Ve světě přibývá prezidentů a premiérů, kterým je přes 70 let. Brzy zřejmě budou stát v čele všech deseti nejlidnatějších zemí světa.
Dohromady jim je přesně 158 let a jejich souboj o Bílý dům bude zřejmě jeden z nejsledovanějších v historii. Snad ještě nikdy se ve Spojených státech tolik nediskutovalo o tom, co vysoký věk přináší a zda nejsou letošní kandidáti, tedy Joe Biden (81) a Donald Trump (77), přeci jen na vykonávání tohoto úřadu příliš staří.
Podobná diskuze se ale vede i jinde ve světě. Politiků, kteří překročili sedmdesátku, totiž neustále přibývá. Ještě před deseti lety byl jen jeden lídr z deseti nejlidnatějších zemí světa starší 70 let – šlo o indického premiéra Manmóhana Singha. Nyní je ale situace úplně jiná: osmi z deseti lídrů států s největší populací (Indie, Čína, USA, Nigérie, Brazílie, Bangladéš, Rusko a Mexiko) je přes 70.
A to znamená, že nejméně polovinu světové populace řídí lidé ve věku přes 70 let. A další dvě země, Indonésie a Pákistán, které také patří do této desítky, se připravují na to, že ve svém čele brzy budou mít rovněž sedmdesátníky. V Pákistánu se jména nového premiéra dozví zřejmě už brzy, v Indonésii vyhrál nedávné prezidentské volby dvaasedmdesátiletý Prabowo Subianto.
Mitterrand nebo Macron?
Jen v rozpětí několika málo dnů si Biden hned několikrát spletl světové lídry. Francouzského prezidenta Emmanuela Macrona zaměnil za jeho předchůdce z let 1981 až 1995 Francoise Mitterranda, zatímco kancléřku Angelu Merkelovou za Helmuta Kohla (kancléřem byl v letech 1982 až 1998). O egyptském prezidentovi Abdalovi Fattáhu Sísím zase mluvil jako o lídrovi Mexika.
„Hned, jak jsem byl zvolen, jel jsem na zasedání G7 do jižní Anglie. Sedl jsem si prohlásil: Amerika je zpátky. A Mitterrand z Německa, tedy z Francie, se na mě podíval a zeptal se: Na jak dlouho jste zpátky?“ vyprávěl na jednom z předvolebních setkání.
Ani Donald Trump, který někdy označuje svého protivníka za Ospalého Joea, však není v tomto ohledu pozadu. Nedávno si spletl svou republikánskou rivalku v primárkách Nikki Haley s přední demokratickou političkou Nancy Pelosi.
Američtí komentáři na to reagovali s pozvednutým obočím a znovu tak rozvířili debatu o tom, zda a jakou hraje rostoucí věk politiků roli. Biden je přitom vůbec nejstarším prezidentem v dějinách USA – do Bílého domu nastoupil v 78 letech. Předtím tento rekord držel právě Trump, který je zhruba o tři a půl roku mladší.
V nedávném průzkumu Quinnipiac University 67 procent respondentů řeklo, že Biden je na výkon další prezidentské funkce už příliš starý. U Trumpa to bylo 57 procent.
Je jen málo mladých lídrů
Starších prezidentů a premiérů ale přibývá i jinde po světě. A především autokratičtí vůdci z desítky nejlidnatějších zemí během poslední dekády upevnili svou moc. Například ruský prezident Vladimir Putin se pohybuje v nejvyšších patrech politiky už dlouhá léta – poprvé usedl do křesla předsedy vlády v roce 1999. Tehdy mu bylo 47 let.
Od té doby zastával muž, který potlačuje jakoukoliv opozici, střídavě funkci premiéra nebo prezidenta. Nedávno navíc za nevyjasněných okolností zemřel jeho kritik a vyzyvatel Alexander Navalnyj.
Čínský prezident Si Ťin-pching se zase v březnu 2023 dostal už potřetí do čela země. Podle některých zdrojů je dokonce možné, že v této funkci zůstane doživotně. Ještě do roku 2018 přitom podle tamní ústavy platilo, že čínský prezident může vykonávat jen dva po sobě jdoucí mandáty. Tamní parlament takové omezení ale nakonec z ústavy vyškrtl.
Deset nejlidnatějších zemí a jejich lídři
Indie – premiér Naréndra Módí (73)
Čína – prezident Si Ťin-pching (70)
USA – prezident Joe Biden (81)
Indonésie – aktuálně Joko Widodo (62), budoucím prezidentem bude Prabowo Subianto (72)
Pákistán – premiér Anwaar ul Haq Kakar (52), o jeho nástupci se aktuálně rozhoduje, favoritem je Šáhbáz Šaríf (72)
Nigérie – prezident Bola Tinubu (71)
Brazílie – prezident Luiz Inácio Lula da Silva (78)
Bangladéš – premiérka Šajch Hasína Vadžíd (76)
Rusko – prezident Vladimir Putin (71)
Mexiko – prezident Andrés Manuel López Obrador (70)
Autoritářské tendence má také dlouholetá lídryně Bangladéše. Letos v lednu si šestasedmdesátiletá Šajch Hasína Vadžíd zajistila už pátý premiérský mandát. Volby ovšem bojkotovala největší opoziční strana. Nejdéle vládnoucí premiérka v historii země v posledních letech potlačuje kritiky i opozici a omezuje svobodu slova.
Mladí voliči se odvrací od politiky
Jak popisuje americký deník Wall Street Journal, tak k vítězství ve volbách je v některých zemích potřeba stále více peněz. A z toho těží zavedení a dlouholetí politici, kteří mají efektivní sítě dárců.
„Po celém světě je hodně zemí, kde existují vysoké překážky pro vstup nových politických stran a politiků, ať už se jedná o demokratické státy nebo ne,“ komentoval to Ben Blad, odborník z britského think tanku Chatham House. „Je celkem deprimující vidět, že se objevuje tak málo mladých lídrů a nových nápadů, a to vzhledem k výzvám, kterým čelíme, a tempu, jakým se svět mění,“ dodal k tomu.
Mnozí politologové a sociologové se obávají, zda postarší lídři dokážou oslovit mladé voliče. Podle nich hrozí, že budou mít pocit, že jim nerozumí a nedokážou pochopit jejich potíže, ani nezvládnou reagovat na rychle se měnící svět.
Ten přináší nové otázky spojené třeba s ochranou klimatu nebo nástupem umělé inteligence. V takovém případě se mohou mladí lidé od politiky odvrátit a třeba nechodit k volbám.
Výzkumy z Japonska nebo Německa přitom ukazují, že mladší lídři směřují více peněz na záležitosti, které se více týkají právě mladých lidí. Charles McClean z Yaleovy univerzity ve svém výzkumu zjistil, že japonská města vedená starosty pod 50 let například častěji posílají peníze na řešení nedostatku míst ve školkách.
Na druhou stranu, Evropa se podobnému trendu starších lídrů aktuálně vymyká. Stefan Lehne z bruselského think-tanku Carnegie Europe doplňuje, že mnohé evropské země mají „roztříštěné politické scény“, což ulehčuje vznik nových stran. Podle něj jsou tyto strany vedeny mladšími, charismatickými politiky, kteří se mohou rychle dostat na vrchol.
Například Emmanuel Macron se v roce 2017 postavil do čela Francie ve 39 letech – v Česku by kvůli nízkému věku ještě nemohl ani kandidovat. Nedávno si pak vybral do úřadu nového premiéra Gabriela Attala. Tomu je teprve 34 let, což z něj dělá vůbec nejmladšího šéfa vlády ve francouzské historii.
Italskou premiérkou je zase Giorgia Meloni, které je 47 let. Její irský protějšek Leo Varadkar je ještě o dva roky mladší. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, který vede svou zemi proti brutální ruské agresi, pak na konci ledna oslavil 46. narozeniny.
Podle Lehneho z Carnegie Europe je tak patrný rozdíl mezi Evropou a USA, kde se kandidáti neobejdou bez štědrých donorů. „Abyste mohli kandidovat, tak ve většině evropských zemí nepotřebujete získat miliony od soukromých dárců,“ dodal.
