V čele ukrajinské armády stanul nový velitel. Po oblíbeném generálu Zalužném bude mít nyní obranu země na starosti muž s pověstí chladnokrevného velitele. Kdo je Oleksandr Syrskyj a dovede zvrátit dění na frontě?
Říká se o něm, že je vojákem až do morku kostí. Klidný hlas, jasné krátké příkazy, tvrdá disciplína. Malý vzrůstem, zato velký svými výsledky na frontě. Dobrý stratég, ale i tvrdý a nekompromisní velitel. Zatímco odcházejícího nejvyššího generála Zalužného přezdívali vojáci mnohdy mezi sebou „otcem“, jeho nástupce spíše nahání strach.
Po téměř dvou letech války přichází na klíčovém postu ukrajinské armády výměna stráží. Živoucí legendu obrany země Valerije Zalužného střídá po loňské nevydařené protiofenzívě Oleksandr Stanislavovyč Syrskyj. Místo radosti však jmenování 58letého generála do čela ozbrojených sil vyvolalo v zemi spíše rozporuplné reakce i obavy z vývoje na bojišti.
Tamní média mu vyčítají leccos: neumí pořádně ukrajinsky, narodil se v Rusku, je to kariérní voják, nikoli vlastenec. Oproti svému předchůdci je mdlý, necharismatický, a k tomu všemu ještě příliš nepočítá své mrtvé vojáky.
Není to ani tak o osobě Syrského. Zklamání vyvolal hlavně odchod Zalužného. I kdyby ho nahradil generál ze zlata, nikdy nebude tak oblíbený.
U části armády se tak pro Syrského ujala přezdívka „řezník“. Nelichotivý titul si vysloužil loni při velení několikaměsíční obraně Bachmutu, při níž přišlo o život bezpočet obránců města. Odhaduje se, že v době nejtvrdších bojů jich umíralo 100–200 denně. Řada z nich prý zbytečně – za cenu bezvýznamné okolní vesničky či jen pouhého stromořadí. Zdevastované město nakonec dobyli Rusové na konci května.
Kvůli vysokým ztrátám u Bachmutu se Syrskyj dostal do křížku nejen se Zalužným, ale též si podkopal důvěru u nejednoho řadového vojáka.
Hrdina od Kyjeva i Charkova
„Všechny nás zabije,“ okomentoval příchod nového šéfa armády jeden z bojovníků, který s ním prošel krvácejícím Bachmutem. Pro server Politico rovněž dodal, že Zelenského čtvrteční rozhodnutí vyvolalo mezi vojáky smutek i zděšení. „Blbou náladu“ potvrzuje pro list The Economist i jistý ukrajinský záložní důstojník, podle něhož už jen rozkazy vycházející z úst Syrského vyvolávají mezi ozbrojenci nechuť a prohlubují skepsi.
Náklonnost k nastupujícímu vrchnímu veliteli ovšem takto černě nevidí redaktor serveru Ukrajinska pravda Roman Romanjuk, kterého oslovil Voxpot. „Není to ani tak o osobě Syrského. Zklamání vyvolal v první řadě odchod Zalužného. I kdyby teď na jeho místo přišel generál ze zlata, nedosáhne takové oblíbenosti jako Zalužnyj,“ vysvětluje novinář s tím, že velitel ztělesňoval symbol obrany Ukrajiny a těšil se větší popularitě než samotný prezident Zelenskyj.
Čtěte také: Za selháním protiofenzivy je přehnaná sebedůvěra ukrajinského velení. Hrozí fatální následky
Přitom co se týče zkušeností, nový „vojevůdce“ má co nabídnout. Do ukrajinského válečného eposu se stihnul zapsat vojenskými triumfy, které mu už nikdo nevezme.
Klíčovým okamžikem byla těsně po vypuknutí ruské invaze obrana Kyjeva, jíž Syrskyj velel. Jeho rozhodnutí v prvních dnech pomohla zvrátit katastrofu, která se na hlavní město hnala. Generál tehdy dlouho neotálel a poručil zničit vybrané mosty a hráze v Kyjevské oblasti, což výrazně přispělo k zastavení nepřátelského útoku na metropoli. Velitel operace byl tehdy podle svých slov vzhůru dnem i nocí a hodiny trávil na pozorovacím stanovišti.
Prezidentská kancelář může zůstat v klidu. Nový vrchní velitel se netváří, že by se snad chtěl častěji prezentovat v médiích, či dokonce vstoupit do politiky.
Ruský debakl před branami hlavního města nakonec rozhodl o jednom: Ukrajinci jsou schopni se bránit a nadále se také bránit budou. Ze Syrského se rázem stal jeden z hlavních symbolů vítězné bitvy o Kyjev a za své angažmá ho prezident odměnil titulem Hrdiny Ukrajiny.
Svou kuráž a smysl pro strategii zopakoval o půl roku později při bleskovém osvobozování Charkovské oblasti, které vytřelo zrak nejednomu západnímu analytikovi.
„Díky němu nepřítel do poslední chvíle nerozkryl naše plány. Právě to bylo klíčovým aspektem našeho vítězství v Charkovské oblasti,“ nešetřil chválou na adresu velitele šéf ukrajinské rozvědky Kyrylo Budanov a poukázal na to, že Rusové očekávali útok na Chersonskou oblast. Místo toho je Syrského vojska překvapila na severovýchodě země.
Právě zmíněné dva vojenské triumfy patrně velkou měrou pomohly generálovi v cestě na vrcholný armádní post. Za naprosto logickou a nepřekvapivou označil volbu Syrského i politolog Igor Rejterovič. Zelenskyj podle jeho slov pro médium Hromadske musel vybírat z lidí v nejužším velení ozbrojených sil, kteří jsou dobře obeznámeni s tamními poměry. Není tedy nijak překvapivé, že sáhl právě po „dvojce“ ukrajinské armády.
Ruské kořeny
Prezidentská kancelář navíc může zůstat v klidu. Nový vrchní velitel se zatím netváří, že by se snad chtěl častěji prezentovat v médiích, nebo dokonce vstoupit do politiky.
„Neočekávám od pana Syrského žádné rozhovory, například pro The Economist nebo New York Times, bez souhlasu prezidentské kanceláře,“ myslí si vojenský analytik Ivan Stupak. Tím naráží na neobvykle otevřené interview, které dal minulý rok v listopadu Zalužnyj zmiňovanému serveru The Economist, čímž proti sobě popudil Zelenského a jeho tým.
Čtěte také: Zelenského trable: Hádky s generály, opozice a ruské dezinfo. Přežije prezident politicky zimu?
Jak nová spolupráce mezi prezidentem a armádou bude šlapat, se teprve ukáže. Syrskyj se každopádně může opřít o své letité zkušenosti. Vojenstvím je totiž protkán celý jeho život. Narodil se v ruské Vladimirské oblasti do rodiny plukovníka. Jeho rodiče podle Rádia Svobodná Evropa mimochodem stále ve své vlasti žijí a zaujímají v současném konfliktu prokremelský postoj, což vzbuzuje v napadené zemi určité rozpaky.
Na Ukrajinu, tehdy ještě sovětskou, Syrskyj poprvé přicestoval v 70. letech, poté co byl do Charkova převelen jeho otec. Zde budoucí generál absolvoval střední školu a následně se rozhodl, že bude pokračovat v otcových šlépějích. Jeho další kroky proto směřovaly do Moskvy na tamní vyšší velitelskou školu.
Risk jako zisk?
Po úspěšném završení studia se vrátil zpět na Ukrajinu do Poltavské oblasti, aby zde započal svou zářnou vojenskou kariéru a pokračoval v ní i po rozpadu Sovětského svazu. Z postů velitele motostřeleckého praporu, pluku a brigády se v roce 2007 vyšplhal na zástupce náčelníka Hlavního velitelského střediska ozbrojených sil Ukrajiny.
Těsně před osudovými událostmi na Majdanu už Syrskyj v rámci celé armády dohlížel na spolupráci s NATO. A svou úlohu v tomto ohledu přijal podle svých spolupracovníků svědomitě: na stole mu obvykle vždy ležela učebnice angličtiny, pravidelně ho navštěvoval také soukromý lektor.
Jestliže se Zalužnyj více držel zpátky a myslel hlavně na životy vojáků, Syrskyj je ochotný riskovat. Jít dopředu i za cenu větších ztrát.
Do hlubšího povědomí veřejnosti se ale Syrskyj dostal až po vypuknutí války na Donbase, kdy řídil operace u Debalceva. Právě tam si začal budovat svou pověst chladného a neústupného velitele. Neúspěšná bitva o strategický uzel a následné stahování ukrajinské armády stála tehdy život 179 vojáků.
Řada ukrajinských analytiků tento nevalný výsledek připisovala právě budoucímu hrdinovi od Kyjeva. Navzdory kritice a výčitkám zvenčí si odnesl Řád Bohdana Chmelnického. Od roku 2019 mu pak byl jakožto veliteli všech ukrajinských pozemních sil svěřen dohled nad Donbasem.
Tam ostatně tráví nejvíce času i nyní, v době plnohodnotné války. Jeho hlavním revírem a současně novou zatěžkávací zkouškou je teď především okolí města Avdijivka, v němž zuří boje s agresorem. A nový vojevůdce by v ní mohl uspět.
Přesvědčen je o tom alespoň americký generál ve výslužbě Mark Hartlin. Odvolaný Zalužnyj podle něho již trpěl morálním a fyzickým vyčerpáním. Decimovalo ho zároveň už minimálně rok trvající napětí mezi ním a prezidentskou kanceláří.
Čtěte také: Omezil Musk Ukrajině Starlink? Autor biografie mlží. Útočného použití se bojí i Washington
Syrskyj tak může svým osobitým i odvážnějším přístupem vnést do armády nový impulz. S tím souhlasí i Roman Romanjuk. „Jestliže se Zalužnyj více držel zpátky a myslel hlavně na životy vojáků, Syrskyj je ochotný riskovat. Pouštět se do dobrodružství i za cenu větších ztrát. Jít dopředu. Ne vždy se ale takový postup může vyplatit,“ vysvětluje novinář.
Podle Romanjuka ale velení představuje jen jeden z faktorů, které rozhodují o vývoji na bojišti. Tím dalším, neméně důležitým, jsou třeba dostatečné dodávky zbraní a munice. Bez nich generál jen stěží zopakuje úspěšné tažení, jaké ukázal předloni v Charkovské oblasti. Vedle odrážení intenzivních útoků agresora se však ještě bude muset nový velitel popasovat s neméně jednoduchým úkolem: vydobýt si respekt a důvěru nejen u vojáků, ale s plánovanou mobilizací i u obyčejných lidí.
