Putin odchází

Ještě nedávno mohla veřejná prohlášení ohledně možného odchodu Vladimíra Putina z funkce prezidenta stát politika jeho funkci. Když si na jaře roku 2018 dovolila jedna z vedoucích postav vládní strany Jednotné Rusko, bývalý televizní ředitel a hlasatel Jevgenij Revenko, nepřímo říct, že po roce 2024 bude v Rusku nový prezident, ve vládnoucí straně zavládlo pobouření. Revenkovi ponižujícím způsobem vyčinili a následně jej zbavili většiny jeho funkcí.

Situace se zásadně změnila až na podzim roku 2019. Úředníci se tehdy začali přímo zmiňovat, že Putin nezůstane prezidentem na páté období. Pro tento účel by totiž bylo třeba odstranit z ústavy omezení maximálního počtu období ve funkci prezidenta. V Kremlu se zároveň začalo pracovat nad dalšími variantami, co by Putin mohl dělat po roce 2024, kdy mu končí současné funkční období. “Neexistují žádné pochybnosti, že Vladimir Vladimirovič odejde po roce 2024. Už jednou nám to ukázal v roce 2008, kdy na čtyři roky opustil post prezidenta,” řekl v září 2019 redaktorovi webu Projekt vysoce postavený úředník v Kremlu.

Mezi těmito dvěma událostmi se nálada nezměnila jen tak z ničeho nic. Prezident tehdy začal mluvit mezi svými blízkými o únavě z práce v čele země a úředníci od něj dostali povel připravit jeho odchod. S jakou sestavou a kdy přesně Putin začal řešit svou novou pozici není přesně jasné. Ale na konci roku 2018 mluvčí Státní dumy Vjačeslav Volodin na schůzi poslanců s prezidentem navrhnul zvážit změnu ústavy. A měsíc poté navrhl zvážit rozšíření pravomocí parlamentu. Na žádost vedení země připravoval Rusy na změnu zákona, shodují se zdroje webu Projekt v Dumě. Zdroj v Kremlu mluví dokonce o konkrétním člověku, který Volodina požádal. Jde o šéfa prezidentské administrace Antona Vajno. V té době přitom ještě nebylo rozhodnuto, jakým konkrétním způsobem bude třeba ústavu změnit.

Až v létě 2019 dostali Anton Vajno a jeho první zástupce Sergej Kirienko jasné zadání. Bylo jím připravit změny ústavy, které vezmou v úvahu, že Putin po roce 2024 změní zaměstnání. Během posledního půl roku oba úředníci připravili varianty budoucích zaměstnání Putina.

Putin přichází

Krátce před prezidentovým projevem před Federálním shromážděním (schůze obou komor ruského parlamentu) v půlce ledna svolal Vajno do Kremlu klíčové redaktory velkých ruských médií. Jde o tradiční událost, během které seznámí šéf prezidentské administrativy vedoucí představitele médií s obsahem Putinovi řeči. Ti si tak mohou dopředu rozmyslet, jak nejlépe podat prezidentova slova ve svých materiálech. Šéfredaktorům tentokrát nicméně řekl jen o sociální části prezidentova projevu, tedy té části, ve které Putin mluvil o prorodinných opatřeních a rozvoji zdravotnictví. Text druhé části řeči, kde Putin navrhl změnit ústavu, držel Vajno v tajnosti do poslední chvíle. Zdroj webu Projekt v Kremlu tvrdí, že tuto část viděl jen nejužší kruh lidí: prezident, šéf jeho administrativy Anton Vajno, jeho první náměstci Kirienko a Alexej Gromov a také šéf prezidentské referentury, Dmitrij Kalimulin, který text projevu sám psal.

Hned několik zdrojů potvrzuje, že téměř všichni lidé, kteří byli na projev pozváni, a dokonce i ti nejvýše postavení, vypadali udiveně, když prezident oznámil změny v ústavě.

Hlavním smyslem změn je, že budoucí prezident už nebude schopen nashromáždit tolik moci, kolik jí má ten současný. Bude moct být prezidentem maximálně dvě funkční období, pravomoci bude sdílet s Dumou, Senátem a prezidentem sestavenou Státní radou. Zároveň s tím autoři změn připravili tři možnosti, kam se může Putin uchýlit po ukončení svého prezidentského mandátu. Ani jedna z těchto možností jej nenutí, aby se dál věnoval vládnutí, ale zároveň mu umožňují v případě potřeby ovlivňovat přijetí konkrétních rozhodnutí a celkově držet situaci pod kontrolou.

Tři pracovní pozice pro Putina.

Šéf Státní rady

Ještě v létě jeden ze zdrojů webu Projekt během neformální rozmluvy řekl, že ať se Putin představuje nebo třeba jen podepisuje dopisy, ze všech svých hodností dává poslední dobou přednost akcentu na svou funkci ve Státní radě. Tento orgán podle něj bude čím dál důležitějším.

Tehdy to znělo divně, protože Státní rada byla dosud konzultačním tělesem bez konkrétních pravomocí. Skládala se z gubernátorů, mluvčích obou komor parlamentu a lídrů parlamentních frakcí. Jejím úkolem bylo téměř výhradně radit hlavě státu.

Ve změněné ústavě už ale bude napsané, že tento orgán bude mít za úkol určování základních směrů vnitřní i vnější politiky a také koordinaci všech ostatních orgánů moci. Takový novotvar je jakousi nadstavbou nad všemi větvemi moci stanovující priority dalšího vývoje. Nejvíc ze všeho připomíná Bezpečnostní radu Kazachstánu, jejíž rozhodnutí ukládají libovolným orgánům moci povinnost jednat.

Nursultan Nazarbajev opustil v roce 2019 po téměř 30 letech post prezidenta Kazachstánu. Ponechal si ale právě křeslo šéfa Bezpečnostní rady, čímž si udržel mocenské páky na vládu a status elbasy (vůdce národa). Kreml velice pozorně studoval zkušenost sousední země a vyhodnotil ji jako úspěšnou. V Rusku bude nicméně Státní radu sestavovat nový prezident. Jaký post by v ní mohl držet Putin vyjde najevo teprve ze speciálního zákona, který Kreml teprve vypracuje.

Předseda Rady federace

Před oznámením změn ústavy bral horní komoru parlamentu málokdo vážně. Jasně o tom vypovídá fakt, že současné předsedkyni Rady federace a současně formálně třetí nejmocnější postavě v zemi, Valentině Matviněnko, dopředu o změnách ústavy nikdo nic neřekl. Po ohlášení změn se zdálo, že je překvapená až uražená. Status tohoto orgánu se ale se změnami zvýší. Prezident bude muset konzultovat jmenování všech silových ministrů (obrana, vnitro, zvláštní situace a další) s horní komorou a ta bude také schvalovat odchod předsedů všech soudů. Je jasné, že jestli si Putin zvolí jako nové místo právě Radu federace, bude minimálně zpočátku libovolný nový prezident jmenovat jen ty siloviky (silové ministry, pozn. překl.), se kterými bude Putin souhlasit.

Ve prospěch této verze mluví také jeden komický fakt. V nové ústavě členy Rady federace nově označují za Senátory Ruské federace. Doteď si členové horní komory stěžovali, že v Dumě zasedají “poslanci”, zatímco je samotné ústava nazývá pouze “členy horní komory” (slovo “člen” se v ruštině může přeložit také jako “přirození,” poznámka překladatele). Teď tato nesrovnalost mizí a členy horní komory začnou pojmenovávat stejně vznešeně, jako jejich americké protějšky.

Předseda ústavního soudu

Podle nových úprav teď může Ústavní soud na základě žádosti prezidenta schvalovat ústavnost zákonů, které přijímá parlament. Teoreticky to dá budoucímu předsedovi možnost účastnit se zákonodárného procesu a v případě nutnosti také zrušit nebo zpomalit přijetí nevhodného zákona.

 

Proč jsou změny na pořadu dne právě teď?

Pro Putina bylo důležité vytvořit si alternativy budoucího zaměstnání v době, kdy mu průzkumy veřejného mínění fandí a on si tak může stvořit nový politický systém k obrazu svému, přemýšlí zdroj webu Projekt, který se pravidelně účastní porad prezidentské administrativy. Není pro něj zároveň výhodné říkat, kterou z variant si v budoucnosti zvolí.  Mlžení ohledně budoucnosti mu umožňuje mít situaci pod kontrolou a zároveň sledovat reakce blízkého okolí, zamýšlí se bývalý federální úředník.

Kreml nyní organizuje celonárodní referendum, ve kterém se mají lidé ke změnám vyjádřit. Aby pro ně hlasovalo co možná nejvíc občanů, přimíchali autoři do seznamu také trochu populismu. Putin navrhnul stanovit minimální mzdu nejméně na stejné úrovni, jako je životní minimum, dále pravidelně zvyšovat penze, ukotvit převahu ruské ústavy nad mezinárodními smlouvami nebo také zakazuje úředníkům cizí občanství.

Dva zdroje blízké Kremlu nabízí ještě konspirační verzi, proč dochází k úpravám ústavy už dnes, čtyři roky před plánovaným koncem Putinova prezidentského mandátu. Prezident podle nich chtěl vše stihnout před volbami prezidenta USA. Bál se, že když k moci přijdou demokraté, tak posílí americký tlak na Rusko. Proto už k potenciálnímu dni vítězství demokratů “budou všechny zákony fungovat a jejich kritika nebude mít velký smysl,” říká jeden ze zdrojů. Částečně v to věří i bývalý vysoký úředník a dobrý známý Putina, podle kterého “prezident dopředu ukázal nepřátelům Ruska, že se směřování země po jeho odchodu nezmění.” Další zdroj webu Projekt přímo v Kremlu tuto verzi zavrhuje. Kreml podle něj už dlouho pracoval nad všemi změnami, aby je přijal před volbami do Dumy, které proběhnou v roce 2021.

Následník odchází

Hned poté, co Putin zasel nejistotu ohledně své budoucí pozice, zmátl vládnoucí kruhy i v otázce budoucího následníka. Když zakončil svou řeč před parlamentem, odešel na schůzku mezi čtyřma očima s premiérem Medvěděvem. Toho mnozí v Putinově okolí považovali ze setrvačnosti za hlavního kandidáta na prezidentské křeslo.

Obsah rozhovoru Putin ani Medvěděv s dalšími lidmi nesdíleli. Zdroje v Kremlu a ve vládní straně Jednotné Rusko, které řekli webu Projektu o této schůzce, si ale jsou jisté, že právě na ní Putin oznámil předsedovi vlády, že bude muset opustit svůj úřad. Známí premiéra tomu nicméně nevěří a říkají, že o tom Medvěděv věděl už dříve. Bývalý vysoce postavený úředník Kremlu, který je dobrým známým Putina i Medvěděva, na tuto otázku s úsměvem odpověděl, že to “nebyl Dmitrij Anatolijevič, kdo chtěl odejít. Přesnější bude říct, že to chtěl Vladimir Vladimirovič.”

Důvodů pro odstavení Medvěděva nebylo málo. Už v květnu roku 2018 se úředníci v Kremlu, kteří právě zajistili triumfální znovuzvolení Putina na čtvrté období, setkali s neočekávaným jevem. Spokojenost s vládou v průzkumech veřejného mínění začala klesat. Sociologové, kteří pro Kreml vypracovávají výzkumy veřejného mínění, dokonce přesně označili moment, kdy se to stalo. Hned po opětovném jmenování Medvěděva premiérem po znovuzvolení Putina na jaře 2018. Od toho momentu začala úroveň důvěry ve všechny větve moci klesat a předseda vlády byl na čele tohoto pohybu. Zvlášť výrazné to bylo poté, kdy na sebe jeho vláda vzala předloni v létě odpovědnost za zvednutí důchodového věku. Ve výsledku důvěra v předsedu vlády spadla o méně než 7 procent. Nebylo by to až tak kritické, ale penzijní reforma a výkon vlády s sebou stáhly dolů i Putina, jehož rating v létě roku 2018 ostře spadnul a od té doby už k triumfálním cifrám let 2014-2018 znovu nevyrostl.

 

Kromě toho měl Medvěděv jakožto lídr Jednotného Ruska vést v roce 2021 vládní stranu do parlamentních voleb. Několik účastníků porad v Kremlu potvrzuje, že všichni sociologové v poslední době předpovídali, že s takovým tempem nemůže Jednotné Rusko po volbách získat většinu v parlamentu. Paralelně s tím dával i sám Medvěděv dobrý důvod k přemýšlení nad efektivitou své práce na postu premiéra. Stálý účastník zasedání vlády tvrdí, že Medvěděv odmítal na uzavřených jednáních vlády řešit vnitřní spory a popisuje to následovně:

První vicepremiér Anton Siluanov a vicepremiérka pro sociální otázky Tatiana Golikova se mezi sebou periodicky hádali ohledně otázky využívání rozpočtu. Medvěděv se však nesnažil spory řešit a členy vlády žádal, ať se nejprve dohodnou mezi sebou a potom přijdou za ním s konkrétním výsledkem.

Známý jednoho z klíčových ministrů potvrzuje, že se členové vlády nemohli spoléhat na pomoc premiéra a v mnoha důležitých otázkách bylo třeba počkat na audienci u Putina. Ve výsledku začaly už na podzim minulého roku ve vládě, Kremlu a Dumě debaty o možném míchání karet v Bílém domě. Je fakt, že tenkrát nikdo nečekal, že se mluví o rozpuštění celého kabinetu. Rozhodně se mluvilo o konci třech ministrů – zdravotnictví, sportu a digitálního rozvoje.

Přesně jak to má ve zvyku, vybral Putin ten nejméně očekávatelný moment pro odstavení Medvěděva od úřadu. Na konci prosince popřál premiér zaměstnancům vlády pěkný nový rok a dlouze před nimi mluvil o plánech do budoucnosti. Úředníci si z toho udělali závěr, že premiér zůstane ve své funkci. Proto když se dozvěděli o jeho konci, mnohé to přinejmenším udivilo. “Ohlášení jeho konce pro mě byla novinka,” řekl webu Projekt tiskový mluvčí Medvěděva Oleg Osipov.

O změně vlády nevěděli ani ve spodní komoře parlamentu. Hned po přečtení Putinova projevu se vedení spodní komory v klidu vydalo na zasedání, aby probrali změny ústavy navržené prezidentem. V ten moment se v místnosti na digitálních obrazovkách objevila zpráva o odstoupení Medvěděva. Poslance to udivilo natolik, že požádali představitele vlády při dolní komoře o potvrzení věrohodnosti této informace. Zdroj Projektu v dumě vypráví, že ten odešel do své kanceláře, aby zavolal do Bílého domu, ale ani tam nikdo nevěděl o tom, co se zrovna děje.

Mezitím předsedovi Dumy Vjačeslavu Volodinovi zavolal prezident a během chvíle se v parlamentu objevil nový kandidát na premiéra Michail Mišustin. Navzdory tradici posledních let jej ale nepřijel veřejně představit parlamentu Vladimir Putin. Zdroj v dolní komoře odhaduje, že to může znamenat, že zatím se prezident nechce dělit o svou popularitu s novým premiérem. Důvěru v Mišustina to ale nesnížilo. Hned další den jej Duma potvrdila na postu předsedy vlády bez jediného hlasu proti. U východu ze sálu jej potkal šéf Bezpečnostní služby prezidenta, Alexej Rubežný, který zařídil pro nového premiéra ochranu náležící jeho statusu.

Bitva následníků

Mišustin složil novou vládu za pár dní, během nichž se v Bílém domě začala poměrně často užívat slova “spoušť” a “okupace”. Nový premiér se tu objevil se svým novým týmem a s jasným rozhodnutím zbavit se značné části starého.

Některé vedoucí postavy vyhnali rychle. Tři zdroje webu Projekt potvrzují, že dlouholetému zástupci šéfa vládního aparátu Andreji Loginovu dali dvě hodiny, aby opustil svou kancelář. “Nikdo nespěchal,” řekl Projektu sám Loginov. Mimochodem, tři další zdroje z Bílého domu říkají, že z kanceláří vyhnali téměř všechny vedoucí postavy řídící vládní aparát. Propuštěným ministrům dokonce zabavili služební auta, takže se museli poprvé za dlouhé roky vracet domů z práce taxíkem, říká zdroj Projektu v Bílém domě.

Na místa propuštěných aparátčíků Mišustin jmenoval lidi, které má už dávno prověřené a budou se věnovat primárně jeho veřejnému obrazu. Tak se stal jedním ze zástupců vedoucích aparátu Leonoid Levin, který byl už dříve vedoucím komise dolní komory pro média. Levin byl ale především zakladatelem PR společnosti “Tajný rádce”, která se starala o obraz Mišustina v době, kdy byl šéfem federální daňové služby a připravovala pro něj projevy.

Mišustin se podle jeho kolegů vážně zabývá tím, jaký bude jeho obraz na veřejnosti. Existuje teorie, že jeho učitelem v těchto záležitostech byl právě starosta Moskvy Sergej Sobjanin. Ve firmě Jandex (ruská firma podobná českému Seznamu, pozn. překl.) si zaměstnanci ostatně vyprávějí historku o tom, jak se Sobjanin a Mišustin někdy po roce 2010 saunovali. Starosta hlavního města v sauně říká hlavnímu výběrčímu daní, že je potřeba sledovat vyhledávač Jandex, jestli se v síti neobjeví kompro, které je v případě nutnosti třeba smazat. Od té doby si Mišustin pořídil celý aparát lidí, kteří sledují síť, jestli se tam o něm něobjevily nějaké negativní informace. Tiskový mluvčí nového premiéra to nicméně nepotvrdil. Mišustin a Sobjanin dosáhli v novém kabinetu velice dobrého zastoupení:

To by mohlo znamenat konec prezidentských ambicí Medvěděva. V den jeho odchodu z funkce z něj ale Putin udělal svého zástupce v Bezpečnostní radě. To mu teoreticky dává možnost získat si zpět ztracenou důvěru občanů. V Radě totiž může dělat prohlášení na populární témata jako je zahraniční politika, říká zdroj Projektu v Kremlu.

Trvalo to jen několik dní a v Rusku nezůstal ani jeden člověk, který by mohl byť jen odhadovat, kdo a kam bude za čtyři roky řídit zemi. Ani jeden, kromě samotného Vladimira Putina.

P.S.: Krátce po vydání tohoto článku navrhla poslankyně a první žena ve vesmíru, Valentina Těřeškovová, jako součást změn také vynulování dosavadních funkčních období prezidenta Putina. Vladimiru Putinovi se tak otevřela ještě čtvrtá možnost, kterou je setrvání v pozici hlavy státu až do roku 2036.

Z ruskojazyčného webu proekt.media přeložil Vojtěch Boháč.