Úderem 14. hodiny se dnes v Česku otevírají volební místnosti. Zatímco teď žijeme naplno již třetí přímou volbou prezidenta, zahraniční tisk informuje – až na výjimky – o výběru nové hlavy našeho státu spíše jen okrajově.
„V České republice zatím vládnou pouze muži. O nejvyšší posty se nikdy vážně neucházela žena,“ píše ve svém lednovém zamyšlení jen pár dní před začátkem voleb pražský zpravodaj Hans-Jörg Schmidt pro server Sächsische Zeitung. Jako trefnou a zároveň trochu smutnou ilustraci tohoto stavu připojil fotku ze setkání téměř všech bývalých českých premiérů u příležitosti výročí rozdělení Československa. A hle, samí muži, ženy jen v roli půvabného doprovodu.
Protřelý novinář, který již 30 let přibližuje zdejší dění německým čtenářům, se v místní polistopadové politice bezesporu vyzná, přesto zapomněl na tři kandidátky z minulých volebních klání – Táňu Fišerovou, Zuzanu Roithovou či Janu Bobošíkovou. Jistě i ony se o prezidentské křeslo ucházely s vážným zájmem, byť s preferencemi, které jim od začátku nedávaly mnoho šancí, což měl novinář zřejmě na mysli.
České prezidentské volby podle německého zpravodaje Schmidta ve Spolkové republice nikoho příliš netáhnou, až na příhraniční region Sasko.
Nynější volby hlavy státu proto Schmidt vnímá jako jednu velkou tlustou čáru za minulostí prezentovanou nejen osobnostmi typu Václava Klause a Miloše Zemana, ale i časy, kdy se Češkám o postu premiérky či prezidentky mohlo jen zdát. Překvapivý ohlas kampaně bývalé rektorky brněnské Mendelovy univerzity Danuše Nerudové je toho podle něj jasným důkazem. Cestu v tomto ohledu Čechům trochu vydláždili zejména sousední Slováci, kteří si do čela svého státu zvolili v roce 2018 Zuzanu Čaputovou. Tu jim pak mnozí našinci závidějí. „Kdykoli Češi srovnávali Čaputovou s vlastním prezidentem Zemanem, dopadl velmi špatně,“ uvádí ve svém článku Schmidt.
Zájem leda v Sasku
Vedle Nerudové a expremiéra Andreje Babiše, jehož kauzy a trestní stíhání se stihly propsat i do povědomí mnohých Němců, však tuzemské prezidentské volby podle novináře nikoho v Německu příliš netáhnou. Válka i Putin dostatečně daleko, strhnutí kormidla na východ také nehrozí. Nic šokujícího, co by si západní čtenář s chutí přečetl, zkrátka náš výběr prezidenta díkybohu nepřináší.
„Jistou výjimku představuje pouze Sasko, které se jakožto příhraniční region o dění za východní hranicí zajímá nepoměrně více než zbytek země,“ uvádí pro Voxpot Schmidt a dodává, že právě pro tamní regionální noviny píše o Česku nejčastěji.
Čtěte také: Brazilský „útok na Kapitol“: Demokracie obstála, společnost je ale extrémně rozdělená, říká expert
Ani kontroverzní miliardář, jenž se vyvázal ze spárů soudu teprve tento týden, ani potencionální první žena na Hradě nejsou dostatečným lákadlem pro britské čtenáře. „Zájem ve Spojeném království ve srovnání s předchozími prezidentskými volbami určitě klesl,“ potvrzuje novodobou tendenci pro Voxpot Rob Cameron, zpravodaj BBC v České republice a na Slovensku.
Vysvětlení vidí v tom, že Britové již nenahlížejí na Česko jako na zaostalou provincii kdesi na hranici Evropy a Asie, ale na poměrně stabilní zavedenou evropskou demokracii, což je už trochu nuda. Jiná situace by podle jeho slov zřejmě nastala, kdyby se do užšího okruhu favoritů propracoval třeba nějaký extremisticky založený podivín, jehož zvolení by mohlo ohrozit zdejší vývoj.
Český Trump prezidentem
„Nebylo tomu tak vždy,“ připomíná posléze Cameron. Ještě před deseti lety, kdy Češi rozhodovali o svém hlavním reprezentantovi v přímé volbě poprvé, se zraky obyvatel ostrovního království upíraly na tuzemsko více. Duel „Zeman vs. Schwarzenberg“, z něhož se postupně vyvinulo nepěkné divadlo plné podpásovek a lží, prý britského korespondenta docela zaměstnával. Svůj vliv na to však mohlo mít, že oba kandidáti byli výrazné osobnosti s bohatou politickou minulostí, což se – až na Babiše – o současných zájemcích o Hrad říct nedá.
Slabší zájem západního tisku tradičně kompenzují alespoň Poláci a Slováci. I když také u nich patří centrum pozornosti hlavně Andreji Babišovi.
„Velkou dávku pozornosti odebírá v současnosti rovněž konflikt na Ukrajině, což je přirozené, pro ostatní země v regionu tak zbývá méně prostoru,“ doplňuje Cameron další důvod upozadění českých prezidentských voleb v zahraničních médiích.
Válka na Ukrajině zřejmě zaměstnává naplno i ruský prorežimní tisk, který se tentokrát až na pár stručných informativních zpráv výběru tuzemské hlavy státu prakticky nevěnuje. Aby ne, udržovat obyvatele největší země světa v neustálé lži, strachu a nenávisti vůči Západu, dá jistě zabrat. Více nezaujal kupodivu ani Andrej Babiš, v němž Moskva evidentně nevidí dostatečný potenciál k tomu, aby ho považovala za alespoň částečného spojence.
Do očí bijící je zejména srovnání s rokem 2018, kdy spolu o nejvyšší úřad v zemi soupeřili Miloš Zeman a Jiří Drahoš. Jen na stránkách tiskové agentury Ria Novosti se to tehdy po vítězství Zemana články a blahopřáními od Putina a Lukašenka jen hemžilo.
Slabší zájem západních a ruských médií tradičně kompenzují alespoň Poláci, Slováci a Ukrajinci. I když rovněž u nich patří centrum pozornosti hlavně Andreji Babišovi.
Český Trump, který pohrdá polskými potravinami, případně česká verze Jaroslawa Kaczynského, Viktora Orbána, či rovnou Silvia Berlusconiho. Takto nelichotivé nálepky si expremiér vysloužil v posledních týdnech u polských novinářů. „Je v podstatě jediným kandidátem, kterého Poláci alespoň trochu znají. Zbylá jména jim už nic neříkají,“ prozradil Voxpotu zpravodaj Polského rozhlasu v Praze Wojtek Stobba.
Čtěte také: Princův puč týden poté: císařův kuchař, dvorní astrologové i policista z protiextrémistického
Na otázku, co se obyvatelům v povodí Visly při vyslovení Babiše vybaví, vyjmenovává jeho obrovský majetek i kauzy spojené s evropskými dotacemi. Zvláště pak případ Čapího hnízda, které, jak se zdá, si vydobylo známost po celé Evropě. „Tohle Poláky zajímá víc než nějaká aféra kolem vydávání vysokoškolských titulů či dávná komunistická minulost,“ vysvětluje, proč se okolo českého expremiéra točí většina článků, zatímco zmínky o ostatních kandidátech jsou už jen stručným dovětkem na konci textu.
Oproti Robu Cameronovi však nevidí Stobba ve své zemi, navzdory blízké válce, výraznější pokles zájmu o Českou republiku. Přiznává sice, že se větší pozornost severního souseda na Prahu upírala v době konání parlamentních voleb na podzim 2021, to se ovšem ještě může změnit před rozhodujícím druhým kolem.
Nebýt podobnosti Nerudové k Čaputové a kontroverzí okolo Babiše, zely by cizí články o dění v Česku ještě větší vyprázdněností, nudou a šedí.
Podrobný analytický vhled na českou událost roku přinášejí v několika textech navzdory tuhým bojům ve své zemi i překvapivě Ukrajinci, konkrétně redaktor serveru Jevropejska pravda Jurij Pančenko. Článek s názvem „Pomsta v České republice: Proč volba Zemanova nástupce představuje hrozbu pro Ukrajinu?,“ zasvěcuje především obavám z toho, jak může proměnit vztah Česka a Ukrajiny případné zvolení Andreje Babiše do prezidentského úřadu. Ten svou kampaň totiž dle autora částečně vystavěl na protiukrajinských heslech. Nezměrná podpora Kyjevu se od něj tedy očekávat nedá. Jak vysvětluje Pančenko, i přes formální pravomoci může český prezident aktivně využívat řady nástrojů, jak vyvíjet tlak na vládu a požadovat po ní, aby zohlednila jeho požadavky.
Příchod Babiše na Hrad může rovněž dle autora pěkně nahlodat česko-polské spojenectví, které je klíčové v Bruselu při lobování za pomoc Ukrajině. „Během svého premiérství měl Babiš velmi napjaté vztahy s Polskem,“ uvádí, aniž by je nějak více specifikoval. Zřejmě měl ale na mysli spornou kauzu ohledně hnědouhelného dolu Turów, která jinak poklidné česko-polské sousedství dočasně poškodila.
Mapuje-li někdo ze zahraničních médií atmosféru před výběrem českého prezidenta opravdu pozorně a barvitě, pak to jsou jednoznačně Slováci. Zpravodajský server Sme dokonce k volbám v Česku zřídil speciální rubriku. Poslední týden se v ní takřka denně objevují reportáže, rozhovory, analýzy i komentáře.
Babišovi tu co do počtu titulků jednoznačně sekunduje Danuše Nerudová, pro niž se u jisté části společnosti ujalo označení česká Čaputová. Jestli si brněnská akademička ani s touto přezdívkou nezískala pozornost mnohých Slováků do počátku prosince, tak po svém nešťastném výroku na adresu slovenské prezidentky jako té, která „zabránila skládce“, si ji jistě už bude pamatovat velká část z nich. Otázkou jen je, zda v dobrém. Každopádně její vyjádření směrem k Čaputové vyvolalo stovky rozporuplných reakcí slovenských čtenářů. Řadu z nich však mohlo ponouknout i k tomu, aby napínavý souboj o Pražský hrad bedlivě sledovali.
Ten však, suma sumárum, za našimi hranicemi velkou zvědavost zatím nevzbuzuje. Nebýt podobnosti Nerudové k Čaputové a kontroverzí okolo Babiše, zely by cizí články komentující dění v Česku ještě větší vyprázdněností, nudou a šedí. Výrazné tváře s kvalitním politickým backgrounedem či hlubokou stopou v mezinárodním prostředí, které by oslovily i čtenáře za naší kotlinou, zkrátka letošní volby postrádají.
