Slovensko nyní čekají mimořádně horké měsíce. Na konci září totiž v zemi proběhnou předčasné parlamentní volby, které mohou opět vynést na vrchol kontroverzního expremiéra Roberta Fica. Ten v průzkumech veřejného mínění aktuálně vede. V případě jeho návratu hrozí u našeho východního souseda maďarský scénář.
„Koho volit? To je dobrá otázka,“ pousměje se na mě jednatřicetiletý Filip s vyšitým státním znakem Slovenské republiky na rameni, zatímco si pečlivě čistí svou motorku. Malebná vesnice Zolná, kde mladého muže náhodou zastavuji, leží v srdci Banskobystrického kraje. V něm až do roku 2017 vládl krajně pravicový politik a předseda ĽSNS (Ľudová strana Naše Slovensko) Marian Kotleba. Zda padne volba v předčasném parlamentním hlasování, které proběhne na konci září, na někoho z krajně pravicového spektra, Filip zatím neví.
Příliš dobré mínění nemá ani o současné středopravicové vládní koalici v demisi, složené z OĽaNO (Obyčajní ľudia a nezávislé osobnosti), Slobody a Solidarity (SaS) a Za ľudí. Nelíbí se mu na ní zejména velké zbrojní dodávky Ruskem napadené Ukrajině.
„Za mě by bylo nejlepším řešením, kdyby se stalo Slovensko konečně neutrálním,“ říká mi. Velké rozhořčení u něho navíc vyvolalo únorové rozhodnutí slovenské vlády poskytnout napadené zemi vojenské stíhačky Mig-29. Jeho emoce ještě více umocňuje fakt, že stroje byly doposud umístěny na vojenském letišti Sliač, vzdáleném jen pár desítek kilometrů od Zolné.
Stačily tři roky divoké vládní jízdy pod taktovkou Igora Matoviče a Robert Fico zas míří procentuálně k výšinám. Nyní by ho volilo téměř 18 % Slováků.
„Jako malý kluk jsem migy vídával na obloze, hodně jsem to tehdy prožíval. Je to něco, co k nám patří. Jsem absolutně proti tomu, abychom je věnovali Ukrajině. Navíc to byla splátka dluhu od Rusů,“ prozrazuje to, co teď nejvíce vyčítá své vládě. Na otázku, zda v současnosti existuje nějaká strana, třeba z opozičního tábora, které by hodil hlas, však krčí rameny. „A co Fico?“ vytasím se s kontroverzním expremiérem a velkým kritikem nynější kabinetu. „Toho už vůbec ne, “ ubezpečí mě Filip a dodá, že možná k volebním urnám letos ani nedorazí.
Jeho postoj „není koho volit, všichni politici zklamali“ dnes sdílí poměrně dost Slováků.
Místo ke dnu, na vrchol
Únava, frustrace z politického vývoje zmítaného vládními krizemi a pokles důvěry nejen ve veřejné činitele, ale i státní instituce. Tak lze ve zkratce popsat atmosféru, jíž si nyní prochází slovenská společnost.
„Průzkumy ukazují, že téměř 80 % obyvatel je přesvědčeno, že se země ubírá špatným směrem,“ sdělil Voxpotu tamní politický analytik Grigorij Mesežnikov. „Tahle nálada v sobě skýtá ideální podhoubí pro úspěch krajně antisystémových, populistických či krajně pravicových stran,“ pokračuje expert. Pohled odborníka ostatně potvrzují rovněž předvolební průzkumy.
Čtěte také: „Rusové a Slováci jsou bratři navěky.“ Jak naši východní sousedi pochodovali za mír
V nich kraluje ten, jehož občanská společnost před pěti lety po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky na náměstích vypískala. Robert Fico. Jedni mu stále nemohou přijít na jméno, druzí v něm naopak spatřují naději na lepší zítřky a klid bez experimentů. Veterán slovenské politiky je dnes v plné síle opět na scéně a zdá se, že má slibně našlápnuto do čela vedení země. Podle volebního modelu agentury AKO by si na přelomu března a dubna připsal jasné vítězství v podobě 17,9 % hlasů. Až po něm by následoval poslední dva roky dominující Hlas Petera Pellegriniho se ziskem 16,3 %.
Přitom ještě v lednu 2021 se neměl předseda Smeru čím chlubit. V průzkumech veřejného mínění se totiž po odštěpení části své strany v čele s Pellegrinim propadl k 8,5 %, čímž klesl ke svému historickému dnu. Slovenská média tehdy horlivě psala o tom, jak „slušní lidé porazili zkorumpovanou politiku“ a nejdéle vládnoucího premiéra poslali do propadliště dějin.
Fica porazili slušní ľudia, to nečakal https://t.co/Iup62pbJd2 pic.twitter.com/royafJNMoe
— Denník N (@dennikN) March 12, 2018
Chaos, chaos a chaos
Málokdo věřil, že se Fico dovede s takovým propadem popasovat a opět se vrátit na výsluní. Spíše to podle politologa Mariána Leška vypadalo, že zopakuje neúspěšnou trajektorii po Vladimíru Mečiarovi a jeho politická kariéra tak bude nenávratně završena. Opak se stal pravdou. Stačily k tomu tři roky divoké vládní jízdy pod taktovkou Igora Matoviče a Robert Fico zas míří procentuálně k výšinám. Zato strany vládní koalice zažívají volný pád až k samotné pětiprocentní hranici, nutné pro vstup do Národní rady.
Jestliže v roce 2020 hodilo hlas vládnímu hnutí OĽaNO 25% voličů, nyní by je volilo necelých šest procent. Lví podíl na tomto totálním sešupu má právě Igor Matovič, který dnes „úspěšně“ vévodí zcela jiné křivce, než by zřejmě sám chtěl. Podle agentury AKO ho více jak dvě třetiny lidí považuje za politika nejvíce polarizujícího společnost, čímž si vysloužil v této anketě první místo. Naděje a očekávání do něj přitom Slováci před třemi lety vkládali obrovské. Jenže vystřízlivění přišlo velmi záhy po jeho usednutí do premiérského křesla.
Expremiér Fico nehraje zdaleka jen o moc, ale především o vyhnutí se vězení, pakliže by bylo obnoveno jeho trestní stíhání.
Nezvládnutá koronavirová pandemie včetně zbrklého nákupu vakcín Sputnik a experimentálních opatření, komunikační přešlapy a jedna vládní krize za druhou. Zhruba po roce sice Matovič v zájmu vyřešení krize podal demisi a uvolněného postu se ujal jeho spolustraník Eduard Heger. Tím však problémy nekončily. Expremiér totiž zaujal místo ministra financí a jeho osobní konflikty s vládními partnery vesele pokračovaly.
„Největší problém naší koalice se jmenuje Igor Matovič. Svými útoky poštval proti sobě prakticky celou společnost a svými nápady ničí naši zem,“ uvedl v loňském červenci předseda SaS Richard Sulík poté, co oznámil odstoupení své strany z vládní koalice.
Hrozba trestního stíhání
„Horšího premiéra tahle země neměla, i když teď se mu možná vyrovná Heger. To, co ale vláda předváděla za covidu, bylo neuvěřitelné,“ hodnotí expremiéra postarší muž v hnědé kšiltovce, jehož jsem oslovila v Banské Bystrici na takzvaném mírovém pochodu. Na mou otázku, zda si myslí, že by byl lepším předsedou vlády opět Robert Fico, souhlasně kýve hlavou. „Lepší než tahle sebranka musí už být každý.“
Právě předseda Smeru těží z období poznamenaného covidovou pandemií a následně i válkou na Ukrajině jako málokterý politik a je to znát na jeho rostoucí popularitě. „Fico nyní pracuje ve dne v noci. Za posledních deset let jsem ho tak tvrdě pracovat neviděl,“ míní politolog Marian Leško. Podle jeho slov expremiér nehraje zdaleka jen o moc, ale především o vyhnutí se vězení, pakliže by bylo obnoveno jeho trestní stíhání. „Strach, že by přišel o osobní svobodu, ho motivuje jako dosud máloco,“ dodává.
Čtěte také: Slovensko nie je krajinou tmavomodrých oblekov. Zatiaľ
Slovenská prokuratura Ficovo stíhání v souvislosti s podezřením ze zneužívání policie a finanční správy proti politickým oponentům loni na konci listopadu zastavila. Expremiér si je ovšem dle politologa dobře vědom toho, že pokud by se znova zformovala vláda podobná té současné, nejen že by se nevyhnul stíhání, ale zřejmě ani vězeňské cele. Přece jen – jestliže se Matovičovi během vládnutí něco podařilo, bylo to rozvázání rukou policii i justici.
Až Eduarda Hegera potkám, tak tento rohlík namažu máslem a strčím mu ho do huby, aby pocítil, jak chutná chudoba.
Na povrch tak v posledních třech letech vyplula řada kauz a nových zjištění, která mohou mnohým bývalým politickým tvářím ještě pěkně zatopit. Jak se zdá, pro vítězství je Fico ochoten udělat hodně. Liberálně a prozápadně smýšlejícím voličům, kteří mu v roce 2018 vystavili stopku, už toho příliš mnoho nabídnout nemůže. Snaží se tak všemi silami zalíbit těm, kteří jsou aktivně nespokojeni se současnou vládou, i těm, co se ztratili v dezinformacích a konspiracích.
Agresivní styl komunikace, ostré verbální útoky vůči vládním představitelům i novinářům či najetí na prokremelskou notu jsou u předsedy Smeru poslední měsíce na denním pořádku a soudě podle volebních průzkumů zabírají.
„Až ho (premiéra Eduarda Hegera; pozn. red.) potkám, tak tento rohlík namažu máslem a strčím mu ho do huby, aby pocítil, jak chutná chudoba. Šíří chudobu a dělá všechno proto, aby se lidé na Slovensku měli jen a jen zle,“ předvedl Fico na tiskové konferenci letos v březnu při komentování rostoucí inflace své nevídané představení.
Od Bruselu k Moskvě
Ficovy slovní útoky také pravidelně schytává slovenská prezidenta Zuzana Čaputová, jíž věnuje alespoň jednou za pár dní rozhořčené video. „Nikdo nikdy v historii moderního Slovenska nemaloval terč na záda Slovenkám, Slovákům a ostatním občanům jako prezidentka,“ počastoval ji obviněním necelý měsíc po spuštění ruské invaze. „Nemůžete vyměnit celý slovenský národ, je třeba vyměnit vás! vzkázal jí pro změnu koncem března poté, co Čaputová prohlásila, že lidé podléhající dezinformacím a hoaxům jsou pomýlení. Video expremiéra kárajícího prezidentku zhlédlo během 14 dnů přes 132 tisíc lidí.
Tytam jsou časy, kdy se Fico v roce 2017 po vítězství Andreje Babiše v českých volbách dušoval, jak se Slovensko stává jediným proevropským ostrovem ve střední Evropě. Dnes otevřeně hlásá proruskou rétoriku, více než Putina kritizuje Zelenského a jeho sympatie si získal i ten, jehož dříve tolik kritizoval. Viktor Orbán. Ohromnou proměnu, kterou předseda Smeru za posledních pět let prošel, ilustruje i jeho totální názorový obrat ve vztahu ke krajně pravicové scéně.
Jestliže v roce 2016 hrdě označoval svou nově vzniklou vládu jako hráz proti extremismu, nyní tvrdí, že je třeba jednat s každým, kdo se dostane do Národní rady, krajně pravicovou Republiku nevyjímaje. Aby ne, tato odnož Kotlebovců je oproti většině politických subjektů ochotná vstoupit se Smerem do koalice. S jejím předsedou Milanem Uhríkem si Fico ostatně ohledně rusko-ukrajinské války názorově notuje.
Čtěte také: Proruskou propagandu u nás nejvíc šíří naši vlastní politici, říká slovenský novinář
Slova o kyjevském fašistickém režimu, údajných masových vraždách ruskojazyčného obyvatelstva na Donbase, Washingtonem podplaceném převratu na Majdanu nebo zaprodané vládě oba politici bez okolků vypouštějí do médií. Co na tom, že po roce 2014 Fico odsuzoval anexi Krymu, scházel se s ukrajinským exprezidentem Porošenkem nebo podepisoval vojenské dohody s Washingtonem. Dnes jako by mu jeho přívrženci – často protizápadně naladění – dřívější postoje odpustili.
„Jako jediný říká, jak se věci mají, a to se jim nehodí,“ sděluje mi svůj názor na Fica zhruba sedmdesátiletá bývalá učitelka slovenského jazyka a tělocviku Miroslava, kterou zastavuji v Čadci. „Nevěřím tomu, že si nakradl peníze, jak se o něm tvrdí. To by si ve své funkci nikdy nedovolil. Chtějí ho jen poškodit,“ odpovídá mi na otázku, jak se staví k jeho korupčním kauzám.
Politolog Marián Leško však Fica jako „nevinného, mírumilovného beránka“ rozhodně nevidí. Nepochybuje totiž o tom, že pokud vyhraje volby, půjde ve šlépějích maďarského premiéra Viktora Orbána. „Pokusí se plíživě ovládnout celou zemi. Nejprve se zaměří na veřejnoprávní média, proti kterým už nějaký čas aktivně brojí. Půjde po krku hlavně Deníku N, Sme a Aktuálně,“ přibližuje možný scénář vývoje Slovenska.
Při zářijových parlamentních volbách na Slovensku bude v sázce samotná nezávislost právního státu i veřejnoprávních médií.
V rychlém sledu by také podle Leška následovalo – vzhledem k expremiérovým obavám o osobní svobodu – vypořádání se s justicí a represivními orgány. Dodává zároveň, že takto už země za časů osmileté vlády Smeru vypadala. Ficova strana měla tehdy podle něho pod palcem všechny důležité instituce a orgány.
Optimismem v tomto ohledu nehýří ani politoložka a socioložka Soňa Szomolanyi, kterou Voxpot oslovil. Podle ní by lídr Smeru skrze oklešťování a kontrolu médií, stejně tak i mimovládních a občanskoprávních organizací, následoval cestu postupné autokratizace po vzoru Orbána.
Fragmentace místo spojování
Z druhé strany, jak poukazuje expertka, předvolební průzkumy příliš nenaznačují, že by se Ficovi v září povedlo s pomocí krajně pravicové Republiky dosáhnout ústavní většiny. Otázka, která tedy nyní leží na stole, zní, kdo bude ochoten do chomoutu se Smerem a Republikou vstoupit. Takzvaně liberální proatlantické strany mají v této věci jasno a spolupráci s Ficem zavrhují. Mlha se však vznáší nad relativně novým politickým subjektem Hlas, který by v dubnu volilo zhruba 16 %. Jeho předseda Peter Pellegrini se dříve nechal slyšet, že s Ficem zasedat v jedné vládě nechce, nevyloučil ovšem spolupráci se Smerem jako takovým.
Na jakou stranu se nakonec přikloní, je zatím velká neznámá a bude vše záviset na tom, jaké karty u volebních uren rozdají voliči. Jisté nyní je, že mezi oběma předsedy panuje silné napětí. Na rozdíl od Fica se však Pellegrinimu otevírá ještě možnost jednat po volbách s liberálními proatlantickými subjekty. Vyklubat by se tu mohla zajímavá spolupráce s hnutím Progresívne Slovensko, které mnozí přirovnávají k českým Pirátům.
Čtěte také: Päť rokov po smrti novinára túži Slovensko po neliberálnom pokoji
Kdysi městské uskupení převážně klimatických aktivistů a bojovníků za práva LGBT+ posílila v posledních měsících řada erudovaných tváří, například bývalý policejní prezident Jaroslav Spišiak či expert na zdravotnictví Oskar Dvořák. Mimoparlamentní subjekt, z něhož vzešla i současná prezidentka Zuzana Čaputová, tak letos zažívá v průzkumech úspěšný vzestup. V dubnu by ho volilo zhruba 14 % respondentů, čímž by hnutí obsadilo třetí příčku.
Právě koalice, v níž by své potenciály spojily Hlas, Progresívne Slovensko a menší středopravicové strany, je z pohledu politologa Grigorije Mesežnikova nejpravděpodobnějším scénářem povolební situace. „Bude to sice maglajz, zachová tu ale demokratický rámec a nevyvede Slovensko z EU a NATO,“ popisuje mi blíže svou prognózu odborník.
Varuje ovšem, že ani Progresívne Slovensko nemá na růžích ustláno a jeho hlasy mu ještě mohou přebrat nově vzniklé liberální subjekty. Těch se na Slovensku v poslední době vyrojilo tolik, že to běžný člověk nestíhá sledovat a jen nevěřícně kroutí hlavou. Jablko europoslankyně Lucii Ďuriš Nicholsonové, Modrá koalícia expremiéra Mikuláše Dzurindy či strana s poněkud zvláštním názvem – Dobrý deň Slovensko. Kartami ještě může zamíchat i Demokraté, k nimž na podzim přešel současný premiér a bývalý člen OĽaNO Eduard Heger.
Výčet nových politických uskupení je však mnohem delší. Téměř všechny navíc slibují prakticky totéž: odbornost, slušnost, toleranci, prosperitu a především spojování! „My se spojujeme tak, že tu vznikají další strany,“ směje se Marián Leško při odpovědi na mou otázku, zda nynější boom nových politických formací nakonec nepovede k posílení Roberta Fica.
Na velké předpovědi je však zatím ještě čas. Předvolební kampaň je v začátcích a ten pravý boj o přízeň voličů s blížícím se 30. zářím teprve nastane. Vyostřená rétorika některých kandidátů však již teď naznačuje, že slovenskou politickou scénu klidné léto rozhodně nečeká. Ostatně není se čemu divit, pod Tatrami se bude na podzim hrát o hodně a v sázce bude zřejmě i samotná nezávislost právního státu a veřejnoprávních médií.
