Poradce Zelenského: České firmy pomáhají Rusku vést válku

Vladyslav Vlasijuk je poradcem ukrajinského prezidenta v otázce sankcí. Spolu s Deníkem N jsme se s ním bavili o tom, jaké postupy Rusko používá k obcházení sankcí, jakou roli v dodavatelských řetězcích končících na opačné straně fronty hraje Česká republika nebo jaká očekávání si napadená země spojuje s vítězstvím Donalda Trumpa v amerických volbách.

Amerika si v říjnu zvolila novým prezidentem Trumpa. Jak to podle vás ovlivní přístup Spojených států k sankcím vůči Rusku?

Od lidí z jeho okolí jsme na Ukrajině slyšeli poměrně rozmanité signály. Většina z těchto osob ale navrhuje posílení sankčního tlaku na Rusko. To nám samozřejmě vyhovuje, protože zvýšený tlak je vedle zbraní jedním z klíčových způsobů, jak válku ukončit.

Rusko získává za export ropy téměř 20 miliard dolarů měsíčně.

Zároveň jsme s radostí vnímali Trumpova ostrá slova o ruské ropě. Trump totiž řekl dost přímo, že právě peníze z ruské ropy umožňují Vladimiru Putinovi pokračovat ve válce. A to je velká pravda. Ruský režim získává téměř 20 miliard dolarů měsíčně jen za export ropy. Jsou to obrovské peníze.

Jaké jsou nejběžnější způsoby, jak Rusko obchází sankce?

Těch je plno. Pokud se budeme bavit o ruském obcházení cenového stropu na ropu, tam to je stínová flotila ruských tankerů. Co se týče dalších klíčových komponent, jako jsou mikroelektronika nebo mikročipy, využívá Rusko často reexport přes třetí země, zejména přes Čínu, odkud teď jde přibližně přibližně šedesát procent těchto komponent. Tyhle dvě věci jsou pro nás nejnebezpečnější a snažíme se s nimi bojovat.

Aktuálně vidíme debaty o zastavení a znovuobnovení dodávek ruského plynu do Rakouska, v Česku ho odebíráme opět až devadesát procent. Co vám Česko nebo Rakousko odpovídá, když jim řeknete, že není dobré tímhle způsobem financovat ruskou agresi?

Zaprvé chci říct, že jsme zaznamenali silnou podporu od Česka i Rakouska. Ani jedna z těchto zemí nikdy neblokovala sankční balíčky Evropské unie, jako to dělá třeba Maďarsko. Na druhou stranu, Česko pokračovalo v dovozu ropy z Ruska a dokonce objem zvýšilo. To není ideální. Myslím, že země jako Česko nebo Rakousko by neměly zapomínat, že závislost na Rusku je nebezpečná.

Pokračujeme v diskuzích se Spojenými státy o nátlaku na Rusko, což by mohlo vést k úplnému zastavení dodávek ruské ropy. A nejen to, mohlo by jít také o zákaz dovozu veškerého plynu včetně LNG. Dalším tématem, které teď zvedáme, je dovoz klíčových surovin, jako jsou kovy.

Česká republika patří mezi země, které v této oblasti s Ruskem spolupracují vůbec nejintenzivněji. Opět si myslím, že to není ideální situace.

Jak pracujete s dodavatelskými řetězci firem, které pomáhají Rusku vést válku? V Česku jsou známé případy, kdy naše součástky končí například v ruských tancích nebo jiné těžké technice. Jak zjišťujete, odkud součástky pocházejí? A jak tlačíte na konkrétní země, aby je do Ruska nevyvážely?

Jsme na první linii, takže vidíme a analyzujeme všechny použité zbraně, rakety, drony a další vojenský materiál. Poté součástky identifikujeme a následně informace sdílíme s našimi partnery. Díváme se na podobu dodavatelského řetězce, kdy určíme prodejce, kupce, výrobce a další klíčové aktéry.

Já osobně jsem s kolegy z Česka sdílel minimálně tři nebo čtyři balíky informací o vašich firmách, které pomáhají Rusku. Informace o těchto dodavatelských řetězcích sdílíme také s institucemi v rámci Evropské unie, USA, Japonska a Koreji, ale i se zeměmi Střední Asie a Tureckem. Jakmile o dodavatelských řetězcích něco zjistíme, sdílíme to se spojenci.

Evropo, přitlač

Jsou evropské sankce v této oblasti účinné?

Ano, ale ne dostatečně. Musím říci, že jsme zaznamenali zlepšení, ale stále existují mezery. Rusové jsou schopni i nadále vyrábět zbraně, a některé z těchto zbraní obsahují komponenty vyrobené teprve velmi nedávno v západní Evropě. Nejde jen o součástky, ale i stroje na jejich výrobu nebo software.

Když budu mluvit směrem k Evropě, tak mohu říct: „Ano, děláte to skvěle, ale stále to nestačí.“ Neobviňujeme nikoho, ale apelujeme na Evropskou unii, aby byla aktivnější a důraznější.

Co by měla podle vás udělat, aby sankce účinnosti nabyly?

Evropa by měla jasněji dbát na to, ať jsou sankce vymáhány, víc se bavit s výrobci, uvalit další zákazy na vývozy do třetích zemí a důsledněji prosazovat, aby výrobky nekončily v Rusku. Existují konkrétní způsoby, jak systém zefektivnit.

V Česku se objevují případy, kdy zboží, které nemůže být přímo vyvezeno do Ruska, končí například v Kazachstánu nebo Gruzii. Jak tento trend překonat?

Evropská unie nástroje má. Už před rokem byl v rámci sankčního balíčku navržen úplný zákaz vývozu určitého zboží typu mikročipů do zemí jako Kazachstán nebo Kyrgyzstán. Po jeho zavedení by byl vývoz z Evropy do těchto zemí mnohem složitější. Z nějakých politických důvodů však tento krok nebyl realizován. Nevím proč – ale budu tlačit dál.

Čtěte také: Samotné sankce Putina neporazí, polovina světa na nich navíc vydělává

Říkal jste, že pokud zjistíte, že české firmy dodávají součástky do Ruska, informujete kolegy a kolegyně z Česka. Jak konkrétně tyto informace sdílíte?

Jde nám o co nejefektivnější kroky. Sdílíme je proto přímo s českou vládou nebo příslušnými zpravodajskými složkami. Pokud jde o citlivé zpravodajské informace, sdílejí je naši partneři v příslušných službách. Bavíme se s těmi lidmi, kteří mohou nejefektivněji zajistit, že konkrétní trend nebude pokračovat.

Můžete specifikovat, kdy naposledy jste sdíleli informace o obcházení sankcí v Česku?

Nechci být příliš konkrétní, ale poslední případ byl přibližně před půl rokem, možná trochu déle. Byly to nějaké součástky do náklaďáků nebo helikoptér, něco takového. Sdíleli jsme, co jsme našli a oni nám slíbili, že to byly staré součástky, které se už nepoužívají.

Problém je v metalurgii

Existuje nějaké téma v otázce sankcí, které byste potřebovali protlačit právě v Česku?

Ano, problém je hlavně v metalurgii. Česká republika podle mého názoru nemá upřímný zájem na ukončení sankčních výjimek na ruskou metalurgii. Nějaké omezení na obchod s metalurgickým materiálem existují, ale je tu hodně kvót a lhůt, které jsou stále prodlužovány. Itálie, Belgie a Česká republika v tomhle byznysu s Ruskem pokračují.

Pokud mluvíte o českých výjimkách v rámci sankcí, mluvil jste o tom s nějakým představitelem české vlády?

Ano, nedávno jsem měl sankční brífink s velvyslanci, včetně velvyslance České republiky. Odpověď zatím neznám.

Jaké nástroje používáte k analýze dodavatelských řetězců?

Používáme celní údaje, informace z otevřených zdrojů a zpravodajské informace. Nejde o nic zvláštního, kromě základních nástrojů pro analýzu dat. Existují nástroje na bázi umělé inteligence, ale v zásadě jde o práci s daty, jak je získat a jak analyzovat.

Co si myslíte o aktivitách Huawei na Ukrajině? Společnost pořádá výměnné pobyty pro studenty a podporuje výzkumné projekty. Zajímáte se o to z hlediska bezpečnosti?

To je zajímavá otázka. Osobně si tím nejsem jistý. Co se týče sankcí, několikrát jsme si vyměnili informace o roli Číny v dodávkách materiálů do Ruska, ale Čína na naše obavy nijak nereagovala, i když to slibovali. Nadále tedy pokračujeme ve sledování, jestli se tyto společnosti účastnily porušování sankcí a pokud ano, tak končí na sankčních listech USA, Velké Británie nebo Evropské unie.

Když říkáte, že i nadále nacházíte v ruských tancích součástky z Evropy, nemáte pocit, že jste o krok pozadu za společnostmi, které sankce obcházejí?

To není úplně pravda. Někdy to platí, někdy ne. Záleží na konkrétních okolnostech a na metodách, které společnosti používají. Některé způsoby jsou méně efektivní, například když jde o třetí země nebo subjekty ve třetích zemích. To je problém především u výrobců.

Pokud mluvím konkrétně o největších amerických výrobcích mikročipů, měli by udělat více. V této oblasti bychom měli dosáhnout určitého pokroku. S jejich zástupci jsme sdíleli řadu informací, vedeme s nimi dialog, aby pečlivěji prověřovali součástky a zlepšovali interní kontrolní postupy. K přerušení některých dodávek už to vedlo.

Faktor Trump

Jak konkrétně může ovlivnit boj proti sankcím nástup Donalda Trumpa a jeho nové administrativy?

Trump už před svou prezidentskou funkcí prosazoval snížení počtu amerických fabrik v Číně. Myslím, že v tomto ohledu máme podobný postoj. Věříme, že špičkové americké technologie by neměly být dostupné teroristickým režimům, což je pozice, kterou se Spojenými státy skutečně sdílíme.

Takže tvrdý postoj Trumpa vůči Číně je pro Ukrajinu vlastně dobrý?

Zatím to vypadá, že ano. Samozřejmě ještě není definitivně potvrzený, ale na první pohled to vypadá pozitivně.

Zároveň teď, jak už naznačuje příklad s Huawei, s Čínou hodně spolupracujete…

Musím přiznat, že nejsem úplně kompetentní vyjadřovat se přímo k Huawei. Obecně ale nemáme problém s Čínou. Uvědomujeme si však, že Rusko dostává materiály od Číny, a to buď přímo v Číně vyrobené, nebo přes Čínu dodávané. A Čína na naše obavy příliš nereagovala, což je problém.

U nás v Česku se často říká: „Když to Rusku nedodáme my, dodá mu to Čína.“ Jaké technologie tedy Rusko potřebuje ze Západu, protože jinde je nezíská?

Viděli jsme, jak byly některé západní součástky nahrazeny čínskými výrobky, ale to není stejná kvalita. A mimochodem, když mluvíme o České republice, je pozitivní, že jste zavedli určité národní sankce vůči jednotlivcům, na které je Unie neuvalila.

Jak Ukrajině pomáhají sankce na ruské oligarchy nebo mafiány?

Tito lidé mají značný majetek a většinu svých aktiv používají k podpoře Putinových rozkazů zaměřených především na válku na Ukrajině. Mnoho ruských průmyslových podniků se teď soustředí na výrobu vojenského vybavení a zbraní.

Padesát žalob vedlo k zabavení majetku oligarchů, jako je Oleg Děripaska.

Nevím jak v Česku, ale například v Belgii je známý metalurgický závod NLMK, který patří Vladimiru Lysynovi. Závod je exkluzivním dodavatelem zvláštní oceli používané v tancích a jiných vojenských zařízeních. Oligarchové pomáhají režimu a to stejné funguje i v Česku, že se tam vyrábí materiál, který Rusku umožňuje vést válku.

Problém je ale v tom, když ruský oligarcha prodá firmu „bílému koni“, tedy někomu, kdo ji formálně vlastní, ale oligarcha vše dál ovládá. Proti tomu nejsou sankce příliš účinné…

To záleží na schopnosti země, jak efektivně je vynucuje. My na Ukrajině jsme už sankcionovali více než deset tisíc osob a subjektů, včetně velkých ruských oligarchů. Podali jsme přes šedesát žalob, z nichž padesát vedlo k zabavení majetku lidí, jako jsou Oleg Děripaska, Friedmann a další. Pokud chce nějaká země dosáhnout skutečného dopadu, je to možné.

Všímáte si trendu, kdy ruští podnikatelé, kteří před válkou nebo během konfliktu vlastnili firmy klíčové pro Rusko, teď tyhle firmy zakládají v Panamě?

To úplně ne. Je ale pravda, že v Rusku existuje skupina, kterou nazýváme „noví oligarchové“. Dříve patřila některá aktiva v Rusku jiným nebo evropským podnikatelům – byla zabavena, znárodněna a pak převedena do rukou těchto nových oligarchů. Tenhle trend vidíme.

Rozhovor vznikl ve spolupráci se Zdislavou Pokornou z Deníku N.