"Když bylo v minulosti sucho, vyhlašovala církev prosebná procesí za vodu. Lidé procházeli krajinu a modlili se za déšť. To pravděpodobně nemělo velký vliv na atmosferickou cirkulaci, na druhou stranu ale měla církev ve středověku velký vliv při výskytu hladomoru. Když nastala neúroda, tak mohla nakázat speciální půst, lidé omezili spotřebu jídla a zabránilo se tak některým hladomorům. To a mnoho dalšího říká v rozhovoru pro Voxpot historický klimatolog Lukáš Dolák z Masarykovy univerzity a z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd České republiky, kde se věnuje dopadům proměn klimatu na lidskou společnost za posledních 500 let. K jakým společenským a politickým proměnám vedla sucha v české a světové historii? Můžeme čekat zásadní dopady sucha na náš život i v současnosti? Podívejte se na Voxtalks z brněnské Káznice.
Co zaznělo v tomto rozhovoru?
Pařížská dohoda se nenaplňuje podle očekávání. Jako lidstvo bychom se měli zamyslet a víc zabrat. A možná bychom si měli vzít ponaučení i ze současné krize v důsledku epidemie koronaviru. Podívat se kolem sebe, jak máme čistou atmosféru, jak se zvýšila dohlednost, jak se snížilo množství letadel. To vše má vliv na čistotu atmosféry. Musíme si říct, jestli nechceme v takovém světě pokračovat dál. Zamyslet se nad tím, jestli není na čase se trochu omezit my jako vyspělý sever.
O tom, že oxid uhličitý má vliv na oteplování atmosféry jako silný skleníkový plyn se ví už od konce 19. století, takže nejstarší vědci už tuší více než 100 let, že něco takového nastane. Stejně tak to věděly největší [fosilní] společnosti jako ExxonMobil už v 70. letech, že svou činností budou zvyšovat teplotu.
Jak se v minulosti podepisovaly změny klimatu na lidskou společnost?
V poslední době bylo nejvýraznějším kolísáním klimatu na pro severní polokouli tzv. malá doba ledová. Ta nastala na počátku 14. století a její konec se datuje do poloviny 19. století. To bylo období, kdy došlo k náhlému poklesu teploty a zároveň se zvýšilo množství srážek. Celé to vedlo k menší úrodě. V minulosti byla celá společnost na celém světě mnohem víc závislá na výsledcích zemědělství a pokud se neurodilo, tak to mělo fatální důsledky pro obyvatelstvo. Víme s jistotou, že klima je jedním z X faktorů, které ovlivňovaly lidské dějiny. Dnes víme, že ne vždy bylo hlavním faktorem. Ať jde o velkou francouzskou revoluci 1789 nebo známé sucho v Československu v roce 1947, které následně využili komunisté při únorovém převratu v roce 1948. Existuje také teorie, že když Mongolové vpadli do Evropy ve 40. letech 13. století a pak se v 1242 náhle otočili a odtáhli zpět do Mongolska. Jako hlavní důvod se udává smrt chána v Mongolsku a boj o moc, ale roli zde pravděpodobně hrálo i klima. V roce 1242 začaly v Uhrách intenzivní deště a Mongolové se začali bořit do uherských stepí a uznali, že další výboje nemají smysl. To je jeden z příkladů dopadů počasí na dějiny.
Můžeme se nyní ve zvládání změn spolehnout na technologie?
Technologická vyspělost hraje pro dnešní společnost obrovskou roli. V minule nebylo možné jít do supermarketu nakoupit si třeba zásoby vody na měsíce dopředu. Nyní existují například teorie, že bychom mohli emise CO2 vysávat z atmosféry, navázat je na vodu a pod tlakem je vstřikovat do zemské kůry. Existují první takové opačné elektrárny, které vysávají oxid uhličitý z atmosféry, taková pokusná elektrárna stojí na Islandu, ovšem to množství CO2, které je schopná z atmosféry extrahovat, je tak mizivé a ten proces je tak nákladný, že to v současných podmínkách nemá platné využití.
Přinesly nám vysychající města v Jihoafrické republice nebo v Indii nějakou zkušenost, kterou můžeme využít?
Okamžiku, kdy může město vyschnout, se říká “den 0”. Den 0 se počítá na základě průměrné spotřeby vody. Když si Jihoafrická republika spočítá, že například den 0 může nastat 15. září a zjistí to na začátku července, tak může vedení Kapského města rozhodnout, aby se snížila spotřeba vody pro jednotlivce. Utáhnou se kohoutky, voda se bude pouštět v určitých hodinových intervalech během dne. Nebo můžeme přejít třeba na kapénkovou závlahu podobně jako Izrael. To je další věc typická pro zemědělství, jak můžeme snížit spotřebu vody.
Jakou zemí se můžeme inspirovat ve zvládání sucha?
Já bych se inspiroval především Izraelem. Protože to je stát v podstatě v poušti, který když to přeženu, tak z nuly vybudoval stát a zemědělství a je schopen fungovat s tím málem, co má. A i to málo vody které má na vlastním území se stále zmenšuje. Opačnou věcí o které se moc nemluví je, že Izrael vodu také odsoluje. Tento zisk pitné vody je nesmírně energeticky náročný i finančně náročný a z toho procesu odsolování vzniká silně zasolený koncentrát, který se vypouští zpět do moře, kde může zahubit živé organizmy.
Podívejte se na naši reportáž o nedostatku vody ve Střední Asii:
Má smysl se o něco snažit jako Česká republika, když v jiných částech světa se emise stále rychle zvyšují?
Vyspělé státy západní Evropy nebo západního světa by měly jít příkladem. Evropská unie emituje asi 9 procent skleníkových plynů na světě, což není tak mnoho, ale někde se musí začít. My bychom měli ukázat tu cestu, máme prostředky na to vyvinout technologie na to jak snižovat emise skleníkových plynů například v průmyslu, a pak ty technologie aplikovat například v rozvojových zemích. Zodpovědností západního světa je projít tu cestu, najít ty technologie a ukázat zbytku světa, že to jde i jinak. Že nemusíme masivně těžit uhlí, spalovat ropu, ale jsou i jiné cesty.
Má smysl se snažit omezovat spotřebu vody na individuální úrovni?
Individuální zodpovědnost rozhodně má smysl. České domácnosti dokázaly extrémně snížit spotřebu vody na hlavu. Říká se, že na začátku 90. let byla spotřeba vody 170 litrů na hlavu, v současné době je to 90 litrů. Můžou za to jednotlivci a domácnosti a také se na tom podílel pokles spotřeby vody v průmyslu. Rozhodně má podle mě snižování osobní spotřeby vody velký efekt.
Máme v rámci Evropy výhodou nebo nevýhodu při dnešním suchu?
Sucho, které teď zažíváme v České republice, tak jej zažívá celá střední Evropa. Počítá se s tím, že v celé Evropě do budoucna budou do roku 2100 sucha častější a intenzivnější, ale Česká republika má docela dobrou polohu v rámci Evropy. Čeká se, že množství srážek do budoucna nebude nějak výrazně kolísat, možná nám i přibudou. Naopak se očekává pokles v Jižní Evropě a v severní dokonce nárůst. I když nám ale mírně narostou srážky, tak nárůst bude kompenzován větším výparem v důsledku nárůstu globální teploty vzduchu.
Co se týče světových nebo kontinentálních projektů, tak existuje projekt, který běží už několik let. Evropa předpokládá, že by se postavilo velké množství panelů v Severní Africe a na Blízkém východě, zároveň velké množství větrných elektráren v severním moři, to by se celé propojilo a Evropa by získávala velké množství energie z obnovitelných zdrojů. Co se týče vody, tak tam si nedokážu představit, že by se mohl přečerpávat tam, kde je potřeba přes celý kontinent.
Jaké to je být klimatickým vědcem v době tak rychlých a zásadních změn klimatu?
Být dnes klimatickým vědcem je na jednu stranu poměrně vzrušující, protože člověk může během jedné generace života vidět všechny ty proměny, o kterých se učil, že probíhaly desítky nebo stovky let a možná ještě déle. Na druhou stranu je to malinko děsivé co se týče budoucnosti, protože člověk přemýšlí nad budoucností nejen svou, ale i svých potomků a prapotomků, jak to bude a říká si, že teď má možnost něco s tím udělat, takže teď bych měl začít to nejlepší, co mohu, abych společnosti pomohl omezit ty dopady.
Podívejte se také na reportáž z blokády německého uhelného dolu:
