„Dnes jsme tu měli dítě s těžkou panickou atakou. Bylo opravdu velmi, velmi vyděšené. Ta holčička celé hodiny jen křičela a křičela. To se jí pak samo sebou musíme věnovat a snažit se jí pomoci,“ popisuje v úvodu podcastu norská psycholožka situaci v Násirské nemocnici v Chán Júnis.
Expertka má zkušenosti z krizových situací v Sýrii, Egyptě, Řecku a dalších zemích. Realita Gazy ji ale překvapila. „Liší se rozsahem. Smrt je všude. Včera volala kolegyně do práce a řekla, že nemůže přijít, že musí být s rodinou – její neteř zabili a dva další příbuzní jsou na jipce. Není tu nikdo, kdo by neměl nějaký takový příběh,“ upozorňuje.
Poslechněte si také: PULS | Násilí, tradwives a Andrew Tate. Je nenávist k ženám formou extremismu?
Všichni v Pásmu Gazy jsou podle ní momentálně v módu přežití. „Přežívají ze dne na den a snaží se sebrat síly, aby to zvládli, a dospělí mají přirozeně větší kapacitu se takhle zmobilizovat než děti,“ říká Glatz Brubakk.
„Z dlouhodobého hlediska jde u dětí ale o to, že když vynaloží veškerou svou energii k tomu, aby se měly na pozoru a uměly se bát, znamená to, že jejich mozek nemá kapacitu na vývoj jiných podstatných schopností. Zaostává vývoj té části mozku, která je zodpovědná za schopnost plánovat, učit se, regulovat emoce, být racionální a empatická a chápat, co cítí jiní. Prakticky za všechno, co vede k dobrému dospělému životu,“ podotýká v Pulsu.
Co Katrin Glatz Brubakk v Gaze dennodenně zažívá? Co jí vyprávějí děti, se kterými pracuje? Jak situace ovlivňuje nemluvňata? A mají v oblasti dost vakcín proti dětské obrně? Pusťte si novou epizodu buď na webu, nebo ve Spotify či Apple Podcasts.