Vojtěch Boháč jezdí na Ukrajinu poměrně často. Reportoval o začátku války, kterou v zemi rozpoutalo Rusko. Navštívil bombardované Dnipro jen chvíli po raketovém náletu a hned několikrát se podíval na místa, kam se dostane jen málokdo – na frontovou linii.
V podcastu Boháč vypráví o své poslední cestě na Ukrajinu, z níž se vrátil jen chvíli před startem zatím nepříliš výrazné protiofenzívy.
„Takhle pomalý start jsem nečekal. Říkalo se, že se začátek protiofenzívy může natáhnout, ale faktem je, že posledních několik týdnů sledujeme zisky o pár kilometrech. Ale i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj řekl, že nejde o akci jako z hollywoodského filmu, nemůžeme tedy čekat okamžitý vývoj,“ podotýká reportér na začátku epizody s tím, že informací z fronty plyne jen málo.
Není to náhoda – ukrajinské úřady si zprávy z bojiště pečlivě hlídají a „přímo ke zdroji“ je v současnosti v mnoha případech prakticky nemožné se dostat. Vojtovi se to ale podařilo, byť trochu netradičním způsobem. „Jasně, mám na Ukrajině dlouhodobější kontakty, třeba kamaráda-novináře Tarase. Dostat se blízko k frontě, třeba patnáct dvacet kilometrů, problém není, dál ale armáda nepouští,“ říká a váhá, jestli zacházet do detailů.
„Já jsem se ale domluvil s vojáky, že mě na frontu vezmou. Velitel mi nejdřív tvrdil, že nemají místo, pak se mě ale zeptal, jestli umím kopat. Tak jsem zatnul zuby a přitakal. Řekl jsem si, že jestli je to jediný způsob, jak se tam dostat, budu kopat zákopy aspoň pro sebe,“ prozrazuje v Pulsu nakonec. Hranice si ale coby novinář v ozbrojeném konfliktu vytyčil jasně: „Žádné zbraně. Na frontě bych zbraň do ruky nevzal, už kopání zákopů pro mě bylo dost citlivé.“
Podprahová bolest z války
V Pulsu Vojtěch Boháč reflektuje i dopady války na Ukrajinu, tedy jak se země za poslední rok a pět měsíců ruské invaze proměnila. A jak ji prožívá společnost.
Čtěte také: Startuje nový podcast Puls. S Jolanou Humpálovou pravidelně o světovém dění
„Palčivá bolest z války přešla v podprahovou, všudypřítomnou. Často jsem mezi mladými Ukrajinci, které jsem potkal třeba při vyklízení rozbitých domů, vnímal takový jemný pocit – nejspíš – studu plynoucího z toho, že nemají dost odvahy jít bojovat. Hlodalo to v nich,“ poznamenává šéfredaktor Voxpotu a dodává, že mezi běžnou populací cítil více tíhy a deprese než u vojáků. „Ti mi přišli o něco vyrovnanější. Vědí, že dělají, co můžou.“
Do boje se přitom může dostat prakticky kdokoliv způsobilý. Odvody jsou dost náhodné, někteří lidé si tak podle Vojtěcha Boháče dávají velký pozor na to, aby se neporušovali vládní nařízení. Třeba dodržují noční zákaz vycházení – stává se totiž, že si armáda odchytává opozdilce přímo na ulici.
V první epizodě podcastu Puls se dále dozvíte, jak je to s vyšetřováním chybných kroků ukrajinské armády. Reportér Boháč dále mluví mimo jiné o ukrajinském obranném průmyslu, poválečné obnově nebo třeba o tom, jakou roli v ní bude hrát Česko. Chcete víc? Poslechněte si Puls!