Proč nejbohatší muž prodal akcie firmy, díky které se do čela žebříčku vůbec dostal? Protože mu to řekli lidé na Twitteru. To není vtip, ale realita roku 2021. Šlo o výstřelek excentrického génia, nebo promyšlený byznysový tah, který má zbrzdit snahy o důkladnější zdanění Muskova jmění? Při bližším pohledu zjistíme, že ani jedno vysvětlení úplně nesedí.
Pokud Elon Musk miluje něco víc než vydělávání peněz, je to fakt, že se o něm mluví. „Podobně jako Trump, Musk je ten typ člověka, který miluje pozornost,“ říká v profilu ve Vanity Fair o momentálně nejbohatším muži planety jeden z bývalých investorů do jeho firem.
Podle těchto měřítek zažil majitel Tesly pohádkovou sobotu. Jeho jméno skloňovaly homepage zpravodajských serverů i diskuse na sociálních sítích. Musk totiž na Twitteru zveřejnil anketu, ve které se ptal: „Mám prodat 10 % akcií Tesly?“ K tomu přidal slib, že se zařídí podle výsledků, ať už dopadnou jakkoliv. Ty rozhodly poměrně jasně ve prospěch prodeje cenných papírů.
Much is made lately of unrealized gains being a means of tax avoidance, so I propose selling 10% of my Tesla stock.
Do you support this?
— Elon Musk (@elonmusk) November 6, 2021
Načasování celé situace ale není náhodné. Američtí demokraté v Kongresu hledají cesty, jak ve státním rozpočtu najít peníze na nová sociální opatření. Jen pro kontext – jedná se o tak „radikální vymoženosti“ jako například čtyřtýdenní rodičovskou dovolenou nebo všeobecný přístup do školek pro děti od tří let. Tedy i pro těch šest milionů dětí, které až dosud na péči nedosáhly kvůli finančním nebo kapacitním důvodům.
Čtěte také: „Nechte vládnout lid“: Jak američtí demokraté opustili své voliče
Oregonský senátor Ron Wyden proto na konci října předložil návrh na zavedení takzvané miliardářské daně. V jejím rámci by se nově začaly danit i takové zisky, na které si miliardáři přijdou, když stoupne hodnota akcií, které vlastní. Pokud by naopak klesla, majitelům by tato ztráta byla z daní odečtena.
Současná americká legislativa daní až zisky z případného prodeje – v tomto kontextu také Musk napsal svůj tweet. Otázku totiž ještě doplnil poznámkou: „V poslední době se hodně mluví o tom, že nerealizované zisky jsou prostředkem k vyhýbání se daním.“
Veškerý poprask, který Musk kolem prodeje akcií – v posledním případě vyloženě dětinsky – sám vytváří, ale pouze zakrývá skutečné důvody prodeje.
Právě zisky z nárůstu hodnoty akcií jsou pro Muska stěžejní. Hrdě se hlásí k tomu, že od svojí firmy Tesla nedostává žádnou výplatu a vlastní „pouze“ akcie. Například v roce 2012 byl Musk odměněn cennými papíry v hodnotě 22,8 milionů dolarů. Dnes má jejich stejné množství hodnotu necelých 28 miliard. Díky tomuto raketovému růstu hodnoty, kterou akciím přiřkly finanční trhy, se stal Musk letos na podzim nejbohatším člověkem na světě. A z oněch 28 miliard zisku odvedl na daních – ano hádáte správně – přesně 0 dolarů.
Není tedy divu, že Musk minulý týden vyrazil na Twitter proti návrhu bojovat. „Nakonec jim dojdou peníze ostatních lidí a přijdou si pro ty vaše,“ tweetoval s odkazem na známý citát bývalé britské konzervativní premiérky Margaret Thatcher. Podobná motivace byla zřejmě i za výměnou názorů mezi Muskem a Davidem Beasleyem, ředitelem programu na stravování pod hlavičkou OSN.
Beasley prohlásil, že by dvě procenta Muskova jmění, tedy šest miliard dolarů, mohla „pomoct vyřešit světový hlad“. Nejbohatší muž planety odpověděl, že to klidně udělá, když mu OSN na Twitteru předloží konkrétní plán. Chtělo by se namítnout, že se Musk sám neobtěžuje předkládat konkrétní plány na jím slibovanou kolonizaci Marsu, kterou si nechává financovat právě ze státního rozpočtu, ale to už je zase jiný příběh.
Mohl, nebo musel?
Když Musk v sobotu přišel se svým oznámením, vyrojila se celá řada reakcí. Miliardářovi příznivci tleskali jeho odvaze a výborné finanční situaci, díky které si to „může dovolit“. Bitcoinová komunita s fanatičností sobě vlastní interpretovala událost tak, že utržené peníze z prodeje určitě investuje do kryptoměny. Na hlasování reagoval i samotný Wyden, na jehož návrh zákona Musk reagoval.
„To, jestli nejbohatší muž světa vůbec něco zaplatí na daních, by nemělo záviset na výsledcích twitterové ankety. Je čas na miliardářskou daň,“ napsal oregonský senátor. CEO Tesly a SpaceX si našel čas a zákonodárci odpověděl. Jeho tweet ale nutí člověka přemýšlet především nad tím, proč má 50letý byznysmen potřebu vyjadřovat se jako teenager, který prohrává v Call of Duty.
Why does ur pp look like u just came?
— Elon Musk (@elonmusk) November 7, 2021
Veškerý poprask, který Musk kolem prodeje akcií – v posledním případě vyloženě dětinsky – sám vytváří, ale pouze zakrývá skutečné důvody prodeje. Pro ty se musíme vrátit do již zmíněného roku 2012, kdy si nechal od Tesly přidělit odměnu v akciích s tehdejší hodnotou 22,8 milionu dolarů. Nedostal je ale navěky, pouze ve formě takzvané opce.
To znamená, že Musk má přednostní právo na prodej těchto akcií a pokud se pro prodej rozhodne, půjdou peníze z prodeje jemu. To ale platí pouze po dobu, která je stanovená při udělení opce. Tato doba je v Muskově případě deset let a vyprší v létě roku 2022.
Jde o něco, co můžeme nazvat simulací demokracie. Lidé dostanou dojem, že o něčem rozhodli, zatímco věci pokračují v zavedených kolejích.
Musk tohle dobře ví, a ani se tím nějak zvlášť netají. V září na konferenci Code dokonce prohlásil: „Mám hromadu opcí, které vyprší zkraje příštího roku, takže velkou část z nich prodám ve čtvrtém kvartálu – protože musím, jinak vyprší.“
Elon Musk se tedy nerozhodl prodávat – a tím pádem také danit – z vlastní vůle. Co se ale musí nechat, je, že do státní kasy přinese opravdu slušný balík peněz. Protože se opce daní jako zaměstnanecké benefity, bude platit standardní federální sazba 37 %. K tomu se ještě připočte 3,8 % investiční daně a 13,3 % coby daň státu Kalifornie, protože odměny vznikly ještě před tím, než Musk i kvůli nižším daním přesídlil Teslu do Texasu. V součtu to dělá 54 %, a tedy 15 miliard dolarů. Tohle by se ale stalo dřív nebo později – nehledě na twitterovou anketu.
Prodej akcií navíc pomůže Muskovi i jinak. Někteří investoři tvrdí, že pro rozvoj samotné firmy je lepší, když hodnota akcií stoupá pomalu, ale jistě. Tesla přitom v posledních měsících zažívala pravý opak – raketový růst. Ten se Muskovi povedlo alespoň krátkodobě zbrzdit, protože v reakci na jeho tweet akcie Tesly skutečně mírně klesly.
Nesmíme zapomínat ani na PR rovinu celé věci. Musk nechce v době, kdy se intenzivně řeší zdanění miliardářů, vypadat jako prototyp chamtivého boháče. Mnohem výhodnější je stavět na image „cool mladého inovátora“, který klidně státu něco přispěje, a následně argumentovat proti zdanění z „morálních“ pozic.
Jediné, o čem tedy uživatelé Twitteru rozhodli, bylo, jestli Musk akcie prodá teď, nebo až za pár měsíců. Jde tak o případ něčeho, co bychom mohli nazvat „simulace demokracie“. Lidé dostanou dojem, že o něčem rozhodli, zatímco věci pokračují v zavedených kolejích. Nejde o nijak zvlášť nový trik.
Mediální teoretici zabývající se „reality TV“ popsali proces probíhající na začátku nultých let, tedy v době vrcholícího neoliberalismu. Rozhodování o zásadních otázkách se tehdy přesunulo z jakž takž demokratické politiky do prostředí čím dál méně regulovaného trhu. Právě v té době vznikly a těšily se obrovské popularitě pořady typu Big Brother, ve kterých mohli diváci svým hlasováním rozhodnout alespoň o něčem.
Elon Musk dnes činní v podstatě totéž – dává lidem na korporacemi ovládaném internetu pocit, že mají v rukou něco tak zásadního, jako je vlastnická struktura Tesly. Pokud to ale myslí s demokracií vážně, mohl by začít právě ve svých firmách. Pro začátek by stačilo přestat potlačovat snahy o založení odborů, vyhazovat lidi v návalech vzteku, spoléhat na dodavatele využívající dětskou práci… Nebo diktovat zaměstnancům, aby o něm mluvili jako o „skvělém, motivujícím lídrovi“.
