Již třetím rokem se Kuvajt zmítá v dlouhotrvající krizi způsobené patem mezi zvolenými reformisty a vládou dosazenými politiky. Obyvatelé malé monarchie v jihozápadní Asii se i v úterním hlasování vyslovili pro opozici. Výsledky parlamentních voleb ovšem napovídají, že na zásadní politické i společenské změny opět nemusí dojít.
Třetí parlamentní volby během posledních tří let – do této situace se Kuvajťané probudili v úterý 6. června. Jejich emír Nawwáf al-Ahmad as-Sabáh přesně tolikrát rozpustil parlament, k čemuž má téměř absolutní pravomoc. Již od voleb v roce 2020 se pokaždé opakoval tentýž scénář politického patu. Následně pak vždy emír nechal dysfunkční parlament rozpustit.
Politického klání se tentokrát zúčastnilo celkem 207 kandidátů, což je nejméně od roku 1996. Stejně jako v minulých volbách se o posty zákonodárců ucházeli také opoziční politici a političky (celkem 13 žen, z nichž pouze jedna uspěla).
Kuvajtský emír Nawwáf al-Ahmad as-Sabáh / Foto: Cancillería Argentina / Wikimedia Commons / CC BY 2.0
Jediná demokracie v GCC
Kuvajt je státním zřízením monarchií, ve které drží emír absolutní moc v otázkách exekutivy, nicméně parlament tu má větší pravomoce ke kontrole kabinetu, než je tomu v okolních monarchiích Perského zálivu. Přesněji řečeno má alespoň nějaký vliv na chod vlády. Poslanci mohou například zpochybňovat rozhodnutí ministrů, a dokonce hlasovat vůči nim o nedůvěře.
Opoziční kandidáti prosazovali fiskální reformu, která by Kuvajtu umožnila půjčovat si více peněz v rámci mezinárodních trhů.
Orgán zvaný Madžliš al-Umma (volně přeloženo: Národní shromáždění) je tvořen 50 volenými zákonodárci a 16 dosazenými vládními ministry. Právě klíčové pozice (zejména ministrů) ve vládě většinou zastávají členové panujícího rodu as-Sabáh. Volí se v pěti okrscích po deseti kandidátech.
Úterní volby tak opět ukázaly, že Kuvajťané si přejí ekonomické i politické reformy. Svým hlasováním znovu dosadili do Národního shromáždění 38 zastupitelů, kteří se mezi 50 poslanci ocitli již po minulých volbách. I tehdy pak politické neshody mezi volenými členy parlamentu a vládou dosazenými ministry negativně ovlivňovaly prosazování reforem i obecně společenské klima v zemi.
Čtěte také: Bašár Asad měl být podle mnohých už dávno v Haagu, nyní je zpět v Lize arabských států
Ačkoliv je Kuvajt velmi bohatým státem, dostal se kvůli své závislosti na ropném průmyslu počátkem roku 2020, tedy v době vypuknutí koronavirové pandemie, do vážné dluhové krize. Opoziční kandidáti právě během minulých i nynějších voleb prosazovali fiskální reformu, která by Kuvajtu umožnila půjčovat si více peněz v rámci mezinárodních trhů.
Ve volbách nakonec uspělo na 35 politiků z různých občanských stran, včetně například Hnutí občanské iniciativy (Harakat al-’Amal aš-Ša’bí), které vzešlo z protestů arabského jara v letech 2011–2012. Svoje pozice z posledních čtyř voleb si udrželi také islamisté z Hnutí islámské ústavy, politického křídla kuvajtské odnože Muslimského bratrstva.
Je nutno mít na paměti, že ačkoli má Kuvajt 4,45 milionu obyvatel, držitelé státního občanství představují pouhou třetinu z tohoto počtu, přesněji řečeno 1,45 milionu osob. Právě z nich bylo letos necelých 800 tisíc oprávněných voličů.
Ostatní jsou cizinci, kteří přijeli do monarchie v Zálivu za prací, včetně Arabů z okolních zemí. Nejvíce cizích státních příslušníků tu pochází z jižní a jihovýchodní Asie. Obdobná situace, kdy vlastní občané netvoří ani polovinu populace, nebo jsou dokonce jen jejím zlomkem, panuje i v dalších zemích sdružených v Radě pro spolupráci arabských států v Zálivu (GCC), například ve Spojených arabských emirátech, Kataru či Bahrajnu.
Kuvajt leží v jihozápadní Asii při Perském zálivu / Foto: TUBS / Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0
Kuvajtská pluralita
Jak v domácí, tak zahraniční politice se v Kuvajtu projevuje různorodost názorů a přístupů. Nynější kuvajtský politický systém je postaven na ústavě z roku 1962, která dává parlamentu již zmíněné pravomoci. Tamní pluralismus se od domácí politiky odráží i do vnějšího kurzu státu. Přestože zahraniční politika spadá pod exekutivní moc, kterou drží pod palcem především monarcha, nejrůznější názorové proudy mají vliv i na mezinárodní vztahy.
Díky usmiřování Íránu se Saúdskou Arábií pomalu zaniká unikátní postavení Kuvajtu jakožto nekonfliktního státu v rozbouřeném regionu.
Například již dlouhodobá přítomnost umírněných islamistů z Muslimského bratrstva v kuvajtském politickém životě má za následek, že tento ropný emirát udržuje na rozdíl od mnoha svých sousedů dobré vztahy s palestinským Hamásem. Oproti tomu Saúdská Arábie nebo Spojené arabské emiráty považují palestinskou radikální organizaci za teroristické, a tudíž zakázané uskupení.
Stejně tak se Kuvajt nikdy nepřidal k démonizaci Íránu jako již zmínění sousedé, což vychází také z toho, že ší’itská menšina se účastní rovněž politického života. Není tedy vládním establishmentem považována za pátou kolonu, jako je tomu například v Saúdské Arábii. Po loňských volbách se dokonce dostali do parlamentu zástupci hned dvou ší’itských stran.
Čtěte také: Zlom na Blízkém východě: Teherán a Rijád navazují diplomatické vztahy, v pozadí je Čína
Díky této vyvážené politice se Kuvajt rád ujímá role mediátora nejrůznějších konfliktů. Ať už se v minulosti jednalo o politické spory mezi státy GCC a Íránem, nebo krizi, během níž většina arabských zemí uvalila ekonomickou blokádu na Katar. Nicméně politické klima Blízkého východu se značně proměňuje zejména v důsledku usmiřování Íránu se Saúdskou Arábií, a tak pomalu zaniká unikátní postavení Kuvajtu jakožto nekonfliktního státu v rozbouřeném regionu.
Nyní po výsledcích voleb se zdá, že politické rozložení sil přivede Kuvajt opět k té samé politické krizi, která se opakuje od roku 2020. Bude však záležet na tom, jak se soupeřící uskupení poučila z předchozích vypjatých situací a také, jak k té současné přistoupí emír Nawwáf al-Ahmad as-Sabáh. Nejspíše bude muset do jisté míry akceptovat názorový trend kuvajtských občanů toužících po změnách, a třeba i více reflektovat jejich touhy a potřeby na úkor monarchistických politiků.
