Poslanecká sněmovna schválila ve středu novelu zákona Lex Ukrajina. Spolu s ní prošel sporný pozměňovací návrh přerušující dočasně vydávání českého občanství Rusům.
„Vychoval jsem přes dvacet specialistů, ale pocházím z Ruska,“ říká na videu mladý „ajťák“ Jevgenij Utkin a předává českou vlajku dál. Přebírá ji vědec Andrej Denisjuk, který se v Brně podílí na vývoji elektronových mikroskopů.
Následují další lidé a nakonec bere do rukou českou vlajku Ksenija Ostanina, biotechnoložka a zároveň popularizátorka vědy. „Neberte nám naše práva jen proto, že jsme se narodili v Rusku,“ uzavírá.
Osm Rusů, kteří u nás působí v oblasti vědy a kultury, se na sklonku listopadu postavilo před kameru.
Ve videu Česku vzkázali, že nejsou pro zemi hrozbou, nýbrž přidanou hodnotou. Jejich příspěvek však nakonec poslance a poslankyně neobměkčil. Pozměňovacímu návrhu v rámci zákona Lex Ukrajina 7, který de facto zmrazí žádosti Rusů o české občanství, dali ve třetím čtení zelenou a poslali ho dále do Senátu.
A to navzdory sílící kritice, legislativním nedostatkům a řadě nejasností. Klíčový závěr sporného návrhu – přerušení procesu vydávání tuzemského občanství – totiž není na první pohled patrný.
Problematický paragraf
Zprvu se doplňková pasáž tváří tak, že cesta k české státní příslušnosti bude otevřena už jen Rusům, kteří se zbaví svého ruského občanství. Až pak čtenář dojde k paragrafu 7y.
V něm se najednou dozví, že se příští rok mají podle návrhu přerušit veškeré žádosti od Rusů. Jak to tedy chápat?
Podle právničky Lenky Kopecké z Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty pozměňovací návrh skutečně počítá s přerušením všech žádostí v příštím roce.
„Chápu ho tak, že bude platit minimálně do konce platnosti zákona o dočasné ochraně. Poté by se už při udělování občanství uplatňovala podmínka o vzdání se ruského občanství,“ vysvětluje Voxpotu právnička. A její slova nám potvrzuje i Jan Paďourek, vrchní ředitel Ministerstva vnitra pro vnitřní bezpečnost a policejní vzdělávání.
Debata o vzdávání se ruského občanství teď postrádá smysl.
Zmrazení žádostí se podle něj může klidně protáhnout až do konce války na Ukrajině. Důvodů je údajně více a současná bezpečnostní situace takový krok vyžaduje. Paďourek také zdůrazňuje, že na české občanství pro cizince neexistuje nárok a nelze ho už nikdy odebrat.
„Celá debata o vzdávání se ruského občanství teď postrádá smysl. Pokud bude řízení přerušeno roky a roky, podmínka nebude po žadateli vyžadována. Dostane jen vyrozumění, že je řízení přerušeno,“ komentuje situaci ústavní právník z brněnské Masarykovy univerzity Pavel Kandalec.
Návrh počítá s výjimkami třeba v případě dětí, obzvlášť přínosných lidí pro Česko anebo opozičně aktivních Rusů, kterým hrozí v domovině trestní stíhání. Na azyl ovšem dosáhne jen zlomek žadatelů.
K loňskému prosinci dosáhlo podle dat Ministerstva vnitra na titul azylanta jen 177 osob z Ruské federace. Dohromady jich tu přitom žije okolo 44 tisíc.
„Nechápu, že se o paragrafu 7y vůbec nemluví. Na naše otázky v této souvislosti nereaguje ani poslanec Martin Exner, který návrh tlačí. Místo toho začne hovořit o výjimkách,“ říká mi aktivistka z iniciativy Jsme lidé Anna Korobko.
Jí samotné se přitom novela nedotýká – je držitelkou uzbeckého občanství. Zákon ale zkomplikuje život jejímu manželovi, který by svou ruskou státní příslušnost rád vyměnil za českou.
Mladému manželskému páru a řadě dalších Rusů nyní nezbývá než oslovit senátory a senátorky, k nimž novela míří. O jejich zviklání ale Korobko pochybuje. Navíc si z druhé strany přeje, aby Lex Ukrajina 7 jako takový kvůli válečným uprchlíkům prošel.
„Nedovedu si představit, jaká katastrofa potká tři sta padesát tisíc Ukrajinců, jestli se to neschválí,“ přiznává.
Bude-li nakonec kontroverzní norma přijata, zbývá zdejším Rusům poslední naděje: Ústavní soud. K němu se plánují obrátit A mají šanci uspět.
Pozměňovacímu návrhu je vytýkán diskriminační postoj, uplatňování kolektivní viny, princip retroaktivity i skutečnost, že nebyl předložen jakožto samostatný zákon, nýbrž legislativní „přílepek“ k obsáhlé novele.
Ta se přitom otázkou nabývání českého občanství vůbec nezabývá, ale řeší v první řadě právní postavení ukrajinských uprchlíků u nás.
Nežít v nejistotě
Ani vysoký počet připomínek však nemusí stačit, aby Ústavní soud novelu zrušil. Největší šanci uspět má podle Pavla Kandalce argument přílepku, kolem něhož neproběhla pořádná debata.
„Čím více je nyní v legislativním procesu o tomto přílepku diskutováno, tím více argument přílepku slábne,“ vysvětluje ústavní právník. Za problematický rovněž považuje fakt, že se návrh vztahuje i na již podané žádosti.
Čtěte také: Nejsme matrjošky. Česko novým zákonem potrestá hlavně liberální Rusy
U čeho by si naopak dotčení neměli dělat velké naděje, je argument diskriminace. Ta musí být vždy podle odborníka navázána na nějaké právo zakotvené v ústavním pořádku. V něm však nic jako právo na nabytí občanství neexistuje.
„Dovedu si představit, že by to vyvolalo diskuzi. Pak by záleželo, jak by který soudce hlasoval,“ dodává Kandalec.
Diskriminace přitom všechny Voxpotem oslovené Rusy tíží nejcitelněji. Takto tvrdým podmínkám by ostatně nečelili v tuzemsku ani občané Běloruska, jehož režim úzce spolupracuje s Kremlem.
Řada lidí z tuzemské ruské komunity vážně uvažuje o odchodu. Mezi nimi i Anna Korobko a její manžel – přestože Českou republiku podle svých slov milují. Nechtějí však žít v trvalé nejistotě.
Na západ od českých hranic se navíc k evropskému občanství dostanou mnohem rychleji. Zatímco u nás na něj žadatelé čekají nejméně deset let, v sousedním Německu se mohou stát držiteli tamního občanství už za tři roky.
Odchod z Česka zvažuje také softwarová inženýrka Inessa Vasilevskaya. Ona i její muž jsou IT specialisté a podle iniciativy Jsme lidé působí v této branži okolo 5500 Rusů a Rusek, kteří ročně přispějí státní pokladně více než čtyřmi miliardami korun.
Právě odborníků a odbornic na IT by přitom Česká republika potřebovala několikanásobně víc, než aktuálně má. Inessa ale dává závěrem malou naději: „Možná odejdeme do Německa, získáme tamní občanství a vrátíme se sem.“
