Letos chce Německo vypnout své tři zbylé jaderné elektrárny a poté se hodlá spoléhat na další rozvoj udržitelné energetiky. S blížícím se koncem jádra však stále více Němců svírají obavy z nejistoty. Čeká tradičně antijaderně založený stát skutečně budoucnost bez jádra, nebo existuje šance, že ho nakonec v omezené míře akceptuje?
Psal se konec února roku 1981. Severním Německem se proháněla tuhá ledová zima, která zvláště v přímořských oblastech dosahuje nebývalé vlezlosti a vlhkosti. Vítr a mráz však tehdy neodradil tisíce lidí vydat se na dlouhou cestu do malé obce Brokdorf ve spolkové zemi Šlesvicko-Holštýnsko, asi 60 kilometrů vzdálené od Hamburku. Cíl demonstrantů byl jednoznačný. Vystavit červenou stavbě nové jaderné elektrárny.
Shromáždění se neobešlo bez násilností a zranění, byť si naštěstí nevyžádalo oběti na životech. I přes masivnost a rozsáhlost protestu se však demonstrantům nepodařilo s úřady hnout a výstavbu zastavit. O pět let později byla jaderná elektrárna slavnostně otevřena.
Demonstrace proti výstavbě elektrárny Brokdorf – s odhadovanou účastí okolo 100 tisíc lidí – vešla do dějin SRN jako do té doby největší, i když neskončila úspěchem. Krvavé záběry z Brokdorfu se staly jedním ze symbolů formujícího se protijaderného odporu Němců.
Útlum jádra v Německu
O 35 let později se 31. prosinec 2021 stal zřejmě pro řadu demonstrantů z Brokdorfu jakýmsi zadostiučiněním. Jaderná elektrárna byla totiž uzavřena a s ní i další dvě – Grohnde a Gundremmingen C. Éra výroby energie pomocí jádra má být v Německu definitivně završena rokem 2022, kdy podle plánu přijde řada na elektrárny Isar 2, Neckarwestheim 2 a Emsland.
Než přejde SRN k energii z obnovitelných zdrojů, bude muset posílit její výrobu v uhelných a plynových elektrárnách, a nahradit tak její produkci z jádra.
Rozhodnutí o kompletním vypnutí jaderných reaktorů v Německu padlo v roce 2011 po výbuchu v japonské jaderné elektrárně Fukušima. Rozsáhlá havárie fatálně proměnila postoj tehdejší kancléřky Angely Merkelové. Ta jakožto fyzikální chemička se do fukušimské katastrofy řadila k zastáncům jádra. Tím se odlišovala od přechozí sociálnědemokratické vlády Gerharda Schrodera. Po havárii však rychle otočila a začala v Bundestagu tvrdě prosazovat rychlý konec jádra: „Fukušima nás nutí uvědomit si, že ani v technologicky vyspělé zemi, jakou je Japonsko, nelze bezpečně kontrolovat rizika spojená s jadernou energií,“ uvedla v květnu 2011 Merkelová.
Rozhodnutí tehdejší středopravicové vlády přivítala před téměř jedenácti lety většina Němců s nadšením. Jen několik dní po japonském neštěstí vytvořilo více než 40 tisíc Němců 45 kilometrů dlouhý lidský řetěz ze Stuttgartu k nedaleké jaderné elektrárně. Tímto aktem demonstrovali proti dřívějším vládním plánům prodlužovat životnost jaderných reaktorů v zemi.
Ohromnou podporu v souvislosti s rychlejším koncem jádra vyslovil vládě i Spolkový sněm. Přes 80 % poslanců schválilo plán na ukončení jaderné energetiky. Proti hlasovala pouze strana Die Linke, která si přála rychlejší časový harmonogram. Následně na konci června 2011 nařídil Berlín okamžité odstavení osmi ze 17 reaktorů. Ty zbývající měly postupně následovat až do nejzazšího termínu – roku 2022. Současná nová vláda sociálnědemokratického premiéra Olafa Scholze nemá v plánu nikterak z této cesty ustupovat. V koalici složené z SPD, Zelených a liberálů (FDP) panuje na toto téma shoda.
Čtěte také: Jásot nad zařazením jádra a plynu mezi udržitelné zdroje může rychle zhořknout
Než přejde Německo většinově k energii z udržitelných zdrojů, bude muset posílit její výrobu v uhelných a plynových elektrárnách. Ty dočasně nahradí produkci, kterou dosud zajišťovaly jaderné reaktory. A zde dlouholetý německý plán na jeho definitivní vyřazení naráží na své první kritiky. Posílení uhelných elektráren, byť jen přechodné, přináší to, proti čemu celý západní svět brojí, a to zvýšení emisí skleníkových plynů a s ním více znečištěné životní prostředí. Zastánci argumentují tím, že zvýšení emisí potrvá jen časově omezenou dobu a spolu s dalším rozvojem větrných a solárních elektráren se bude podíl uhlí a plynu zase snižovat. Nejpozději do roku 2038 pak mají být uhelné elektrárny vypnuty nadobro.
Odpor veřejnosti ustupuje
S blížícím se koncem jaderné éry však v Německu začíná vyvstávat čím dál více otázek a pochybností. Pomalu, ale jistě se rovněž proměňuje naladění německé společnosti. Averze vůči jádru a nadšení do obnovitelných zdrojů ustupuje strachu z toho, co přijde po definitivním uzavření jaderných reaktorů.
Agentura YouGov podnikla na podzim roku 2021 průzkum pro deník Welt am Sonntag, v němž se dotazovala respondentů, zda nadále souhlasí s rychlým odstavením reaktorů. Dle ankety se přesně 50 procent domnívalo, že plánované odstavení elektráren má být rozhodně nebo spíše odvoláno. Naopak podle 36 % dotázaných by měly být zbylé jaderné elektrárny rychle odstaveny.
Za obavami z rychlého konce jaderné éry stojí i vysoké ceny energií, strach z možného nedostatku elektřiny či zhoršení kvality životního prostředí.
Přitom jak upozornil deník Berliner Zeitung, ještě v září 2019 se přibližně šest z deseti respondentů klonilo k definitivnímu odklonu od jádra k roku 2022, tedy skoro dvakrát více lidí než v minulém roce. V dnešní SRN tedy dochází k dramatickému propadu antijaderných postojů. Podobně překvapivě se v podzimním průzkumu 2021 vyslovilo 44 % Němců pro výstavbu nových jaderných bloků za předpokladu, že by se tím dosáhlo snížení emisí CO2, proti bylo 42 % dotázaných.
Odbornice na energetiku a změny klimatu Zuzana Vrbová pro Voxpot upřesnila, že lze očekávat, že přívrženci prokračování jádra se budou soustřeďovat především na východě země. Tato část Německa má ideově blízko k Česku, kde je obecně jádro přijímané pozitivně. Jde tedy o oblast, kde má silnou pozici pravicová strana Alternativa pro Německo (AfD). Právě ta jako jediná parlamentní strana podporuje myšlenku pokračování zbylých jaderných elektráren a poukazuje často na nestálost a obtížnou regulovatelnost obnovitelné energetiky oproti té fosilní a jaderné.
Změnu společenských postojů v SRN ohledně jaderné energetiky potvrzuje pro Voxpot i bývalá německá europoslankyně za Zelené Rebecca Harms. Podle ní stojí za poklesem antijaderných nálad zmatená debata ve veřejném prostotu, která se točí zejména okolo cen energie a spolehlivosti systému založeného na obnovitelných zdrojích.
Z čeho vycházejí pochyby?
Až 250 metrů vysoké větrné turbíny jsou vidět při dobré viditelnosti už z dálky. Podle některých kritiků dovedou být také pěkně hlučné. Při silném větru může větrná turbína vydávat zvuk až 105 decibelů, což pro ilustraci odpovídá hlasitosti bagru. Slabě je slyšet klidně i do vzdálenosti půl kilometru.
Toto je jen jeden z příkladů, na němž server Deutsche Welle ilustruje, že i udržitelné zdroje mají řadu svých odpůrců, jimž se vize dalšího rozšiřování větrných elektráren zrovna nezamlouvá. Důvodů pro obavy z rychlého konce jaderné éry je ovšem mnohem více. Objevují se mezi nimi vysoké ceny energií, strach z možného nedostatku elektřiny, zhoršení kvality životního prostředí, ale i nedostatečná důvěra ve státní aparát, že si dovede s těmito výzvami poradit.
Klíčová otázka, kterou si v současnosti řada obyvatel klade, zní, zda vypnout všechny jaderné reaktory v Německu do konce roku 2022 není příliš ambiciózní plán. Je země na takovou změnu nyní připravená? Nebylo by pro Němce méně bolestivé počkat s kompletní odstávkou jaderných elektráren až do okamžiku, kdy bude Berlín plně schopen pokrýt elektřinu získanou z jádra obnovitelnými zdroji?
Jak řekl Voxpotu energetický expert hnutí Duha Karel Polanecký, položené otázky jsou rozhodně na místě, neboť zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny ze současných 41 % na požadovaných 80 % do roku 2030 bude tvrdý oříšek. „Jedním z důvodů je fakt, že v minulé dekádě táhly německý rozvoj obnovitelných zdrojů energie hlavně větrné elektrárny na pevnině.“ V následujících letech se však podle něj bude muset Berlín více zaměřit na rozvoj fotovoltaiky či technologie pro akumulaci elektřiny. Polanecký také upozorňuje na hrozící nebezpečí kolísavých cen elektřiny.
Výkon větrných elektráren na pevnině i vodní hladině, jež se loni na výrobě elektřiny podílely zhruba 20 %, závisí velkou měrou na počasí. Za příznivých povětrnostních podmínek bude elektřina levnější, avšak v opačném případě bude podle Polaneckého více záležet na akumulačních technologiích.
Politici jsou zajedno
Čím dál váhavější společenské nálady se zatím příliš nepromítají do politického spektra. Diskusi o oddálení ústupu od jádra nastolila v poslední době akorát pravicová AfD. Ta 16. prosince 2021 v Bundestagu přednesla návrh na prodloužení činnosti stávajících jaderných elektráren, či dokonce oživení již vypnutých reaktorů. Strana argumentovala zejména snahou o snížení cen elektřiny a zabráněním možnému blackoutu. Návrh AfD však všechny ostatní poslanecké frakce smetly ze stolu.
Nepodpořila ho ani probyznysová středopravicová FDP, která ještě před havárií ve Fukušimě odmítala rychlé vypnutí jádra. Její předseda Christian Lindner svým výrokem na výročním sjezdu strany zcela jasně formuloval své stanovisko k jádru: „Jaderná energie není udržitelnou technologií výroby energie a neměla by hrát žádnou roli v evropských plánech dekarbonizace.“
Má jádro v Německu ještě šanci?
Jistý kompromis by do budoucna mohly díky své šetrnosti k životnímu prostředí představovat jaderné reaktory nového typu, třeba Dual Fluid Reactor, jenž má být bezpečný a schopný redukovat jaderný odpad na jedno procento. Toto řešení, jak uvádí odborník na německou politiku Vladimír Handl, by za určitých okolností bylo přijatelné pro liberálně-konzervativní a v současnosti opoziční stranu CDU. Ta podle Handla trvá na takzvané neideologické otevřenosti perspektivním technologickým řešením (Technologieoffenheit), která povedou ke snižování skleníkových plynů.
Do přechodu na obnovitelné zdroje už Německo investovalo tolik hospodářského a politického kapitálu, že tento proces půjde jen těžko zvrátit.
Jedním z nich mohou být právě moderní a bezpečnější jaderné reaktory. V této souvislosti ukazuje předseda CDU Friedrich Merz na příklad projaderné Francie, která je oproti Německu ve snižování emisí mnohem dál. Pro ilustraci, v celoevropském srovnání z roku 2019 vyprodukovala Francie 4971 tun CO2 na 100 tisíc obyvatel, kdežto v Německu to bylo 8405 tun CO2 na 100 tisíc obyvatel. Mimochodem Česko s 9450 tunami CO2 trumflo v tomto žebříčku oba státy.
I přes momentálně kolísavé naladění řady Němců ohledně připravenosti Německa na vypnutí veškerých jaderných reaktorů se Voxpotem oslovení experti shodují na tom, že se v následujících letech v energetické politice Berlína zřejmě nebude nic měnit.
„Do přechodu na obnovitelné zdroje už Německo investovalo tolik hospodářského a politického kapitálu, že již jde o institucionální proces se svými společenskými, politickými a byznysovými zájmy, který půjde jen těžko zvrátit,“ upřesnil pro Voxpot vedoucí Centra globální politické ekonomie Ústavu mezinárodních vztahů v Praze Daniel Šitera.
S jeho slovy souhlasí i „zelená“ exeuroposlankyně Rebecca Harms. Ta dodává, že německý průmysl nemá v současnosti v plánu investovat do energetické minulosti, ale do inovací energetických systémů. V případě, že by se Berlín rozhodl fungování jaderných reaktorů prodloužit, musel by navíc vložit nemalé finanční částky do bezpečnostní modernizace, což již nekoresponduje s nastavenou strategií.
V každém případě Rebecca Harms zdůrazňuje, že nová německá vláda bude v následujícím volebním období čelit v otázkách energetiky velké výzvě. Především totiž musí přesvědčit stále lavírující část obyvatel a dokázat jim, že energetika šetrná ke klimatu je slučitelná s potřebami německé společnosti a ekonomiky.
Podívejte se také na naši reportáž o budoucnosti těžby a spalování uhlí v Německu:
