Kanárské ostrovy, hlavně pak nejzápadnější El Hierro, se potýkají s nevídaným náporem běženců. Připlouvají na vratkých bárkách a riskují při tom své životy.
Divoké pobřeží kanárského ostrova El Hierro odděluje od afrických pláží asi 400 kilometrů. Přesto se na nebezpečnou plavbu plnou nečekaných nástrah každý den vydávají stovky migrantů, kteří doufají, že se jim podaří cestu přečkat ve zdraví.
„Dnes ráno připluly tři cayucos, nevím, jestli včera nedorazily také další tři… Člověk už o tom ztrácí přehled,“ říká dvaatřicetiletý Javier Iglesias, majitel jedné z tamních restaurací, pro španělský deník El Mundo.
Právě slovo cayucos nyní patří na Kanárských ostrovech mezi ta nejskloňovanější. Označuje různě velké, často rybářské bárky a lodě, na kterých migranti připlouvají.
Kanárské ostrovy se potýkají s nevídaným přílivem migrantů. Jen loni k jejich břehům připlulo 39 910 osob, což je rekordní počet.
A nápor neutuchá ani v chladnějším období – na ostrovy během ledna doplulo na rybářských cayucos 7270 lidí, zatímco loni v lednu to bylo 566. Meziročně tak tento počet vzrostl o více než 1000 procent.
Pašeráci mění trasy
V centru migračních tras se zničehonic ocitl právě ostrov El Hierro, kam loni připlulo více běženců, než kolik činí jeho populace. Ostrov má zhruba 11 tisíc stálých obyvatel.
Dlouhá léta přitom platilo, že pokud k břehům El Hierra připlula nějaká bárka s migranty, bylo to spíš náhodou. Oproti dalším ostrovům, třeba Lanzarote, Tenerife nebo Gran Canaria, totiž leží dál od afrického pobřeží.
Od letošního léta se ale situace změnila – migranti nyní k divokým břehům vzdáleného El Hierra připlouvají cíleně. Malý ostrov ztracený v Atlantickém oceánu se tak proměnil v jednu z hlavních vstupních bran do Španělska.
„Z El Hierra se stává Lampedusa,“ komentoval situaci lídr tamní regionální vlády Fernando Clavijo s narážkou na malý italský ostrov, který se stal jedním z hlavních symbolů migrační krize.
Pašeráci lidí, kteří plavby organizují, totiž podle nevládních organizací upravili své trasy. Chtějí se vyhnout hlídkám na moři, a proto lodě vypravují z afrického pobřeží cestami orientovanými více na západ. A to je důvod, proč stále častěji cílí právě na tento ostrov.
Plavba je ale kvůli změnám v trasách rizikovější a pro běžence kvůli silným proudům unášejícím vratké loďky mnohem nebezpečnější.
Podle španělské vlády se změnily nejen trasy, ale také výchozí destinace. Zatímco dříve cayucos vyplouvaly hlavně ze Senegalu, Mauritánie nebo Maroka, nyní má jasnou převahu právě Mauritánie. Z té nyní vyplouvá přes 80 procent lodí.
Dokonce se může stát, že plavidlo popluje ještě dál na západ a ostrov úplně mine. „To se stává v případech, že jim dojde palivo, nemohou se zorientovat nebo je nezachytí záchranáři na moři,“ řekl před časem pro agenturu AFP Ferran Mallon, dobrovolník Červeného kříže.
„Pokud se dostanou moc daleko… znamená to smrt,“ doplnil k tomu Juan Carlos Lorenzo ze Španělské komise na pomoc uprchlíkům. Před dvěma lety bárka, jež vyplula z Mauritánie, nakonec doplula až k ostrovu Tobago v Karibiku. Plavbu přes Atlantik nikdo ze zhruba deseti lidí nepřežil.
Madrid vsadil na spolupráci
Podobné zprávy o náporu migrantů na Kanárských ostrovech ale nejsou novinkou. V roce 2006 k jejich břehům připlulo na 31 tisíc lidí. Tehdy se pro to vžilo označení Crisis de los Cayucos.
Španělsku se během relativně krátké doby podařilo dostat situaci pod kontrolu. Tehdy vsadilo na spolupráci s africkými zeměmi, odkud loďky vyplouvaly, tedy především na Senegal a Mauritánii.
„Všechno se změnilo se zapojením těchto zemí do smluv o zřízení společných hlídek,“ řekl k tomu podplukovník tamní civilní gardy Lorenzo Barez s tím, že společně zasáhly také proti pašerákům.
S africkými zeměmi pak Madrid podepsal řadu dohod o vzájemné spolupráci nejen v otázce migrace, ale také třeba hospodářství. Současně navýšil rozvojovou pomoc a financoval kampaně, které měly odradit lidi, aby se na tak nebezpečnou plavbu vůbec vydávali. V ní vystupovali běženci, kteří měli tuto zkušenost a během plavby je potkalo nějaké neštěstí.
Podobně španělská vláda postupuje i nyní. Ministr zahraničí José Manuel Albares tvrdí, že výrazně posílil jednání s Mauritánii. A to s cílem co nejvíce snížit počet cayucos, které se vydávají na „extrémně nebezpečnou trasu“.
Tento čtvrtek se pak do Nuakšottu, hlavního města Mauritánie, vydá také španělský premiér Pedro Sánchez společně s šéfkou Evropské komise Ursulou von der Leyen. Čekají je rozhovory s tamním prezidentem Mohamedem Ouldem Ghazouanim o evropské pomoci. Jak informoval deník El País, Brusel poskytne Mauritánii pomoc ve výši 200 milionů eur.
Mezitím k pobřeží kanárských ostrovů, a hlavně pak El Hierra, míří další a další loďky. Stejně jako majitel restaurace Iglesias, i další obyvatelé a záchranáři už o situaci ztrácejí přehled.
„To, co prožíváme, je velmi těžké. Nemůžeme spát, protože cayucos stále připlouvají,“ řekl k tomu Juan Francisco Mendoza, koordinátor civilní ochrany.
