Když se na podzim loňského roku pirátský ministr zahraničí Jan Lipavský ujal svého úřadu, prohlašoval za svou stranu, že navrátí české zahraniční politice její zašlou lidskoprávní agendu. Jak velký manévrovací prostor k prosazování těchto principů mají Piráti v rámci tradiční české proizraelské politiky?
Pirátská strana bývá často (nejen) kritiky označována jako ideologicky neuchopitelná a její pozice byly vždy jasné hlavně v oblastech digitalizace a internetu. Od doby, kdy je toto uskupení ve vládě, musí se jeho zahraničněpolitické postoje více centralizovat, a to hlavně z toho důvodu, že má v kabinetu na starosti českou diplomacii.
Když se na jaře roku 2015 konal v Plzni festival Dny Jeruzaléma, podepsal pirátský předseda Ivan Bartoš petici proti jeho konání, jelikož dle autorů výzvy tato akce legitimizovala izraelskou anexi východního Jeruzaléma. Za tento postoj byl Bartoš několik následujících let popotahován svými politickými protivníky, především z pravicových stran. Časopis Echo24 například publikoval článek, v němž jsou Piráti, stejně jako Strana zelených, označováni za „skryté antisemity“.
Izrael často využívá kybertechnologie ke špehování Palestinců, s čímž je spojené získávání agentů pomocí velmi neetických praktik.
Během poslední větší izraelské intervence do pásma Gazy, která se odehrála loni na jaře, byl pirátský lídr jedním z mála českých politiků, který se na sociálních sítích snažil zaujmout objektivní stanovisko, a tudíž odsuzoval násilí z obou stran. Drtivá většiny české politické scény vyjadřovala na sociálních sítích jednoznačnou a nezpochybnitelnou podporu Izraele během jeho operací, při nichž bylo zabito 260 Palestinců, z poloviny civilistů.
Koncem letošního června už jako člen vlády odjel pirátský šéf coby ministr pro místní rozvoj s podnikatelskou delegací do Izraele, kde se podle svých slov chtěl inspirovat zejména tamními přístupy ke kyberbezpečnosti a k lékařskému užití konopí. Právě Bartošova návštěva Izraele jakožto ideálu ochrany před digitálními útoky však může být z hlediska lidských práv problematická.
Izraelská zbraň autoritářů
Židovský stát je sice světovou jedničkou na poli kybertechnologií, avšak v posledních letech vyplavaly na povrch informace, že Izraelci prodávají svůj špehovací software (takzvaný spyware) po celém světě včetně mnoha diktatur, které ho využívají k potírání novinářů a disidentů.
Vládě Saúdské Arábie údajně dopomohl k dopadení disidenta a novináře Džamála Chášukdžího, neboť ten byl díky spywaru od firmy NSO Group nejprve odposloucháván a poté unesen a zavražděn na saudskoarabském konzulátě v Istanbulu. Do jeho telefonu umístila emirátská státní agentura špehovací software Pegasus, který nechvalně proslul skandály s izraelským prodejem této technologie i mnohým dalším autoritářským režimům. V Indonésii například vláda s její pomocí perzekuovala LGTB komunitu a náboženské menšiny.
Čtěte také: Pegasus: Příběh firmy, která tajně sleduje prezidenty i disidenty po celém světě
Ještě předtím, než začaly být izraelské kybertechnologie vyváženy do světa, byly dlouho „testovány“ na palestinských okupovaných územích. Podle reportáže deníku Haaretz se Izrael dopouštěl na Palestincích jedné z nejmasivnějších špionážních kampaní na světě.
Izrael často využívá kybertechnologie ke špehování Palestinců, s čímž je spojené získávání agentů pomocí velmi neetických praktik. Jednou z nich je například vydírání odhalením sexuální orientace palestinských homosexuálů za účelem získání těchto osob coby špehů/kolaborantů pro izraelské tajné služby.
Jonathan Cook, který momentálně píše pro Middle East Eye, ve svém článku upozorňuje, že co začalo na okupovaných územích, nemohlo zůstat omezeno jen na Západní břeh, východní Jeruzalém a Gazu. Dále tvrdí, že do těchto hybridních forem útočných kybertechnologií bylo zkrátka investováno příliš mnoho peněz na to, aby se nezačaly vyvážet do celého světa.
Izrael sice může být velmi progresivní ve využívání konopí pro lékařské účely, nicméně fakt, že se Bartoš během své návštěvy zdržel jakékoli kritiky tamní represivní politiky, může vyznívat trochu jako lakování této země na růžovo. Je to podobné jako s LGTB+ tématikou, ve které se Izrael prezentuje coby jedna z nejtolerantnějších zemí v oblasti práv osob s jinou sexuální orientací, zatímco systematicky porušuje lidská práva Arabů.
Nebyla Bartošova návštěva židovského státu jen žehlením situace, kdy jsme se nepostavili za Izrael v Radě OSN pro lidská práva?
Nyní, během ruské agrese na Ukrajině, sdíleli Piráti na sociálních sítích své motto, že Česká republika bude uvalovat sankce na zločinné režimy po vzoru Spojených států. Nutno říct, že v tomto jsou Piráti konzistentní, ovšem otázka je, zda je to v souladu s lidskoprávní zahraniční politikou. Spojené státy jsou totiž spojenci 73 % autoritářských zemí či diktatur světa, pokud bereme v potaz index renomované americké lidskoprávní organizace Freedom House.
Notoricky už je známá podpora Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů, které již několik let páchají válečné zločiny v Jemenu, na nichž se Američané (a Britové) podle organizace Human Rights Watch podílejí.
Piráti málo proizraelští
Když se ohlédneme zpět k postoji Černínského paláce vůči Izraeli, je také nutno zmínit, že se česká vláda nedávno odmítla připojit k 22 zemím kritizujícím údajnou zaujatost Rady OSN pro lidská práva, která minulý měsíc odsoudila Izrael za jeho počínání na okupovaných územích. Právě za toto odmítnutí zastat se Izraele si Jan Lipavský vysloužil kritiku některých českých politiků včetně Miloše Zemana nebo místopředsedy Poslanecké sněmovny Jana Bartoška, ale i dalších.
Dílčí pokusy Pirátů změnit tradiční českou proizraelskou politiku jsou jistě obtížné, a můžeme se pouze ptát, jestli nedávná Bartošova návštěva židovského státu nebyla jen jakýmsi žehlením situace, kdy se Česká republika nepostavila za Izrael v Radě OSN pro lidská práva.
Čtěte také: Izrael je apartheidem: Již třetí lidskoprávní organizace dochází ke stejnému závěru
Bartošova cesta do Izraele ovšem evidentně nestačila k uspokojení prezidenta Miloše Zemana. Když totiž 11. července zavítal do České republiky izraelský prezident Jicchak Herzog, Zeman si mu postěžoval na počínání Jana Lipavského. Hlava českého státu prohlásila, že pirátský ministr není mužem na svém místě a že podle něj vyvolal krizi v našich vztazích s Izraelem. Přitom v českém politickém systému za zahraniční věci odpovídá vláda a prezident by neměl do této agendy vstupovat svými zpochybňujícími osobními názory.
Oba státníci pak během společného setkání na Pražském hradě odsoudili za přílišnou kritiku Izraele také Radu OSN pro lidská práva. Zemanův odpor k Janu Lipavskému byl zřejmý již při sestavování vlády po podzimních volbách, kdy český prezident odmítal pirátského politika vůbec jmenovat ministrem, a to právě kvůli údajně nedostatečně proizraelskému postoji.
V historicky silně proizraelské politice to má obtížné kdokoli, kdo se snaží byť jen o umírněný přístup v souladu s postojem Evropské unie, jak nám ukázala před více než dvěma lety kauza spojená s článkem českých exministrů zahraničí. Trojice někdejších českých ministrů (Tomáš Petříček, Lubomír Zaorálek a Karel Schwarzenberg) se tehdy ozvala proti izraelským plánům anexe palestinských území na okupovaném Západním břehu. Odmítání izraelských záborů palestinské půdy, které je standardem Evropské unie i Spojených států (mimo vlády Donalda Trumpa), se setkalo s velkým odporem na domácí scéně, včetně tvrdé kritiky z postů nejvyšších – od premiéra Andreje Babiše a prezidenta Miloše Zemana.
I přestože se Piráti snaží o vyváženější přístup k izraelsko-palestinskému konfliktu, je návštěva země, která uplatňuje proti Palestincům režim apartheidu, problematická, a to i vzhledem k tomu, co sám Jan Lipavský deklaruje. Pokud chce být pirátská zahraniční politika synonymem lidských práv, měla by obstát i v komplikovaném a často nepřehledném prostředí české diplomacie.
