Syřané podporující opozici vůči Bašáru Asadovi slaví diktátorův pád. Velká část z nich kvůli vleklému konfliktu žije mimo Sýrii, především v Turecku. Jaké emoce teď provázejí oslavy v tamním Gaziantepu?
Z gaziantepských ulic zní hluk a troubení pravidelně. Nedělní ráno bylo ale o něco hlasitější. Syřané se probudili do světa, ve kterém Bašár Asad nestál v čele jejich země.
Mnoho z nich ale možná nespalo celou noc, během které přicházelo víc a víc zpráv o dobytí Damašku.
Gaziantep je město, respektive provincie na jihovýchodě Turecka. Většina Turků tvrdí, že kdyby bylo Turecko dům, Gaziantep je nepochybně kuchyně. Mimo jídla se ale vymyká i ve složení místního obyvatelstva.
Po Istanbulu hostí největší množství Syřanů, kteří od začátku války ze Sýrie utekli. V roce 2023 jich bylo dohromady přes 400 tisíc, což tvoří dvacet procent populace provincie. V celém Turecku jsou pak podle oficiálních čísel více než tři miliony syrských uprchlíků.
Autem do syrského Aleppa to trvá dvě hodiny, a proto je drtivá většina Syřanů v Gaziantepu právě odtamtud. Kvůli tureckým pravidlům už v provincii, kde se po útěku zaregistrovali, museli zůstat. Řada z nich tak provincii nikdy neopustila – hrozil by jim postih.
Ve městě je arabština vidět i slyšet na každém rohu, Gaziantep má své syrské čtvrti, obchody i restaurace. Ve většině malých samoobsluh nakoupíte syrský chleba, ale i tradiční arabský hummus. A při placení v některých částech města raději poděkujete arabsky než turecky.
Dnes jsme na svůj původ hrdí
Už od minulého týdne, kdy povstalci v čele se skupinou Hajat Tahrír aš-Šám dobyli právě Aleppo v severní části Sýrie, bylo ve městě cítit napětí a málokdy bylo se Syřany tématem k debatě něco jiného. V neděli ráno však město ožívá ještě víc.
Místní největší mešita, která je mimo jiné druhou největší v Turecku, se hned při první ranní modlitbě naplní lidmi se syrskými revolučními vlajkami, kde místo původní červené je v horní části barva zelená.
V ulicích je rušno, auta plná rodin s dětmi bez přestání troubí. Poprvé za tři měsíce, které tady trávím, vidím syrskou revoluční vlajku na vlastní oči. Skútry ji mají na řídítkách, lidé s ní mávají z oken aut, dětem zdobí tváře a jiní si ji zas vážou kolem krku jako hrdinský plášť.
Zatímco běžně místní Syřané sdílejí příběhy, jak mají kvůli rasismu strach u kadeřníka přiznat, odkud přišli, dnes je jejich původ tou největší hrdostí, kterou chtějí se světem sdílet.
„Svobodu, svobodu, navzdory tobě, Bašáre, chceme svobodu,“ zní od shlukujících se skupin, které také turecká policie po pár desítkách minut na různých místech ve městě rozpouští. I tak se nedaleko centra sejde jedna větší skupina, kterou nechá policie slavit víc jak hodinu.
„Nevím, jak mám své pocity popsat, ale nikdy předtím jsem nic takového nezažil. Je to pocit vítězství, pocit spravedlnosti proti lžím. Nemohl jsem celou noc spát, byl jsem tak šťastný, když jsem myslel na to, že zodpovědní lidé budou muset čelit spravedlnosti,“ podělil se o své emoce ani ne dvacetiletý Adnan.
„Děkujeme, Turecko. Buďte zdrávi, přátelé,“ píše se na jednom z transparentů. Na převzetí velké části země se podílela i Syrská národní armáda (SNA), která je významně podporovaná právě Tureckem.
Řada dalších Syřanů ale snahy Ankary v jejich zemi tak světle nevidí a má obavy, kam až turecké zájmy sahají.
Devlet Bahceli, lídr tamní krajně pravicové strany MHP, která je blízkým spojencem vládní AKP, se na partajním setkání nechal slyšet, že „Aleppo je ze své podstaty turecké a muslimské.“
„Neříkáme to jen my, říká to historie, říká to geografie, říká to pravda, říkají to naši předkové a říká to turecká vlajka vztyčená na Aleppské citadele,“ tvrdil nedlouho poté, co povstalci obsadili syrské druhé největší město a sociálními sítěmi kolovala fotografie turecké vlajky na hradbách.
Syrský lid je jenom jeden
Lidé se v Gaziantepu oficiálně scházejí v pět hodin odpoledne na Náměstí demokracie, kde jsou přítomni i těžkooděnci. Krátce po páté se na místo blížíme i my a skandující dav je slyšet do dáli.
„Jeden, jeden, jeden, syrský lid je jenom jeden,“ poukazují sloganem na fakt, že jsou všichni i přes náboženské či etnické rozdíly jeden národ.
Do davu se na náměstí přidává i Mohammed. „Jsem plný radosti a naděje. Ulice jsou plné skandujících lidí za svobodu, syrské vlajky vlají vysoko a všude se ozývají vlastenecké písně. Pro Syřany je to příležitost získat zpět svou důstojnost a pustit se do stavění nové budoucnosti zakořeněné ve spravedlnosti a míru,“ popisuje naděje ve svobodnou Sýrii.
„Pro Sýrii je to dobrá věc, podařilo se propustit z vězení spoustu nevinných lidí, někteří z nich tam byli i čtyřicet let. Je to velký krok pro Syřany, nikdy jsem nás neviděl tak šťastné jako dnes,“ podělil se o pocity Mahir, který přišel do Gaziantepu na začátku války.
Čtěte také: Místo popravy svoboda. Syrští rebelové osvobozují věznice
Z lidí je po celý den cítit zejména silná euforie a pocit zadostiučinění. Místy lze jen těžko projít davem bez toho, aby vás někdo objal nebo s vámi sdílel pozitivní emoce. I přes ně je ale nenávist vůči Asadovi silná a řada protestujících volá po diktátorově smrti.
Počkáme a uvidíme
V posledním týdnu bylo cítit, že se místní Syřané staví k událostem v jejich zemi různě. Jedni sdíleli na sítích denně revoluční vlajky a podporovali každý krok povstalců směrem k hlavnímu městu, druzí upozorňovali na zapojení radikálních skupin a ze situace byli spíše vyděšení.
Převzetí Damašku většinu z nich spojilo a vytvořilo naději na lepší budoucnost, ale i tak má část z nich obavy, co s novou Sýrií bude.
„Budoucnost Sýrie lze teď jen těžko odhadnout, musíme počkat. Nebudu nic skrývat, strach o budoucnost je ve mně i teď,“ přiznal nejistoty Adnan, který i tak celý dnešek oslavoval.
Čtete reportáž, která vznikla díky našim přímým podporovatelům a podporovatelkám. Přidejte se k nim do Voxpot Klubu a umožněte nám dál propojovat Česko se světem!
Otázka visí také nad tím, zda a kdy se do Sýrie vrátit. Od místních Syřanů, zejména těch starších, lze často slyšet, že jakmile bude možnost, do své rodné země vyrazí. Často také zmiňují naději, že budou moct krásy Sýrie ukázat i nám ostatním.
Ačkoliv někteří vidí svou budoucnost i tak mimo Sýrii, možnost návratu je pro ně zásadní.
„Mám tam svůj dům, věci a částečně i práci. Musím si také vyzvednout doklady, teď nemám občanský průkaz ani pas. Z dlouhodobého hlediska ale nedokážu říct, kam mě kariéra zavede,“ zamýšlí se Mahir během oslav a dodává, že by v Sýrii rád založil výzkumné technické centrum.
„Vrátit se chci, ale nejspíš ještě ne teď,“ vysvětluje Mohammed, který v Gaziantepu studuje na univerzitě. „Chci dokončit, co jsem tady začal, chci dostudovat. Určitě se ale vrátím. Jsem si jistý, že můj život směřuje zpátky do Sýrie,“ je přesvědčen.
Ačkoliv mnoho Mohammedových krajanů zmiňuje chuť vrátit se co nejdříve, necítí zatím, že by byla situace dostatečně bezpečná.
Otázka Syřanů žijících na území Turecka může být důležitá mimo jiné i pro tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana. Popularita migrantů mezi Tureckou veřejností je kriticky nízká a země v posledních měsících zažila i násilné protesty namířené právě proti migrantům ze Sýrie.
Schopnost umožnit Syřanům vrátit se do země – tedy dostat je z Turecka – proto může být pro Erdoğana plusovým bodem u jeho voličů.
Před osmou hodinou večerní začne policie shromáždění rozpouštět a dav se bez konfliktů rozejde. Část oslavujících se ještě ulicí přesune na další náměstí, kde se pomalu rozchází.
Shodou náhod minou i sídlo nejsilnější turecké strany CHP, jejíž prezidentský kandidát Kemal Kılıçdaroğlu před volbami v roce 2023 slíbil vyřešit problém s miliony Syřanů v zemi.
„Jakmile se dostanu k moci, pošlu všechny uprchlíky domů,“ tvrdil tehdy. Úřad nakonec obhájil nynější prezident Erdoğan.
Budoucnost gaziantepských Syřanů je tak stále velkou otázkou. Část z nich by ráda pokračovala mimo Turecko i Sýrii, jiní by rádi zůstali tady.
Jejich osud teď leží zejména v rukou těch, kteří rozhodnou o novém uspořádání rodné země.
