Proč nosil husitský vojevůdce palcát, i když už byl slepý, a proč má bin Ládin na tolika snímcích za sebou opřený miniaturní kalašnikov? Na podobiznách velitelů málokdy chybí zbraně, dotvářejí obraz bojovníka a vůdce. Při bližším zkoumání se však často ukáže, že jejich výběr není samoúčelný – stojí za ním strategie a symbolika. Seznamte se s fenoménem statusových zbraní.
Na jednu stranu zprofanovaná, na druhou ovšem stále účinná marketingová strategie radí, aby za každým pokusem prodat výjimečné zboží, službu nebo i sebe sama stál příběh.
Druhá poučka říká, že by prodávané mělo být snadno odlišitelné a rozpoznatelné v moři šedivé konkurence. A je to právě příběh a odlišitelnost, které jako pověstná alfa i omega stojí v pozadí fenoménu takzvaných statusových zbraní.
Usáma bin Ládin jako módní ikona globálního džihádu
Skutečným a opakovaně napodobovaným moderním vzorem v nošení statusových zbraní se stal zakladatel al-Káidy Usáma bin Ládin. Jen zřídka pózoval na fotografiích nebo videích bez ikonické karabiny AKS-74U. Tuto silně zkrácenou verzi útočné pušky AK-74 totiž v Afghánistánu používali sovětští výsadkáři a jednotky SPECNAZ. Mimochodem, po čase od ní ustoupili, neboť se pro svou malou přesnost v tamních podmínkách neosvědčila.
Pokud existuje střelná zbraň, která aspiruje na symbol globálního džihádu, je to právě AKS-74U.
Po bin Ládinově vzoru tak se stejnou zbraní pózuje jeho nástupce na pozici šéfa globální al-Káidy Ajmán az-Zavahrí nebo už mrtví velitelé Islámského státu Abú Musá az-Zarkáví nebo Abú Bakr al-Bagdádí. Pokud existuje střelná zbraň, která aspiruje na symbol globálního džihádu, je to právě AKS-74U. Samotné statusové zbraně jsou ale jev mnohem starší.
AKS-74U coby ikona šéfů Islámského státu a al-Káidy. Nahoře Usáma bin Ládin a Ajmán Zavahrí z al-Káidy, dole Abú Musá az-Zarkáví a Abú Bakr al-Bagdádí, velitelé Islámského státu / Zdroj: al-Káida a IS
Od palcátu pána z Trocnova…
Co si vybavíte, když se řekne Jan Žižka z Trocnova? Ano, husitský hejtman, v důsledku utrpěných zranění později nevidomý. Hádám, že na druhém nebo třetím místě si většina dotázaných lidí vzpomene i na palcát. S ním je vyobrazen na nejstarších dochovaných podobiznách vzniklých jen několik desítek let po jeho smrti – jako je ta v Jenském kodexu nebo v jen o málo novější Historii české od Eney Silvia Piccolominiho. Právě palcát se stal neodmyslitelným Žižkovým atributem.
Již jako nevidomý si nechal předvést konkrétního zajatce – toho následně svým palcátem ubil k smrti.
Je bezpečně doloženo, že Jan Žižka opravdu palcát nosil. To ho odlišovalo od většiny tehdejších polních velitelů a velmožů, kteří byli v drtivé většině ozbrojeni mečem. Pro Žižkův palcát se nabízí i vysvětlení, že na jedno oko neviděl již od mládí. Po zkušenostech z bitev a šarvátek, kterých se mohl účastnit před svou velkolepou kariérou polního velitele jako zbojník a žoldnéř, mohl začít užívat palcát, neboť postrádal prostorové vidění. A u palcátu, na rozdíl od meče, mnohem méně záleží, pod jakým úhlem dopadne.
Slepý Jan Žižka s palcátem v čele vojsk / Zdroj: Jenský kodex
Svůj palcát ale nosil Žižka i v době, kdy ztratil zrak, zcela jistě jako symbol neodmyslitelně spjatý s jeho osobou. I přes svůj hendikep stále velel svým bojovníkům a jeho osobní přítomnost v poli měla silný dopad na bojovou morálku jeho vlastních, ale i nepřátelských oddílů. Byl schopen velet i na základě popisu terénu a uspořádání místa střetu.
Petr Čornej ve své monumentální biografii Jan Žižka: život a doba husitského válečníka dokumentuje případ, kdy si vojevůdce, již jako nevidomý, nechal předvést konkrétního zajatce. Toho následně svým palcátem ubil k smrti. Tato výjimečná a brutální historka, odhlédneme-li od představy tragikomičnosti průběhu samotné exekuce, dokumentuje jeden z hlavních prvků často spojený se statusovou zbraní. V reálné praxi se může užívat pouze zřídka, pokud vůbec. A dokonce ani nemusí být vždy funkční.
Čtěte také: Z komunisty džihádistou: Příběh povstalce, který stojí za nejvlivnější frakcí al-Káidy
…ke košťatům opričniků
Koště se obvykle jako zbraň užívalo maximálně v šarvátkách mezi lidmi, kterým bylo nošení opravdové zbraně zapovězeno. Častěji sloužilo mimo svou hlavní funkci i jako nástroj vhodný na odhánění domácích zvířat od úrody nebo naopak nahánění dětí k polním pracím. Zároveň je ale příkladem posunutí statusové zbraně do čistě symbolické roviny a najdeme ho u jednoho z nejbrutálnějších a nejděsivějších ozbrojených sborů lidské historie.
V druhé polovině 16. století car Ivan Hrozný zřídil původně z mužů své ochranky nástroj své absolutní moci. Tyto jednotky – nazývané opričnici – stály zcela nad zákonem a měli pravomoc vyšetřovat mučením, soudit i vykonávat rozsudky, často v rychlém sledu. Oddíly složené z carovi loajálních šlechticů i všemožných dobrodruhů rozsévaly strach, hrůzu a smrt po většině tehdejší Rusi, poháněny obavami Ivana ze spiknutí proti jeho osobě.
Opričnik s metlou, anonymní rytina na podstavci svícnu z počátku 17. století / Zdroj: Wikipedia
Vpád opričniků na koních do města či vesnice byl doprovázen mácháním košťat, respektive proutěných metel. Ty byly symbolickou zbraní, znakem jejich zcela exkluzivního postavení, které mělo evokovat očistu, vymetení všech, kdo se protivili vůli cara. Proutěné metly vozili na sedlech svých koní upevněné způsobem, jakým se běžně přivazoval meč.
Technické inovace pro Napoleona i Šakala
Rozmach řemesel, umění i technologií zpracování kovů umožnil nejprve v takzvaném Orientu a posléze i Evropě zhotovovat zbraně pro zámožné zájemce až někam do kategorie šperků. Ostatně složitě zdobené, ryté, gravírované nebo zlatem potažené zbraně se dodnes nezřídka vyskytují úměrně jejich (ne)vkusu u šéfů zločineckých syndikátů nebo v pozůstalostech více či méně obskurních diktátorů.
Zajímavější je trend, kdy se ve zbrani spojil exkluzivní původ a technická unikátnost do zajímavého příběhu.
Napoleonova tříhlavňová pistole od Thomase Thorntona / Zdroj: aukční dům Bonhams
Napoleon Bonaparte takto u sebe jistý čas nosíval miniaturní bohatě zdobenou trojrannou křesadlovou pistoli, kterou mu věnoval v roce 1802 plukovník Thomas Thornton – britský voják, samozvaný hrabě, dobrodruh, sportovec, sběratel umění, vášnivý střelec fascinovaný technickými inovacemi a obdivovatel Francie.
Svým původem a zpracováním velice unikátní zbraň u sebe nosil i „profesionální revolucionář“ a terorista Ilich Ramírez Sánchez, známější pod přezdívkami Carlos respektive Šakal. Jeho osobní pistole CZ 50 ráže 7,65 mm byla vyrobena v Československu v počtu několika kusů.
Unikátní prototyp pistole CZ 50, kterou měl u sebe terorista Carlos v momentě zatčení v roce 1994 / Zdroj: archiv autora
Od ostatních zbraní tohoto typu se ta jeho odlišovala závitem na konci hlavně a především lištou na závěru se zvednutou muškou a hledím. Jednalo se totiž o prototyp, u něhož se od samého počátku počítalo s použitím tlumiče. Bylo by zajímavé vystopovat, jak přesně se jeden z mála exemplářů vyvinutý Československou zbrojovkou ke kdysi nejhledanějšímu teroristovi světa dostal. Carlos sám v minulosti pobýval v Karlových Varech a v Praze, dochované materiály však nasvědčují tomu, že na něj StB hleděla s nedůvěrou.
O funkčnost tu nutně nejde
Smyslem statusové zbraně je hlavně potvrzení postavení a výlučnosti, nikoli použitelnost v boji. Absence požadavku na praktické využití jde někdy tak daleko, že zbraň není z důvodu chybějícího střeliva, nebo dokonce špatného technického stavu konkrétního kusu schopna střelby.
Zbraň může být dokonce nefunkční uz i na první pohled. Známé jsou fotografie, kde konkrétním kusům chybí zásadní součásti, jako je například do ní vložený zásobník nebo jiná podstatná část, čehož si lze jen stěží nevšimnout.
Žena z kmene Mursi, údolí Omo. Kalašnikovu chybí zásobník / Foto: Shutterstock
Mezi kmeny v etiopském údolí řeky Omo chodí významní představitelé komunit s často neuvěřitelně omlácenými a zarezlými sovětskými útočnými puškami Kalašnikov. Slouží totiž k potvrzení významného postavení a v případě střelby by pravděpodobně byly nebezpečné i tomu, kdo by mačkal spoušť. Navíc je i v zájmu celé tamní společnosti, aby každý měl prázdný zásobník. V oblasti je rozšířené pití kvašeného piva z prosa už od dopoledních hodin a odpolední podnapilost nezřídka posiluje původně malicherné slovní půtky.
Propagační fotografie povstalců z Hnutí za osvobození delty Nigeru (MEND). Kulometu MG zcela vlevo chybí hlaveň / Zdroj: MEND
Zbraně od elitních bojovníků nepřátel
Dnes jsou nejžádanější statusové zbraně ty, které na první pohled vytvářejí dojem, že byly ukořistěny od silného protivníka, nejlépe od jeho elitních sil. Osoby stojící v čele ozbrojené skupiny tak demonstrují nejen své významné postavení v rámci ní, ale i kompetenci vést své lidi do vítězného boje proti oddílům protivníka včetně výkvětu jeho sil.
Abdullah Öcalan, vůdce PKK, s americkou útočnou puškou M16A1 počátkem 90. let v Sýrii / Zdroj: PKK
Se zbraní se v 80. a na počátku 90. let nechával často fotografovat Abdullah Öcalan. Ten až do svého zajetí v roce 1999 vedl povstaleckou a svého času bez nadsázky teroristickou Stranu kurdských pracujících, známou pod zkratkou PKK. Nejčastěji pózoval s americkou útočnou puškou M16A1, nikoli se zbraněmi sovětské výroby, jež PKK běžně používala a dodnes používá. Pušky M16 ale měla ve výzbroji turecká armáda, včetně obávaných Modrých baretů – protipovstaleckých oddílů četnictva. Ty nechvalně prosluly brutalitou a pózováním s uřezanými hlavami kurdských bojovníků ještě v dobách před příchodem digitálních fotoaparátů.
Vlevo Huigo al-Maghribi, velitel Islámského státu v Sahelu, s mnoha doplňky vybavenou kořistní karabinou M4A1. Vpravo seržant Zelených baretů Dustin Wright, padlý při přepadu u vesnice Tongo Tongo, jemuž byla zbraň ukořistěna / Zdroj: IS Sahel a Pentagon
Výjimečným příběhem v pozadí oplývá zbraň, se kterou na propagandistických snímcích pózuje Huigo al-Maghribi, polní velitel Islámského státu v Sahelu. Jedná se totiž o zbraň, kterou tato teroristická organizace v roce 2017 ukořistila při úspěšném přepadu konvoje elitních sil nigerské armády, francouzského 1. výsadkového pluku námořní pěchoty a 3. skupiny speciálních sil amerických Zelených baretů u vesnice Tongo Tongo na východě Nigeru.
Video natočené kamerou na helmě seržanta Jeremiaha Johnsona, jednoho ze čtyř amerických vojáků, kteří v bitvě padli, se navíc za kontroverzních okolností dostalo na veřejnost. Celá bitva a její souvislosti se staly předmětem velmi rozsáhlých debat, což samozřejmě prestiž spojenou s konkrétní kořistní zbraní jen zvyšuje.
Čtěte také: Proč prohráli Rusové bitvu u Kyjeva? Invazní armáda se rozpadala za pochodu
Válka na Ukrajině
Statusové zbraně se pochopitelně vyskytují i v současné ruské válce proti Ukrajině. Nejprestižnější mezi nimi je AK-12 – nejmodernější verze kalašnikova. Ta byla do služby zařazena teprve v roce 2018 a přednostně s ní bylo vyzbrojené paradesantní vojsko ruské armády. Po jeho neúspěšném výsadku na mezinárodní letiště Hostomel a leteckou základnu u města Vasylkiv v březnu 2022 se ukrajinským obráncům podařilo některé z těchto zbraní ukořistit. Část z nich pak putovala k prominentním osobám jejich velení.
Ukrajina. Vlevo brigádní generál Kyrylo Budanov, šéf ukrajinské vojenské rozvědky, s kořistním AK-12, vpravo předseda Mykolajivské oblastní vojensko-civilní správy Vitalij Kim s AR-15 s tlumičem a drahým termálním zaměřovačem a AK-12 / Zdroj: Kyrylo Budanov a Vitalij Kim
V současném ukrajinském kontextu se ale objevuje ještě jeden fenomén. Tím je pózování s patrně civilními verzemi drahých a snadno zapamatovatelných zbraní. O tom, zda se jedná o soukromou aktivitu, nebo zda může jít i o promyšlený virální marketing výrobců těchto zbraní, se dnes vedou spory na diskusních fórech.
Nová výstroj a moderní zbraně na Ukrajině. Vojenská zdravotnice se samopalem KRISS Vector a belgický dobrovolník s útočnou puškou FN F2000 / Zdroj: Hospitallers a @War_Noir
Udržování a posilování statusu velitelů a velitelek samozřejmě není jen otázkou výběru vhodné zbraně. Roli, samozřejmě krom osobnostních kvalit, hraje i celková vizáž v čele s patřičným oděním. Od doby, kdy se oblékání osvobodilo ze zajetí povinnosti vyjadřovat vysoké postavení nositele použitými materiály, dokonalými střihy, šitím na míru a nápadnými doplňky, už uplynula dlouhá doba. Průkopníkem nového a stále velmi aktuálního trendu byl trochu paradoxně člověk ne neprávem považovaný za ztělesnění konzervativismu. O koho se jedná a jaké modely a značky aktuálně vévodí dnešním velitelským špičkám, však prozradíme až příště – ve volném pokračování tohoto článku.
