Události posledních týdnů na jednom ze středomořských ostrovů se odvíjejí zcela ve stínu ruského útoku na Ukrajinu. Přitom Korsika není jen lákadlem pro turisty či organizovaný zločin. Coby zatím stále ještě regulérní součást Francie vstupuje skrze ni i na evropskou politickou scénu. Po smrti tamního nacionalisty se může napjatá situace ještě vyostřit.
První březnový týden se ve věznici v jihofrancouzském městě Arles odehrála rvačka mezi dvěma vězni, do té doby údajně bezproblémovými spoluhráči na vězeňském hřišti. Jedním z aktérů byl Franck Elong Abé, francouzský občan zajatý v Afghánistánu, dva roky zadržovaný v obávaném vězení na tamní americké vojenské základně Bagram. V roce 2014 byl odsouzen ve Francii za teroristické spiknutí.
Druhým rváčem byl Yvan Colonna, Korsičan odsouzený na doživotí za vraždu Clauda Érignaca, prefekta ostrova, nejvyššího tamního reprezentanta francouzského státu. Colonna, původně student pedagogiky, spáchal atentát v roce 1998 jako člen ozbrojené frakce Národně-osvobozenecké fronty Korsiky (FLNC).
CORSICA Bastia Molotov cocktails thrown toward Prefecture pic.twitter.com/9TYJrDdIN8
— NiCoLeEliSei (@NiCoLeEliSei1) March 13, 2022
Po incidentu Colonna upadl do kómatu, z něhož se už neprobral. V pondělí 21. března podlehl v nemocnici svým zraněním. Ale hned poté, co se dostaly na veřejnost první informace o nacionalistově kritickém stavu, vypukly na Korsice mohutné protesty ve městech Ajaccio, Calvi a Bastia, jež přerostly v noční bitku s policií. V korsickém hlavním městě Ajaccio vnikli demonstranti do soudní budovy a pokusili se jí vypálit.
Protesty původně směřovaly proti neochotě Francie převézt Colonnu do věznice přímo na ostrově. V druhém sledu se pak už po několikáté v poválečné historii vzedmuly požadavky na autonomii, či dokonce úplnou nezávislost Korsiky na Francii.
Colonnova smrt prohloubila obavy z eskalace už tak napjaté situace. V reakci na ní vyzval 22. března francouzský prezident Macron ke klidu. Úřad premiéra Jeana Castexe zároveň oznámil, že Collonovi komplicové Alain Ferrandi a Pierre Alessandri budou v polovině dubna přemístěni do ostrovní věznice.
Separatisté v parlamentu i se zbraní v ruce
V regionálním korsickém parlamentu mají stoupenci autonomie pohodlnou většinu. Z 63 křesel drží těsnou majoritu umírnění středolevicoví autonomisté Femu a Corsica. Vedle nich dalších 14 obsazují radikálnější stoupenci osamostatnění. Jen 17 křesel tak zbývá na koalici Nový dech pro Korsiku, sdružující republikány, gaullisty a pravicové liberály.
Bojovali proti masové turistice, budování vojenských zařízení a sídel francouzské smetánky, ale i snahám italské mafie vyvážet na ostrov toxický odpad.
Z Korsičanů, kteří ve volbách volí zastánce autonomie, samozřejmě zdaleka ne všichni podporují politické násilí, jako jsou útoky na četnické stanice granáty, v minulosti páchané FLNC, nebo atentáty, jako byl ten, jenž měl na svědomí Yvan Colonna. Na druhou stranu na ostrově je dlouhodobě přítomný étos politického zbojnictví. Díky němu je řadou lidí Colonna považován sice za zločince, ale zločince politického, s přeci jen odlišným statusem, než by měl pachatel vraždy bez „vyšších ideálů“.
Pro některé je taková argumentace posílena i takovými detaily, že když Colonnu policie podezírala a vyhlásila po něm pátrání, oproti očekávání neutekl z Korsiky. Policie jistý čas dokonce tvrdila, že se skrývá v Jižní Americe. Když byl nakonec dopaden, vyšlo najevo, že čtyři roky žil v odlehlých vnitrozemních oblastech ostrova jako putující pastevec kozího stáda. To mu dodalo punc lidového zbojnického hrdiny.
Část lidí navíc pochybuje o jeho vině a považuje ho za oběť justiční zvůle. Jako důkaz k jeho odsouzení posloužily výpovědi jiných korsických militantních separatistů, zadržených rok po atentátu. Ti však později svá slova odvolali s tím, že je pronesli pod nátlakem. Sám Colonna svou vinu popírá.
Graffiti s portrétem Yvana Colonny / Foto: thierry ehrmann / Flickr / CC BY 2.0.
Levicový etnonacionalismus prorostlý mafií
Samotná FLNC se zrodila v 70. letech z podhoubí levicově podbarveného etnického nacionalismu. U jejích začátků stál odpor místních proti vzrůstajícímu vlivu bílých kolonistů, kteří se na ostrov stěhovali po vyhlášení alžírské nezávislosti v roce 1962. Ti bohatší z nich si pak mohli dovolit kupovat pozemky za ceny převyšující možnosti zdejších obyvatel a stavěli viniční usedlosti a luxusní domy.
Odpor k přistěhovatelské „invazi“, jež sem směřovala i odjinud a svými podnikatelskými a politickými aktivitami měnila tradiční socioekonomickou strukturu, se stal jedním z pilířů agendy jak FLNC, tak legálních sfér korsického nacionalismu. Byl to boj proti masové turistice, budování vojenských zařízení, výstavbě rekreačních sídel francouzské smetánky nebo snahám jihoitalské mafie vyvážet na ostrov toxický odpad. Terčem se stával i byznys arabských nebo portugalských podnikatelů. V době vrcholících teroristických aktivit Islámského státu v Evropě v letech 2016–2017 dokonce FLNC vydala prohlášení, že jakýkoli náznak činnosti IS na ostrově bude znamenat vyhlášení války.
Kromě nacionalistického levicového etnického separatismu ne nepodobného baskické ETA nebo irské IRA má korsická FLNC ještě jeden zdroj legitimity a vlivu, z něhož čerpá. Je jím tradiční klanová struktura ostrova, která se pojí s tím, co se nejčastěji označuje pojmem mafie. Korsická zločinecká síť Unione Corse stála za takzvanou francouzskou spojkou, kterou proudilo opium ze Zlatého trojúhelníku a z Turecka do laboratoří v Marseille a odtud dál do USA jako heroin.
Ačkoli od 70. let díky tlaku evropských i amerických úřadů tento fenomén výrazně oslabil, globální kriminální vazby se projevily a dodnes projevují například na schopnosti FLNC se vyzbrojovat. V 90. letech se tak dostávaly na Korsiku zbraně z bývalé Jugoslávie, kdy se obchodní kanály nelišily od těch, kterými kdysi proudily drogy.
Pokud stát zůstane hluchý k požadavkům korsického lidu, z dnešních bojů o ulice se stane partyzánská válka zítřka.
Politická a kriminální agenda se v minulosti u FLNC nezřídka prolínaly – třeba v podobě bankovních loupeží nebo vydírání podnikatelů „revolučními daněmi“. Samotná aktivita ozbrojených separatistů prošla několika vlnami, které se odvíjely jak od míry represe, potažmo dostupnosti lidí se schopnostmi zacházet s výbušninami, tak od momentálních trendů. Sahala od bombových útoků na státní instituce přes odpálení několika desítek kilogramů výbušnin na radarové základně NATO, střelbu z kulometů a granátometů z jedoucích aut na četnické stanice až po shazování náloží z unesených vyhlídkových vrtulníků na luxusní vily.
Ozbrojenci FLNC při tréningu se zbraněmi / Foto: Mighty.Germany / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
Prohlubování interních konfliktů
V roce 2014 vyhlásila FLNC zastavení ozbrojených útoků, ale odmítla odzbrojení. Nicméně drobné útoky proti majetku, začerňování francouzských nápisů na dopravním značení nebo medializovaná vydírání majitelů luxusních nemovitostí porušujících stavební předpisy nadále pokračovaly. FLNC struktury stále udržují zásoby zbraní, obstarávají si nové a shromažďují mladé lidi kolem dvaceti let ochotné zapojit se už jen z touhy po dobrodružství.
Le FLNC menace de reprendre la lutte en Corse https://t.co/Z3dLLpJsw8 pic.twitter.com/zJlFPj36tx
— Nice-Matin (@Nice_Matin) March 16, 2022
Udržování aureoly latentního povstání nízké intenzity navíc separatistům velmi levně a s malými riziky přináší prospěch v podobě pověsti, jaké se těší mezi podstatnou částí kontinentální francouzské společnosti. Pověsti hnízda teroristů a mafie, kam se slušný člověk neodváží na dovolenou nebo za podnikáním.
Vedle kriminálních a teroristických aktivit však existovaly a existují i kulturně-vzdělávací, odborářské nebo komunitní spolky, o nichž se obecně soudilo, že mají na struktury kolem FLNC vazby. Zároveň jsou výnosy ze zločinu legalizovány prostřednictvím sítí firem spojených s FLNC.
1/ Membres del Sindicat de Treballadors de Còrcega impedeixen l'arribada de reforços policials a l'illa, enviats per sufocar la revolta popular en solidaritat amb Yvan Colonna, empresonat a França. pic.twitter.com/tM451ymGbE
— A. Rueda (@agusti_rueda) March 21, 2022
V samotné organizaci proběhla zejména v 90. letech řada frakčních sporů. Spektrum bylo široké – od ideologických otázek kolem míry užitého násilí přes zapojení se do organizovaného zločinu až po konflikty o podíl na výnosech z legálního byznysu a jeho přípustnost. Některé skupiny například pragmaticky akceptovaly investice do turistiky nebo hazardu, což omlouvaly tím, že tyto sféry budou existovat tak jako tak, ovšem takto jsou aspoň pod kontrolou místních. I to vedlo k dalšímu prohlubování interních konfliktů.
Celý „ekosystém“ militantních separatistů na Korsice tak přes všechny fáze vzletů, úpadků, frakčních sporů, zločinecké degenerace a státních represí dodnes čítá tisíc osob. Ty, v momentě eskalace násilí, k jakému došlo v posledních dnech, jsou ochotné zmíněné problémy minimálně upozaďovat. A zároveň rekrutovat nové sympatizanty. Vidíme to na nepokojích posledních dní, kdy se v místech protestů objevují graffiti odkazující na FLNC a civilně působící demonstranti tleskají černému bloku radikálů, kteří vrhají Molotovovy koktejly a kamení.
Tabu „autonomie“ padlo
Ve středu 16. března pak FLNC přišla s prohlášením, v němž mimo jiné hrozí i obnovením ozbrojeného boje: „Pokud stát zůstane hluchý k požadavkům korsického lidu (…) z dnešních bojů o ulice se stane partyzánská válka zítřka.“
Le FLNC soutient la jeunesse corse et menace d'un retour des "combats du maquis de la nuit" https://t.co/9xfy7hRuBz pic.twitter.com/mpQr8fhkkl
— Corse-Matin (@Corse_Matin) March 16, 2022
Prohlášení bylo zveřejněno v den, kdy na ostrov přicestoval z Paříže ministr vnitra Gérald Darmanin. Ten v rozhovoru pro místní noviny Corse Matin předvídatelně odsoudil násilnosti, ale zároveň řekl: „Jsme připraveni jít až k autonomii. Tak vidíte, to slovo padlo.“ Následně doplnil: „Je třeba vědět, co je to autonomie. Musíme o tom diskutovat. V demokracii nelze vést upřímný dialog pod tlakem pyrotechniky a přítomnosti, respektive všudypřítomnosti pořádkových sil.“
Později v televizi BFMTV uvedl, že jednání o autonomii budou dlouhá a obtížná a dodal, že „bez ohledu na výsledek je budoucnost Korsiky plně v rámci Francouzské republiky“.
Čtěte také: Francouzské předsednictví jako cesta k silnější Evropě se zbraní v ruce
Jakkoli je podle znalců francouzské politické scény jeho prohlášení nutno chápat jako pokus o rychlou deeskalaci konfliktu před prezidentskými volbami, použitím slova „autonomie“ bylo porušeno letité tabu, které panovalo v prostředí vládní pravice. Ta dosud jakékoli debaty na toto téma odmítala.
Podle průzkumu veřejného mínění provedeného agenturou IFOP podporuje větší autonomii ostrova více než polovina Francouzů, pro úplnou samostatnost by se přikláněla přibližně jedna třetina. Tato poměrně vysoká čísla jsou způsobena tím, že pro takovou podporu existuje hned několik motivací. Pro někoho jsou to idealistické sympatie k boji za sebeurčení, pro jiného antisystémové představy ve stylu „čím hůře – tím lépe“. A jsou tu i tendence, že ostrov se špatnou pověstí coby sídla organizovaného zločinu a terorismu je radno držet si dál od těla.
Kromě odmítnutí úplné samostatnosti ze strany představitelů státu nepadlo nic o rozsahu nebo faktickém obsahu akceptovatelné autonomie. Nicméně je zcela zjevné, že vláda nebere situaci na Korsice na lehkou váhu. A zároveň, že minimálně krátkodobě dojde k posílení separatistických kruhů včetně jejich radikálních sfér.
Podle společného memoranda ministra vnitra Geralda Darmanina a předsedy lokálního korsického parlamentu Gillese Simeoniho by rozhovory o nové podobě korsické autonomie měly probíhat od dubna do konce roku.
