Po úspěchu na Zlatých glóbech měl snímek Emilia Pérez bodovat také na Oscarech. Teď to ale vypadá, že kontroverzemi stíhaný muzikál možná odejde s prázdnou.
Pokud by letošní oscarová sezona hledala svého záporáka, nebylo by to dlouhé pátrání. Muzikál Emilia Pérez francouzského režiséra Jacquese Audiarda čelí kritice od samotného uvedení do kin.
Zpodobnění trans osob, zpracování boje s drogovými kartely, kontroverzní tweety jedné z hereckých hvězd – kvůli tomu všemu se snímek stal jedním z nejdiskutovanějších oscarových favoritů posledních let.
Ukázky přitom naznačovaly, že může jít o nezávislý hit, který ovládne festivaly i filmové ceny. Snímek měl oceňovaného režiséra, netradičně obsazené herečky Zoe Saldanu a Selenu Gomez spjaté spíše s blockbustery a komediemi, a na pohled nezvykle kombinoval žánry zahrnující muzikál, intimní drama i kriminální thriller.
Jenže právě kombinace přísad způsobila, že celá směs vybuchla Audiardovi, hereckému obsazení a hlavně distributorům z Netflixu do obličeje. Napříč Latinskou Amerikou – především pak v Mexiku – se s blížícím se předáváním Oscarůp proti snímku zvedá odpor.
Adaptace libreta stejnojmenné opery na motivy románu Borise Razona Écoute si přitom odnesla ocenění z filmových festivalů v Cannes či Torontu, pět Evropských filmových cen a čtyři Zlaté glóby. Oscarových nominací pak film posbíral hned třináct.
Poslední týdny plné přešlapů ale s kurzy výrazně zahýbaly a s dalším velkým úspěchem už se tolik nepočítá.
Hodná, zlý a dojatá
V centru tolik diskutovaného filmu stojí právnička Rita Mora Castro v podání Zoe Saldany, které je svěřen vysoce citlivý úkol: má bossovi mexického drogového kartelu Manitas Del Monte domluvit tranzici.
„Mojí jedinou touhou je (být) ona,“ zpívá po sblížení šéf kartelu vysokým hlasem viditelně dojaté Ritě. Operace má proběhnout v Bangkoku, kde právničku přivítá anglicky se stereotypním asijským přízvukem lékař jednoduchou otázkou: „Muž na ženu? Nebo naopak?“
Následuje choreografie a zpěv pacientek, pacientů i lékařského personálu s výčtem velkého množství operací. „Vaginoplastika? Rhinoplastika?“ zpívá se v písni, která se stala virálním „hitem“ kritiků Audiardova snímku.
Ústřední téma filmu urkývá jednu z kontroverzí. Když se titulní Emilia Pérez, kterou hraje Karla Sofía Gascón, několik let po tranzici setká s právničkou Ritou, už není brutálním zločincem, ale rozpolcenou ženou. Namísto drogového kartelu stojí v čele iniciativy pátrající po „zmizelých“, tedy obětech narkomafií.
K nápravě hlavní postavy však nedojde skrz uvědomění si svých zločinů, ale pouze skrz změnu pohlaví. „Kdykoli se Emilia vrátí ke svým starým způsobům, Gascon sníží svůj hlas, jako by chtěla dát rovnítko mezi maskulinitu a zlo, ženskost a dobro,“ všímají si kritikové Juan Barquin v magazínu Little White Lies.
„Uvědomujete si, že byste mohli být obviněni z transfobie, a tak se to pokusíte vyrovnat tím, že obsadíte trans herečku a provedete určité změny, aniž byste ohlídali, jak negativně trans téma odrážejí jiné části scénáře,“ popisují problémy filmu.
Bez Mexika, za to s přízvukem
Největší kritice film nicméně čelí v Mexiku. Ze země, kde se příběh Emilie Pérez odehrává, totiž v rámci hlavního obsazení pochází jediná herečka.
Stejně tak na sociálních sítích mexičtí uživatelé a uživatelky zdůrazňovali, že Emilia Pérez je „filmem o Mexiku natáčeném ve Francii, od režiséra, co neumí španělsky“.
V zemi už dokonce vznikla krátkometrážní parodie Johanne Sacreblu, kde hlavní město představuje Paříž a všichni mexičtí herci zde vystupují v pruhovaných tričkách a baretech. Za pár týdnů nasbíralo video tři miliony zhlédnutí.
Sám režisér i castingová ředitelka Carla Hool obsazení Emilie Pérez obhajovali. „Audiard na všechny pohlížel stejně. Nechtěl konkrétní jméno. Chtěl jen nejlepší herečku pro danou roli – A těmi nakonec byly Selena a Zoe,“ popsala Hool stanici BBC.
Kritice se pak nevyhnuly ani dvě ze tří představitelek hlavních postav. Zatímco v případě Saldany mířila především na hereččin nemexický původ, kvůli nepřirozené španělské výslovnosti se terčem často i nenávistných příspěvků na sociálních sítích a mediálního odsouzení stala Selena Gomez.
„Takové pohrdání jazykem by bylo nemyslitelné, kdyby například mexický režisér jako Iñárritu, Cuarón nebo Del Toro natočil film o hnutí Žlutých vest nebo životě Marine Le Pen a do role mladé ženy z Paříže si vybral latinskoamerickou herečku se zřejmým kolumbijským nebo argentinským přízvukem,“ vysvětluje mexický spisovatel Jorge Volpi v deníku El País.
A na kritiku si naběhl i sám Jacques Audiard. „Příliš jsem Mexiko nestudoval. Co jsem potřeboval vědět, už jsem tak trochu věděl,“ prohlásil francouzský režisér. Za výrok se následně před mexickou premiérou filmu omluvil.
Netflix a kartely
Zdaleka největší rozruch ale v latinskoamerickém prostoru vyvolalo zobrazení drogových kartelů. Mexiko je zemí, kde si válka proti drogám vyžádala nejméně 350 tisíc životů, přičemž 72 tisíc lidí je stále nezvěstných, připomíná The Washington Post.
„Převod největší bezpečnostní krize v zemi do muzikálu, kde je hlavní postava jedním z jejích strůjců, ukazuje hlubokou absenci respektu,“ píše v komentáři mexická publicistka María Meléndez. „Film možná neúmyslně neznačuje, že obchodníci s lidmi jsou jako kdokoli jiný, že prostě chtějí žít svůj život, že jsou také rodiči a mohou být dobrými lidmi,“ nesouhlasí s vyzněním snímku.
Není to přitom první případ, kdy americká produkce – a obzvlášť Netflix – čelí kritice za způsob zobrazení takzvané „narco kultury“.
Zatímco hit o životě Pabla Escobara a jeho následovníků Narcos vykresloval střet zmíněného narkobarona a amerických protidrogových agentů značně černobíle, minisérie Griselda záměrně ignorovala některá fakta a brutální obchodnici s drogami Griseldu Blanco líčila jako antihrdinku bez nemožnosti vybrat si jinou životní dráhu.
V obou případech si například Kolumbie stěžovala na stereotypní zobrazení tamní kultury a života.
Čtěte také: Krvavý příběh kokainu: Kolik násilí a smrti je za jednou čárou v pátek večer?
V rámci angloamerické produkce najdeme i pozitivnější příklady. Chválu za realističnost, nestrannost i filmařské kvality si vysloužil Sicario: Nájemný vrah od Denise Villeneuva a podobně je dodnes oceňovaný snímek Sin Nombre režiséra Caryho Joji Fukunagy.
Ten věrně dokumentuje osudy lidí prchající ze Střední Ameriky před násilím ze strany kartelů a gangů.
Od roku 2023, kdy se země propadla do války s gangy, opouštějí Ekvádor tisíce lidí měsíčně. V Mexiku je ročně zavražděno na 30 tisíc lidí, zatímco ve státě Sinaloa už téměř půl roku zuří brutální válka mezi kartely.
Vliv organizovaného zločinu (navíc ve spojitosti s náboženstvím) roste v Brazílii a Argentina kvůli situaci v regionu Rosario vytvořila zvláštní jednotku pro boj s pašeráky.
Zločinecké gangy mají vazby na politiky i justici napříč celým jihoamerickým regionem.
Nejen filmy chybují
Kontroverzní zpracování drogových kartelů se netýká jen filmů a seriálů. Do sporu s bolívijskou vládou se v březnu 2017 dostal francouzský herní gigant Ubisoft, kvůli novému dílu série Tom Clancy’s Ghost Recon s podtitulem Wildlands.
Bolívijské vládě, která jménem ministesterstva zahraničí podala stížnost francouzské ambasádě v La Paz, vadilo zobrazení jihoamerické země ve videohře jako státu ovládaného násilím a drogovými kartely.
Zatímco vláda vyhrožovala právními kroky, Ubisoft se hájil konstatováním, že jde o fiktivní dílo. „Premisa hry představuje jinou realitu, než která je dnes v Bolívii,“ uvedla francouzská herní společnost a vydání hry doprovodila videodokumentem.
Podle serveru Insight Crime, který se narkozločinu v Latinské Americe dlouhodobě věnuje, šlo v případě Wildlands především o romantizaci války proti drogám.
Zavržená hvězda
Zatímco skvěle prodávaným Wildlands kontroverze nijak zvlášt neublížila, v případě Emilie Pérez může mít tvrdé oscarové dopady.
Největší ránu nadějím na zlaté sošky ale paradoxně udělila představitelka titulní role. Španělská transgender herečka Karla Sofía Gascón se totiž na sociální síti X opakovaně vyjadřovala rasisticky.
Nejprve v listopadu 2020 položila řečnickou otázku, zda je sama, komu připadá, že ve Španělsku je „stále více muslimů“. „Příští rok se možná místo angličtiny budeme muset učit arabsky,“ napsala tehdy Gascón.
V dalším diskutovaném příspěvku kritizovala oscarový ceremoniál v roce 2021. „Nevím, jestli jsem sledovala afro-korejský festival, nebo demonstraci Black Lives Matter,“ tweetovala herečka.
Gascón se následně omluvila na Instagramu s konstatováním, že „není rasistka“ a tweety byly vytrženy z kontextu. Krátce poté ale v rozhovoru pro CNN naznačila, že za útočnou kampaní na její osobu i film stojí štáb brazilského snímku Navždy s vámi, který se stal favoritem mezi latinskoamerickým publikem a je též mezi oscarovými nominacemi.
Od herečky už se mezitím distancoval režisér Audiard, který její příspěvky označil za „neomluvitelné“ a řekl, že „se s ní aktuálně neplánuje spojit“. Podobně reagovala i Zoe Saldana, která patří mezi favoritky na Oscara za výkon ve vedlejší roli.
„Je mi z toho opravdu smutno. Netoleruji žádnou negativní rétoriku vůči jakékoliv skupině lidí,“ zdůraznila Saldana.
Server The Hollywood Reporter mezitím informoval, že Netflix s herečkou přerušil kontakt a Gascón nebude nadále součástí propagace filmu. Zmizela z plakátů a podle všeho jí streamovací platforma už „nehradí náklady na cestu na předávání cen“, uvádí BBC.
Štáb i distributor nominovaného snímku si tak aktuálně kladou dvě otázky: dostaví se Gascón, nominovaná za výkon v hlavní roli, na slavnostní večer 2. března a kolik cen si nakonec film s třinácti nominacemi po turbulentních týdnech odnese.
V latinskoamerickém prostoru ale převládá jiná otázka: nakolik a jestli vůbec se filmoví tvůrci a tvůrkyně z příkladu Emilie Pérez poučí.
