Drakonická opatření Trumpovy administrativy proti přistěhovalcům tvrdě dopadají na celé komunity. V bezpečí už navíc nejsou ani ti, kteří mají všechny doklady v pořádku. Mezi tamními farnostmi a církevními sbory v reakci na to ožívá „Hnutí za útočiště“ z osmdesátých let.
„Pokud se bojíte, že budete deportováni vinou nenávistných a nespravedlivých zákonů, jste vítáni, abyste sem přišli a vyhledali tento bezpečný prostor.“
Slova reverenda W. J. Marka Knutsona odměňují stovky shromážděných věřících potleskem. V Luteránském kostele Augustana v Portlandu, jehož je pastorem, se právě koná třicátá výroční bohoslužba při příležitosti Dne Martina Luthera Kinga.
Je poslední lednová neděle, jen pár dní poté, co se Donald Trump ujal svého druhého funkčního období.
„Jsme připravení stát bok po boku s našimi sourozenci, kteří jsou v této zemi pronásledováni. Doktor King nám vždy připomínal, že v dobách, jako je tato, nemůžeme mlčet,“ připomíná Knutson věřícím.
„Když se ho ptali, jak může uznávat některé zákony a stavět se proti jiným, odpověděl jim, že velmi jednoduše – některé zákony jsou spravedlivé, a některé jsou nespravedlivé. A pak citoval severoafrického biskupa ze čtvrtého století, svatého Augustina: Nespravedlivý zákon není žádným zákonem,“ zdůraznil Knutson.
Téhož dne americké úřady během razií zadržely bezmála tisícovku lidí.
Musíme si pomáhat
Jako útočiště sloužily svatostánky odnepaměti. Chrámy poskytovaly azyl pronásledovaným již v antickém Řecku a Římě a obdobná praxe byla obvyklá i v řadě jiných kultur světa.
Církevní azyl představoval běžnou praxi ve středověké Evropě a v devatenáctém století ve Spojených státech pak církevní sbory a kostely například ukrývaly uprchlé otroky.
U nás dobře známe příklad chrámu svatých Cyrila a Metoděje v Praze, v jehož kryptě se s vědomím a souhlasem představitelů pravoslavné církve ukrývalo sedm výsadkářů po spáchání atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Během osmdesátých let, když bezmála milion lidí prchal před občanskými válkami a násilím ze zemí střední Ameriky do Spojených států, dosáhl kvůli politice tehdejší Reaganovy administrativy jen zlomek z nich na azyl. Tamní církevní sbory, farnosti či synagogy se proto začaly veřejně prohlašovat za „útočiště“ a poskytovaly uprchlíkům azyl, ochranu, stravu či právní pomoc.
Vyhoštění a deportacím čelí i ti, kteří v zemi pobývají legálně.
V době největšího rozmachu bylo do takzvaného Sanctuary movement („Hnutí za útočiště“) zapojeno více než pět stovek kongregací rozličných denominací.
Hnutí odstartované náboženskými společenstvími se v polovině osmdesátých let začalo šířit dále a za útočiště se postupně prohlašovala i některá města, okresy, či dokonce státy – a dodnes se k tomuto hnutí hlásí či jsou za útočiště považovány.
Status útočiště sice není nijak kodifikován, nicméně nejčastěji dané jurisdikce a jejich bezpečnostní složky odmítají imigračnímu úřadu napomáhat a nezdokumentované přistěhovalce federálním úřadům samy předávají jen v případě platného federálního zatykače či po usvědčení dotyčných ze závažného zločinu.
S takovou politikou se setkáme například ve státech jako Kalifornie, Illinois či Oregon a ve městech jako Washington, D.C., New York nebo Chicago, které za to dokonce čelí žalobě od Trumpovy administrativy.
Fyzicky ukrývat přistěhovalce před imigračními úřady však mohou města a státy těžko. Proto již během prvního Trumpova období, kdy se prezident taktéž zavázal deportovat miliony lidí bez dokladů, došlo k oživení hnutí za útočiště mezi náboženskými sbory a farnostmi.
Čtěte také: „Takhle to začalo i v Německu.“ Američtí Židé prosí Trumpa, ať nepronásleduje migranty
V té době však byly svatostánky, stejně jako nemocnice či školy, ještě považovány za „citlivé lokality“ a pro zásah v nich potřebovali agenti imigračního úřadu (Immigration and Customs Enforcement, ICE) platný soudní příkaz nebo jiné zvláštní povolení.
Trump však dosavadní praxi po svém opětovném nástupu do úřadu zrušil. Situace v přistěhovaleckých komunitách je proto dnes ještě děsivější. Dospělí imigranti se bojí chodit do práce a jejich děti přestaly chodit do školy v obavě, že se odtamtud už nevrátí domů.
Podle reverenda Manuela Rodrigueze z katolického kostela Panny Marie Bolestné v Queensu nemá řada z jeho sedmnácti tisíc farníků doklady a jejich děti navštěvují farní školu. „Máme děti, které se doslova třesou a pláčou,“ uvedl Rodriguez. „Vědí, že kdykoli může být jejich máma, jejich táta zatčen a oni se vrátí ze školy a rodiče mohou být pryč.“
Terčem Trumpovy administrativy a úřadů však nejsou jen ti, kteří nemají v pořádku „papíry“. Vyhoštění a deportacím čelí i ti, kdo v zemi pobývají legálně, ale „provinili“ se třeba účastí na demonstracích na podporu obětí izraelské ofenzivy v Pásmu Gazy.
Na začátku března byl takto zadržen Mahmúd Khalíl, jeden z vůdců loňských studentských protestů na Kolumbijské univerzitě. Bílý dům bez poskytnutí jakýchkoli důkazů tvrdí, že Khalíl distribuoval materiály na podporu Hamásu a že při své žádosti o Zelenou kartu (opravňující k trvalému pobytu) zamlčel práci pro Úřad OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA).
V té podle vyjádření samotného úřadu působil v roce 2023 jako neplacený stážista. Khalílovu deportaci prozatím zablokoval soud, nicméně muž, který se svou manželkou – americkou občankou – právě čeká první dítě, zůstává v detenčním zařízení a čeká na přezkum svého případu.
Krátce před Khalílovým zadržením se imigrační úřad zaměřil také na doktorandku architektury Ranjani Srinivasan. Ta v USA pobývala od roku 2016, kdy získala Fulbrightovo stipendium. V roce 2020 pak započala doktorské studium na Kolumbijské univerzitě a loni na podzim začala vyučovat na Newyorské univerzitě.
Letošního 6. března se Srinivasan e-mailem dozvěděla, že její studentské vízum bylo zrušeno. Ačkoliv se obrátila na vedení univerzity, které ji ujistilo, že je vše v pořádku, o pár dní později se na jejím prahu objevili agenti ICE. Srinivasan v tu chvíli nebyla doma, avšak na další návštěvu agentů nečekala a ze strachu raději uprchla do Kanady.
Ministerstvo vnitřní bezpečnosti následně – opět bez důkazů – vydalo prohlášení, podle kterého byla žena sympatizantkou teroristů, obhajovala násilí a zapojovala se do aktivit podporujících teroristickou organizaci Hamás. Sama Srinivasan však tvrdí, že se účastnila pouze několika protestů na nízké úrovni a podepsala několik otevřených dopisů týkajících se války v Gaze.
Svoboda slova potřebuje nezávislou žurnalistiku. Děkujeme členstvu našeho Voxpot Klubu, které nám ji umožňuje dělat.
K obvinění z antisemitismu a podpory terorismu zjevně stačí málo. Seznam studentek a studentů i vyučujících z amerických univerzit, kteří jsou zatýkáni nebo čelí hrozbě deportace, se tak v posledních dnech rozrůstá: Badar Khan Suri, Yunseo Chung, Alireza Doroudi, Momodou Taal nebo třeba Rumeysa Ozturk, jejíž zadržení maskovanými muži na ulici koncem března obletělo sociální sítě.
Legálně pobývající třicetiletou doktorandku psychologie z Tuftsovy univerzity agenti přímo na ulici naložili do SUV a následující ráno letecky přesunuli do zařízení v bezmála 2500 kilometrů vzdálené Louisianě, navzdory soudnímu příkazu, který zakázal její přesun mimo stát Massachussets bez předchozího oznámení soudu.
Klíč je pod rohožkou
Právě tváří v tvář drakonickým opatřením Trumpovy administrativy se mezi církevními sbory a farnostmi (ale například také školami) opět rozmáhá hnutí poskytující přistěhovalcům bezpečné útočiště zákonům a nařízením navzdory – od právní pomoci po nouzové ubytování v prostorách kostela či u členů kongregace doma a poskytnutí úkrytu při zásahu imigračních agentů.
Essay: In the battle to keep ICE from raiding US houses of worship, the grassroots needs to flex more muscle. ANDRE HENRY says, in an article first published on Religion News Service, that fighting for a more equitable America has always been part of faith-based organisations’… pic.twitter.com/pri5JbnqWW
— Sight Magazine (@sightmagazine) March 24, 2025
Na dveřích Metodistického kostela svatých Pavla a Ondřeje v New Yorku tak najdeme cedulku „ICE a ministerstvu vnitřní bezpečnosti vstup nepovolen“. Za útočiště se kostel prohlásil už během prvního Trumpova období a v tomto svém poslání pokračuje i nyní, bez ohledu na nové okolnosti.
„Kostely stále považujeme za citlivé lokality, ať už jsou změny ve vládní politice jakékoli,“ uvedl tamní reverend K Karpen.
Také na dveřích Presbytariánského sboru Lake View v Chicagu najdeme cedulku zapovídající vstup agentům ICE a celní a pohraniční stráže bez platného zatykače. Sbor funguje jako útočiště také několik let a poskytuje ubytování rodinám přistěhovalců v prostorách někdejší nedělní školy.
Podle tamní reverendky Ashley McFaul-Erwin sbor po Trumpově zvolení své úsilí o pomoc migrantům ještě zvýšil. Uspořádali například několik školení pro své členy, mimo jiné o tom, co dělat, pokud do kostela vstoupí agenti imigračního, nebo které jeho prostory jsou považovány za veřejné a které za soukromé.
Mezi těmi, které se mezi oficiální útočiště chystají zařadit nově, patří například Kongregační kostel ve Waterbury ve státě Vermont. „Zabýváme se tím, protože se zdá, že jsou porušována práva lidí,“ uvedl tamní reverend Peter Plagge v narážce na aktuální kroky Trumpovy administrativy.
Své brány přistěhovalcům otevřela i newyorská mešita Masjid Ansaru-Deen v Bronxu a některým poskytuje i přístřeší. „Nemohu nechat nikoho, muslima nebo nemuslima, spát na ulici,“ řekl imám Omam Niass.
Útočiště přistěhovalcům mnohdy nabízejí i sami věřící. Jesús Mariscal, farní vikář katedrály svatého Pavla v diecézi Yakima, po jedné bohoslužbě obdržel několik soukromých zpráv od farníků nabízejících pomoc.
Jeden z nich napsal: „Kdybyste věděl nebo slyšel o někom, kdo se potřebuje doslova schovat před ICE, pošlete ho ke mně domů. Klíč je pod rohožkou.“
Doufám, že tato administrativa pochopí, že nejde jen po nás, ale pronásleduje Boha, církev a věřící.
Ucelený seznam sborů a farností poskytujících útočiště bychom však hledali marně. Mezi mnohými panuje obava, že veřejné prohlášení jim může pomyslně nakreslit na záda terč a ve výsledku přinést více škody než užitku, jak přiznává i reverend Plagge.
Jiní však pokládají za důležité Trumpově politice oponovat veřejně a nahlas.
„Máme více než dvě stě náboženských společenství, která reagují na výzvu k akci, aby se postavila za imigranty nejen v našem sboru, ale budeme stát za imigranty i v ulicích,“ prohlásil Guillermo Torres, ředitel imigračního programu organizace Clergy and Laity United for Economic Justice.
„Budeme čelit imigraci v nenásilné tradici a budeme povolávat sílu lásky, abychom se této nelidskosti postavili,“ pokračoval.
„Pokud chce Trump nás jako vůdce věřících pronásledovat, tak doufám, že tato administrativa pochopí, že nejde jen po nás, ale že ve skutečnosti pronásleduje Boha, církev a věřící. Proto odpovídáme, že toto místo je posvátné, protože útočiště pro nás není jen budova,“ dodal.
Boj na více frontách
Církve a náboženské společnosti se zapojují i do právních bitev. Trumpovo zrušení dlouholeté zásady omezující zásahy v „citlivých lokalitách“ napadlo v únoru společnou federální žalobou celkem dvacet sedm křesťanských a židovských náboženských skupin zastupujících miliony Američanů.
Podle žalobců nutí kroky Trumpovy administrativy kongregace „porušovat jejich náboženskou povinnost sloužit a chránit jejich sousedy z řad přistěhovalců“. Návštěvnost bohoslužeb a sociálních služeb navíc komplikují obavy ze zásahů imigračních úřadů. Již v lednu opatření soudně napadla koalice kvakerských náboženských skupin.
Náboženské organizace se také nadále aktivně zapojují do veřejných protestů a demonstrací. V polovině března například demonstranti z organizace Jewish Voice for Peace (Židovský hlas pro mír) pronikli do mrakodrapu Trump Tower v New Yorku, kde protestovali proti zadržení Mahmúda Khalíla. Více než šest desítek z nich policie spoutala a odvezla.
Proti Trumpovi a jeho politice se veřejně staví i řada vlivných duchovních, ať už jde o biskupku Washingtonské episkopální diecéze Mariann Edgar Budde, která při mezináboženské bohoslužbě následující po Trumpově inauguraci prezidenta vyzvala k milosrdenství vůči přistěhovalcům, nebo třeba o arcibiskupa Timothy P. Broglia, předsedu Konference katolických biskupů USA.
Broglio odsoudil Trumpovy dekrety odsoudil jako „hluboce znepokojivé“ a uvedl, že „budou mít negativní důsledky“.
Čtěte také: Prezidente, smiluj se. Trump jde proti biskupce i své údajné víře
Nezvykle ostře se proti krokům Trumpovy administrativy vymezuje také papež František, který varoval, že násilné vyhošťování přistěhovalců je zbavuje jejich přirozené důstojnosti a „skončí špatně“. Zároveň se pustil do teologické přestřelky s viceprezidentem J. D. Vancem.
Vance – sám katolický konvertita – nedávno obhajoval zásahy své administrativy s odvoláním na teologický princip „ordo amoris“. Ten podle něj vymezuje hierarchii lásky a péče, kdy máme nejprve pečovat o rodinu, pak o sousedy, komunitu, spoluobčany a nakonec o ty, kteří jsou jinde.
V dopise americkým biskupům papež ve zjevné reakci na Vanceova slova uvedl, že „křesťanská láska není koncentrickým rozšiřováním zájmů, které se postupně rozšiřují na další osoby a skupiny,“ napsal. „Pravé ordo amoris, které je třeba podporovat, objevujeme neustálým rozjímáním nad podobenstvím o ‚milosrdném Samaritánovi‘, tedy rozjímáním o lásce, která buduje bratrství otevřené všem bez výjimky.“
Napadení svatyně neznamená, že se blíží její porážka.
Přes to všechno platí, že do prezidentského křesla Trumpa vynesly právě hlasy věřících – především bílých evangelikálů – a nic zatím nenasvědčuje, že by důvěru nacionalisticky smýšlejících křesťanů ztrácel. Pod Trumpovou administrativou naopak těmto křesťanským fundamentalistům nastávají zlaté časy.
Na méně radikální věřící však mohou kroky náboženských skupin a vůdců stavějících se proti Trumpovi zapůsobit a důvěru v jeho administrativu nalomit. O úspěchu je přesvědčený i Michael Woolf, starší duchovní z kostela Lake Street v Evanstonu a autor knihy Sanctuary and Subjectivity: Thinking Theologically About Whiteness and Sanctuary Movements.
„Svatyně je pod útokem. Ale její napadení neznamená, že se blíží její porážka nebo že ztratila svou neuvěřitelnou duchovní a praktickou moc,“ říká Woolf.
„Vždyť právě v tomto kontextu můžeme žít svou teologii. Pokud věříme, že Bůh se zjevuje v ‚nejmenších věcech‘, pak to nejmenší, co můžeme udělat, je nabídnout ochranu před krutostí.“
