Zakladatel a sponzor armády žoldáků přezdívaných „wagnerovci“ Jevgenij Prigožin patří v současnosti mezi nejvýraznější tváře války na Ukrajině. V posledním měsíci na sebe strhnul pozornost zejména vítězstvím v doněckém Soledaru. Vlivný oligarcha má však vyšší ambice než jen na bitevním poli.
Jestliže jsou oči a výraz v obličeji oknem do duše, to o Prigožinovi nevěstí nic dobrého. Z holohlavého podsaditého chlapíka, který vyvolává dojem, že právě opustil brány trestanecké kolonie, jde spíše strach než respekt a uznání. Dávná kriminální zkušenost se i přes hvězdnou kariéru a miliardové jmění do jeho tváře zkrátka vepsala příliš hluboko. Zanechala v jeho chování aroganci a místy až těžko uvěřitelný cynismus. „Smlouva jim skončila. Za týden pojedou domů,“ říká ledabyle nad pytli s mrtvými vojáky své soukromé žoldácké armády.
„Je cílevědomý, talentovaný a neštítí se ničeho, aby dosáhl svého,“ popsal Prigožina pro The Guardian jeden z podnikatelů, který ho v 90. letech dobře znal.
Ruský oligarcha se před svými podřízenými ani médii rozhodně nepřetvařuje. A proč taky. Jen málokdo se může pochlubit tak pestrým životopisem jako on. Vyšplhat se z ošuntělé vězeňské cely k pohádkovému bohatství nabytému v gastrobyznyse, a ještě tahat za nitky v nejvyšších patrech ruské politiky, to se nepovede jen tak někomu. I když, přiznejme si, v Rusku 90. let se i nemožné stávalo skutečností.
Krádež, loupež, podvody či zapojení mladistvých do trestné činnosti. Za tento pestrý výčet strávil Prigožin devět let za mřížemi.
Teď si k tomu všemu úspěšný podnikatel, jehož předchází pověst bezohledného intrikána, naplno užívá mediální slávy a pocitu být ve středu pozornosti. Jeho paramilitární organizace nazvaná Wagner Group, kterou založil a financuje, v současnosti svádí vedle ruské armády boj o Ukrajinu.
Tytam jsou časy, kdy Prigožin o svém napojení na Wagner Group mlžil, jak mohl, a s těmi, kdo jej z těchto vazeb obviňovali, se dokonce soudil. Dnes se ke svým žoldákům hrdě hlásí a s radostí se s po zuby ozbrojenými členy nechává natáčet.
Prodejce hot dogů
S tím, jak se ale konflikt v zemi neúměrně a bez většího postupu prodlužuje, sílí i Prigožinova ostrá, až ponižující kritika velení ruské armády. Jak se zdá, Kreml i ministerstvo obrany mívají už chvílemi prostořekého zakladatele wagnerovců plné zuby. On ale zatím odejít ze záře reflektorů rozhodně nehodlá a plánuje ke smůle některých starých elit dokonce vstoupit do politiky.
Jevgeniji Prigožinovi bude prvního června 62 let. O jeho dětství stráveném v Petrohradě se toho příliš mnoho neví. Snad jen to, že vyrůstal v neúplné rodině a obzvlášť ho bavilo lyžování. Zato jeho raná dospělost byla naplněna samými „záslužnými“ činnostmi. Krádež, loupež, podvody či zapojení mladistvých do trestné činnosti. Za tento pestrý výčet strávil Prigožin devět let za mřížemi.
Na svobodu se podíval až po pádu komunistického režimu v roce 1990, kdy mu bylo 29 let. Příval neřízeného kapitalismu, který v 90. letech zavládl v Rusku, přál zejména dravým, sebevědomým charakterům, které se nebály jít za svým cílem takříkajíc „přes mrtvoly“. Divoké devadesátky zkrátka představovaly hororové časy pro všechny, kteří se rádi řídili pravidly, a naopak skýtaly neomezené možnosti pro lidi typu Prigožina.
Čtěte také: „Černí Rusové“ jako potrava pro děla. Wagner Group rekrutuje vězně ze Středoafrické republiky
Ten si záhy po svém propuštění založil se svým nevlastním otcem v Petrohradě stánek s hot dogy. Z něho se pak brzy stala síť prodejen párků v rohlíku po celém městě. „Rubly se hromadily rychleji, než je moje matka dokázala spočítat,“ uvedl v únoru 2018 v rozhovoru pro The New York Times.
A pak už to šlo ráz na ráz. Po úspěšném otevření obchodů se smíšeným zbožím se pustil do hostinství. Již v roce 1996 otevřel v Sankt-Petěrburgu podnik „Staraja tamožnja“ – první luxusní restauraci, v níž se scházela tehdejší městská smetánka. Právě tam se s největší pravděpodobností poprvé setkal s Vladimirem Putinem, v té době náměstkem petěrburského primátora.
Vstup do hybridní války
Následovalo založení dalších přepychových podniků včetně unikátní plovoucí restaurace Nový ostrov. Podnik si tenkrát velice oblíbil právě Putin, a to dokonce natolik, že zde pořádal svou narozeninovou oslavu. Ten pak v roce 2001 – už jako prezident – hostil svůj francouzský protějšek Jacquesa Chiraca a o rok později už rovnou americkou hlavu státu George Bushe. Světové státníky neobsluhoval nikdo jiný než samotný Prigožin. Možná právě tady má původ jeho letitá a ikonická přezdívka: „Putinův šéfkuchař“. Restaurace společně spadaly pod jeho společnost Concord zřízenou v polovině 90. let.
Úspěšný podnikatel však mířil ještě výš a k tomu založil prosperující cateringový podnik Concord Catering, jenž získával stamilionové státní zakázky na stravování školáků a státních zaměstnanců. Jen v roce 2012 činily objednávky na dodávky potravin do moskevských škol více než 10,5 miliardy rublů (dnes 200 milionů Kč).
Později dodával jídlo i ruské armádě. Společnost rovněž zajišťovala catering při významných státních příležitostech, jako byly třeba inaugurace Dmitrije Medveděva a Vladimira Putina.
Mezi těmito všemi aktivitami stihl ještě napsat se svými dětmi knížku pohádek Indraguzik, kterou ovšem neprodával, ale obdarovával jí vysoce postavené a slavným osobnosti.
Drahé jachty, soukromá letadla nebo paláce s vodotrysky však nebyly to jediné, do čeho Prigožin investoval vydělané peníze. V roce 2013 vznikla ve staré továrně na zbraně v Petrohradě takzvaná trollí farma, jedna z mocných pák ruské hybridní války. Pracovníci společnosti píšící pod různými fiktivními profily se zmocňují diskusí na sociálních sítích, zejména na Twitteru, TikToku a webových portálech, a to s cílem manipulovat doma i v zahraničí s veřejným míněním. Všechny tyto snahy spojuje šíření kremelského narativu, přičemž v západních zemích mají podkopávat důvěru obyvatel v státní systém.
Podívejte se také na naši reportáž o trollích farmách:
Zatímco nyní takzvané trolly naplno zaměstnává obhajování Putinovy invaze na Ukrajinu, ještě v roce 2016 se třeba online agenti usilovně snažili podle Washingtonu ovlivnit výsledek amerických prezidentských voleb ve prospěch Donalda Trumpa. „Vměšovali jsme se, vměšujeme se a budeme se vměšovat. Opatrně, přesně, chirurgicky a po svém, jak to umíme,“ přiznal Prigožin v předvečer loňských listopadových voleb do amerického Kongresu v rozhovoru, který zveřejnila jeho společnost Concord.
Oligarchova slova na adresu trollích farem nikterak nepřekvapila ani samotný Bílý dům, který reagoval slovy: „Je všeobecně známo, že organizace napojené na Jevgenije Prigožina se snažily ovlivnit volby po celém světě, včetně Spojených států…“
Armáda vlasteneckých bojovníků
Co vedlo úspěšného podnikatele v gastrobyznysu a majitele přepychových sídel k zapojení do hybridní války se Západem? Vlastní ambice, nebo snad touha zalíbit se moskevské věrchušce?
„Není to pouze šéfkuchař. Má své geopolitické představy o tom, co a jak má ve světě být…, a ty nejsou úplně v rozporu s viděním Putina,“ přiblížil v roce 2019 pro Voxpot oligarchovy pohnutky novinář Michail Rubin.
Převrat na Ukrajině, anexe Krymu a vypuknutí války na Donbasu přiměly Prigožina k dalšímu kroku. Tehdy se totiž podle jeho slov „zrodila skupina vlastenců, která chtěla podporovat donbaské separatisty. Rozhodl se tedy pro „nutnost“ vzniku vlastní paramilitární skupiny, jež nebude mít oficiální vazby na Kreml, zato ale bude využívána při vedení ruských válek.
Právě Gerasimova nazval na konci prosince Prigožin buzerantem a obvinil ho z nedostatečných dodávek nábojů.
Jak podrobně popisuje server The Guardian, svůj nápad nejprve prodebatoval s vysokými státními úředníky z ministerstva obrany. Jeden z nich, jenž kvůli své bezpečnosti zůstal v anonymitě, novinářům potvrdil, že z Prigožinova návrhu nadšením příliš nejásali. „Rozkazy přicházejí od tatínka,“ odvětil jim tehdy příkře podnikatel s odkazem na Putina.
Svědectví některých úředníků zveřejněných v The Guardianu naznačují, že v den setkání nakonec padla klíčová rozhodnutí, která do dalších let obrovským způsobem ovlivní ruskou zahraniční politiku.
Smluvní členy vzniklé polovojenské skupiny, již si zapíšeme do paměti pod názvem Wagner Group (wagnerovci), následně čeká celá řada válečných dobrodružství – od Sýrie, Libye a dalších afrických států až po Ukrajinu. Právě tamní působení je nejvíce proslavilo. Nejen však svými vojenskými úspěchy a neúspěchy, ale hlavně brutálními praktikami k vlastním členům.
Vláda strachem
„Vědomě zradil svůj lid a své druhy v boji. (…) Pes si zasloužil psí smrt,“ okomentoval Prigožin v polovině loňského listopadu video, na němž je za údajné vyzrazení informací ukrajinské straně svými spolubojovníky kladivem k smrti umlácen jistý Jevgenij Nužin.
Podle lidskoprávní aktivistky Olgy Romanové z organizace „Sedící Rusko“ takto wagnerovci jen do poloviny listopadu bez soudu popravili okolo 40 vlastních bojovníků. Podobná obvinění ostatně přinesl i uprchlý člen wagnerovců Andrej Medvěděv. „Velitelé je odvedli na volné prostranství a tam je před zraky všech zastřelili. Někdy byl zastřelen jeden člověk, jindy byli stříleni ve dvojicích,“ popsal v rozhovoru pro Guardian.
Zdá se, že v případě Wagnerovy skupiny dokonale platí pravidlo „jaký šéf, taková společnost“. „Vládl strachem… Atmosféra v kanceláři byla nesmírně přísná, Prigožin se svými pracovníky často překračoval hranice slušnosti. Ke svým zaměstnancům se choval velmi hrubě. Nadával lidem a ztrapňoval je na veřejnosti,“ vzpomíná na něho Marat Gabidullin, další z bývalých velitelů wagnerovců.
Čtěte také: Volodymyr Zelenskyj na mušce kadyrovců, či vagnerovců? Nabízejí se tři scénáře
Ultrapřísná disciplína, kterou oligarcha ve své armádě nastolil a tolik si ji pochvaluje, však navzdory velkým ztrátám přinesla alespoň částečně ovoce na frontě. Wagnerovci v polovině ledna minimálně sehráli klíčovou roli při dobytí východoukrajinského Soledaru. O tom, kdo město obsadil první, se Prigožin vehementně přetahuje s ministerstvem obrany. To dne 12. ledna zveřejnilo zprávu o tom, že Soledar úspěšně převzalo pod kontrolu, přičemž klíčovou roli zde měly údajně sehrát výsadkové jednotky.
Náčelník je buzna
O roli wagnerovců během „osvobozování“ však padla zmínka až později, což rozčílilo jejich šéfa natolik, že vydal hned prohlášení, které v Kremlu ani v ruské armádě nadšení rozhodně nevyvolalo. Vyčítá v něm totiž konvenčním silám, že mu vítězství v Soledaru chtějí akorát ukrást, zatímco své jednotky vynáší do nebes a vychvaluje jejich schopnosti ve srovnání s běžnou ruskou armádou. Samozřejmě nezapomněl dodat, že jeho skupina uspěla jen díky vynikajícímu systému řízení, nezávislosti a účinnému vojenskému vybavení.
Analytici z amerického Institutu pro studium války (ISW) hodnotí Prigožinova kritická slova jako snahu o diskreditaci ruské armády, a naopak zvýšení prestiže Wagner Group a jeho samotného. Hodlá totiž prorazit v politice a válka mu může na cestě k cíli dokonale posloužit.
Není to přitom poprvé, co se majitel žoldácké armády a ruské úřady dostali do konfliktu. Vyostřené vztahy panují zejména mezi Prigožinem a náčelníkem generálního štábu Valerijem Gerasimovem. Právě toho nazval na konci prosince miliardář buzerantem a obvinil ho z nedostatečných dodávek nábojů. Prigožinovy plamenné řeči armádnímu generálovi přitížily nejen u velení konvenčních sil, ale i v samotném Kremlu, kde jeho vliv poslední měsíc osciluje nahoru dolů.
Vězni jsou v národě vítáni, zatímco všechny ty protiválečné kosmopolitní elity, včetně některých Putinových oligarchů, nikoli.
Vladimir Putin vkládal dle ISW do svého „šéfkuchaře“ na bojišti velké naděje, ty se však nenaplnily. Soledar se sice podařilo převzít pod kontrolu, ovšem více než půlroční obléhání Bachmutu navzdory tomu, že wagnerovnci okolní vesnice a městečka úspěšně proměňují v ukrajinský „Verdun“, kýžené výsledky zatím nepřineslo.
To Olga Romanova jeho pozici zdaleka tak špatně nevidí. Podle ní si hlavní wagnerovec v předchozích pár dnech své „průšvihy“ z minula u Putina vcelku dobře vyžehlil. „Prigožin nyní masivně verbuje a zájem je veliký. Jediný region, kde dosud neproběhla mobilizace, je Čečensko, kde ji zatrhnul sám čečenský prezident Kadyrov a generální štáb to tiše respektoval. A teď přišel Prigožin, bez problémů se s Kadyrovem dohodl, a nyní zde loví nové vojáky do svých řad,“ sdělila Voxpotu.
Co za vysokým zájmem vězí? „Přece skvělé PR Wagner Group,“ odpovídá hned Romanova a zmiňuje, že na přelomu roku se začal jejich youtobový kanál plnit různými videy. Na nich se pak fanouškům skupiny naskytne nevídaná podívaná, ilustrující boje jejích jednotek v první linii. Na některých záběrech pak Prigožin rozdává svým mužům po absolvování půlročního „pobytu“ na ukrajinské frontě metály za hrdinství.
„Peníze máte, slávu máte, svobodu máte… Váš dluh vůči vlasti je k dnešnímu dnu smazán.“ Tahle Prigožinova slova, směřující na jednom z videí k bývalým trestancům, jimž právě skončilo zmíněné půlroční válečné angažmá, zjevně přitáhla ke vstupu řadu dalších zločinců. Je jen otázkou, co na návrat těchto „válečných hrdinů“, mezi nimiž nechybí ani člověk, co umlátil svou babičku, řeknou sousedé.
Za vězně a proti elitám
I přes střídající se oblibu i nevoli u vládce Kremlu, Prigožin na pozadí probíhající krvavé války čile rozjíždí i svou politickou dráhu. Podle experta na ruskou vnitřní politiku Abbase Galljamova o tom svědčí i Prigožinova snaha přetáhnout na svou stranu gubernátory oblastí hraničících s Ukrajinou. Během podzimní protiofenzivy Kyjeva za nimi přišel s nabídkou vybudování takzvané Wagnerovy linie – obranných staveb, které měly být využity v případě dalšího postupu ukrajinských vojsk. Dále v těchto regionech plánoval zřízení dobrovolnických center své soukromé armády.
Čtěte také: Žoldnéři Wagner Group v Mali: Ještě horší, než se čekalo
Jenže ejhle, až na gubernátora Kurské oblasti Romana Starovoita, který ihned v jednom z center podstoupil školení, Prigožinova iniciativa příliš velký ohlas u gubernátorů nemá. Někteří se tak zřejmě lekli výhružek z Moskvy, že raději ustoupili do pozadí. To je podle Galliamova případ i bělgorodského gubernátora Vjačeslava Gladkova, který udělal přesně to, co mu nařídil Kreml, a majiteli Wagner Group nevyhověl.
Jaké vize vůbec může osobnost typu Prigožina přinést současnému Rusku? Poměrně strašidelné, alespoň to tak vidí někteří experti. Politolog a zakladatel think-tanku European Council on Foreign Relations Ivan Krastev se například domnívá, že již nyní se Prigožin stal vůdcem antielitářského putinismu. „Vězni jsou v národě vítáni, zatímco všechny ty protiválečné kosmopolitní elity, včetně některých Putinových oligarchů, nikoli,“ vysvětluje Krastev. To zjevně není pro leckoho z ruské věrchušky lákavá představa o budoucnosti. Čas ještě ukáže, kam až nechá Putin svého ambiciózního „šéfkuchaře“ zajít.
