Nový cíl Francie v Africe: Po odchodu z Mali chce rozbít rodící se džihádistický superstát

V polovině února Francie oznámila, že se vojenské síly operace Barkhane a přičleněný kontingent speciálních sil Takuba Task Force stahují z Mali. Tam dosud bylo jádro této od roku 2013 trvající mise, jejímž původním cílem bylo zabránit povstání tuarežských džihádistů v jeho postupu ze severní části země na jih.

Čtěte také: Francie i Česko se stahují z Mali. Nechávají za sebou hořící portréty Macrona i ruské žoldáky

Tento úkol byl bezezbytku splněn již v prvním roce. Džihádističtí rebelové z organizací Ansar Dine a Hnutí pro jedinost a džihád v západní Africe byli vojensky poraženi, rozprášeni a ztratili kontrolu nad městy Kona, Timbuktu, Gao, Ménaka, Kidal i Diabaly. Po tomto jednoznačném vojenském úspěchu se ale mise proměnila ve vleklý konflikt, který pozvolna nabýval na intenzitě. Operace Barkhane pokračovala v zemi s úmyslem vést válku proti džihádistům až do jejich úplného zničení – jako součást globální války proti teroru.

Vítězství v bitvě, selhání ve válce

Porážkou tažení severomalijského džihádu z roku 2012 nezmizely strukturální politické, ekonomické a etnické problémy, které stály u jeho zrodu. Navíc se přidávaly další s tím, jak rostl počet nezamýšlených civilních obětí francouzských náletů nebo násilností, jichž se pod záminkou boje s džihádisty dopouštěla armáda Mali nebo vládou placené a vyzbrojené polovojenské milice. Ty nezřídka využívaly situaci i k vyřizování osobních účtů a k loupeživým nájezdům do okolí.

Jestliže operace Barkhane nedokázala vykořenit sahelské džihádisty, v jejích silách bylo aspoň zatlačit je mimo města, transportní uzly a hlavní silnice.

V roce 2015 se navíc v oblasti objevily buňky Islámského státu větší Sahary (ISGS), který v té době zažíval celosvětovou konjunkturu. Povstalcům napojeným na al-Káidu se navíc čím dál lépe dařilo oslovovat příslušníky velké etnické skupiny Fulbů, kteří žijí v počtu několika desítek milionů v celém západním Sahelu i pásu západoafrické savany.

Na sklonku roku 2021 se tak džihádistický element ze severního Mali už několikátý rok šíří do západních oblastí sousedního Nigeru a zejména Burkina Fasa. Vedle toho jsou občasnými výpady a hledáním nových zdrojů ohroženy i další země: Senegal, Pobřeží slonoviny, Benin, Togo a severozápadní Nigérie. Ke všemu na pomezí Čadu, severovýchodu Nigérie, Kamerunu a jihovýchodního Nigeru existuje další velké ohnisko afrického džihádu, kde spolu soupeří Islámský stát s brutálním islamisticko-banditským kultem Boko Haram.

Převraty, Wagner Group a konspirační teorie

V samotném Mali navíc situaci zkomplikoval dvojitý vojenský převrat v letech 2020 a 2021. Vojenská vláda v hlavním městě Bamako začala poměrně obratně využívat protifrancouzskou kartu pro posílení své podpory. Tyto antipatie mají jádro v protikoloniálním sentimentu, neúmyslných zabitích civilistů při náletech, ale i v poměrně široce sdílené konspirační teorii, že Francie ve skutečnosti podporuje džihádisty. Důvodem má být záminka pro zachování vojenského a politického vlivu v oblasti.

Pokud se situace bude vyvíjet tak, jak ukazují první tři týdny po opuštění spojeneckých základen v Mali, země se nejspíš propadne do většího chaosu.

Situace v druhé polovině roku 2021 nejprve eskalovala oznámenými plány vojenské vlády na příchod ruské žoldnéřské skupiny Wagner Group do země. Pokračovala pak odložením voleb, jež se měly konat v únoru, a následně hospodářskými sankcemi okolních zemí skupiny G5 Sahel. Následovalo vyhoštění francouzského velvyslance Joëla Meyera za jeho označení vojenské vlády jako „nelegitimní“ a „mimo kontrolu“ a konečně i vypovězení dohody, na základě které Francií vedené vojenské síly v zemi působily.

Čtěte také: Ruští žoldáci v Mali aneb Prodloužená ruka Kremlu bez zlatých orlů na rukávu

V lednu 2022 se objevily důkazy, že skupina přibližně 400 ruských žoldnéřů Wagner Group skutečně přicestovala. Patnáctého února 2022 Francie oznámila, že síly operace Barkhane a Takuba Task Force se z Mali stahují. O jejich přítomnost záhy projevily zájem vlády Čadu, Nigeru a Burkina Fasa. Posledně jmenovaný stát je v současnosti působením džihádistů zasažen asi nejvíce. Na jeho území zuří boje o kontrolu obchodních cest na jih do Guinejského zálivu, ale i tamních nalezišť zlata.

Barkhane by chtěl (skoro) každý

Většina sil Barkhane a Takuba Task Force se z Mali podle prohlášení Francie přemístila do Nigeru, kde nedaleko hlavního města Niamey leží i stávající velící a zpravodajská základna celé operace. V ní jsou vedle velitelů a zpravodajců umístěny i letouny Mirage a bojové drony. Krom základny Francií vedené koalice navíc v zemi existují dronové základny spravované americkou CIA u města Agadez a Dirkou a jejich velitelství v Niamey.

Lehké zklamání daly najevo jak Burkina Faso, tak Čad. V Burkina Faso u hlavního města Ouagadougou existuje od roku 2009 francouzská základna operace Sabre. Informace o ní jsou skoupé, nejčastěji se spekuluje o přítomnosti až tří stovek vojáků speciálních sil, jejichž primárním úkolem jsou cílené útoky na džihádistické velitele. V Čadu, na letišti u hlavního města N’Djameny, mají Francouzi logistické centrum celé sahelské operace.

Primárním důvod zklamání Čadu je ale obava o osud čadských vojáků, kteří pod hlavičkou mise OSN MINUSMA působí přímo v Mali. S 1500 vojáky tvoří její nejpočetnější složku a v rámci mise jsou nasazeni v nerizikovějších oblastech. Ze všech zahraničních armád to byli oni, na které připadal největší počet ztrát. Mluví se i o tom, že za dobu svého působení dokázali vybudovat dobré vztahy s místními obyvateli, z čehož pak zpravodajsky těžila Francie. Nyní jejich velitelé varují před tím, že budou o to více vystaveni útokům – za zhoršené, nebo dokonce nulové francouzské podpory ze vzduchu.

#Chad 🇹🇩 The president of the transition @GmahamatIdi Tuesday gave his first interview on national television.

On the withdrawal of Chadian troops from #Mali 🇲🇱, he replies: “Certainly not… Our force is under the thumb of the #Minusma and we will strengthen our workforce. pic.twitter.com/JMZSrG7hHm

— XLR Media (@xlr_media) February 23, 2022

Důvody místních vlád usilujících o přesunutí zahraničních pozemních sil jsou velmi pragmatické – jak vláda Burkina Faso, tak Čadu jsou po vojenských převratech ovládány armádou. Kabinet v Ouagadougou navíc fakticky kontroluje jen menší část území státu. V Čadu zase po loňské smrti prezidenta Idriss Débyho armáda jmenovala do čela státu jeho syna Mahamata, přičemž jehož politická pozice není tak silná.

Cesta do chaosu

Dne 4. března povstalci z Podpůrné skupiny pro islám a muslimy (JNIM), sahelské odnože al-Káidy, přepadli malijské vojenské základny u obce Mondoro v oblasti Ménaka a zabili několik desítek vládních vojáků. Po akci se ve zveřejněném videu chlubili na region nezvykle velkým počtem ukořistěných zbrani. Svůj útok dali v prohlášení do souvislosti s nedávným masakrem v Dogofry u Diabaly v centrální části země, kde byly nalezeny desítky ohořelých těl s prostřelenou hlavou a svázanýma rukama. Údajně místních členů fulanské pastevecké komunity, které předtím zajali vládní vojáci. Armáda účast na krveprolití popírá a OSN mluví o vyšetřování.

#Mali #Mondoro très significatif que ça soit un jihadiste dogon qui s’exprime. On remarque les véhicules capturés, la quantité/variété d’armes et de munitions saisies. Le #JNIM #AQMI reconnaît la perte de 4 de ses combattants et affirme « venger les civils de #Dogofry » pic.twitter.com/w3kDYErYc9

— Wassim Nasr (@SimNasr) March 8, 2022

K přepadu došlo v oblasti, kde podle neurčitých zpráv operují vagnerovci. Francie se nechala slyšet, že její letectvo nebylo požádáno o podporu, tudíž se nemohlo v bitvě angažovat. Jiná událost však nasvědčuje, že ochota Francie operovat na území Mali stále existuje a prohlášení mohlo být i implicitním přiznáním Francie nechat v situaci vojenskou vládu v Bamaku takříkajíc „vykoupat“.

V pondělí 7. března totiž francouzské ministerstvo obrany oznámilo zabití Yahia Djouadiho, vysoce postaveného člena JNIM a veterána severoafrického džihádu již od první poloviny 90. let. K francouzské akci mělo dojít v odlehlé části Mali severně od Timbuktu.

#Barkhane | Dans la nuit du 25 au 26 /02, au Mali, @BARKHANE_OP a conduit une opération qui s’est soldée par la neutralisation de Yahia Djaouadi, alias Abou Ammar al Jazairi, haut cadre historique d’AQMI. pic.twitter.com/8szIYFLwDW

— Armée française – Opérations militaires (@EtatMajorFR) March 7, 2022

Na východě země pak bojovníci Islámského státu větší Sahary útočí na jednotky Hnutí za záchranu Azawadu (MSA), sekulární milice etnických Tuaregů, které v minulosti bojovaly proti centrální vládě a v roce 2015 uzavřeli mírovou smlouvu výměnou za de facto autonomii. Minimálně část bojovníků MSA ale bývá podezírána ze spolupráce s tuarežskými džihádisty z JNIM.

Mezi JNIM a ISGS ostatně už od počátku února probíhají střety u trojmezí hranic Mali, Burkina Fasa a Nigeru, kdy obě strany jsou schopné přisouvat další posily. Údajně dochází i k vysídlování vesnic a popravám civilistů podezřelých ze spolupráce s druhou stranou. Pokud se situace bude vyvíjet tak, jak ukazují první tři týdny po opuštění spojeneckých základen v Mali, není nepravděpodobné, že se země propadne do většího chaosu.

Jestliže operace Barkhane nedokázala vykořenit sahelské džihádisty, v jejích silách bylo alespoň dlouhodobě je zatlačit mimo města, transportní uzly a hlavní silnice. Bránila tomu, aby byli schopni soustředit větší skupiny bojovníků na jednom místě, čímž omezovala i jejich akceschopnost a možnosti přesunů ve větších počtech.

Povstalcům slouží cizí vojenská přítomnost jako mobilizační prvek pro národně-osvobozenecký, protikorupční a antiestablishmentový džihád.

Případná jednání malijské vojenské vlády s JNIM, o kterých se už opět od konce léta 2021 hovoří, mohou komplikovat francouzské nájezdy a zabíjení velitelů, jako v případě Djouadiho. Strategie cílených likvidací osob není sporná jen právně. Dlouhodobě se vedou polemiky o její vojenské účinnosti. Podle případových studií, pokud se nejedná o specifické případy, vede často k roztáčení násilí na civilistech. Výjimkou může být například odstranění hlavy organizace v momentě, kdy je znám její nástupce, který je považován za výrazně umírněnějšího.

Francie mění strategii

Na jaře loňského roku varoval Bernard Emié, šéf francouzské kontrarozvědky DGSE, před postupem sahelského džihádu na jih. K němu skutečně dochází. V reakci na něj Francie posiluje svoji vojenskou přítomnost a vojenské vazby na země u pobřeží Guinejského zálivu a je zřejmé, že se deklarovaný cíl sahelských operací změnil. Již nejde o zničení ohniska, které se v roce 2012 objevilo na severu Mali. Za devět let náletů a operace speciálních sil se naopak rozrostlo do mnohonásobně větších rozměrů.

Čtěte také: Z komunisty džihádistou: Příběh povstalce, který stojí za nejvlivnější frakcí al-Káidy

Novým cílem je zabránění vzniku džihádistického „superstátu“. Ten by v sobě spojoval v ilegalitě působící kruhy na pobřeží Středozemního moře, transsaharské pašerácké trasy, základny v Sahelu, zlaté doly v Burkina Faso i obchodní trasy vedoucí k hustě obydlenému pobřeží a přístavům na břehu Guinejského zálivu.

Snahu o rozbití tohoto rodícího se džihádistického „superorganismu“ ale komplikuje mnoho faktorů: omezená účinnost letectva a operací speciálních sil, politická nestabilita v části dotčených zemí a násilí na civilistech, kterého se dopouštějí vládní síly a milice. Roli hraje latentní nepopularita Francie v podstatné části regionu, kterou jsou někdy ad hoc ochotné používat i místní vlády pro posílení své pozice a která jim pomáhá odvracet pozornost od domácích problémů, zejména korupce. Anebo naopak dokážou využívat Francii k posílení své moci na komplikované domácí politické scéně. Povstalcům pak slouží cizí vojenská přítomnost jako mobilizační prvek pro národně-osvobozenecký, protikorupční a antiestablishmentový džihád, který najde více posluchačů, než by našla čistě náboženská argumentace.

A v neposlední řadě je důležitým faktorem růst populace a globální změny podnebí, které vedou k soupeření o zemědělsky využitelnou půdu a k prohloubení tradičních konfliktů mezi komunitami. Navíc s rizikem propojení ohnisek povstaleckého džihádu v západním Sahelu a u Čadského jezera.

V posledních letech vidíme snahu Ruska o získání politického vlivu v celé oblasti severní Afriky. Ta bývá spekulativně vykládána i jako úsilí o získání částečné kontroly nad potenciálně obrovskou migrační stezkou do Evropy, kterou by šlo weaponizovat po vzoru Erdoganova Turecka.

Pravdou je, že kdyby padly současné fyzické a politické překážky, masa minimálně desítek milionů lidí ochotných riskovat život za naději dostat se do Evropy, by se dala do pohybu. A tak velká uprchlická vlna by mohla zásadně ohrozit její stabilitu i politické a etické standardy, na kterých stojí.