Nejdéle vládnoucímu evropskému prezidentovi Alexandru Lukašenkovi jde o všechno. Před volbami ztrácí podporu Kremlu a jeho protikandidátka, žena v domácnosti, má širokou podporu napříč celou zemí. Lukašenko zatím dokáže potlačit protesty a zmanipulovat volby. Bude mu to k udržení moci stačit?
Když se před čtyřmi lety vydala skupina českých vojenských nadšenců na cestu po muzeích a válečných památnících Běloruska, vyvolali na hranicích menší paniku. Plný autobus s asi padesáti lidmi vzbudil u pohraničníků podezření, že by mohlo jít o elementy vyslané Ruskem k destabilizaci sousední země.
Ukázalo se, že bezpečnostní složky mají instrukce motivované konfliktem na Ukrajině. Běloruští pohraničníci nakonec Čechům uvěřili, jen jim zevrubně zkontrolovali zavazadla a pustili je dál. Tato zkušenost ale ukázala, s jakou nedůvěrou běloruský stát poslední dobou vnímá okolní svět včetně země, která dlouhá léta platila za nezpochybnitelného spojence Minsku.
Běloruské úřady začaly v poslední době razit novou strategii a přičítají opozici snahu násilně převzít moc ve spolupráci s Moskvou.
Nyní se však běloruský prezident Alexandr Lukašenko mocného souseda obává kvůli Putinovým ambicím začlenit jeho zemi do Ruské federace. A ve středu 29. července, necelé dva týdny před prezidentskými volbami naplánovanými na tuto neděli, zatkly běloruské bezpečnostní složky nedaleko metropole 33 mužů, kteří jsou prý skutečnými záškodníky z řad takzvaných Wagnerovců. Tedy soukromé armády působící v řadě zemí od Libye po Venezuelu, která pro ruský režim často dělá špinavou práci v zahraničí.
Do Minsku, nebo do Afriky?
Údajní záškodníci měli ruské pasy a polovina z nich bojovala v řadách separatistů na Donbase. „Zjistili jsme, že ve své organizované struktuře mají různé specialisty: odstřelovače, pyrotechniky nebo odborníky na IT,“ popsal skupinu šéf běloruské Bezpečnostní rady Andrej Ravkov. „Jsou to profesionální vojáci. Bandité, kteří se speciálně připravují v rámci soukromých armád po celém světě a vydělávají obrovské peníze na provokacích v různých zemích,“ doplnil prezident Lukašenko, podle něhož „války začínají demonstracemi v ulicích.“
Rusko přišlo s vysvětlením, že šlo o zaměstnance soukromé ochranky, kteří zmeškali svůj let. „Měli zabezpečovat ochranu energetické infrastruktury v zahraničí,“ reagoval ruský velvyslanec v Minsku Dmitrij Mezencev. Cílovou zemí měl být Súdán a žoldnéři mířili nejdřív do tureckého Istanbulu. To nelze úplně vyloučit, protože běloruská metropole na počátku pandemie koronaviru sloužila jako místo, odkud se stále dalo létat do světa. Běloruský prezident totiž nákazu ignoroval a odmítl kvůli ní uzavřít hranice nebo uzemnit letadla státních aerolinek.
Lukašenko ale ruské vysvětlení zpochybňuje. „Žádný Istanbul nebyl, tato skupina měla úplně jiné cíle,“ prohlásil po schůzce s vyšetřovateli. Šlo, jak řekl, o první skupinu 180 až 200 lidí, kteří měli v Bělorusku narušit prezidentské volby. Autoritativní běloruský lídr, někdy přezdívaný poslední diktátor Evropy, se v nich uchází už v pořadí o šestý mandát. Přitom společnost je z něj po šestadvaceti letech viditelně unavená a podporu ztrácí i v Kremlu.
Žena v domácnosti proti prezidentovi
Zdá se, že běloruské úřady začaly v poslední době razit novou strategii a přičítají opozici snahu násilně převzít moc ve spolupráci s Moskvou. Vyšetřovatelé obvinili dva už několik týdnů uvězněné disidenty Mikalaje Statkeviče a Sjarheje Cichanouského z toho, že za podpory ruských žoldnéřů chtěli vyvolat masové nepokoje. Míří tak na hlavní konkurenci Lukašenka ve volbách, protože místo blogera Cichanouského, jehož kandidaturu nedovolila režimem kontrolovaná Ústřední volební komise, vstoupila do volebního klání jeho manželka Svjatlana.
Učitelka a nyní žena v domácnosti si získala podporu velké části opozice. Minulý čtvrtek napočítali aktivisté z organizace Vjasna na jejím mítinku v centru Minsku rekordních 63 tisíc lidí, jiné odhady mluví o 30 tisících. Cichanouská spojila síly s Marií Kolesnikovou, šéfkou kampaně dalšího odmítnutého kandidáta a dlouholetého šéfa Belgasprombanky, Viktara Babaryky.
Tens of thousands of people hit the streets of Belarus for an opposition rally a week ahead of the presidential elections, marking the biggest opposition protest in the ex-Soviet Republic in years. pic.twitter.com/D4uRfXMRuj
— DW News (@dwnews) August 2, 2020
Babaryka byl ještě donedávna člověkem, který s Lukašenkem nevyhledával spory. Jeho kandidatura však prezidenta rozzuřila natolik, že ho nechal v červnu za údajné ekonomické delikty uvěznit. Právě Barbaryku často vládní i opoziční média prezentují jako prodlouženou ruku Moskvy, protože Belgasprombank je provázaná s mocnou ruskou společností Gazprom.
Dalšího kandidáta Valeryje Capkalu rovněž odmítla volební komise, když neuznala část podpisů na jeho podporu. Vzápětí dostal od známých z bezpečnostních složek varování, že se chystá jeho zatčení, a tak s rodinou raději utekl do zahraničí. I jeho štáb se následně spojil s kolegy předcházejících dvou kandidátů. Možnost kandidovat proti Lukašenkovi naopak dostali opoziční aktivisté Hanna Kanapacká a Andrej Dmitrijev i sociální demokrat Sjarhej Čerečeň. Ti všichni jdou zatím do voleb sami za sebe.
Žádná sametová revoluce
Předvolební průzkumy nám o šancích jednotlivých kandidátů mnoho neřeknou, protože nezávislé výzkumné agentury v Bělorusku neexistují. Prezidenta však muselo znejistět, že mítinky Cichanouská navštěvují i v zapadlých regionech tisíce lidí. „Lukašenko vůbec poprvé bojuje na třech frontách,“ okomentoval situaci pro britský list The Guardian politolog a bývalý prezidentův poradce Alexander Feduta.
Běloruský autokrat tentokrát stojí prakticky proti všem: domácí opozici, Západu i Rusku. A vzhledem ke svému působení v úřadě nemůže od svých odpůrců očekávat velkou shovívavost. „Žádná sametová revoluce u nás nebude. U moci jsou tu lidé, kteří mají na rukou krev a vědí, že by seděli v kriminále do konce života. Budou proto dělat všechno, aby se u ní udrželi,“ domnívá se minský architekt Pjotr, který kvůli obavám z postihu nechce zveřejnit své příjmení.
Opozice a ochránci lidských práv v této souvislosti často zmiňují Lukašenkova blízkého spolupracovníka Viktora Šejmana. Tento veterán afghánské války měl v čele takzvaných „eskader smrti“ pod ministerstvem vnitra vedle zásahů proti skutečným zločincům unášet a nechávat „zmizet“Lukašenkovy politické oponenty. Šejman je kvůli porušování lidských práv na sankčním seznamu USA i Evropské unie, přesto i nadále patří jako poradce prezidenta mezi šedé eminence běloruského režimu.
Jde o podporu z Moskvy
Proti diskvalifikaci kandidátů a dalšímu porušování lidských práv opakovaně protestuje Evropská unie. Není však příliš důrazná ani nemluví o sankcích, a tak nemá kritika z Bruselu na Lukašenka žádný výrazný vliv. Spojené státy, které dříve na minský režim tlačily, dnes navíc vnímají běloruského prezidenta spíše jako spojence, kterého lze občas poštvat proti Rusku.
Podstatnější je tedy podpora z Moskvy, bez níž by se Lukašenkův režim založený na oddané tajné službě KGB, pořádkových jednotkách a poslušné Ústřední volební komisi, mohl zhroutit jako domeček z karet. Dosud přitom není jasné, zdali Moskva Lukašenka jenom straší, nebo ho plánuje definitivně hodit přes palubu a už má nachystanou záložní variantu i s náhradním vládcem.
„Uvidíme, co bude den po volbách, jestli v reakci na zmanipulované volby vyjdou do ulic statisíce lidí,“ říká Pjotr. Určitou možností je i druhé kolo voleb, pokud by nikdo z kandidátů nezískal více než padesát procent. Na to však došlo jen v roce 1994, kdy se Lukašenko chopil moci. Od té doby „vítězil“ vždy s převahou sedmdesáti a více procent a vždy odolal i následným vlnám demonstrací. Dnes ale prezident bojující na všech frontách podobnou situaci nemusí ustát.
Podívejte se také na naši loňskou reportáž o ruských trollech a dezinformacích:
