„Nejkrásnější je vidět na protestech lidi, kteří dřív byli apolitičtí a říkali, že už ani nebudou volit. A teď je vidíte na protestech – ty děti–studenti jim znovu dali naději. To je na tom nejhezčí, protože demonstrace nemají nějakého lídra,“ říká v Pulsu Pavle Terzić, protestující a divadelní režisér.
V podcastu Terzić říká, že je vděčný za to, že k protestům dochází: „Je to dávka optimismu. Poprvé za mnoho let mám pocit, že se něco může změnit. Zároveň se ale bojím, že jednoho dne vyjde najevo, že nás okradli. Že už nemáme žádné podniky, že prodali všechny státní firmy a dinár vůči euru je ještě mnohem slabší. Takže mám i strach. Ale ta naděje mě drží při životě – naději potřebujeme.“
Poslechněte si také: PULS | Úspěch ≠ štěstí. Jak být šťastný v pozdním kapitalismu?
Druhou hostkou Pulsu je výzkumnice Nina Djukanovič, která působí v Asociaci pro mezinárodní otázky a na Oxfordské univerzitě dokončuje doktorské studium, ve kterém se zaměřila právě na situaci v Srbsku. V epizodě mluví o tom, jak si prezident Aleksandr Vučič buduje silný kult osobnosti.
„Vláda, jurisdicke i veškeré další části společnosti by měly být nezávislé, ale není tomu tak. A protestující na to velmi silně upozorňují,“ podotýká expertka. Z vlády odstoupilo několik figur včetně premiéra Miloše Vučeviče, podle Djukanović to ale Srbové a Srbky nevnímají jako významný krok.
„Skoro nikdo z nich to nikdy neudělal z vlastní vůle, prakticky pokaždé se to stalo po domluvě s prezidentem, respektive poté, co to Vučič navrhl. Není to tedy vnímáno jako velký ústupek, ale pouze něco, čím se snaží prezident upokojit protestující, ale především jde o kroky mířené k zahraničí,“ vysvětluje výzkumnice.
Jaká je na protestech v Srbsku atmosféra? Proč bychom neměli zaměňovat Vučiče za Vučeviče? Jaké vztahy má země s Ruskem i Evropskou unií? Co protestující žádají? A proč jsou protesty tak významné? Pusťte si novou epizodu buď na webu, nebo ve Spotify či Apple Podcasts a dalších podcastových aplikacích.