Polsko je v Česku v módě. Nejenže se do země vydává rekordní počet turistů, ale zvyšuje se i množství Čechů, kteří se rozhodli naučit polsky. A mezi nimi čím dál více těch, kteří k severním sousedům plánují rozšířit své podnikání.
Útulnou kavárnu v samém srdci historického jádra Prahy zdobí police s knihami. Vedle češtiny a angličtiny je tu dnes slyšet také polština. Zhruba patnáct lidí u zadního stolu v jazyce našich sousedů živě diskutuje. Polští turisté?
Kdepak. Adam, Tomáš, Jana a Kristián jsou Češi, mezi sebou se však baví polsky, podobně jako další desítka lidí u podlouhlého stolu. Takto spolu konverzují každý první čtvrtek v měsíci, kdy zde pořádá večerní dýchánek u piva a deskových her Polský institut v Praze.
My se tu zasekli, zatímco oni se zvedli.
Úrovně studentů se různí, stejně jako pohnutky, proč se jazyk učí. Polská hudba, blízkost jazyků i pozitivní zkušenost z pobytu… Důvodem, který se však opakuje víckrát, je obdiv k masivnímu rozvoji polské ekonomiky.
„Líbí se mi, jak se Polsko dokázalo od pádu komunistického režimu zvednout. My se tu v Česku nějak zasekli, kdežto oni mají šanci předstihnout ve velikosti ekonomiky dokonce Velkou Británii,“ imponuje Kristiánovi.
Polsko dvaadvacetiletého studenta oslovilo natolik, že se zemi nakonec rozhodl věnovat celé studium. Již druhým rokem je tak jeho oborem polonistika na pražské Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a brzy už svůj životopis rozšíří také o angažmá na varšavské univerzitě.
Zlaté časy
Spolu s Kristiánem navštěvuje stejný obor aktuálně rekordní počet studentů. Jestliže vedlejší germanistiku a rusistiku trápí v posledních letech poloprázdné učebny, polská filologie zažívá zlaté časy.
„Loni a předloni nastoupilo do prvních ročníků okolo dvacítky studentů, v předpandemických letech se přitom jejich počet pohyboval okolo deseti dvanácti,“ sděluje mi Renata Rusin Dybalska, lektorka polštiny z katedry polonistiky v Praze.
V lecčem obdobnou situaci hlásí i Brno. Polská studia na tamní Filozofické fakultě Masarykovy univerzity se sice nárůstem pochlubit nemůže, avšak oproti jiným tamním filologickým oborům si nadále drží dobrá čísla.
Po kurzech běžné polštiny pro ostatní studenty je pak poptávka natolik vysoká, že ji katedra ani nestíhá pokrývat dostatečným počtem lektorů a lektorek.
„Řekl bych, že za tím stojí hlavně dobré vyhlídky do budoucna, které česko-polská spolupráce nabízí. Nikdo z našich absolventů nezůstal bez práce,“ uvedl pro Voxpot Roman Madecki z brněnské katedry.
Od Baltu až k Biedronce
Zvýšený zájem o polský jazyk se zdaleka netýká jen akademické sféry. V poslední době přitahuje stále více Čechů, kteří už mají svá studijní léta mají dávno za sebou. Své o tom ví i Polský institut v Praze.
„Rozhodně pozorujeme větší poptávku. Ještě před covidem jsme otevírali v průměru čtyři kurzy za semestr. Po něm to vystřelilo nahoru. Tento rok máme deset naplněných kurzů,“ pochlubila se mi s pozitivním trendem Rusin Dybalska, působící vedle Filozofické fakulty jako lektorka i zde.
Oproti vysokoškolskému prostředí se na lekcích v institutu schází rozmanitější paleta lidí: od středoškoláků až po Čechy a Češky, kteří prostě našli zalíbení v putování po baltském pobřeží.
Čtěte také: Varšava jako nový Londýn. Co dělají Poláci lépe než my?
O zbrusu nových polských dálnicích a varšavských mrakodrapech se toho u nás napsalo v předcházejících deseti letech hodně. Proč si polština proráží cestu k většímu počtu Čechů až teď?
„Podle mě k tomu velkou měrou přispěl covid,“ přibližuje mi Vít Dostál, odborník na středoevropskou spolupráci a polskou politiku z Asociace pro mezinárodní otázky.
Právě během pandemie se řada Čechů vydala dál než jen do příhraničních supermarketů a začala Polsko objevovat hlouběji. Motivovala je nejen blízkost, ale i fakt, že Varšava tehdy dočasně zrušila DPH u potravin.
„Do země začali jezdit lidé, kteří by se za normálních okolností raději vypravili jinam,“ říká Dostál. Mnozí z nich se následně na vlastní oči přesvědčili, že označení Polska za ekonomického tygra Evropy platí.
„Dnes je naprosto normální říct, že jedete na dovolenou k Baltskému moři. Ještě před pěti lety to úplně neplatilo,“ připomíná Dostál.
Jeho slovům dávají za pravdu statistiky. Jen k baltským plážím by se letos podle serveru Gazeta Wyborcza mohlo dohromady vypravit na 550 tisíc Čechů a Češek.
Polština jako pragmatická volba
Vedle dobré osobní zkušenosti umocňuje pozitivní obrázek Polska sílící hospodářský význam země. Ten se podle Rusin Dybalské propisuje i do zájmu o polštinu.
„Do institutu k nám přichází nyní čím dále více Čechů, kteří se chtějí učit jazyk z pracovních důvodů,“ podotýká lektorka. Mezi jejím studentstvem se teď běžně potkávají lidé z diplomatické i právní sféry a také ze státní správy.
Nikdy dříve se přitom polština neřadila mezi jazyky, který by si Češi vyjma pohraničí vybírali z pragmatických příčin. Mladá Slovenka Barbora, s níž se Voxpot spojil, sice už deset let žije v Praze, na denní bázi však používá v zaměstnání polštinu.
Pro jistou německou nadaci monitoruje politickou situaci na rodném Slovensku a právě v Polsku. Ačkoliv by si patrně vystačila s angličtinou, znalost jazyka považuje za neocenitelnou – nejenže nabízí větší vhled do tamních poměrů, ale rovněž umožňuje budovat s polskými partnery důvěrnější vztahy.
Stejně jako Barbora bude v následujících letech brát do ruky učebnici polštiny ještě více Čechů a Češek – zejména těch, kteří by k severním sousedům rádi rozšířili své podnikání.
„Rozhodně tam je velký potenciál. Po Polsku teď pokukuje řada exportérů závislých na vývozu do Německa,“ říká Voxpotu ekonom a člen Národní ekonomické rady vlády Dominik Stroukal. Za tímto trendem podle něj stojí především stagnující Německo.
Ekonomika klíčového evropského hráče prochází v posledních dvou letech krušnými časy. Německé HDP nevzrůstá a podle Stroukala nic nenaznačuje tomu, že v blízké budoucnosti začne. Za jeho východní hranicí naopak panuje podstatně optimističtější nálada.
Čtěte také: Mračna nad elektromobily? Německu ujíždí transformace dopravy
V tempu ekonomického růstu se Varšava řadí v Evropě k premiantům a i loni jí odborné hlasy předpovídaly pozitivní čísla. Zemi sice sužuje například vysoký státní deficit, ale krizím se nadále vyhýbá.
„Ve chvíli, kdy se západní ekonomiky propadaly, polská nadále stoupala,“ shrnuje ekonom. „Neznamená to, že by chtěli exportéři Německo opustit – jen hledají další kanály, jak si své podnikání pojistit.“
Stále větší přesun aktivity českých byznysů do Polska potvrzují i údaje Ministerstva průmyslu a obchodu zaslané Voxpotu. Podle nich zvláště v posledních letech stoupá v Polsku podíl českých investic. Ten se jen za rok 2022 meziročně zvýšil o 10,4 procenta.
Investice hojně tečou i v opačném směru. V Česku za stejné období rostly o zhruba o 29 procent a rekordní čísla vykazuje i vzájemný obchod, kde prošla spolupráce za posledních patnáct let bouřlivým rozvojem.
Polsko se pro nás stane druhou nejvýznamnější vývozní destinací.
Obchod mezi oběma zeměmi za tuto dobu narostl o 176,6 procenta a dosáhl tak rekordních čísel. Dlouhou dobu z něj však profitovalo hlavně Polsko, které se postupně vyšplhalo na pozici našeho třetího největšího dovozního i vývozního partnera.
Česká republika v tomto srovnání naopak léta strádala. V roce 2011 upadla do pasivní obchodní bilance a dech se nám znovu podařilo nabrat až předloni, kdy jsme do Polska konečně více dovezli, než z něj importovali.
V tempu zatím nepolevujeme: data za prvních osm měsíců letošního roku naznačují, že se pro nás stane severní soused druhou nejvýznamnější vývozní destinací. Přeskočí tak dokonce Slovensko.
S ohledem na příznivý ekonomický vývoj, který prognózy slibují Varšavě, se tak otevírá nová kapitola ještě těsnějších hospodářských vztahů. K tomu je však zapotřebí impulz v oblasti, kde zatím za Poláky značně zaostáváme: výstavbě moderní dopravní infrastruktury.
Ta přitom podle slov hejtmana Pardubického kraje Michala Kortyše představuje základ jakékoliv další ekonomické spolupráce. S lepším dálničním propojením by se pak Praha i Varšava mohly radovat z ještě silnějších obchodních vazeb.
