Při pohledu z Česka se může zdát, že naši západních sousedé zvládli pandemii naprosto precizně. Evidovali třikrát méně úmrtí, respektovaný Institut Roberta Kocha byl vychvalován po celém světě a Angelu Merkel v roli kancléřky i dnes podporují více než dvě třetiny obyvatel. Přístup největší země EU k pandemii měl ale i své stinné stránky.
Rozdíly v opatřeních mezi spolkovou a federální úrovní způsobovaly zmatek a stejně jako na české straně došlo k chybám v očkovací strategii i neopodstatněnému zavírání hranic. V čem už dávno neplatí mýtus o organizovaných Němcích? Proč často spolkové země namísto spolupráce spíše soupeří? Jak obstála v pandemickém testu propojená Evropa?
Kromě hodnocení politických důsledků covidu ale v Německu nezastavuje ani závod o křeslo kancléře, ve kterém došlo k zásadnímu zvratu. Zatímco ještě v květnu průzkumy pasovaly Zelené na vítěze voleb, podle těch nejnovějších se jejich ztráta na vládnoucí CDU/CSU dál zvětšuje. Znamená to, že se Němci zalekli rázného řešení klimatické krize? Nebo je na vině spíše nezkušenost Zelených, kterou tak často zmiňují jejich političtí protivníci?
Debatou o dopadech covidu pokračujeme v naši šestidílné sérii podcastů Kanzleramt o německých volbách. V ní každý měsíc s hosty a expertkami probíráme jednotlivé kandidáty, možné povolební konstelace i mezinárodní kontext německé politiky. Podcast vzniká ve spolupráci s Ústavem mezinárodních vztahů za podpory pražské kanceláře Friedrich-Ebert-Stiftung.