Výsledky voleb by na první pohled nemohly být rozdílnější. Zatímco v Česku zvítězila středopravicová koalice SPOLU, v Německu míří dlouho vládnoucí středopravicová CDU/CSU s největší pravděpodobností do opozice. U sousedů nečekaně zvítězila sociální demokracie, která se v Česku ani nedostala do Parlamentu. Výrazné odlišnosti můžeme spatřit i v předvolební debatě a v klíčových tématech voleb. V Německu se stala středobodem kampaně míra transformace ekonomiky a společnosti v reakci na klimatickou krizi, v Česku bylo toto téma redukováno na vymezování se proti takzvanému Zelenému údělu a „diktátu Bruselu“. Můžeme po volbách vůbec najít společnou řeč?
Obě země však prozatím spojuje fakt, že ještě neznáme složení koalic, které jim budou vládnout. Co ale víme určitě, je kdo, proč a jak v Německu volil. Na rozdíl od nás totiž volby u sousedů provázejí rozsáhlé exit polly. Ve výsledku tak možná to jediné, v čem je povolební situace v obou zemích shodná, je změna. Na jedné straně ztělesněná porážkou Andreje Babiše, na té druhé odchodem pilíře stability – Angely „Mutti“ Merkel.
Nadcházející vývoj by tak mohl být pro Česko hlavně šancí. Máme možnost navázat konstruktivnější spolupráci s novou vládou v Berlíně, nevytahovat staré křivdy, přijmout aktivnější roli v transformaci ekonomiky v rámci “nového pojetí průmyslu” a pokusit se hrát úlohu spojence Německa jako nového lídra Evropy. Toto může být cesta z provinčnosti, dosebezahleděnosti a z falešných národoveckých řešení. Zkrátka možnost jak proměnit montovnu ve skutečnou ekonomiku pro 21. století.
Poslouchejte také: Dochází k revoluci mezinárodního systému, českou zahraniční politiku je třeba nově formulovat