Svět vojenských a bezpečnostních organizací je velmi rozmanitý. Jedna společnost totiž může v zemi A provozovat bezpečnostní služby a působit jako klasická agentura poskytující třeba ostrahu, v zemi B však mohou její aktivity vypadat úplně jinak. Puls se zaměřuje především na ten druhý případ – na soukromé armády a společnosti, které poskytují přinejmenším vojenskou podporu.
Třeba wagnerovci jsou i mezi soukromými armádami specifickou skupinou. „Většina soukromých vojenských společností, byť se pohybují v šedé zóně a její zaměstnanci bývají nazýváni ‚novodobými žoldnéři‘, má zcela legální registraci. Jde de facto o firmy jako kterékoliv jiné. Wagner Group ale nikdy žádnou oficiální registraci neměla, v Rusku je totiž působení takových společností ze zákona zakázáno,“ říká v epizodě profesor Oldřich Bureš z Metropolitní univerzity a FSV UK. Nehledě na úzké – v odvětví nevídané – vazby na vládnoucí režim.
Poslechněte si také: PULS | Největší fandom? Swifties. Politiku zatím nemění, i když popem prorůstá
V Pulsu se také dozvíte, jakým způsobem takové firmy verbují pracovní sílu. Mezi wagnerovce nebo třeba do jednotek někdejší společnosti Blackwater se totiž jen tak někdo nedostane. Tedy pokud „nejste na seznamu“, vysvětluje Bureš: „Západní, anglosaské společnosti typu Blackwateru fungovaly na základě seznamů exvojáků, často z elitních jednotek. Ať už to byli mariňáci, delta skupiny americké armády, gurkhové z Nepálu či různé jiné elitní jednotky armád po celém světě.“
Jaký je rozdíl mezi žoldnéřem a kontraktorem? Jaká je „životnost“ zaměstnance soukromé armády? Proč někteří tvrdí, že se s tímto rostoucím byznysem vracíme do středověku? A jak se k existenci těchto firem staví mezinárodní právo? Pusťte si novou epizodu buď na webu, nebo ve Spotify či Apple Podcasts.