Český exprezident Václav Klaus se v pondělí v Bratislavě sešel se slovenským premiérem Robertem Ficem. Schůze proběhla v době vypjatých vztahů mezi Prahou a Bratislavou.
Česko-slovenské vztahy procházejí v posledním týdnu pořádnou zatěžkávací zkouškou. Tu vyvolalo minulou středu rozhodnutí kabinetu Petra Fialy stopnout mezivládní konzultace s Bratislavou. Důvodem je postoj slovenské vlády k válce na Ukrajině, který údajně nahrává Kremlu.
Další vývoj v diplomatické šarvátce přineslo toto pondělí. Tentokrát se o něj postaral exprezident Václav Klaus, který do slovenské metropole zavítal na setkání s premiérem Robertem Ficem.
Po společném jednání pak bývalá česká hlava státu prohlásila, že vztahy obou zemí nesmí být žádnou konkrétní politickou reprezentací poškozeny. „Jakékoliv hašteření konkrétních politických seskupení tyto vztahy nesmí narušit,“ dodal za přizvukování slovenského předsedy vlády Klaus.
Přerušení pravidelných schůzek obou vlád spustilo v následujících dnech lavinu reakcí.
Komentáře ani velkolepá gesta na sebe nenechaly dlouho čekat. Příležitost blýsknout se před svými voliči tím „správným“ postojem ihned využili politici v obou zemích napříč celým spektrem.
Zatímco Andrej Babiš tepal Petra Fialu za to, že zničil vztahy mezi bratrskými zeměmi, slovenská opozice se pro změnu tvrdě pustila do Fica. Ten podle ní v destrukci důvěryhodnosti Slovenska v očích spojenců hravě předstihne i Vladimíra Mečiara.
Už po vítězství Roberta Fica v zářijových volbách nešetřil Klaus na jeho adresu chválou a označil jeho triumf za „šanci na návrat k sebevědomé slovenské politice“.
Aby toho nebylo málo, žehlit spory do Prahy se hned ve čtvrtek vypravil lídr nejsilnější opoziční strany Progresívně Slovensko Michal Šimečka. A dostalo se mu zde přivítání, jaké by mu mohl závidět leckterý ministr Ficova kabinetu.
Čas si na něj udělala nejen předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová či šéf rezortu vnitra Vít Rakušan, ale i samotný premiér Petr Fiala. Fotka procházejícího se Šimečky v zahradách Kramářovy vily po boku předsedy českého kabinetu Ficovo rozhořčení zjevně ještě prohloubila. Dnes však může čtyřnásobný premiér Slovenska cítit alespoň malou satisfakci.
Po vlně kritiky a přehlíživých pohledů z Prahy s ním za jeden stůl v Bratislavě usedl Václav Klaus. Setkání prý bylo podle institutu českého exprezidenta dlouho plánované, avšak „poněkud nečekaně – dostalo nový význam a smysl“. Jak dále Klaus na svých stránkách minulý týden uvedl: „slovenskou politiku je třeba respektovat a oprostit se od jakéhokoli moralizování a poučování z Prahy.“.
Jenže, jak ukazuje historie, ani sám Klaus se tímto úctyhodným heslem ne vždy řídil. Vladimira Mečiara sice oproti Václavu Havlovi nikdy nekritizoval, jakmile se ale novým premiérem stal Mikuláš Dzurinda, na své „nemoralizování“ rychle zapomněl a otevřeně mu vytýkal prováděné liberální reformy.
Rozdělené Česko i Slovensko
Rozpaky neskrýval ani nad zvolením Zuzany Čaputové prezidentkou. Robertu Ficovi se naopak v tomto ohledu „poštěstilo“. Již po vítězství v zářijových volbách nešetřil exprezident na jeho adresu superlativy a označil jeho triumf za „šanci na návrat k sebevědomé slovenské politice“.
Není divu, oba politici si totiž v leckterých otázkách ideově notují: zvláště v nechuti k liberalismu, takzvanému covidismu anebo „bruselskému diktátu“. Spojuje je rovněž podobný pohled na současnou válku na Ukrajině, kterou podle nich zavinil Západ.
Čtěte také: Fico jako ruský agent. „Jeho náklonnost k Moskvě je opravdová,“ říká politolog
Jejich pondělní setkání tak jen málokoho mohlo v současném napjatém ovzduší překvapit. Vedle toho, že mohlo alespoň částečně vylepšit reputaci Čechů u pro-ficovsky orientovaných Slováků jež mohla Fialovo rozhodnutí vnímat jako kudlu do zad, však nepřineslo nic nového. Ostatně podobně jako v případě návštěvy Michala Šimečky v Praze.
Uplynulé schůzky v posledním týdnu mezi českou a slovenskou stranou tak spíše potvrdily staré české přísloví aneb „vrána k vráně sedá“. Hodnotově blízcí politici se poplácali po zádech, vyměnili si slova podpory a slíbili si, jak vztahy obou zemí nikdo z opačného tábora neohrozí. V tomto ohledu se snad nemýlí. Více než nabourání vzájemných vazeb totiž nynější roztržka a humbuk kolem ní ukazují na hluboce rozdělené společnosti v obou státech.
