Svět sužuje nejvíce konfliktů od konce studené války. Jsou přitom složitější než kdykoli předtím. Řada z nich navíc zůstává ve stínu válek na Ukrajině a v Gaze. O konfliktech i dopadech nezájmu o oběti se Voxpot bavil s norskou výzkumnicí Siri Aas Rustad.
Vloni bylo zaznamenáno nejvíce bojů od roku 1946 a počty válečných obětí stále stoupají. Pozornost je upřena zejména na dvě války, které jsou důležité z pohledu Evropy a Spojených států. V jejich stínu přitom probíhá mnoho dalších konfliktů.
I v nich lidé umírají a nepředstavitelně trpí. Pozornost velmocí se však upírá jinam, a je proto složité dostatečně pomáhat obětem. Nezájem zároveň podkopává pozici USA jakožto supervelmoci a poškozuje zahraniční obraz Evropské unie.
O čase globálního napětí a soupeření o pozornost Voxpot mluvil s odbornicí na konflikty Siri Aas Rustad z Institutu výzkumu míru v Oslu.
Žijeme opravdu ve válečné době?
V posledních letech jsme zaznamenali vzrůstající počet konfliktů i válečných obětí. Poslední tři roky jsou ty nejkrvavější od skončení studené války. Pokud to ale srovnáme s šedesátými nebo sedmdesátými lety, není to nic extrémního.
Vždy byl nějaký velký konflikt, kvůli kterému vzrostl počet mrtvých, ale v posledních zhruba pěti letech neustávají významné války, které následují jedna po druhé bez přestávky.
Dá se stručně říct, co za tím je?
Dříve by to šlo vysvětlit ideologií. Byl tady komunismus a Západ versus Východ. Nyní je to ale složitější. Možná je náhoda, že máme tolik konfliktů ve stejný čas, možná spolu nemají nic společného.
Siri Aas Rustad
Ředitelka výzkumu Podmínek pro násilí a mír na Institutu výzkumu míru v Oslu. Zabývá se zejména důsledky válek pro člověka a přírodu a mezi její další expertizu patří sexuální násilí nebo děti v konfliktech.
Nemůžeme argumentovat, že byla občanská válka v Etiopii, protože je konflikt v Ukrajině. Možná existují propojení, která zatím nevidíme. Máme válku v Ukrajině a v Gaze, které spolu nemusí souviset, ale stále nevíme, jaké jsou přesně konexe mezi Ruskem a Íránem.
Konflikty vyvolávají pnutí mezi mocnostmi, které se rozhodují, koho podpoří – a zároveň je napětí mezi konfliktními státy, kdo tu podporu získá.
Pokud tedy ideologie lehce ustoupila, můžeme na konflikty nahlížet z pohledu etnicity?
Etnicita je s tím spojená vždy. A nejde o to, že jsou kvůli ní války, ale spolu s náboženstvím je velmi dobrým nástrojem mobilizace.
Možná to umožnilo více malých konfliktů, protože v roce 2023 jsme zaznamenali nejvíce válek od roku 1946. A jsou komplexnější – je více stran, více linií a je to celé složitější.
Může být i samotná komplexnost důvodem, proč nevěnujeme všem válkám stejnou pozornost?
Spíš nejsou důležité pro velké mocnosti. Gaza je důležitá pro USA a Ukrajina pro Evropu. Naopak válka v Etiopii, která byla mnohem drastičtější a horší než Gaza a Ukrajina, pozornost neměla.
Zároveň za to mohlo velmi málo informací, protože tamní vláda blokovala internet a nedovolovala práci novinářů.
To připomíná současnou válku v Súdánu. Z afrického kontinentu také zaznívá, že pozornost jí není věnována kvůli rasismu…
Jsem si jistá, že hraje roli. Můžeme se podívat, co se stalo, když byla uprchlická krize ze Sýrie. V Evropě se začaly stavět ploty a snažili se uprchlíky odehnat. To se ale nestalo s Ukrajinci.
Vidíme velmi odlišný přístup, nejspíš spojený se skutečností, že Ukrajinci jsou nám blízcí. Takže ano. Není to vyslovené nahlas, ale ten nezájem pramení i ze skutečnosti, že trpí lidé černé barvy pleti.
Čtěte také: Nezájem o Afriku se nám může krutě vymstít, stejně jako její stereotypizace
Nezájem znamená méně pomoci
Co znamená nezájem pro oběti konfliktů? Lze mluvit o nějaké vyhlídce na spravedlnost?
Co se týče spravedlnosti stran válečných zločinů, je zájem lidí důležitý. Když ta pozornost není, je méně pravděpodobné, že se zločiny vyřeší. A nejde jen o pozornost, ale také o podporu civilistů ve válkách.
Peníze a zdroje pomoci jsou omezené. A proudí tam, kde je pozornost.
To znamená, že o většině ohavností v méně sledovaných konfliktech nevíme. Máme nějaké informace například o používání sexualizovaného násilí jako nástroje války?
To, co je zaznamenané, je pouhá špička ledovce. Sexuální násilí rozhodně neklesá – i v Gaze a na Ukrajině můžeme vidět, že je běžně používáno na obou stranách konfliktu.
Co se pak obětem tohoto násilí děje?
Vystavení sexuálnímu násilí je spojeno s ostudou, takže oběti ho nechtějí přiznávat. Jejich rodiny je mohou vyhnat, mohou se po znásilnění narodit děti a dochází ke dvojité viktimizaci.
Zmínila jste dvojitou viktimizaci. Jak dopadá na děti?
Být narozen v důsledku sexuálního násilí je velmi traumatizující. Můžu poskytnout příklad z Norska po druhé světové válce, kde bylo na potomky německých vojáků uvaleno velké stigma – jiné děti se jim posmívaly a společnost je nepřijala.
A i když na to není statistika, můžeme také předpokládat, že děti, které zažily konflikt, jsou více adaptované na násilí.
Vraťme se ke konfliktům, kterým není věnována pozornost. Je možné, že ohrozí pozici Západu a státy globálního Jihu se budou více spoléhat na jiné partnery?
Určitě. A myslím si, že se to už děje. Podívejme se například na Čínu v Africe. Té se tam daří i díky vakuu vytvořenému nezájmem. Dostává se tak nejen k nerostnému bohatství, ale také rozšiřuje skupinu států, které ji podporují.
O tom mluvím, když říkám, že konflikty vytvářejí globální napětí.
Takže ve výsledku může malá pozornost vůči důležitým konfliktům způsobit pád Spojených států a jejich spojence Evropské unie z pozice supervelmocí?
Západ už podle mě začíná ztrácet svou moc dominantního hráče. Nyní mají například Spojené státy kvůli svým blízkým vztahům s Izraelem celkem svázané ruce na Blízkém východě. S blížícími se prezidentskými volbami se nikdo pořádně nevymezí.
To vytváří prostor pro další aktéry jinde ve světě. Rusko se soustředí na Sahel, kde Západ ztrácí, a snaží se tam utvořit si základnu podporovatelů pro svou věc. Nezapomínejme, že v OSN má hlas každý stát.
Siri Aas Rustad je hostkou Inspiračního fóra v rámci letošního Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava. Diskuzní platforma nabízí padesátku vystupujících z domova i ze světa a věnuje se klíčovým tématům dneška. V rámci 28. ročníku festivalu probíhá mezi 23. říjnem a 3. listopadem 2024.
