Vlivní a bohatí jednají v Davosu o světových krizích. Mezinárodní charitativní organizace Oxfam mezitím varuje, že rozdíly mezi nejbohatšími a většinou světové populace se prohlubují. „Sledujeme explozi nerovnosti,“ řekl Voxpotu Max Lawson z Oxfamu.
Zasněžené vrcholky Švýcarských Alp, uhlazené sjezdovky a malebné městečko. I letos hostí švýcarský Davos prominentní konferenci Světového ekonomického fóra (WEF). Do lyžařského rezortu se sjeli přední zástupci a zástupkyně byznysu i politiky, aby vedli debatu o výzvách dnešního světa.
Davos, to je jako dát dohromady skupinu žhářů a nechat je debatovat o tom, jak uhasit požár.
Pětici nejbohatších tvoří:
– Bernard Arnault (s rodinou), Francouz, majitel koncernu LVMH zaměřujícího se na luxusní produkty
– Elon Musk, Američan s jihoafrickými kořeny, mj. ředitel elektromobilky Tesla a majitel sítě X
– Jeff Bezos, Američan, zakladatel Amazonu
– Larry Ellison, Američan, zakladatel tech firmy Oracle
– Warren Buffett, Američan, investor
Dohromady drží jmění v hodnotě 718 miliard dolarů. Což je víc než nominální HDP Polska za rok 2023 (688,1 miliardy dolarů).
Podle oficiálních informací na stránkách WEF se konference s tématem „Obnovení důvěry“ zúčastní přes 800 „elitních výkonných ředitelů či předsedů představenstva“ firem z celého světa. Davos přivítal i předsedkyni Evropské komise Ursulu Von der Leyen, šéfa Světové zdravotnické organizace Tedrose Ghebreyesuse, amerického ministra zahraničí Antonyho Blinkena nebo také ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského.
V době, kdy „globální elity“ jednají o problémech lidstva, organizace Oxfam upozorňuje na to, že se ekonomické rozdíly mezi hrstkou nejbohatších a většinou světové populace za poslední roky dramaticky prohloubily.
Nejjasněji to ukazuje zjištění, že majetek pěti nejbohatších osob na planetě se od roku 2020 reálně zvýšil o 114 procent, tedy na více než dvojnásobek. Pět miliard lidí oproti tomu za uplynulé čtyři roky zchudlo, píše mezinárodní charitativní organizace v čerstvě zveřejněném reportu.
Chudých přibývá
Zatímco na konferenci v Davosu jsou upřeny zraky světových médií, která neúnavně informují o výrocích tu hlavy státu, tam šéf miliardové společnosti, téma chudoby se do popředí nedostává.
„Davos, to je jako dát dohromady skupinu žhářů a nechat je debatovat o tom, jak uhasit požár. Jako fórum, kde by mělo dojít k nějakým rozhodnutím, je podle nás tato konference v podstatě zbytečná,“ řekl Voxpotu Max Lawson z Oxfamu.
Pro organizaci je ale konference každoroční příležitostí, jak upozornit svět na nerovnost. „Pro nás je Davos velmi užitečný,“ krčí rameny spoluautor zprávy s názvem Inequality Inc.
Růst majetku nejbohatších osob světa podle Lawsona nepřekvapuje, to se děje delší dobu. Prohloubení chudoby „spodních pěti miliard“ je ale novinka. „Šedesát procent světové populace je teď chudší, než byla v roce 2019. Což odporuje tomu tradičnímu tvrzení, že ‚je jedno, jaký majetek kumulují nejbohatší – důležité je, že se úroveň chudoby celosvětově snižuje‘. Tak to ale není, chudých přibývá,“ podotýká Lawson.
Ženy obecně jsou chudobou zatíženy o něco více než muži. Pokud jde ale o ženy z minorit, rozdíl je obrovský.
Podle Oxfamu za tím stojí celý koktejl více či méně souvisejících faktorů. „V posledních letech jsme čelili nejen covidu-19, ale také inflaci, válkám, rostoucím životním nákladům… To všechno vedlo k explozi nerovnosti,“ popsal proces odborník.
Kdo je nejchudší?
Max Lawson
Šéfuje programu politiky nerovnosti v organizaci Oxfam, kde působí od roku 2002. Dříve pracoval například v JAR, Malawi a dalších afrických státech. Soustředí se mj. na otázku rozvojových financí, vzdělávání a zdravotnictví. Spolu s Rebeccou Riddell, Nabilem Ahmedem, Alexem Maitlandem a Anjelou Tanejou napsali nejnovější report Oxfamu o nerovnostech.
Onu nerovnost lze najít prakticky všude, velmi bohaté i velmi chudé lidi nakonec potkáte v každé zemi světa. Lawson strávil část svého pracovního života v Africe, naposledy v Keni.
„Žijí tam rodiny, které své děti posílají do školy vrtulníkem. Je potřeba připomenout, že jedni z nejbohatších lidí světa žijí ve státech globálního Jihu. A že naopak v zemích globálního Severu, zejména s nynější energetickou krizí, mají někteří problém přežít,“ podotkl.
Při uvažování o chudobě, jako ostatně i o jiných otázkách, je proto potřeba dichotomické rozdělení světa upozadit. Jednoduše: ne každý z globálního Jihu hladoví, ne každý z globálního Severu si užívá velké bohatství.
Čtěte také: Putinovo trilema. Co čeká ruskou ekonomiku po jejím přehřátí?
Na první pohled podle Oxfamu sice existuje více chudých žen než mužů, rozdíl ale není nijak výrazný. Při hlubším pátrání však zjistíte, že se chudoba mnohem markantněji dotýká žen z etnických či jiných menšin. Tedy: ženy obecně jsou chudobou zatíženy o něco více než muži. Pokud jde ale o ženy z minorit, rozdíl je obrovský.
„Chudoba má ženskou tvář, barevnou tvář, tvář menšiny. A to platí jak v Keni, tak ve Velké Británii,“ poznamenal Max Lawson.
Tabulky nejsou dokonalé
Jak vlastně k takovým závěrům Oxfam došel? Tým pracoval mimo jiné s daty Světové banky, konkrétně s nejvyšší hranicí chudoby, kterou tvoří denní výdělek pod 6,85 amerického dolaru. S takovým rozpočtem žije skoro polovina světové populace.
„Pak tu je ovšem velká část dalších, velmi chudých lidí, mimo jiné i z Velké Británie nebo Česka, kteří se do těchto tabulek nevejdou. I tak se ale musí spolehnout na pomoc charity – u nás si pravidelně pro jídlo do charitativních organizací chodí asi tři miliony lidí. Takže ten nástroj není úplně dokonalý,“ nastínil britskou realitu Max Lawson. V Česku využilo za předloňský rok pomoc tzv. potravinových bank přes 300 tisíc lidí.
Světová banka vytyčila tři linie globální chudoby – kromě zmíněné nejvyšší pracuje ještě s hranicemi 3,65 dolaru a 2,15 dolaru. Pracovat s tou nejspodnější, tedy s hranicí extrémní chudoby, by ovšem celou debatu zredukovalo právě jen na pár afrických zemí. „Z toho by se pak dalo soudit, že zbytek světa s chudobou problém nemá. A to samozřejmě není pravda,“ vysvětlil zástupce Oxfamu.
Extrémně chudých lidí žije na světě podle tabulek Světové banky asi 700 milionů, realita je podle Lawsona ale jiná: „Jak nedostatečným nástrojem jsou, dokazuje i to, že podle Organizace pro výživu a zemědělství při OSN denně hladoví více než 800 milionů osob. Těch více než 100 milionů lidí ale Světová banka oficiálně za chudé nepovažuje.“
Příjem a celkový majetek jsou nicméně dva odlišné termíny. Zpráva se zaměřuje právě i na majetek chudých, který vyhodnocuje podle výročního reportu vypracovaného bankami UBS a Credit Suisse.
„Co se bohatství týče, spodních 60 procent lidstva je nyní chudší, než bylo před rokem 2020. Na situaci se dá nahlédnout z více úhlů, je ale prostě fakt, že chudí lidé napříč světem v posledních čtyřech letech ještě více zchudli,“ shrnul Max Lawson.
Korporátní (ne)moc
Report, který Oxfam vydává již 10 let, se letos soustředí zejména na korporátní moc. Autorstvo v něm například upozorňuje na to, kolik největších firem na světě se zavázalo vyplácet pracujícím takovou mzdu, která by byla dostatečná k zajištění základních životních nákladů. Z více než 1600 korporací tak učinilo jen 0,4 procenta firem.
„Korporáty a monopoly jsou strůjcem nerovných ekonomik,“ tvrdí Lawson. Příkladem klesajících mezd a bohatnutí miliardářů budiž Jeff Bezos a dělnictvo ve skladech Amazonu.
Čtěte také: Odboráři Amazonu: Platy nám nezvedli, Jeff chce asi letět na Venuši
„Bezos působí jako nějaký komediální záporák, který přiletí z výletu do vesmíru a na tiskovce poděkuje pracovnictvu z Amazonu za to, že mu takovou cestu umožnilo. A pak se dozvídáme o tom, jak lidé v továrnách nemají kvůli denním cílům čas dojít si na toaletu a močí do lahví,“ rozohnil se Max Lawson.
Oxfam letos přišel s tím, že z deseti největších korporátů světa stojí v čele sedmi z nich miliardáři. Ať už v pozici CEO, nebo majoritních akcionářů. „Tyto společnosti tedy pracují ve prospěch bohatých. Ještě před 20 lety se to v takové míře nedělo – změna souvisí s koncentrací korporátní moci. Mohou potom tlačit na snižování mezd, privatizaci služeb nebo třeba zastavení kroků potřebných k potlačení klimatické změny,“ vyjmenoval Lawson.
Zdaňte bohaté, volají bohatí
Zatímco chudí chudnou, bohatí své jmění ještě násobí. Oxfam to ve své zprávě ilustruje mimo jiné předpovědí, že se do deseti let na světě objeví první dolarový bilionář. Jak si takový majetek představit?
Proč jsou nejbohatší ze Západu?
Většina světových miliardářů pochází ze Severní Ameriky či Evropy. „V Evropě existuje přímá a zřejmá souvislost s imperialismem a kolonialismem, bohatství se tu dědí. Velkou část z něj lze vystopovat až k některým hrozným imperiálním zločinům, v neposlední řadě v mé zemi,“ řekl Lawson z Oxfamu. V případě Severní Ameriky jde podle něj o neokolonialismus – ekonomický imperialismus posledního půlstoletí.
Kdyby se měl člověk dopočítat k milionu, trvalo by mu to nějakých 60 dní nonstop – kdyby k miliardě, zabralo by mu to asi 300 let. A bilion je ještě tisíckrát vyšší číslo než miliarda. Očekává se, že za necelou dekádu bude jedna osoba držet majetek v hodnotě ekonomiky Saúdské Arábie.
Výhledy na rozevírající se nůžky mezi bohatými a chudými nejsou příznivé. „Ceny energií i základního zboží nejspíš zůstanou vysoké, což má dopad na jedince i domácnosti. Novinkou – oproti situaci před pěti lety – je i to, že se čím dál víc států napříč planetou topí v dluzích. Nezvládají svým občanům poskytnout zdravotní péči ani jinou pomoc,“ poukázal Max Lawson z Oxfamu.
Jedním z dlouhodobě diskutovaných řešení by mohla být například daň pro bohaté. Tu, jakožto finanční injekci národnímu rozpočtu, loni na podzim představila třeba Brazílie v čele s levicovým prezidentem Luizem Ináciem Lulou da Silvou (zkráceně Lulou).
„Tax the rich“ nakonec volají i lidé z řad superbohatých. Dědičky Abigail Disney a Valerie Rockefeller, herec Brian Cox nebo scenárista Simon Pegg a dalších více než 250 dolarových milionářů a miliardářů z iniciativy Proud to Pay More vyzvali světové elity v Davosu, aby představily daň pro bohaté: „Jsme to my, kdo nejvíce benefituje z nynějšího statu quo. Nerovnost ale dosáhla kritického bodu.“
„Naše žádost je jednoduchá: žádáme, abyste zdanili nás, ty vůbec nejbohatší ve společnosti. Životní úroveň nám to zásadně nezmění, neochudí to naše děti ani nepoškodí hospodářský růst našich zemí. Extrémní a neproduktivní soukromé bohatství by to ale proměnilo v investici do naší společné demokratické budoucnosti,“ píší elity ze 17 zemí světa v otevřeném dopise do Davosu.
