Konzervativci šli do voleb s dost velkou ztrátou – v průzkumech se navíc pohybovali se nějakých 20 procent za Labour Party.
„Zdá se, že tu je i určitá skupina voličů, která se chystá hlasovat tak, aby konzervativce jakýmkoli způsobem zablokovali. Takže nejde jen o to, že lidé prostě volí labouristy a že ti pravděpodobně sestaví příští vládu. Ale taky o to, že lidé mohou volit i liberální demokraty, kteří by mohli v jejich volebních obvodech mohli porazit konzervativce,“ říká k taktickému hlasování britský politolog Karl Pike z Queen Mary University.
Poslechněte si také: PULS | Násilí na Západním břehu roste. Co s palestinským územím zamýšlí Izrael?
Čtrnáctiletá zkušenost Britů s konzervativci podle něj zahrnovala i řadu překvapení. „Když lidé v roce 2010 volili Konzervativní stranu, těžko si mohli představit, že se bude konat referendum o odchodu z Evropské unie a že Británie nakonec opravdu odejde. Že se Boris Johnson stane premiérem, pak bude muset odstoupit kvůli skandálům a předsedkyní vlády se po něm stane Liz Truss. Všechno to byl občas strašný chaos,“ komentuje Pike v Pulsu.
Hlavou Rishiho Sunaka se teď honí myšlenky typu „já jsem přece jiný konzervativní premiér, tak by se ke mně lidé měli chovat jinak, ne? A já se od těch věcí můžu distancovat“, vysvětluje politolog: „Ale nejde jen o to, že teď je to jeho strana, strana Rishiho Sunaka. Jde o to, že lidé už mají dost té jízdy na horské dráze, kterou zažívají s konzervativci.“
Dokáže labouristická strana komunikovat nepříjemné zprávy? Jak to má s otázkou migrace? Jak se lídr labouristů Keir Starmer vypořádává s tím, že nemá charisma? Co jsou hlavní témata voleb? A proč jsou vlastně v červenci? Pusťte si novou epizodu buď na webu, nebo ve Spotify či Apple Podcasts.