Nedávné zvolení Ebrahíma Raísího prezidentem Íránu zpečetilo obrat tamní politiky k většímu konzervativismu. Rýsovat se přitom začal již během loňských parlamentních voleb, které lze považovat pro íránské konzervativce za úspěšné. Spouštěcí důvody této přeměny však mají hlubší kořeny.
Dosluhující prezident Rúhání, jehož lze v íránských politických poměrech označit za stoupence spíše liberálního směru, byl poprvé zvolen v roce 2013 a poté ještě o čtyři roky později. Méně konzervativně smýšlející Íránci si ho zvolili právě z touhy po větším otevření země Západu a vnitropolitickém uvolnění. To první se do jisté míry dařilo a vyvrcholilo dohodou o íránském jaderném programu JCPOA. Írán našel opět cestu na světové trhy a pro spoustu jeho občanů se blýskalo na lepší časy. Když se však v USA dostal do Bílého domu Donald Trump a od dohody jednostranně odstoupil, kurz íránské politiky se změnil. Pod znovuobnovenými drtivými sankcemi Spojených států byly výrazně poškozeny prozápadnější a liberálnější síly íránské politiky a začali posilovat konzervativní jestřábi a odpůrci dohody.
Ebráhím Raísí nakonec zvítězil s 62 % hlasů, ovšem volební účast byla velmi nízká a činila pouhých 48,8 % z oprávněných voličů. Nutno říci, že v Íránu bývá volební účast obvykle velmi vysoká, jenže tentokrát Rada dohlížitelů vyškrtala ze seznamu řadu kandidátů, z nichž někteří mohli být Raísímu velkou výzvou. Zmíněný nevolený orgán nedovolil kandidovat například i tak prosystémovému politikovi, jakým je Alí Larídžání, nejdéle sloužící mluvčí íránského parlamentu a někdejší poradce ajatolláha Alího Chameneího. Larídžání, přestože je úzce napojen na teheránský režim, byl jedinou nadějí liberálně smýšlejících Íránců v boji proti ultrakonzervativnímu Raísímu.
Nízkou účast ve volbách můžeme vnímat jako výraz nedůvěry íránské veřejnosti k férovosti těchto voleb. Mnozí Íránci i experti to vidí tak, že režim prakticky zařídil Raísímu cestu k úspěchu.
Dále byl ze seznamu vyňat někdejší prezident Íránu z let 2005–2013 Mahmúd Ahmadínedžád. Ten měl ještě během svého prezidentského mandátu velkou rozepři s ajatolláhem Chameneím, což může být důvodem, proč jej dvanáctičlenná Rada dohlížitelů (z nichž šest nominuje samotný Chameneí) z volebního klání vyřadila. Před volbami se navíc mnozí Íránci otevřeně hlásili k bojkotu voleb. Necelé čtyři miliony hlasů byly protestní, tedy tzv. prázdné hlasy, což se v minulosti při volbách v Íránu nestávalo.
Čtěte také: Jednostrannou podporou Izraele by Česko udělalo chybu, za vyhrocení situace může apartheidní režim
Nízkou účast ve volbách můžeme tedy vnímat jako výraz nedůvěry íránské veřejnosti k férovosti těchto voleb. Mnozí Íránci i experti to vidí tak, že režim prakticky zařídil Raísímu cestu k úspěchu. Na druhou stranu je třeba mít na paměti, že Raísí má i tak velkou podporu mezi lidmi, zvláště mezi odpůrci liberální Rúháního vlády. Během posledních několika let na zemi dolehly tvrdé sankce a v nedávné době navíc pandemie covidu-19. Tato situace ve spojení s nekompetentností íránského režimu představovala přímo zničující koktejl a doplatilo na ni mnoho obyčejných Íránců.
Popravčí prezidentem
Co je tedy zač Ebráhím Raísí? Jak jsme si již nastínili, jedná se o ultrakonzervativního íránského soudce, který je například nechvalně znám tím, že stál za popravami mnoha politických vězňů. Velmi negativně se k výsledku voleb v Íránu vyjádřily například lidskoprávní organizace Amnesty International a Human Rights Watch. Dle jejich slov by se měl Raísí spíše ocitnout před soudem pro porušování lidských práv než v úřadu prezidenta této více než osmdesátimilionové země.
Přestože Raísí patří k ultrakonzervativnímu politickému křídlu, je nutné zmínit, že i on stojí o obnovení dohody o íránském jaderném programu (JCPOA). Raísí v předvolebních debatách ujišťoval Západ, že Írán pod jeho vedením bude plně dodržovat závazky vyplývající z jaderné dohody, pokud k ní dojde. Zvolení Raísího prezidentem Íránu tedy nejspíše nebude mít na obnovení jaderné dohody příliš velký vliv. Také Američané s jednáním o návratu k JCPOA nadále počítají.
Většinu Íránců tolik nezajímá, jestli íránským prezidentem bude ultrakonzervativec nebo liberál, jako spíše to, zda se konečně zlepší tragická ekonomická situace země.
Nově jmenovaný izraelský premiér Naftali Bennett se však pokusil varovat Spojené státy i celý Západ před podpisem smlouvy se zemí, která si dle jeho slov do svého čela zvolila „brutálního popravčího“. Izrael vytvářel neúspěšné tlaky na USA již v době prvního podpisu dohody v roce 2015, načež se mu zablýskalo na lepší časy poté, co Donald Trump od dohody odstoupil. Proto není Bennnettův výstup nic neočekávaného a je třeba počítat s tím, že se izraelská vláda pokusí použít cokoli, čím by své spojence od podpisu nové dohody odradila.
Překvapení se tentokrát nekonalo
Přestože íránské volby jsou většinou Západu vnímány jako značně nedemokratické, jelikož kandidáti na prezidenta musejí projít sítem zmíněné Rady dohlížitelů, docházelo v minulosti i k velmi překvapivým výsledkům. Například v roce 1997 vyhrál prezidentské klání reformista Muhammad Chatámí před vysoce favorizovaným Alím Akbarem Nátiqem-Núrím. I přes velkou lidovou podporu Chatámí kýžené reformy v dostatečné míře nakonec nepřinesl a mnohé zastánce liberalizace zklamal podobně jako Hasan Rúhání. V roce 2005 zase vyhrál antiestablishmentový populista Mahmúd Ahmadínedžád nad režimním prominentem Rafsandžáním. Ahmadínedžád za své vlády značně posílil postavení Íránských revolučních gard a jak již bylo zmíněno, dostal se dokonce do sporu s ajatolláhem Chameneím. Tentokrát se však žádné překvapení nekonalo a experti se shodují na tom, že si režim úspěch svého kandidáta dostatečně „pohlídal“.
Nutno říci, že většinu Íránců ani tolik nezajímá, jestli íránským prezidentem bude ultrakonzervativec nebo liberál, jako spíše to, zda se konečně zlepší tragická ekonomická situace země. Rúhání doplatil především na vypovězení JCPOA Donaldem Trumpem a poté na pandemii covidu-19, což byla pro zemi zdrcující kombinace. Írán měl dokonce i velké potíže získávat lékařský materiál, což krizi značně prohloubilo. Zdali se zemi bude pod Raísím dařit ekonomicky lépe, záleží do velké míry právě na ukončení amerických sankcí. Toho si je teheránský režim včetně konzervativních jestřábů dobře vědom, a také proto například ajatolláh Chameneí i nově zvolený prezident Raísí návrat k dohodě podporují.
Sledujte také naši reportáž z Afghánistánu:
