Situace jak z černé komedie. Ale v tomhle případě nejde o film ani o humor. Dopadení piráti jsou zadrženi na válečné lodi a její posádce následně zůstávají na krku, protože je nemá komu předat. Ve finále jim dánští námořníci musejí darovat motorový člun a pustit zpátky na moře. Respektive ty, kteří přežili.
Dánské námořnictvo minulý týden propustilo tři údajné piráty, které drželo na palubě své fregaty v Guinejském zálivu na západním pobřeží Afriky. Dánský ministr spravedlnosti Nick Hækkerup zprostil piráty obvinění z pokusu o zabití a pirátství, navíc dostali od královského námořnictva člun a byli propuštěni.
Skončila tak více než šestitýdenní právní noční můra, kdy se dánská vláda snažila přijít na to, co udělá s údajnými pachateli připravovaného pirátského útoku u břehů Nigérie, který se podařilo na konci listopadu překazit.
Dánsko mělo možnost převézt podezřelé k soudu do více než 6000 kilometrů vzdálené Kodaně. Nemohlo ale zaručit, že by bylo možné po případném odpykání trestu nebo zproštění obvinění tyto muže deportovat. „Nemají žádné napojení na Dánsko a zločin se stal daleko od dánského území. Nepatří sem. A proto si myslím, že to bylo správné rozhodnutí,“ okomentoval Hækkerup propuštění pirátů.
Severský stát se obával, že převezení pirátů na jeho území by nastavilo nebezpečný precedent a mohlo motivovat k dalším podobným útokům proti dánským cílům s vidinou azylu v Evropě.
Kolik remulády sní čtyři piráti za šest týdnů?
„Kolik kávy a remulády je potřeba na misi v západní Africe?“ ptala se loni na začátku listopadu dánská armáda ve svém propagačním videu. Mladí námořníci na palubě válečné fregaty Esbern Snare ukazují divákům stovku lahví kečupu, tisíce ruliček toaletního papíru a rozsáhlou zásobu oblíbené dánské pochoutky. „Jestliže bojujete proti pirátům, nechcete dělat s remuládou kompromisy“, glosují průzkum zásob lodi.
Když jedna z největších lodí dánského námořnictva 6. listopadu vyplouvala na misi v Guinejském zálivu, ještě nikdo netušil, že hektolitry ceněné remulády se stanou nedobrovolnou potravou čtyř domnělých pirátů. Ti zůstali více než měsíc a půl uvězněni na palubě a způsobili dánskému bezpečnostnímu aparátu nečekané trable.
Dánsko má velký zájem na potírání pirátství v Guinejském zálivu. Oblastí proplouvá až 40 jeho lodí denně, s nákladem v hodnotě v přepočtu okolo 33 miliard korun za rok. Není tedy překvapením, že skandinávská země do těchto vod poslala jedno ze svých největších bojových plavidel.
Zraněný muž musel podstoupit tři operace přímo na palubě lodi, při nichž mu byla postupně amputována zanícená noha.
Ohledně toho, jak bude Esbern Snare s místními piráty bojovat, ale panovaly otázky už dlouho před jeho vyplutím. Dánská opozice upozorňovala na to, že loď pluje do pirátského teritoria bez jasného mandátu jak proti pirátství bojovat a že nebyl dobrý nápad vyslat ji do této lokality před tím, než byly se zeměmi zálivu uzavřeny dohody o vydání zločinců. Zejména poslední bod se ukázal jako nejproblematičtější.
Do akce!
Každoročně od listopadu do března přichází období sucha a v Guinejském zálivu panují nejlepší podmínky pro pirátství. Útok tak na sebe nenechal dlouho čekat. Ve středu 24. listopadu narazila fregata při rutinním průzkumu na podezřelý člun. Vyslaná helikoptéra pak na palubě člunu zahlédla žebřík a další pirátské vybavení a válečná loď se ho tak vydala pronásledovat.
Úkol prozkoumat podezřelé plavidlo v nebezpečných vodách připadl námořní zásahové jednotce speciálních sil SOKOM. Domnělí piráti ale nereagovali na výzvy k zastavení a na varovné výstřely podle vyjádření dánské armády odpověděli naopak zpětnou palbou.
Následovala přestřelka, při které byli zabiti čtyři z celkem devíti domnělých pirátů na palubě. Jeden byl zraněn a jeden během zásahu spadl přes palubu. Podezřelý člun se po střetu potopil a dánští námořníci, kteří vyvázli bez zranění, zadrželi na své lodi čtyři přeživší. Žabí muži ze speciálních sil si za vydařenou akci vysloužili mimo jiné i oslavný článek na stránkách serveru Business Insider.
Čtěte také: Suezský průplav je odšpuntován, globální námořní doprava však zůstává křehká
Místo příběhu se šťastným koncem ale následoval zlý sen. Žádný z pobřežních států zálivu totiž nechtěl muže podezřelé z pirátství přijmout. Zraněný muž musel navíc podstoupit tři operace přímo na palubě lodi, při nichž mu byla postupně amputována zanícená noha.
Podle mezinárodního práva mělo Dánsko možnost převézt podezřelé k soudu do Evropy. Kodaňské autority ale zneklidňovala představa, že by po skočení trestního řízení a eventuálního trestu měly v zemi africké piráty, jež by nebylo možné vyhostit. Dánský ministr zahraničí Jeppe Kofod zmínil, že se země snažila převozu vyhnout, ale ani dánské vládě, ani jejím spojencům se nepodařilo během vleklého vyjednávání zajistit stíhání podezřelých přímo v západní Africe.
Trest jen pro raněné
Tři zadržení tak trávili dlouhé týdny na palubě naštěstí dobře zásobené fregaty, zatímco zraněný pirát musel být převezen do mezinárodní námořní nemocnice v Ghaně. Kvůli svému zdravotnímu stavu ale paradoxně jako jediný ponese právní následky.
Kodaň totiž ani po šesti týdnech nedokázala situaci vyřešit, a tak 6. ledna rozhodla o stažení obvinění a propuštění podezřelých na moři. To je v souladu s mezinárodními normami. Protože loď údajných pirátů se při honičce potopila, muselo jim dánské námořnictvo navíc darovat jeden ze svých gumových člunů i s motorem. „Je to bezpečný člun, ale nemůže být použitý k dalšímu pirátství,“ ujišťoval zástupce velitele Dánského královského námořnictva admirál Carsten Fjord-Larsen.
Protože ale nebylo podle slov ministra spravedlnosti možné zajistit pro zraněného odpovídající péči, natož ho propustit na moři, musel být nakonec – i kvůli mezinárodněprávním závazkům – čtvrtý pirát převezen do Dánska. To znamená, že také jako jediný stane před soudem.
Nelehký boj
Guinejský záliv převzal v posledních letech pomyslné žezlo od Afrického rohu na východě kontinentu a stal se celosvětovým centrem pirátských útoků. V roce 2020 tam došlo k 130 únosům, což bylo 95 procent všech únosů posádek lodí na světě. Situace se v roce 2021 částečně zlepšila, i díky tomu, že v oblasti hlídkuje kromě Esbern Snare také několik dalších válečných lodí.
I přes tyto posily mají nasazená plavidla nelehký úkol. Jen několik dní před začátkem dánské mise, 25. října, zaútočili piráti u nigerijských břehů na kontejnerovou loď MSC Lucia. Posádku, která vyslala nouzový signál a ukryla se ve strojovně, připlul zachránit ruský torpédoborec Viceadmirál Kulakov, který v lokalitě též hlídkoval. Útočníci po zahlédnutí ruské vojenské helikoptéry z lodi utekli, hned další den se ale objevily zprávy o tom, že stejná skupina zaútočila na jinou loď v zálivu.
Záchrana lodi MSC Lucia ruskými vojáky / Foto: Ministerstvo obrany Ruské federace / CC-BY 4.0
Ani ne tři týdny po listopadovém incidentu, který později vyústil v popsanou patovou situaci, vyrazila 14. prosince Esbern Snare – s vyčkávajícími piráty na palubě – na pomoc další kontejnerové lodi. Tentokrát ale zásah nebyl tak úspěšný. Pirátům se podařilo vzít několik rukojmích a dánská helikoptéra je musela přestat pronásledovat, jakmile vpluli do nigerijských výsostných vod a zamířili do delty řeky Niger.
Nový ráj pirátů
Západní Afrika a zejména delta Nigeru jsou teď tedy novým centrem pirátství a organizovaného zločinu. Jak vysvětluje Jan Prouza, děkan Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové a expert na oblast západní Afriky, boj proti zmíněným formám násilí v Nigérii komplikuje periferizace a rozdělení země podle etnických a náboženských linií.
Novodobé pirátství mají na svědomí i evropské ropné společnosti a bývalé koloniální mocnosti. Ty by také měly být zodpovědné za jejich řešení.
Tato část Afriky přitom bývala široko daleko nejkrásnějším a nejúrodnějším krajem. Západní ropné společnosti mají ale od 60. let 20. století v oblasti na svědomí rozsáhlou destrukci životního prostředí, která kromě jiného znemožnila jakoukoli formu obživy. Jen místní se navíc zvládnou orientovat v hustých pralesech, představujících pro piráty ideální úkryt.
„Od začátku těžby ropy zde panuje odpor vůči centrální nigerijské vládě. Dvě třetiny obyvatel jsou mladší 30 let, přičemž nemají možnost založit rodinu, a mnohdy se ani uživit. V regionu je také velmi snadná dostupnost zbraní,“ dodává Prouza. Přítomnost bohatých ropných a rejdařských společností pak dotváří ideální podmínky pro pirátství.
Delta Nigeru se potýká s rozsáhlou devastací životního prostředí, způsobenou těžbou ropy západními naftařskými společnostmi / Foto: Sosialistisk Ungdom (SU) / Flickr / CC BY-ND 2.0
Pro Evropskou unii nejde ani zdaleka o vzdálený problém. V roce 2019 byla Nigérie s osmiprocentním podílem třetím největším importérem ropy do Evropy. Ta se z delty Nigeru přepravuje tankery po moři. V období pandemie, kdy jsou dodavatelské řetězce závislé na kontejnerové dopravě velmi napjaté, představují pirátské útoky pro nákladní lodě další komplikace. Ty se pak projevují mimo jiné zdražováním a nedostatkem klíčových komponentů.
Evropská unie usiluje o lokální řešení pirátství, zejména v rámci takzvané yaoundéské struktury pod hlavičkou Hospodářského společenství západoafrických států ECOWAS. Podle Jana Prouzy je ale tamní spolupráce ztěžována nedůvěrou mezi frankofonními a anglofonními státy. „V regionu neexistuj tradice dlouhodobější přeshraniční spolupráce,“ připomíná. Brexit navíc ztížil spolupráci Bruselu s anglofonními státy.
Jak můžeme zacházet s lidmi tak odlišně?
Raněný pirát zatím stanul v Kodani před soudem. Podle slov jeho obhájkyně, Birgitte Skjødt, byl 39letý Nigerijec, obviněný z pokusu o zabití, velmi nerad, že byl převezen do Dánska. Má totiž v doma dvě děti, o které se stará jejich babička. „Jsem jediný, kdo jim zajišťuje obživu,“ dodal. Muž navíc rozporoval, že se pokoušeli o únos lodi. Měli údajně zbraně na ochranu před nigerijskými bezpečnostními složkami v oblasti a Dánové byli první, kdo zahájil palbu.
Čtěte také: Útěk před smrtí za evropské ostnaté dráty: Marnost běženeckých osudů na ostrově Lesbos
Pokud bude odsouzen, hrozí mu šest až sedm let vězení. Skjødt se zatím v jeho obhajobě soustředila na fakt, že soudit jen jednoho ze čtyř přeživších pachatelů, a navíc jen proto, že je raněný, je velmi nerovné. „Pokud budeme zacházet s lidmi tak odlišně, mohlo by to být devastující pro vnímání dánského práva,“ zaznělo u soudu.
Vysílání válečných lodí do Guinejského zálivu je sice nutným krokem pro akutní ochranu lodí zásobujících Evropu. Jak ale ukazuje příběh Esbern Snare, bez širší spolupráce a jasně nastaveného mandátu bude štěstí, když evropské země ze situace vyváznou bez ztráty reputace. Strukturální podmínky pro vznik pirátství mají ke všemu na svědomí i evropské ropné společnosti a bývalé koloniální mocnosti. Ty by také měly být zodpovědné za jejich řešení.
Východisko v podobě regionální spolupráce na úrovni ECOWS je sice lákavé, ale nastavení funkčních vztahů může být i kvůli dopadům brexitu problematické. Podobné podmínky pro vznik pirátství navíc panují i jinde ve světě, takže stejně, jako se epicentrum pirátství přesunulo z Afrického rohu do Guinejského zálivu, může se za několik let objevit jinde.
