Izraelští osadníci zaútočili na palestinskou vesnici Jit na severu okupovaného Západního břehu a zabili přitom jednoho člověka. Na rozdíl od spousty podobných incidentů izraelští politici násilí odsoudili, systematické vysídlování Palestinců to ale nezastaví.
„Bylo to asi sto osadníků. Měli maskované tváře, černé oblečení, zbraně a nože,“ popsal novinářům pachatele obyvatel vesnice Hassan.
„Když jsem vyšel ven, abych zjistil, co se děje, zaútočili na mě slzným plynem. Potom zapálili moje auto a pokračovali do vesnice, kde zapalovali další auta.“
Izraelská lidskoprávní skupina Yesh Din tvrdí, že osadníci ve čtvrtek večer v Jit zapálili přinejmenším šest aut a čtyři domy. Do jednoho z nich podle bezpečnostních zdrojů deníku Haaretz vhodili zápalnou bombu, zatímco uvnitř pobývala rodina. Té se podařilo z budovy uniknout.
Kromě toho osadníci také házeli kameny. Použili i střelné zbraně – jednoho člověka tak zabili a druhého vážně zranili.
„Armáda dorazila asi o hodinu později. Dali si na čas a nechali je [osadníky] provést všechno, co chtěli,“ tvrdí Hasan.
Čtěte také: Pár propuštěných svobodu nedělá. Jak a proč Izrael vězní palestinské děti?
Když na místo dorazila policie, zadržela jednoho osadníka – za narušování zásahu. Podle mluvčího izraelské armády začaly události vyšetřovat policie i tajná služba Šin Bet.
Podobné násilí ze strany osadníků není výjimečné. Od 7. října do poloviny srpna OSN zaznamenala 1250 takových útoků, při nichž izraelští občané zabili 120 lidí.
Nečekané reakce?
Izraelský prezident Jicchak Herzog útok odsoudil jako „pogrom“. Premiér Benjamin Netanjahu zase v prohlášení volal po tom, aby se útočníci zodpovídali zákonu.
V jeho kabinetu přitom důležitá ministerstva ovládají krajně pravicoví politici Becal’el Smotrič a Itamar Ben Gvir, kteří sami v osadách na Západním břehu – které jsou dle mezinárodní práva ilegální – žijí.
Útoky jako ten čtvrteční představují klíčový prvek v procesu kolonizace Západního břehu.
Ministr financí Smotrič odsoudil pachatele jako zločince, kteří „nemají s osadami nebo osadníky nic společného“.
Ben Gvir také vyzval k dodržování zákonů, ale z pogromů nepřímo obvinil Palestince a velení izraelské armády. „Vojáci nemají podporu k tomu, aby stříleli teroristy, kteří po nich házejí kameny. To pak vede k incidentům, jako byl ten dnešní,“ prohlásil ministr národní bezpečnosti.
Pokračuje tak v rétorice namířené proti některým institucím, které podle něj příliš svazují ruce izraelským bezpečnostním složkám při zacházení s Palestinci. Dosavadní vrchol tohoto sporu proběhl na přelomu července a srpna, kdy protestující davy dokonce vtrhly na vojenské základny.
Čtěte také: Na IDF se nesahá, i když mučí Palestince. Davy vtrhly na vojenské základny
Některá západní média nicméně podotýkala, že kromě Ben-Gira byly reakce politiků nezvykle ostré. Například politolog Adam Kreutz už ale loni v létě poukazoval na to, že izraelský vojenský a bezpečnostní establishment začal používat vůči osadnickým pogromům čím dál tím ostřejší slovník.
„Izraelský stát vnímá, že násilní osadníci zpochybňují jeho monopol na násilí,“ psal ve svém textu pro Mondoweiss. „Jeho monopolizace je přitom základní rolí každého státu.“
Zrychlená kolonizace
Izrael okupuje Západní břeh Jordánu od roku 1967. Kromě vojenské kontroly tam rovněž buduje osady pro židovské obyvatelstvo. V roce 2023 v nich žilo přes 700 tisíc lidí – Palestinců jsou na stejném území zhruba tři miliony.
Izraelci zde už celé dekády postupně obsazují půdu i majetek Palestincům. Letos tento proces nebývale zrychlil, když osadníci zabrali téměř 24 kilometrů čtverečních, což je nejvíc za poslední tři dekády.
Osadníci přitom nejednají na vlastní pěst. Kromě přímé pomoci či krytí ze strany izraelské armády jim stát jejich osady legalizuje. Naposledy tak učinil letos v červenci v bezprecedentním počtu.
Čtěte také: Izrael vždy prodával okupaci jako legální. Proto ho soudy OSN děsí, říká právnička
„Ultimátním cílem Izraele je rozšířit židovskou suverenitu na celou ‚zemi od řeky k moři‘,“ reagoval na červencové zábory Muhannad Ayyash z palestinského think-tanku Al-Shabaka.
Tuto ambici nijak zvlášť neskrýval ani premiér Netanjahu ve své reakci na rozhodnutí Haagu: „Židovský národ není okupantem ve vlastní zemi. To platí pro naše věčné hlavní město Jeruzalém i Judeju a Samaří [Západní břeh], naši historickou vlast.“
Maskovaní sousedé
Podle izraelské lidskoprávní oganizace B’tselem pak útoky jako ten čtvrteční představují klíčový prvek v procesu kolonizace Západního břehu.
Poté, co jsou palestinské komunity opakovaně vystavovány útokům, raději opustí území samy. Zdánlivě dobrovolně. „Pogromy fungují – odsun už probíhá,“ zní ostatně název reportu B’tselemu z loňského září, který tyto útoky mapuje.
Izraelské osady a palestinské komunity přitom i kvůli omezenému prostoru často žijí ve velmi těsném kontaktu. Hasan z napadeného Jitu třeba novinářům popisoval, že jeho vesnice byla vždy mírumilovná a s osadami, které ji obklopují, neměla problém.
Poslouchejte také: PULS | Násilí na Západním břehu roste. Co s palestinským územím zamýšlí Izrael?
„Kdyby nebyli maskovaní, možná bych je poznal,“ řekl novinářům z magazínu 972 Murad Dawabsheh, obyvatel jedné z vesnic, které zasáhla vlna pogromů letos v dubnu.
Murad totiž dřív pracoval na stavbě v nedaleké osadě. Až do 7. října, kdy izraelské úřady Palestincům cestování za prací na území Izraele zakázaly.
