„Sami si Hamás zvolili, tak jim to patří.“ Tento argument jsem za poslední měsíce slyšel tolikrát – a s přicházející ofenzívou na Rafah nejspíš bohužel ještě hodněkrát uslyším – že mi přišlo vhodné jej pořádně rozebrat.
Izraelské bombardování Gazy si vyžádalo již přes 28 tisíc mrtvých, z nichž většinu tvoří ženy a děti. V tuto chvíli čelí Židovský stát žalobě, podané Jihoafrickou republikou, z páchání genocidy u Mezinárodního soudního dvora.
Bombardování a invaze do Gazy, stejně jako mnohá bezpečnostní opatření na Západním břehu, přišly jako odezva na brutální útok teroristického hnutí Hamás ze 7. října 2023, jenž stál život 1104 Izraelců, a to ve velké míře civilistů.
„Je volič plně zodpovědný za činy těch, které si zvolil?“ Osobně si myslím a doufám, že nikoliv.
Tento útok však nelze cynicky považovat za počátek všeho násilí, mnohem více jde totiž o symptom dlouhodobé okupace a blokády Gazy.
Od voleb do dneška
Poslední volby se na Palestinských územích (tedy na Západním břehu a v Gaze) konaly v lednu roku 2006. Největší počet hlasů (44 procent) získala strana Změna a Reforma, pod kterou kandidovali členové hnutí Hamás. Volby byly mezinárodní komunitou, a to včetně USA a EU, uznány jako svobodné a férové.
Celkem na ně dohlíželo kolem 7000 místních a 900 zahraničních pozorovatelů. Účast se pohybovala kolem 74 procent. Vláda pod vedením Ismáíla Haníji se zformovala na konci března.
Pak vypukla občanská válka mezi Hamásem a Fatahem. O 18 let později je toto nepřátelství stále přítomné a vztahy mezi oběma skupinami výbušné. Pro shrnutí a připomenutí, volby se v Palestině nekonaly 18 let.
Čtěte také: Češi milují Izrael víc než sami sebe. Tak už prosím kupte naše zbraně
Teď k číslům. Skoro polovina obyvatel Gazy je ve věku pod 18 let, přičemž průměrná doba dožití se pohybuje okolo 75 let. V bombardovaném pásmu nyní žije kolem 2,1 milionů Palestinců.
Jak je to tedy s těmi volebními výsledky z roku 2006? Pokud vezmeme v potaz statistiky výše, tak zhruba polovina nynějších obyvatel Gazy nebyla v době posledních voleb na světě, dalších 20 procent nemělo volební právo, a zbývá nám tedy 30 procent potenciálních voličů.
Matematické operace ještě nejsou u konce, nyní budou ale trochu složitější.
Z 30 procent oprávněných voličů (a předpokládejme, že jsou všichni stále naživu) přišly k volebním urnám necelé tři čtvrtiny, což nám dnešní číslo sníží na 22 procent. Z lidí, kteří vhodili lístek do volebních uren, pak Hamás volilo 44 procent.
Izraelské vojenské operace provádí hromadné ničení a zabíjení civilistů
Finální číslo tohoto součtu je tedy zhruba 10 procent. Můžeme tak říci, že Hamás v roce 2006 volil každý desátý obyvatel Gazy.
Mohli bychom zde rozebrat rozdílné důvody toho, proč lidé volili raději Hamás než Fatah. Možná jen stojí za připomenutí ty základní, tedy zkorumpovanost, lenost, nezájem a hlavně kolaboraci ze strany vrcholných představitelů Fatahu.
Na vysvětlení ale pro tuto chvíli zapomeňme, důležitá je totiž odpovědnost. Otázka tedy zní: „Je volič plně zodpovědný za činy těch, které si zvolil?“ Osobně si myslím a doufám, že nikoliv.
Civilisté v mezinárodním právu
Několik předchozích odstavců však představuje pouze mentální matematické cvičení, jelikož civilista je civilistou bez ohledu na to, koho volil. Mezinárodní právo v tomto mluví jasně a nedělí civilisty podle toho, čí volební kartičku mají v kapse, když umírají.
Ve 20. století se civilisté zabíjeli pro podlomení morálky válčících národů, omezení jejich válečného průmyslu nebo jako ultimátní ukázka síly vedoucí k ukončení války. Příkladů, zvláště pak ze druhé světové války, najdeme nepřeberné množství.
Právě proto ale byla v roce 1949 přidána Čtvrtá Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války. Pravda, nebyla vždy plně dodržována, a to ani organizací, jakou je NATO v čele s USA a Velkou Británií. To ale neznamená, že bychom se neměli dožadovat jejího plnění ve 21. století.
Čtěte také: Strategie Hamásu: vyměnit rukojmí, přežít a vyhlásit vítězství
„Izraelské vojenské operace provádí hromadné ničení a zabíjení civilistů v takovém rozsahu, jaký za mého působení ve funkci generálního tajemníka neměl obdoby,“ uvedl před několika dny António Guterres, generální tajemník OSN.
Prohlášení tohoto ražení by mělo být varovným signálem pro všechny, kteří si váží posunu lidstva ve 21. století v oblasti mezinárodního práva. Zabíjet civilisty je prostě špatné, minimálně od roku 1949.
