Palestinci mají za sebou těžký rok pod okupační správou, mrtvých přibývá, stejně jako zdemolovaných domů rodin palestinských ozbrojenců. V Izraeli se mění narativ a společnost se stále více kloní k myšlenkám pravicového radikalismu.
Izraelský ministr národní bezpečnosti a odsouzený rasista Itamar Ben Gvir se první týden nového roku prošel po Chrámové hoře. Učinil tak v doprovodu mohutné ochranky a za hlasité kritiky izraelské opozice, Palestinské samosprávy i představitelů řady arabských zemí. Ve stejné době ulicemi Džanínu, v němž se nachází jeden z největších uprchlických táborů Palestiny, nesl dav dva mrtvé mladíky, Mohammada Hoshiyeho (22) a Fouada Abeda (25). Oba byli zastřeleni druhý den roku 2023 při izraelském nočním nájezdu na vesnici Kafr Dan.
Rok 2022 byl na okupovaných územích (vyjma Gazy) nejkrvavějším od roku 2006.
V rámci svých prvních kroků oznámila nastupující izraelská vláda, vedená staronovým premiérem Benjaminem Netanjahuem, plán anektovat části Západního břehu Jordánu. Pár dní nato nový izraelský ministr kultury Miki Zohar vzkázal umělcům, že jeho rezort nebude financovat „názory nepřátel“. Varoval tak každého filmaře, divadelníka i další tvůrce, aby se ve svých příbězích drželi oficiálního izraelského narativu výkladu dějin i současnosti.
Slova jako rasisté, nacionalisté a fundamentalisté padají i z úst jindy opatrných kritiků Izraele.
Zabitých Palestinců přibývá
Sedmiletý Rajan Sulejman se před několika měsíci vracel ze své školy, když ho začali pronásledovat izraelští vojáci. Verze izraelské armády (Israel Defence Forces; IDF) hovoří o tom, že Rajan házel se svými staršími bratry (8 a 10 let) na vojáky kameny. Ve chvíli, kdy chlapci vběhli do domu a zavřeli za sebou, začali vojáci bušit na dveře a vyhrožovat dětem zatčením a noční razií.
Jejich příbuzní tvrdí, že i přes snahu o domluvu v tom vojáci pokračovali. Chvíli na to se Rajan zhroutil mrtvý k zemi. Podle lékařů z blízké nemocnice v obci Bajt Džalá došlo následkem nepřiměřenému stresu, jemuž byl chlapec vystaven příslušníky IDF, k vyplavení obrovského množství adrenalinu, zrychlení tlukotu srdce a jeho následné zástavě. Pohřbu se zúčastnily stovky lidí, čímž se spontánně proměnil v demonstraci proti zvůli izraelského okupačního systému.
Čtěte také: Co stálo za raketovou přestřelkou Izraele s Palestinci? Předvolební hrátky či jasný vzkaz Íránu
Al-Džazíra přišla s informacemi, že vojáci izraelské armády způsobili na Západním břehu Jordánu a ve východním Jeruzalémě smrt 171 Palestinců, mezi nimi nalezneme tři desítky dětí. Fyzické zranění utrpělo dalších 9000 lidí, o psychických následcích násilí nemluvě. V seznamu zabitých najdeme členy ozbrojených skupin, ale i obyčejné civilisty, kteří se náhodou připletli k zatýkání nebo měli tu smůlu, že je IDF během operace či hlídky vyhodnotily jako hrozbu. Statistika OSN uvádí, že za stejné období bylo Palestinci na Západním břehu usmrceno deset Izraelců, z toho pět osadníků, jeden strážce osady a čtyři vojáci.
Rok 2022 byl na okupovaných územích (vyjma Gazy) nejkrvavějším od roku 2006. Obecně loni vzrostl počet incidentů a násilí páchaných izraelskými vojáky či osadníky na palestinských civilistech. Tento trend zřejmě souvisí s posilováním pozic ultrapravicových nacionalistických osadníků či jejich podporovatelů. Příklon k ideologii extrémní pravice potvrdily i nedávné volby a výběr členů nové vlády s mandátem od počátku roku 2023.
Před několika dny byli dva bratři, Rafik a Mohammed, žijící ve vesnici Džaba’, vyrušeni pozdě v noci hlukem z ulice. Izraelští vojáci vnikli do sousedního domu s cílem zatknout jistou osobu. Rafik vyšel ven zjistit, co se děje. Najednou se ozval křik a výstřel, dvacetiletý mladík padl s kulkou v těle k zemi a byl na místě mrtvý.
Věhlas skupiny Lví doupě, ale i jiných podobných, se šíří již delší dobu okupovanými územími.
Instrukce pro vojáky IDF jsou přitom v takovýchto případech jasné: nejdříve vyzvat podezřelého, poté vystřelit do vzduchu, a pokud to nepomůže, následuje střelba do spodní části těla. Pouze tehdy, když je jasně rozpoznatelný úmysl použít zbraň, může voják vystřelit se záměrem zabít. Podle izraelského deníku Haaretz ze zpráv vydávaných IDF vyplývá, že ze všech smrtelných incidentů je jen zhruba polovina těch, při nichž má palestinská oběť zbraň nebo je v oblasti ozbrojených střetů.
IDF a její velení mnozí novináři, politici i proizraelští aktivisté označují nálepkou „nejmorálnější armáda světa“. Často to zaznívá i v českých médiích. Tvrzení vychází z vnitřních směrnic a manuálů IDF, které jsou vesměs koncipovány v souladu se západními hodnotami i vojenskými zásadami. Ve velké míře však nejsou dodržovány a jejich porušování není trestáno. S nástupem nové vlády se situace zřejmě nezlepší, spíše naopak.
Efekt Lvího doupěte
Když jsem před lety navštívil palestinský Nábulus, od jiných měst v regionu se lišil – měl v sobě jistou míru optimismu. Tamní rodák Wádžid mi tehdy vyprávěl, jak v době druhé intifády (povstání z let 2000–2005) IDF zabrala první patro jeho domu, udělala si tam svou základnu a dole před vchodem vojáci zaparkovali tank.
Loni právě zde vznikla palestinská skupina s názvem Lví doupě. Na místní poměry je hodně specifická. Její bojovníci poprvé po dlouhých letech neřeší politické spory mezi sebou, ale zaměřují se na to, co je pro ně důležité, tedy odpor proti okupační armádě. Lví doupě tak v sobě sdružuje bojovníky všech politických i teroristických frakcí.
Čtěte také: Vražda prominentní palestinské novinářky: Jak k ní došlo a co nám říká izraelský útok na smuteční průvod
Jedním z velitelů nové skupiny byl i Wádí al-Hawá. V noci 25. října loňského roku si pro něj přišla IDF do Nábulusu při jedné z největších operací toho období. Boje si vyžádaly pět mrtvých, z nichž tři – včetně Wádího – patřili k Lvímu doupěti. „Jsme skupina, nikoli organizace. Každý, kdo se chce okupaci vzepřít, je vítán,“ řekl po izraelském útoku jeden z nábuluských bojovníků novinářům katarské Al-Džazíry.
Věhlas skupiny, ale i jiných podobných, se šíří již delší dobu okupovanými územími. Ve spojení se značnou nedůvěrou obyvatel v palestinskou samosprávu – pro její nečinnost a neschopnost něčeho dosáhnout – pak má za rostoucího násilí ze strany IDF i osadníků zásadní efekt: mění názor lidí na ozbrojený odpor.
Baruch Goldstein vstoupil do muslimské části Jeskyně patriarchů v Hebronu a chladnokrevně zde zastřelil 29 Palestinců a dalších 150 zranil.
Podle průzkumu organizace Palestinian Center for Policy and Survey Research z konce roku 2022 celkem 72 % Palestinců souhlasí s formováním skupin jakou Lví doupě, 22 % s tím nesouhlasí. Zároveň 81% dotázaných si myslí, že palestinská samospráva nemá právo zatýkat členy těchto formací a spolupracovat tak s okupační armádou Izraele.
Společně s popsaným trendem také klesá podpora palestinské společnosti pro diplomatické řešení jejich situace. Mnozí totiž mají za to, že jim vyjednávání trvající již více než třicet let přinesla jen utrpení a bolest.
Vláda plná extremistů
Nový ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir patří mezi známé tváře izraelské extrémní pravice. Pro jeho rasistické názory mu byla zakázána jinak povinná vojenská služba v IDF (muži slouží tři a dívky dva roky). Byl také odsouzen za podporu teroristické organizace Kach a podněcování k rasismu, přičemž posléze svoji kariéru postavil na snaze uchránit jiné extrémisty od stíhání. S rodinou bydlí v nelegální osadě (dle mezinárodního práva) Kirjat Arba, jejíž obyvatelé patří k těm extrémističtějším v rámci osadnického hnutí. A perlička na závěr, ještě před nedávnem mu na zdi visel obrázek atentátníka Barucha Goldsteina.
Čtěte také: Osamělí vlci, či Islámský stát? Za útoky v Izraeli je ale utrpení Palestinců
Zmíněný židovský terorista vstoupil v roce 1994 do muslimské části Jeskyně patriarchů (hrobky Abrahama, hebrejsky Machpela a arabsky al-Haram al-Ibráhímí) v Hebronu a chladnokrevně zde zastřelil 29 Palestinců a dalších 150 zranil. Na místě byl pak zabit rozzuřeným palestinským davem. Hrob Barucha Goldsteina leží právě v osadě Kirjat Arba a stal se memoriálem všech fundamentalisticky orientovaných osadníků i dalších extrémně smýšlejících Izraelců.
Stranu Kach, jejímž členem byl i Goldstein, založil v roce 1971 rabín Meir Kahane, ale po několikaleté existenci byla její činnost pro podporu rasismu i terorismu v Izraeli, Kanadě, USA i Evropě zakázána.
V květnu roku 2020 se Ijád al-Halláq, jednatřicetiletý autistický Palestinec, vydal do školy pro studenty se speciálními potřebami, kde ho čekal jeho mentor, jelikož potřeboval značnou podporu. Na cestě do školy byl – na základě svého chování a oblečení – označen za teroristickou hrozbu a pronásledován bezpečnostními složkami, načež byl při útěku postřelen velitelem zásahu. Přesto se mu posléze ve škole podařilo schovat v místnosti na popelnice. Když do ní velitel vstoupil a chtěl Ijáda zatknout, v danou chvíli pro něj – jak pak před soudem uvedl – nepředstavoval nebezpečí. Jeden z jeho podřízených však Ijáda zastřelil, přestože velitel vydal povel k zastavení palby.
Samospráva je obviňována z korupce, servility okupačnímu režimu, kolaborace, a hlavně neschopnosti cokoli pro Palestince udělat.
Soud zprostil velitele zásahu viny, střelce (jehož jméno podléhá izraelské cenzuře) však nikoliv, právě naopak: „Ačkoli Ijád [al-Hallaq] byl na zemi, v důsledku zranění z prvního výstřelu, nedržel nic v rukou a neudělal nic, co by to ospravedlňovalo – obviněný ho zastřelil.“ Právě střelce označil Itamar Ben Gvir během soudního procesu za hrdinu. A přestože toto řízení stále probíhá, obviněný muž stačil podepsat šestiměsíční kontrakt s policií, která spadá do gesce nového ministra národní bezpečnosti.
Co přinese nový rok
Krvavý rok 2022 skončil volbou vlády, jež je nejvíce pravicově fundamentalistickou v dějinách státu Izrael. Itamar Ben Gvir není jediný, ve vyjmenování extrémistů spojených s novou vládou můžeme pokračovat. Je tu například ministr Bezalel Smotrich (Náboženská sionistická strana), zatčený například izraelskou tajnou službou Šin bet pro účast na teroristických aktivitách během odsunu osadníků z Gazy v roce 2005. Dále pak ministr Arje Deri (Šas – Sdružení Sefardů věrných Tóře), snažící se zavádět do společnosti myšlenky ultraortodoxní verze judaismu, nebo třeba poradce Chananel Dorfman, který nazval izraelskou policii „nejvíce antisemitskou policí na světě“.
Mezitím na okupovaných územích vrcholí dlouhodobá nespokojenost s Mahmúdem Abbásem vedenou palestinskou samosprávou, a naopak stoupá podpora ozbrojených hnutí. Samospráva je obviňována z korupce, servility okupačnímu režimu, kolaborace, a hlavně neschopnosti cokoli pro Palestince udělat.
Nynější samospráva vlastně nemá ani mandát od Palestinců, jelikož poslední volby se konaly v roce 2006. Od té doby se různé frakce pokoušejí – zatím neúspěšně – domluvit na nových volbách. Má tak „mandát“ pouze od Izraele, s nímž spolupracuje například při zatýkání palestinských ozbrojenců, sběru informací na okupovaných územích či řešení některých ekonomických otázek.
Letošní rok tak může být mnohem krvavější a výbušnější než ten předešlý, což nám již naznačují jeho první dny.
