním balíčkem, který Maďarsko zablokovalo, stejně jako další iniciativy na podporu Ukrajiny. Najít řešení se právě probíhajícímu švédskému předsednictví dosud nepodařilo.
Co nás čeká
Série popsaných incidentů a krizí vypovídá hlavně o stále se zostřujícím vztahu mezi oběma hráči a dominantnějším a sebevědomější postoji Kyjeva. Ten si je plně vědom absolutní izolace, do níž se Budapešť sama vmanévrovala. Některé signály, jako třeba cesta maďarské prezidentky Katalin Novák do Kyjeva, sice vypovídaly o snaze tento postoj částečně revidovat a více balancovat, nicméně spíše pro potřeby vyjednávání Maďarů uvnitř EU. A také kvůli vztahům s nejbližšími spojenci, zejména s Polskem, jež tato gesta vnímalo velmi citlivě a postoj Orbána opakovaně odsuzovalo.
Do budoucna tedy můžeme očekávat ještě více konfrontace a dalších incidentů. A také domácí politizace podpory Ukrajiny, mimo jiné i v souvislosti s nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu, i těmi lokálními. Vládní Fidesz je totiž plánuje spojit do jednoho velkého referenda o budoucnosti Maďarska. Dá se přitom předpovídat, že Ukrajina bude sloužit jako otloukánek, alespoň do té míry, jak to bude pro Orbána v domácí a stranické politice výhodné. To bylo zřejmé z premiérových nedávných výroků, když nazval Ukrajinu „pustinou“ (wasteland).
Čtěte také: Necháme Ukrajinu kousnout z našeho koláče? Spor o obilí je první náznakem její trnité cesty do EU
Na druhou stranu lze očekávat, že po volbách v příštím roce může Orbán ze své pozice slevit, aby si otevřel cestu do srdcí a myslí polských a italských spojenců, pro něž je partnerství s ním dnes toxickou a nepřijatelnou záležitostí. To přijde na pořad dne zejména po 9. červnu příštího roku, kdy bude nutné přeskupit síly v pravé části evropského politického spektra, a zejména na půdě Evropského parlamentu. Tam může být nakonec Orbánova pravděpodobně početná poslanecká delegace výhodným spojencem pro nový politický projekt pod vedením italské premiérky Giorgie Meloni.
Pro Ukrajinu to pak znamená, že se bude muset ještě více spolehnout na podporu dalších středo- a východoevropských států a blízkých spojenců. A to nejen v oblasti bezpečnosti a obrany, ale i přepravy klíčových komodit a prostředků na rekonstrukci. To se ukázalo jako stěžejní již při vyjednávání o budoucnosti transportu ukrajinského obilí, kde byla polská odmítavá reakce pro Ukrajinu silnou ranou, které Budapešť okamžitě neváhala využít.
Každopádně z napjaté situace, kterou do střední a východní Evropy vnáší nejistota okolo budoucího povolebního směřování, hlavně na Slovensku a v Polsku, mohou Maďaři dále profitovat. Může jim totiž pomoc v jejich snaze dostat se ze současné politické izolace.
Čtěte také: Ukrajina chce do Unie, Unie chce Ukrajinu. Co ale může protáhnout, či urychlit tento „sňatek“?
Zároveň pro relativně stabilní českou politickou garnituru a její robustní podporu Ukrajiny to může znamenat příležitost k prosazení své pozice v této debatě. A to možná i v případě ekonomické spolupráce a výzev spojených s poválečnou rekonstrukcí. Protože při ní budou maďarské společnosti rozhodně chybět.
