Říká se „Darovanému koni na zuby nehleď“. V situaci nečekané katastrofy je ale koordinovaná a vhodná pomoc otázkou života a smrti. Spontánní materiální sbírky naopak často obyvatelům postižených oblastí přidávají další starosti.
Chtěli byste pomoci jihomoravským vesnicím zasaženým tornádem? Zkuste si nejdříve představit, co by v podobné situaci nejvíce pomohlo vám. Zkušené nevládní humanitární a rozvojové organizace se dopady své pomoci zabývají systematicky a mohou potvrdit, že nepromyšlené „páchání dobra“ může napáchat nečekané škody.
Český občan, tolik kritický k subjektům, které mají dobročinnost v popisu práce, nezřídka ztrácí svůj zdravý selský rozum, když vidí dramatické obrázky z míst, kde se stala přírodní katastrofa. Nedůvěra k neziskovkám a komunálním politikům ho potom vede k rozhodnutí neposílat zasaženým peníze (aby se nerozkradly), ale zaslat materiální pomoc.
Zdánlivě logická úvaha však naráží i na četná úskalí a v konečném důsledku pak často zoufalou situaci nezlepší, ale paradoxně ještě více zkomplikuje. Do postižených lokalit totiž začnou proudit tuny nejrůznějších hmotných darů, které je třeba přebírat, evidovat, uskladnit a férově distribuovat, což vyžaduje kapacity, jež na místě pokaždé nejsou. Navíc ne všechno, co přijde, je právě to, co lidem v danou chvíli nejvíc schází.
Klíčová role profesionálů
Jaroslav Vrba, starosta obce Hořín, která leží asi dva kilometry od Mělníka v malebné krajině na soutoku Vltavy a Labe, o tom ví své. Obec zasáhly povodně v letech 2002 i 2013, ty poslední se týkaly tří čtvrtin všech místních domů. Ke zvládnutí situace přispěla dle slov starosty jak zkušenost obyvatel z předchozích povodní, tak hlavně profesionální pomoc integrovaného záchranného systému a humanitárních organizací.
Darované Savo jsme zpracovávali ještě pět let a v balené vodě jsme se mohli i koupat.
Koordinace jednotlivých složek se za jedenáct let neuvěřitelně zlepšila. Jaroslav Vrba k tomu dodává: „Pomoc profíků je základ, na ty se spoléháme a jsme jim neskutečně vděčni. Naproti tomu člověk hned pozná, když si někdo na pomoci jen vaří svoje PR, to je smutná záležitost. Nechci, aby to znělo jako nevděk, ale pomoc, která není koordinovaná a kterou posílají lidé, kteří nevědí, co a kdy na místě potřebujeme, nemusí dopadnout dobře.“
Kromě škod, jež napáchala velká voda, se vedení obce muselo vypořádat se škodami, které napáchal dobrý úmysl s malým rozmyslem. Z Rakouska přijel kamion starého vyřazeného nábytku prožraného červotoči, za jehož likvidaci nakonec Hořín musel ještě zaplatit. Z Česka se sešla materiální pomoc sice užitečná, ale v množství zcela neadekvátním velikosti obce. Starosta to s trochou nadsázky v hlase komentuje slovy: „Darované Savo jsme zpracovávali ještě pět let a v balené vodě jsme se mohli i koupat.“
Čtěte také: Hrušky po tornádu: Pořád mi volají lidi a chtějí pomáhat. Ještě to není tak zlé s tou českou společností
Srovnatelná situace nyní panuje v lokalitách, které 24. června zasáhlo tornádo. Obce si hned po katastrofě zřídily improvizované krizové štáby, kam obyvatelé chodili pro to, co zrovna potřebovali, nebo naopak s nabídkami produktů, jež mohli poskytnout ostatním. Dnes tam leží hromady hraček, kosmetiky, obnošeného šatstva a mnoha dalších, někdy až kuriózních věcí ze spontánních materiálních sbírek z celé země a nikdo neví, co s tím.
Materiální sbírky ano, ale…
Pokud si chcete být jisti, že uděláte maximum pro to, aby vaše pomoc byla na místě využita účelně, pošlete peníze, nebo peníze, nebo ještě taky peníze. Obce samotné s nimi nejlépe naloží na obnovu infrastruktury, která bude sloužit všem. Renomované humanitární organizace zase mají know-how, jak finance rozdělovat mezi lidi maximálně férově tak, aby nenadělaly „zlou krev“. Domnělé křivdy, kdy bez patřičného vysvětlení dostanete méně než třeba váš soused, se hojí daleko déle, než trvá postavit pár nových domů.
Materiální sbírky neslouží k tomu, abyste si doma uklidili a to, co je vám líto vyhodit, někam poslali. Tak pomáháte leda sami sobě a svému svědomí.
Pokud nechcete poslat peníze, materiální pomoc vybírejte s rozmyslem a na základě zjištění potřeb, které v postiženém regionu jsou. Pamatujte přitom na pár jednoduchých pravidel:
- Materiální sbírky neslouží k tomu, abyste si doma uklidili a to, co je vám líto vyhodit, někam poslali. Tak pomáháte leda sami sobě a svému svědomí.
- Neposílejte na místo neštěstí plyšáčky. Neposílejte uprchlíkům onošené krajkové šaty. Neposílejte špinavé či rozlámané hračky dětem z chudých rodin. Se všemi těmito situacemi jsem se osobně setkala.
- Pokud chcete na místo poslat rozumnou materiální pomoc, udělejte to. Nejprve si ale zjistěte, co tam skutečně potřebují. Když se sejde 20 000 košťat v obci s osmi sty obyvateli, také to není pomoc.
Jedna z diskutujících na Facebooku, Eliška Nohavicová, to ilustrovala komentářem: „My jsme přebírali pytle s oblečením v Moravské Nové Vsi a občas zůstává rozum stát. Plesové korzetové šaty nebo erotické prádlo jsme tu opravdu nečekali.“
Lidé sami vědí nejlépe, co potřebují
Jednou ze zásad humanitární i sociální práce, které platí po celém světě stejně, je „nezneschopňovat“. Lidé, kterým je pomáháno, musí mít možnost rozhodovat o tom, co je pro ně prioritou a co potřebují. Proto v zemích s fungujícím trhem je nejlepším řešením lidem pomoct finančně a nechat je, aby peníze při opravách investovali do postupů a materiálů dle svých preferencí.
Pokud na hmotné pomoci trváte, čekejte na konkrétní výzvu a řiďte se pokyny, nebo si pečlivě zjišťujte, jaké jsou v postižené oblasti zrovna potřeby. Jedině tak můžete mít jistotu, že jste skutečně pomohli a nepřidělali místo toho někomu starosti.
