Bývalý zápasník, vůdce nízkých kast, ale i jeden z hlavních aktérů demokratizace severoindické politiky skonal v pondělí ve věku 82 let. Mulájam Singh Jádav podlehl dlouhé nemoci. Jaké dědictví po sobě zanechal?
Je 30. října 1990, do severoindických nížin pomalu sestupuje mlha a nálada ve společnosti je více než pochmurná. Před pár dny se rozpadla vládní koalice, zemí cloumají kastovní a náboženské nepokoje a do Ajódhji míří statisíce hinduistických dobrovolníků s jasným cílem – zbourat Báburovu mešitu z 16. století.
Navzdory masovému zatýkání a zadržování se do města dostává zhruba 75 tisíc aktivistů, kteří prorážejí policejní bariéry a dostávají se až do areálu mešity. Mulájam Singh Jádav, hlavní ministr nejlidnatějšího svazového státu Uttarpradéš, dává svým jednotkám povolení střílet. Na místě zůstává ležet 28 mrtvých. Sekulární demokracie je zachráněna, alespoň prozatím. A indická politika má nového kontroverzního hrdinu.
Mulájam Singh Jádav na oslavě svých narozenin v roce 2014 promlouvá ke spolustraníkům / Zdroj: Samádžvádí Party
Člověk své doby
Mulájam Singh Jádav, který 10. října zemřel v nemocnici v Gurugrámu, byl především člověkem své doby, kterou charakterizoval vzestup nízkých kast a všudypřítomné náboženské potyčky. Jeho politickou dráhu můžeme bez nadsázky označit za zosobnění demokratizačních procesů v severní Indii ve druhé polovině 20. století.
Jeho mistrovským tahem byla amnestie legendární ,královny banditů‘ Phúlan Déví. Z té pak udělal volební ikonu rybářské kasty nišádů.
Nétádží neboli pan vůdce, jak byl svými příznivci nazýván, se narodil 22. dubna 1939 ve vesnici Saifaí v tehdejších Spojených provinciích. Pocházel z komunity jádavů, tedy mlékařů a chovatelů dobytka, kteří přes svůj rituálně nízký původ patří v Uttarpradéši a Biháru k početně velmi silným neboli dominantním kastám. Před vznikem nezávislé Indie se podíleli na protikoloniálním odboji a v 70. letech 20. století vytěžili také z takzvané zelené revoluce v zemědělství. To je předurčilo stát se důležitou silou v severoindické politice.
Mulayam Singh Yadav Ji distinguished himself in UP and national politics. He was a key soldier for democracy during the Emergency. As Defence Minister, he worked for a stronger India. His Parliamentary interventions were insightful and emphasised on furthering national interest. pic.twitter.com/QKGfFfimr8
— Narendra Modi (@narendramodi) October 10, 2022
Ačkoli třeba spisovatel William Dalrymple ve své slavné knize The Age of Kali (Věk Kaliho, do češtiny špatně přeloženo jako Věk bohyně Kálí) nikdy neopomene zdůraznit jeho kariéru zápasníka, Mulájam Singh Jádav v mládí vystudoval i vysokou školu a získal titul magistra. Před vstupem do politiky se také krátce živil jako učitel. Během studií se nadchl pro lóhijovský socialismus a za jednu ze socialistických stran byl také v roce 1967 poprvé zvolen do zákonodárného shromáždění v Uttarpradéši. Po vyhlášení výjimečného stavu v roce 1975 byl podobně jako jiní opoziční politici perzekvován a celých 19 měsíců vězněn.
První velký Mulájamův kariérní vrchol přichází v roce 1989. Po korupčním skandálu ústřední kongresové vlády přebírá většinu voličů z nízkých kast Džanta dal (Lidová strana). Její lídr Višvanáth Pratáp Singh po volbách získává křeslo premiéra a vytváří koaliční vládu. Džanta dal navíc v témže roce vyhrává i volby do zákonodárného shromáždění v Uttarpradéši a Mulájam Singh Jádav se stává hlavním ministrem, tedy předsedou místní vlády.
Střelba do davu v zájmu demokracie
Idyla však netrvá dlouho. V srpnu 1990 premiér V. P. Singh ohlašuje, že na základě doporučení Mandalovy komise rozšíří kvóty na zaměstnanecká místa ve státním sektoru. K dosavadním 22,5 % pro nedotýkatelné a kmenové obyvatele má být přidáno dalších 27 % rezervovaných míst pro „ostatní zaostalé třídy“ neboli nízké kasty. To vede k odporu vyšších a středních kast zastupovaných Indickou lidovou stranou (BJP), pádu Singhovy vlády a nárůstu kastovního i náboženského napětí, zejména v severní Indii.
Zatímco BJP ve sporu o rezervace vycítila příležitost mobilizovat privilegované kasty na náboženském půdorysu a příslušnosti k hinduismu, Mulájam podobně jako ostatní socialisté patřil k velkým zastáncům oddělení víry od politiky. V říjnu a listopadu 1990 tak nechal z pozice hlavního ministra střílet do davu hinduistických radikálů pochodujících na Báburovu mešitu v Ajódhje.
Čtěte také: Namísto mešity hinduistický chrám: Indie pokračuje na cestě k teokracii
Ačkoli brutální policejní zákrok prohrál Mulájamovi následující volby a hinduisté o dva roky později mešitu stejně zbourali, zapsal se zároveň tímto činem do obecného povědomí nejen jako ochránce nízkých kast, ale i menšin, a především muslimů. Ti se po roce 1992 stali důležitou silou stojící za vzestupem nového politického uskupení – Samádžvádí party neboli Socialistické strany. V jejím čele se jádavský předák stal ještě dvakrát hlavním ministrem Uttarpradéše a v letech 1996–1998 také ministrem obrany v ústřední indické vládě.
Sprostý, ale demokrat
Coby někdejší zápasník si Mulájam Singh Jádav přinesl obhroublé vystupování také do jednacích sálů a kuloárů. Svým nevybíravým stylem dokázal obrazně položit na lopatky spoustu svých politických soupeřů a svými nečekanými manévry často mátl i analytiky. Jeho působení v indické politice však především symbolizuje její demokratizaci, kterou politolog Christophe Jaffrelot označuje termínem tichá revoluce.
Deeply saddened to learn about the passing of Mulayam Singh Yadav Ji. I lost a dear brother today. Over 4 decades, I have had the fortune of spending plenty of time with the OBC stalwart who always impressed me with his charm, humility & deep understanding of Indian politics(1/2) pic.twitter.com/ZeSs83znDr
— N Chandrababu Naidu (@ncbn) October 10, 2022
Téměř celá 80. a 90. léta 20. století jsou ve znamení politického vzestupu neprivilegovaných kast a zástupců venkova. Ti tak mohou konečně zúročit svůj finanční kapitál, který si vydobyli díky takzvané zelené revoluci, tedy intenzifikaci zemědělství a zvýšení výnosů o dvě desetiletí dříve. Prohloubení demokratické participace však zároveň vede i k posílení role místních kastovních a klanových mafií, které nahrazují dřívější klientelistickou síť Kongresu.
Ve stranickém aparátu dal Mulájam příležitost mladým kádrům a povýšil na lokální lídry příslušníky muslimských a nízkých kast. Za jeden z jeho mistrovských tahů se ostatně považuje rok 1995, kdy amnestoval legendární „královnu banditů“ Phúlan Déví a v následných parlamentních volbách ji dosadil na kandidátku jako ikonu rybářské kasty nišádů.
Za politickou nezničitelností Mulájama lidé viděli jeho kariéru zápasníka i to, že v dětství pásl krávy a pak projel celý Uttarpradéš na kole.
Jako hlavní ministr se soustředil zejména na problémy zemědělců, jež ostatně sám dobře znal – tedy na lepší dopravní propojení venkova s městy a na dodávky vody a elektřiny k zavlažování polí.
Mulájamovu politickou nezničitelnost mnozí kolegové připisovali nejen jeho zápasnické kariéře, ale i tomu, že jako dítě pásl krávy a jako mladý projel celý Uttarpradéš na kole. Tento dopravní prostředek si ostatně jeho strana vsadila i do znaku. Další důvod, proč se mu podařilo ve víru náboženských a kastovních nepokojů udržet socialistickou stranu dodnes relevantní, je její orientace na širší segment voličstva – tedy nejen na dominantní jádavy, ale také na některé další nízké zemědělské kasty a muslimskou menšinu.
Ummíd kí sáikil, tedy kolo naděje. Mulájamova kampaň před vítěznými volbami do zákonodárného shromáždění v Uttarpradéši v roce 2012 / Samádžvádí Party
Zbytečná neústupnost
S Mulájamovým jménem však budou spojeny i velké kontroverze. Kromě již zmíněné střelby do davu radikálních hinduistů nechvalně proslul také brutálními zákroky proti demonstracím za odtržení Uttarákhandu od Uttarpradéše v roce 1994. Nijak zvlášť nevybočoval ani z řady lokálních indických politiků propojených s místním polosvětem a během své politické kariéry čelil několika obviněním z trestných činů, většinou spojených s výtržnictvím či zastrašováním a zadržováním oponentů.
Na uttarpradéšskou politiku ale nakonec asi největší vliv zanechal skandál z června 1995, kdy nejprve Strana většinového společenství (BSP) vypověděla socialistům koaliční smlouvu, aby vzápětí banda chuligánů zdemolovala ubytovnu v Lakhnaú, kde zrovna lídryně BSP Májávatí pořádala setkání se svými spolustraníky. Tento incident na více než 20 let ochladil vztahy mezi oběma stranami, které by za jiných okolností byly logickými koaličními partnery zastupujícími většinu neprivilegovaných kast a komunit.
Čtěte také: Rozkročená Indie mezi výročími: Zvítězí hinduistická většina, nebo jednota v rozmanitosti?
Pokud bychom měli Mulájamovi vyčíst nějaký dluh indické společnosti nebo politické selhání, asi bychom ho našli právě zde. Oběma stranám se nikdy nepodařilo najít společnou řeč a vlastně o ni ani příliš nestály. Nedotýkatelné a nízké kasty jsou totiž sociálně i organizačně zcela odlišné skupiny. Coby kasty na nižších patrech společenského žebříčku raději zdůrazňují svou výlučnost a soupeří spolu o lepší status a výhody plynoucí ze státních kvót.
Ve volebních strategiích se pak obě strany dlouhodobě spoléhají na takzvané votebanks, doslova hlasové banky. Jejich principem je, že celá sociální skupina často nekriticky následuje svého lídra. Ten je provázán s určitou politickou stranou a v případě zvolení prosazuje opatření ve prospěch své komunity. BSP i socialisté tak nakonec zůstali primárně zástupci dominantních kast – socialisté stranou jádavů, zatímco BSP sbírá hlasy nedotýkatelných džátavů. Navzdory přáním a proklamacím dalitského předáka a zakladatele BSP Kánšího Ráma tak žádné většinové společenství ani koalice neprivilegovaných nikdy trvale nevznikly.
Selhání, nebo smíření?
Jestliže Mulájamova politická kariéra začala odporem proti kongresovému klientelismu a kulminovala hájením kastovního a třídního populismu proti populismu kulturně-náboženskému, podobně příznačně pro svou dobu také skončila. V roce 2017 jej po rodinné rozmíšce zbavil moci v Samádžvádí party jeho syn Akhiléš, který už tou dobou sloužil v Uttarpradéši jako hlavní ministr. Demokratizace politiky totiž zároveň posílila její dynastický prvek, kdy se rodina kastovního předáka stává i přirozeným mluvčím celé politizované kasty.
Indická politická scéna se v posledním desetiletí výrazně proměnila, a je zřejmé, že stárnoucí jádavský předák nastolenému tempu nestačil.
Mezi politickými analytiky se nicméně v posledních letech rozšiřuje názor, že kastovní identitářství už jako prostředek k posílení slabších vrstev splnilo svou historickou roli. Stávající systém rezervací je vesměs akceptován a spíše než o zrušení se mluví o jeho rozšíření. Výdobytky demokratického vzestupu v severní Indii zároveň nepřinesly marginalizovaným skupinám kýženou prosperitu – vytvořily pouze tenkou vrstvu nových elit z dominantních kast, které se masám ještě více odcizily. Zároveň v zemi dorůstá druhá generace zemědělských komunit, které sice vytěžily ze státních rezervací, ale indický trh práce se hroutí a nezaměstnanost mladší populace prudce roste.
Čtěte také: Indie v počtu obyvatel předhání Čínu. Jak zkrotí svoji demografickou dividendu?
Tuto nespokojenost jsou vždy připraveni sklízet pravicoví populisté z BJP, kteří nabízejí místa na kandidátkách zástupcům všech důležitých nedominantních kast ze všech společenských vrstev. Nelákají přitom na hinduistický nacionalismus, který je spíše doménou vyšších kast, ale zejména na sliby hospodářského rozvoje a pozvednutí jejich zaostalých komunit. Do hry se tak znovu dostávají strategie podobné těm, které používal ještě před čtyřmi dekádami Indický národní kongres.
Řadu kontroverzí vzbudil Mulájam i poté, co se z nejvyšších pater politiky stáhl. Ať už to byly misogynní poznámky při debatách o zpřísnění trestů za znásilnění v roce 2014, nebo setkání s nejvyššími představiteli hinduistického Národního svazu dobrovolníků (RSS) v roce 2021. Těžko říct, zda starý pán na sklonku života ještě změnil politický kurz, anebo už jen hledal smíření s někdejšími zavilými nepřáteli.
Čtěte také: Ať víte o Indii cokoli, nejspíš to víte špatně. Největší demokracie pod rentgenem statistik
Buď jak buď, indická politická scéna se v posledním desetiletí výrazně proměnila a je zřejmé, že stárnoucí jádavský předák nastolenému tempu nestačil. Z politiky i ze světa tak odešel v době, kdy se jeho strana může spolehnout prakticky jen na jádavy a muslimy a opakovaně ve volbách prohrává s BJP. Té se pod vedením Naréndry Módího daří mobilizovat širší hinduistickou komunitu. Jak se s těmito výzvami popere Mulájamův syn Akhiléš a zda se stane podobným strážcem sekulárních hodnot jako jeho otec, teprve uvidíme.
