Soud v Paříži vyhověl obžalobě a zakázal Marine Le Pen na pět let vykonávat veřejné funkce. Jde o konec její dlouholeté politické kariéry?
Když Marine Le Pen v roce 2011 po svém otci Jeanu-Marie Le Penovi převzala vedení strany Národní fronta (později přejmenované na Národní sdružení), stála politička i její partaj na okraji politického spektra.
Národní fronta tehdy nebyla víc než protestní strana, která vlastně ani neusilovala o moc. Její členové byli obviňováni z rasismu, antisemitismu nebo homofobie. Ostatně sám zakladatel a dlouholetý lídr Le Pen se kdysi nechal slyšet, že „holocaust byl jen detailem historie“.
Společnostem na průzkum veřejného mínění se tehdy jen těžko odhadovaly preference strany – Francouzi se za svou případnou volbu Národní fronty / Národního sdružení jednoduše styděli a zdráhali se ji přiznat.
Po čtrnácti letech s Marine Le Pen v čele je ale vše jinak. Šestapadesátiletá politička provedla stranu „oddémonizováním“ a zbavila ji problematických členů i nálepky nevolitelné strany. Neváhala se kvůli tomu rozejít se svým otcem a stranu přejmenovat.
Změnila se sama Le Pen. Upustila od svých radikálních názorů, které Francouze děsily. Ty tam jsou doby, kdy mluvila o odchodu z Evropské unie nebo eurozóny.
Národní sdružení po jeho „faceliftu“ velká část Francouzů vnímá jako běžnou stranu. A její preference nerušeně rostou.
Když pak Le Pen v roce 2012 poprvé kandidovala v prezidentských volbách, dostala téměř osmnáct procent a zůstala před branami druhého kola – do něj podobně jako v Česku postupují dva nejsilnější kandidáti. O čtyři roky později už se jí postup podařil.
V následném souboji s Emmanuelem Macronem získala 33,9 procenta a naposledy v roce 2022 se Le Pen podařilo posílit až na 41,45 procenta. V dalších prezidentských volbách, naplánovaných na rok 2027, se už mohla dostat přímo do Elysejského paláce.
Verdikt vše mění
Je však poslední březnový den a veškeré političčino úsilí zřejmě přišlo vniveč. Celá Francie dnes se zatajeným dechem sledovala ostře sledovaný rozsudek, který vyvolal zemětřesení na tamní politické scéně.
„Vinna,“ pronesl soudce. Marine Le Pen po několika letech dohnala zpronevěra – společně s dalšími čtyřiadvaceti členy strany se u soudu zodpovídala ze zneužití finančních prostředků Evropského parlamentu.
Soud ani jiný rozsudek nemohl vynést. Důkazy byly naprosto přesvědčivé.
Strana si z peněz Evropského parlamentu platila asistenty, kteří se věnovali vnitrostranickým věcem, ne záležitostem spojeným s Evropskou unií.
Mezi těmto asistenty je třeba i sestra Marine Le Pen, která měla na starosti pořádání oslav ve Francii, nebo její bodyguard. Obžaloba snadno prokázala, že mnozí asistenti, kteří měli být k ruce europoslancům, vlastně ani nikdy nebyli v Bruselu, což je v rozporu s pravidly Evropského parlamentu.
Klíčový je ale celý verdikt. Soud vyhověl prokurátorům, kteří požadovali, aby rozsudek – zákaz vykonávat veřejné funkce – nabyl platnosti okamžitě. Le Pen tak nemůže kandidovat v dalších prezidentských volbách v roce 2027. A to ani v případě, že by se odvolala.
Jak už se dříve nechala slyšet, je to pro ni „politická smrt“.
A v tom má pravdu. Žádnou další šanci probojovat se do Elysejského paláce už mít nebude.
Rozsudek má zároveň dalekosáhlé dopady nejen pro Le Pen, ale pro celou francouzskou politickou scénu.
Politička proces označuje jako „hon na čarodějnice“ a politickou pomstu. Podobně jako Donald Trump v případě svých provinění vykresluje soudní systém jako zpolitizovaný a obviňuje ho, že ji chce připravit o prezidentské šance.
„Prokurátoři chtějí Francouze připravit o možnost hlasovat pro takového kandidáta, kterého by chtěli,“ pronesla Le Pen.
Čtěte také: Žaloby na Trumpa stručně a přehledně: Volby, tajné dokumenty a „držhubné“ pro milenky
Jak na rozsudek zareagují Francouzi, není zatím jasné. Řada z nich ale jistě dá političce za pravdu, což otřese důvěrou v celý systém. Francouzská krajní pravice pak může na političčinu podporu zorganizovat demonstrace.
Do nich se přitom mohou zapojit nejen její příznivci, ale také další, kdo jsou přesvědčeni, že Le Pen by navzdory verdiktu měla mít možnost ucházet o přízeň voličů.
Šance pro korunního prince
Jak popisují francouzská média, Národní sdružení se o možnostech, jak se verdiktu postavit, dopředu příliš veřejně nevyjadřovala. Oficiální linka je, že strana stojí za Le Pen.
Někde v pozadí nicméně přešlapuje teprve devětadvacetiletý Jordan Bardella, označovaný v kuloárech za „korunního prince“ strany. A je nadevše jasné, že v případě nemožnosti kandidatury Marine Le Pen musí do boje o Elysejský palác vytáhnout právě Bardella.
Je to paradox. Le Pen svého potenciálního náhradníka doslova stvořila, téměř jako když sochař pomalu pod rukama postupně upravuje své dílo, až je konečně hotové. Z mladého a světa neznalého muže z pařížského předměstí vytvořila miláčka nejen francouzské krajní pravice.
Může se ale ještě něco změnit? Možnosti jsou velmi zúžené. Le Pen nezbývá než vsadit na jedinou kartu – odvolat se a doufat, že další soud proběhne ještě před prezidentskými volbami v roce 2027.
Nebo je tu ještě druhá možnost. Požádat o milost svého odvěkého rivala, prezidenta Emmanuela Macrona.
