Niger zatápí pod kotlem. Neschopnost EU v Africe může způsobit problémy s migrací

Evropa zažila po covidové pauze další léto, kdy se na její břehy vydávalo velké množství migrantů. Mnozí politici slovy nešetřili a vydali se proti nelegální migraci do boje. Italská premiérka Georgia Meloni to nazvala „epochální bitvou pro Itálii a Evropu“ a francouzský prezident Emmanuel Macron se neúspěšně pokusil prosadit kontroverzní zákon, jenž měl zkomplikovat život lidem bez dokumentů.

Podobně neúspěšní byli lídři starého kontinentu i ve vyjednávání s africkými státy. Tunisko například poslalo Evropské unii zpět peníze, které měly omezit migraci přes Středozemní moře. Tamní prezident Kaís Saíd v této souvislosti uvedl, že spolupráce není založena na rovnosti a respektu. Ve čtvrtek 7. prosince se tak do pokladny EU vrátilo 60 milionů eur.

Evropský přístup tvrdě naráží také v Nigeru. Země v oblasti Sahelu měla přitom fungovat jako filtr migrace do Evropy a být jedním z hlavních partnerů EU v regionu. Jenže v létě tam proběhl vojenský převrat a unijní diplomaté se zdají být ve vyjednávání s vojenskými důstojníky u moci značně neohrabaní.

Pašeráci migrantů, radujte se!

Časy, kdy Evropané určovali pravidla hry a vnucovali svou politiku Afričanům, jsou dávno pryč. Vidět to je právě na poslední výměně mezi EU a nigerskou juntou. Zatímco hra starého kontinentu je opatrná a míč přes síť jen odvrací, africká strana vzápětí tvrdě smečuje. Hráči bruselského týmu se mezitím ani nedokážou domluvit na účinné taktice.

Volejbalové přirovnání je určeno poslední snaze Rady EU nahnat protistraně strach. Ve druhé polovině října přijala sankční rámec, který měl podle šéfa unijní diplomacie Josepa Borrella jasně ukázat, že „vojenské převraty s sebou nesou i náklady“.

Deset dní po bezzubých požadavcích navrácení Bazouma na post prezidenta nigerská junta ukončila veškerou bezpečnostní spolupráci s EU.

Jenže vůdci junty v Nigeru mohli sankce lehce obejít. Evropský parlament později přijal rezoluci požadující okamžité propuštění a opětovné dosazení do úřadu svrženého prezidenta Mohameda Bazouma, který je v domácím vězení.

Dva dny po této výzvě nigerský režim na oplátku zrušil zákon z roku 2015 přijatý za účelem omezení pašování migrantů. Většina odborníků tento krok jasně spojuje s neutuchající podporou Bazouma od EU, jenž je v Nigeru považován za loutku Francie.

Zákon 2015-36 vypracovala EU v koordinaci s Úřadem OSN pro drogy a kriminalitu v době, kdy čelila velké migrační krizi. Tehdy přišlo na kontinent z Turecka a severní Afriky více než milion lidí. V rámci dohody o přijetí normy se Unie zavázala poskytnout více než 4,5 miliardy eur na pomoc se stabilizací ekonomik v Sahelu.

Čtěte také: Poslední hodiny demokracie v Nigeru? Wagnerovci si už brousí zuby, Západ otálí

Díky této legislativě, kriminalizující zejména pašování lidí, bylo v letech 2017–2023 stíháno 876 osob podezřelých z obchodu s lidmi. Generální tajemník nigerského Ministerstva spravedlnosti Ibrahim Jean Etienne řekl, že zrušení zákona vymaže předchozí rozsudky a ministerstvo zváží propuštění všech odsouzených.

Je tak možné, že se bývalí vězni vydají do Agadezu. To je starobylé město ve střední části Nigeru, které bylo dříve označováno jako hlavní město pašeráků lidí a později jako strážní stanice evropských hranic. Ve skutečnosti jsou mnozí už nyní v této bývalé baště obchodu s lidmi ze zrušení zákona nadšení.

Jedním z nich je Andre Chani, který si vozením migrantů přes poušť kdysi vydělával tisíce dolarů měsíčně. Pak mu ale právě kvůli nové legislativě policie zabavila jeho kamiony. „Začnu znovu,“ oznámil nyní rozhodně. „Jsme velice šťastní,“ shrnul pocity i za své kolegy z branže.

Podle odhadů OSN může Agadezem projít každý den až 4000 migrantů bez cestovních dokladů a Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) upozorňuje, že zrušený zákon velmi účinně snižoval nelegální migraci.

Takový objem lidí, kteří procházejí nejenom zmíněným městem, vytváří pracovní příležitosti i pro další „podnikatele“, jako je zmíněný Chani. Z přítomnosti putujících lidí mohou profitovat prodejci jídla, vody nebo ti, kteří nabízejí ubytování.

Před zákonem 2015-36 často konvoje migrantů doprovázela pouští nigerská armáda a vojáci za to požadovali podíl na zisku. „Může existovat cíl vrátit se k situaci před rokem 2015, kdy pašování běženců vytvářelo příjmy pro armádu a stát,“ vysvětlila Alia Fakhry, odbornice na africkou migraci z think-tanku Německá společnost pro zahraniční politiku.

Následků se obává také eurokomisařka pro vnitřní záležitosti EU Ylva Johansson. Kromě rostoucího počtu mrtvých v poušti jí dělá starosti to, že „více lidí přijde například do Libye a pak se možná pokusí dostat přes Středozemní moře do EU“.

Je to právě Johansson, kdo stojí v čele hlavní unijní migrační reformy neboli Nového paktu o migraci a azylu. Ten má zejména sjednotit a zastřešit pravidla nakládání s uprchlíky v EU, aby již nebyla přijímána nekoordinovaná opatření. V této snaze hraje svou roli i jednání s africkými státy, a není proto překvapením, že rozhodnutí nigerské junty vyvolalo v Bruselu zmatek a frustraci.

Debakl Evropské unie

Jenže důstojníci, kteří se ujali vlády v Nigeru, udělali další krok. A ani ten Evropany nepotěší. Deset dní po bezzubých požadavcích navrácení Bazouma zpět do prezidentského křesla se 4. prosince nigerská junta rozhodla ukončit veškerou bezpečnostní spolupráci s EU.

Fakticky tak pučisté oznámili konec civilní unijní mise „EUCAP Sahel Niger“. Ta byla zahájena na žádost nigerské vlády v létě roku 2012 v rámci Společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP). Jejím hlavním úkolem je pomáhat v boji proti džihádistům a pro tento úkol cvičit nigerské vojáky.

Je však třeba si přiznat, že zatímco s globálními krizemi, jako je pandemie covidu-19 nebo ruská invaze na Ukrajinu, si EU zachovala relativně soudržnou pozici, zde je to jiné. V případě této třetí velké krize se Unie stále snaží najít svůj přístup.

Washington s pučisty stále vyjednává a je ochoten vrátit se k bezpečnostní a rozvojové spolupráci, pakliže učiní kroky k obnovení demokracie.

Vyvolalo to otázky týkající se vedoucí role Francie v rámci EU v přístupu k Africe, neboť Paříž v poslední době ve svých tradičních sférách vlivu na kontinentu velmi ztrácí. O těchto problémech Elysejského paláce již Voxpot psal.

Bolestivé je to také z toho důvodu, že poslední převraty se odehrály v oblasti Sahelu, kam EU investovala značné prostředky, nasadila personál a celkově se snažila potvrdit svou roli globálního bezpečnostního aktéra po více než deset let.

Od roku 2011 vyslala Unie jen do Nigeru a Mali čtyři mise SBOP s cílem státy stabilizovat, zabránit převratům a bojovat proti společným nepřátelům. Zpráva nevládní organizace Safeworld odhaduje, kolik peněz vysály z evropské kasy mise EUTM Mali a EUCAP Sahel Mali. V prvním případě je to 255 milionů eur (v období 2014–2022), ve druhém, v němž se kalkuluje i s příštím rokem, 254 milionů eur (2014–2024).

Na misi EUCAP Sahel Niger pak v letech 2012–2021 putovalo 237 milionů eur. K tomu je potřeba přičíst financování společných ozbrojených sil G5 Sahel ve výši 235 milionů eur a dalších asi 168 milionů eur na rozvojovou pomoc a další výdaje.

Třešničkou na dortu evropského neúspěchu je pak to, že Burkina Faso a Niger letos v listopadu následovaly příkladu Mali a vydaly společné komuniké o odchodu ze skupinu G5 Sahel. Všechny tři země již předtím navíc oznámily vytvoření vlastní aliance, která má sloužit jako obranná dohoda před plánovanou intervencí Hospodářského společenství západoafrických států (ECOWAS) do Nigeru.

Poučíme se?

Zdálo by se, že Evropská unie už schytala ran ze Sahelu dost, ale ještě nekončíme. Ve stejný den, kdy s ní nigerská junta ukončila spolupráci v bezpečnostních otázkách, přijal vůdce pučistů generál Abdourahamane Tchiani náměstka ruského ministerstva obrany Junus-beka Jevkurova.

V ulicích byli stejně jako při protifrancouzských demonstracích krátce po státním převratu lidé s ruskými vlajkami a zmíněného zástupce „spřáteleného“ státu vítali. Jevkurov v hlavním městě Niamey oznámil spolu s novými pány země „posílení obranné spolupráce“. Stejně jako to udělala Moskva předtím v Mali a Burkina Fasu.

Poslechněte si také náš podcast: PULS | Nejdřív Súdán, teď Niger. Co se to děje v nestabilním Sahelu?

A jelikož ECOWAS i EU uvalily na Niger sankce, udělali jeho důstojníci to stejné Francii. Spolu s Mali vypověděl Niger minulý týden dohody podepsané v 60. a 70. letech s Paříží, které osvobozovaly francouzské občany a společnosti sídlící v těchto zemích od dvojího zdanění.

I přes posilování vztahů s Ruskem a šťouchance Evropě se v Nigeru potichu drží 648 amerických vojáků. V předvečer příjezdu ruské delegace do Niamey předala velvyslankyně USA Kathleen FitzGibbon, jež je v zemi od poloviny srpna, juntě své pověřovací listiny. Šlo o další krok k formalizaci jejího jmenování.

Washington s pučisty stále vyjednává a je ochoten vrátit se k bezpečnostní a rozvojové spolupráci za předpokladu, že podniknou kroky k obnovení demokracie. S vojenskými vůdci se američtí diplomaté setkali naposledy ve středu 13. prosince a jak je patrné, Nigeřani s nimi jednají úplně jinak než s Francouzi a EU.

Všechny tyto nepříjemnosti a peníze vyhozené na udržení stability by ale mohly přimět členské státy k zamyšlení se nad svým přístupem. Mohlo by to vést k ucelenější strategii do budoucna. Jenže to by Evropané v čele s Francouzi museli přestat jednat arogantně a dívat se na Afričany svrchu.