V sídle OSN probíhá summit, na němž byl přijat takzvaný Pakt pro budoucnost. Pomůže nový dokument v následujících letech řešit hlavní výzvy lidstva?
Řada zemí na světě neskrývá svou nespokojenost s fungováním globálních nadnárodních institucí i samotné Organizace spojených národů. OSN je vytýkána nepružnost i nezohledňování zájmů zemí globálního Jihu.
Kritika se ozývá dokonce z vlastních řad: současná podoba organizace není udržitelná ani podle jejího generálního tajemníka Antónia Guterrese.
Debatovalo se o novém uspořádání světa.
Záblesk naděje přináší probíhající newyorský summit na půdě OSN, kde členské státy odsouhlasily přijetí takzvaného Paktu pro budoucnost. Co přesně ambiciózní plán přinese a je vůbec OSN ještě reformovatelná?
O tom si Voxpot povídal s nezávislou odbornicí Barborou Novotnou z Pražského centra pro výzkum míru.
V neděli 22. září podepsaly členské země takzvaný Pakt pro budoucnost, který by měl zefektivnit fungování celé organizace. Co přesně má nová dohoda změnit?
Nejde jen o fungování OSN, ale celkově mezinárodních institucí, zejména těch s finančním založením, s nímž není spokojena část zemí řadících se především ke globálnímu Jihu. Debatovalo se souhrnně vzato o novém uspořádání světa.
I tím, že byl Pakt jednomyslně přijat, se ukázalo, že drtivá většina světa považuje změny jak ve fungování OSN, tak i globálních organizací za nutné.
Pakt obsahuje pět klíčových dohod. Ty se týkají reformy globálních institucí typu Rady bezpečnosti OSN, Světové banky či Mezinárodního měnového fondu. Dále se země v dokumentu zavázaly k plnění klimatických závazků, udržitelnému rozvoji anebo většímu zapojení mladých lidí do sekretariátu OSN.
Poslední bod pak představuje větší důraz na technologie a digitalizaci, což jsou podle mě obzvlášť důležitá témata pro Českou republiku.
Zaujal mě zejména první bod týkající se většího důrazu na multilateralismus. Jaké by mohl mít uplatnění?
Cílem je zapojit do řešení velkých globálních výzev ve větší míře rozvojové země či nestátní aktéry. To se v současnosti příliš neděje.
Výmluvným příkladem bylo období pandemie, která se měla řešit na multilaterální úrovni – třeba otázka distribuce vakcín. Místo toho si je nechal pro sebe hlavně globální Sever, zatímco Jih zůstal mnohem méně proočkovaný, i kvůli nedostatku očkovacích látek.
Čtěte také: Vakcíny jen pro bohaté. Bez rovnosti v přístupu k očkování se další pandemii nevyhneme
Vrátíme-li se přímo k prvnímu bodu, tak země globálního Jihu mají například velký zájem na tom, aby se reformoval systém poskytování půjček v rámci Mezinárodního měnového fondu. Vadí jim, jakým způsobem se půjčuje, a kolik závazků na dlouhou dobu jim to přináší.
Jsou pak natolik zadlužené, že na svůj dluh dávají více než třeba na zdravotnictví.
Objevily se během diskuzí nějaké tematické třecí plochy, na nichž se státy neshodly?
Patrně byste nenašla stát, který by byl s výsledky naprosto spokojen. Jedná se tak o kompromisní Pakt. Jako hodně sporné bych označila tři body, přičemž první se týká už zmiňované reformy globálních finančních institucí. Další se pak točí okolo reformy Rady bezpečnosti.
V Radě bezpečnosti by měl zasednout jako stálý člen s právem veta alespoň jeden zástupce z Afriky.
To je mimochodem téma rezonující už od roku 1945. Jak přesně by proměna tohoto orgánu mohla vypadat, se ještě neví. Všechny země světa se ale shodují, že by v Radě bezpečnosti měl zasednout jako stálý člen s právem veta alespoň jeden zástupce z Afriky.
Těžké bude rovněž nalézt kvůli neochotě Ruska dohodu ohledně jaderného odzbrojování. A zde se nabízí i otázka, jak vztáhnout pravidla na Čínu, která je dnes třetí největší jadernou velmocí.
Dosavadní pravidla vycházejí ještě z dob studené války, kde se struktury jaderného odzbrojování týkaly především Spojených států a Sovětského svazu / Ruska.
O odložení paktu o budoucnosti usilovalo Rusko, nakonec však byl jeho návrh zamítnut a nepřidaly se k němu ani země globálního Jihu. Je to překvapující? O čem to svědčí?
Dalo se očekávat, že Rusko se bude snažit Pakt torpédovat. Moskva nikdy neměla příliš velký zájem podporovat multilaterální řešení problémů.
Podpora ruského návrhu pouhou hrstkou států ukazuje, nakolik si drtivá většina světa uvědomuje neudržitelnost současného stavu. Což je podle mě dobrá zpráva a začátek cesty k nalezení funkčnějších řešení.
Takže vidíte šanci na reformu celé organizace?
V delším horizontu ano. V současnosti je důvěra v OSN velmi pošramocená nepříznivým globálním vývojem – ať už kvůli propadu ekonomiky během pandemie, anebo paradoxem, že stálý člen Rady bezpečnosti vede otevřenou válku.
Dovedu si představit, že v některých oblastech se provedou změny rychleji, například ve větším zapojení nestátních aktérů či žen. Naopak agenda typu reformy globálních finančních institucí a Rady bezpečnosti může trvat i několik desetiletí.
