„Nemáte ponětí, kde jsou.“ V Izraeli po zastřelení rukojmí armádou sílí protesty

Radost z propuštěných dětí střídá strach o manžela, který zůstal v zajetí Hamásu. Hadas Calderon se po dvou měsících nevědomosti konečně mohla shledat se svými dětmi Sahar a Erezem. Během sedmidenního příměří mezi Izraelem a Hamásem bylo kromě nich propuštěno více než sto dalších rukojmích, většinou žen a dětí, výměnou za 240 palestinských vězňů, nejčastěji dětí. Izraelci konečně dostali naději, že se jejich rodiny opět vrátí.

Ne však na dlouho. Se začátkem prosince znovu propukly boje a v Gaze tak zůstalo na pospas osudu asi sto třináct dalších rukojmí. Jedním z nich by měl být i Hadasin manžel Ofer. „Jsem přemožena radostí i smutkem. Každý den se modlím za něj i za ostatní, kteří v Gaze zůstali,“ pronesla Hadas ve svém proslovu na nedělním shromáždění v Tel Avivu. Promluvili zde také bývalí rukojmí spolu s dalšími, kteří netrpělivě čekají na návrat blízkých.

An angry Israel mother, Hadas Calderon, whose two children and their father were kidnapped to the Gaza Strip:

“I want the Prime Minister [Netanyahu] to shed a tear, to tell me that he cares for them. Where is the government? shame”

pic.twitter.com/rKLZ8O70Zk

— Ragıp Soylu (@ragipsoylu) October 11, 2023

Strach izraelské veřejnosti prohloubila zpráva o nechtěném zastřelení tří rukojmích jednotkou IDF. Yotam Haim, Samar Talalka a Alon Shamirz pravděpodobně unikli ze zajetí Hamásu a společně se pokoušeli dostat z odstřelovaného Pásma Gazy. Namísto vysvobození je ale rukou izraelské armády (IDF) čekala smrt.

„Během bojů v Shejaiya naše armáda omylem označila tři izraelské rukojmí za hrozbu. V důsledku toho na ně vojáci stříleli a všichni byli na místě zastřeleni,“ uvedl 15. prosince na tiskové konferenci mluvčí IDF Daniel Hagari. „Při následných prohlídkách oblasti vyvstala podezření o identitě obětí. Po převezení na izraelské území bylo potvrzeno, že se jednalo právě o tři izraelské rukojmí.“

Viděl jsem vedle sebe umírat rukojmí, ale vy myslíte jen na svržení Hamásu.

Zpráva otřásla izraelskou veřejností a mnohé přiměla pochybovat o tom, zda je záchrana rukojmích pro armádu opravdu prioritou. Do ohně izraelského rozhořčení přililo oleje také prohlášení náčelníka generálního štábu Herziho Haveliho o tom, že zastřelení rukojmí dělali všechno pro to, aby dokázali, že nejsou pro IDF hrozbou. „Sundali si trika, aby ukázali, že na sobě nemají žádné trhaviny, a drželi u sebe bílou vlajku.“ Haveli dodal, že střelci jednali proti obecným pravidlům armády. „Je zakázáno střílet na někoho, kdo se vzdává. Věřím ale, že vojáci jednali pod tlakem probíhajícího boje.“ Během dvouměsíční pozemní invaze v Pásmu Gazy zemřelo 129 izraelských vojáků.

Čtěte také: Svědectví zevnitř izraelské armády: Mrtvé civilisty v Gaze máme dopředu vypočítané

Na svou obranu dále IDF říká, že i příslušníci hnutí Hamás se snaží izraelské vojáky často „obelstít“ civilním oblečením. Do jaké míry se tak izraelská armáda vůbec snaží rozeznat hledané teroristy a civilní obyvatele Palestiny zůstává záhadou. Letecké bombardování Gazy od 8. října zabilo už více než 18 000 obyvatel Pásma Gazy. Více než 60 procent z nich tvořili právě civilisté. Podle výpovědí izraelských vojáků v investigaci magazínů +972 a Local Call se všechno s děje s vědomím IDF, která záměrně bombarduje civilní budovy a bere čím dál tím menší ohled na životy palestinských civilistů.

Politika před osudy zajatých

Pro +972 promluvila o svých zkušenostech také Noam Dan, jejíž tři příbuzní byli uneseni 7. října. Dva z nich už byli koncem listopadu propuštěni, jeden zůstal v zajetí. „Vládní úředníci nám tvrdí, že zadržení rukojmí jsou drženi v tunelech, z výpovědí propuštěných ale zjišťujeme, že mnoho z nich bylo v apartmánech nad zemí. Vláda je tak každým dnem ohrožuje svým bombardováním.“

Jiný zdroj zevnitř izraelské armády popsal smýšlení vojáků ohledně „povolených škod“. „Jednou z věcí, o kterých izraelská veřejnost nediskutuje, je to, že vedle vysokých představitelů Hamásu jsou neustále drženy zajaté ženy. Používají je jako lidské štíty. Pokusit se zabít vysoké představitele Hamásu znamená vědět, že obětujete ženskou rukojmí.“

Čtěte také: Ať už jsou kdekoliv. Izrael půjde po lídrech Hamásu i v zahraničí

Předseda Izraelské národní bezpečnostní rady Cachi Hanegbi v rozhovoru pro N12 přiznal nejasný postup v případě odhalení polohy vůdce Hamásu. „Pokud by byl Jahjá Sinvár obklopen izraelskými rukojmími, bylo by to pro nás srdcervoucí dilema. Nakonec se ale budeme muset rozhodnout.“

Pohled z druhé strany přinesla uniklá nahrávka ze schůzky mezi propuštěnými rukojmími, jejich rodinami a premiérem Benjaminem Netanjahuem. „Bombardujete, a nemáte ponětí, kde jsou rukojmí,“ řekl v ostré výměně názorů jeden z propuštěných. „Byl jsem v budově a všude okolo nás dopadaly bomby. Vím o rodině, která přežila jen zázrakem poté, co byl zasažen dům, ve kterém byli drženi. Seděli jsme v tunelech a báli jsme se, že nás nezabije Hamás, ale Izrael“.

Další kritiku pak směřoval přímo na premiéra: „Politika je pro vás důležitější než návrat rukojmích. Myslíte jen na svržení Hamásu. Já přitom viděl rukojmího umřít.“

„Bohužel jsme měli pravdu“

Už od samotného útoku Hamásu 7. října sdílí rodiny zadržených pocit, že s nimi vláda nemluví. V reakci na páteční zprávu o neúmyslném zastřelení tří rukojmích na útěku vyšlo okolo tisíce lidí po setmění protestovat do ulic Tel Avivu. Částečně zablokovali dopravu a skandovali, aby i ostatní obyvatelé místo spánku projevili svůj nesouhlas. Demonstrace došla až před izraelské ministerstvo obrany, kde protestující vyzvali Netanjahuovu vládu k dohodě o propuštění zbylých rukojmí.

Čtěte také: Pár propuštěných svobodu nedělá. Jak a proč Izrael vězní palestinské děti?

Další den následovala už celkem pravidelná noční demonstrace svolaná rodinami rukojmí, které naléhají na bezpečný návrat svých blízkých. Na náměstí v centru Tel Avivu známém jako Náměstí rukojmích, promluvila například Raz Ben Ami, která byla během sedmidenního příměří Hamásem propuštěna. Její manžel Ohad je ale stále držen v Gaze.

Protest last night led by families of the hostages held in Gaza for 70 days, demanding an immediate hostage release deal.

credit: Adar Eyal pic.twitter.com/hshFK5XsK4

— Natalie Lisbona (@NatalieLisbona) December 16, 2023

„Vojenská akce sama o sobě nezachrání životy rukojmích. Vyměnit rukojmí za palestinské vězně je naléhavé a kritické. Válečný kabinet sám o sobě nepřinese propuštění rukojmích naživu,“ řekla ve svém proslovu Ben Ami. „Varovali jsme vládu, že vojenská operace ohrožuje rukojmí, a bohužel jsme měli pravdu,“ dodává.

Na demonstraci promluvil také Lee Siegel, jenž má mezi rukojmími svého bratra. „Věřím, že Izraelská vláda dospěje k rozhodnutí, že nejefektivnějším způsobem, jak dostat zpátky rukojmí, je skrze vyjednávání,“ komentoval pro NBC News. Zároveň přiznal, že není přesvědčen o tom, zda není izraelský premiér Netanjahu příliš zaměřen spíše na své politické přežití.

Po incidentu premiér sice vyjádřil lítost rodinám obětí a slíbil, že se z celé situace armáda poučí, obecně je ale vládní komunikace na bodě mrazu. „Vláda nemusí veřejnosti odhalovat všechny své postupy, tím by akorát mohla svou operaci ohrozit. Komunikace směrem k rodinám zadržených a zesnulých zde ale chybí a izraelská společnost to vidí,“ komentuje pro Voxpot politoložka Irena Kalhousová.

Čtěte také: „Továrna na masové vraždění“. Izraelská AI generuje tolik cílů, že je armáda nestíhá bombardovat

Navzdory událostem z minulého týdne je veřejné mínění v Izraeli stále velmi nakloněno válce. Téměř veškerá izraelská populace v zemi vykonává vojenskou službu a bylo mobilizováno asi 360 000 záložníků – více než v jakémkoli jiném konfliktu.

„Izraelská veřejnost je v tomto celkem rozpolcená. Na jednu stranu na prvním místě požadují bezpečný návrat izraelských zajatců, na druhou stranu většina Izraelců stále podporuje vojenskou operaci proti Hamásu,“ popisuje Kalhousová.

Sankce na Izrael a dar Hamásu?

Opětovný přechod k vyjednávání není ničím jednoduchým. V prohlášení Hamásu se uvádí, že skupina potvrzuje svůj postoj nezahajovat žádná jednání o výměně vězňů, pokud agrese vůči palestinskému lidu jednou provždy neustane. „Potvrzujeme naši pozici kategorického odmítání jakékoliv formy jednání o výměně zajatců v rámci pokračující izraelské genocidní války,” uvedl pro Reuters Taher Al-Nono, člen vyjednávacího týmu v Egyptě.

Hamás vládne v Gaze od roku 2006, ale tento postoj zastává v podstatě od svého vzniku v roce 1987. Samotné Pásmo Gazy vzniklo původně jako území spravované Egyptem po arabsko-izraelské válce v roce 1948. Od roku 1967 bylo Pásmo okupováno Izraelem, který svoji armádu i osady z oblasti stáhl v roce 2005. Gaza je od té doby pod pozemní, námořní a leteckou blokádou Izraele, kvůli čemuž je označovaná za „největší vězení pod širým nebem na světě“.

Čtěte také: Zatýká se i za lajk na Facebooku. Palestinské děti ví, že dlouho žít nebudou, říká český konzul v Betlémě

Stejně tak dnešní Izrael nejeví žádné známky toho, že by chtěl ukončit okupaci Západního břehu Jordánu nebo Východního Jeruzaléma. Naopak zde dál podporuje osadníky a upírá Palestincům práva na svobodu pohybu, politické sebeurčení či spravedlivý soudní proces. Od 7. října na západním břehu zabila armáda či osadníci přes 290 Palestinců.

Snahy o vyjednávání tak pokračují ze strany mediátorských států jako Katar a Egypt. Alespoň rétorický tlak na Izrael stupňují i někteří západní spojenci. V neděli do země odjela francouzská ministryně zahraničí Catherine Colonna a vyzvala k „okamžitému a trvalému příměří“. V úterý ministryně oznámila, že Paříž podnikne kroky proti „určitým extremistickým izraelským osadníkům“. Její izraelský protějšek Eli Cohen odpověděl, že příměří by bylo chybou a darem Hamásu.