Africkým Nigerem otřásá vojenský převrat. Generálové svrhli prvního demokraticky zvoleného lídra země, jenž byl záchytným bodem Západu v oblasti Sahel. V ulicích jsou vidět ruské vlajky, a ty francouzské hoří. Jak se do složité situace zapojí EU a USA?
„Ať žije Putin! Ať žije Rusko! Pryč s Francií!“ skandoval dav před francouzskou ambasádou v Nigeru. Někteří z nich strhli štít nad vchodem, pošlapali ho a na jeho místo umístili ruskou a nigerskou vlajku. Od minulé středy, kdy část armády svrhla prezidenta Mohameda Bazouma, se v ulicích začaly objevovat ruské barvy.
French Embassy in Niger is getting attacked, happening now. pic.twitter.com/ULpLewVScw
— Zineb Riboua (@zriboua) July 30, 2023
Od tohoto nedělního protestu, jenž se odehrál v metropoli Niamey, se zdá, že se podobné nadšení šíří po celé zemi. „Jsem proruský a nemám rád Francii,“ řekl BBC podnikatel z města Zinder. „Vykořisťovali veškeré bohatství mé vlasti, jako jsou uran, ropa a zlato. Nejchudší Nigeřani nemohou třikrát denně jíst kvůli Francii,“ doplňuje zahalen do ruské vlajky.
Děje se to ve státě, který je domovem téměř 24,5 milionu lidí, z nichž dvě pětiny žijí v extrémní chudobě s méně než (v přepočtu) 50 korunami na den. Tamní vzedmutí proruských nálad je také podpořeno faktem, že zatímco sousední Mali a Burkina Faso vyhnaly stovky francouzských vojáků, v Nigeru byly protesty proti bývalé koloniální mocnosti často zakázány.
Přesto je ale tento poslední nigerský převrat poháněn spíše vnitřní politikou a nespokojeností mezi částí armády. Zatím se tedy nedá mluvit o puči s přímým přičiněním zahraničních aktérů. A i když to bylo dosud nekrvavé převzetí moci, důsledky jsou pro Niger a celý region katastrofální.
Prvotní chaos
K sesazení prezidenta Bazouma došlo v noci z 26. na 27. července, kdy nigerští vysocí důstojníci oznámili vytvoření Národní rady pro spásu vlasti (Conseil national pour la sauvegarde de la patrie). Spolu s tím pozastavili platnost ústavy a zavedli zákaz vycházení. Do odvolání také uzavřeli hranice.
První velkou zkouškou bylo, zda skupinu podpoří zbytek armády. Kdyby se tak nestalo, mohlo to vyvolat rozsáhlé boje.
Během dne si pak pučisté obstarali tým techniků, který jim pomohl natočit a odvysílat projev jejich mluvčího – plukovníka Amadoua Abdramaneho. To ale bylo podmíněno připojením vojáků střežících televizní studia. Jakmile se tak stalo, získala skupina kontrolu nad celostátními médii.
„Rozhodli jsme se skoncovat s režimem, jak ho znáte. To vyplývá z pokračujícího zhoršování bezpečnostní situace a špatné správy ekonomických a sociálních záležitostí,“ pronesl Abdramane ve vysílání. Následně dodal, že budou respektovat veškeré mezinárodní závazky Nigeru a dbát na dodržování lidských práv.
Čtěte také: Burkina Faso: Další vojenský puč, tentokrát s ruskými vlajkami a gratulací od wagnerovců
Každopádně zprvu nebylo vůbec jasné, zda se vůbec jedná o převrat. Předtím se sice objevily náznaky napětí uvnitř armády, ale na rozdíl od Mali nebo Burkina Fasa nepředcházely puči žádné rozsáhlé protesty nebo lidové výzvy ke změně vedení.
První velkou zkouškou tudíž bylo, zda skupinu podpoří zbytek armády. Kdyby se tak nestalo, mohlo to vyvolat rozsáhlé boje. Po počátečních tahanicích mezi různými frakcemi ale nakonec převrat podpořili i další generálové.
Sesazen bodyguardem
V čele samozvané vojenské junty se nakonec objevil velitel prezidentské stráže Abdourahamane Tchiani. Ten je velmi kontroverzní postavou nigerské armády a na vyšší pozice se dostal za prezidenta Mahamadoua Issoufoua. Za jeho vlády měla pak být podle zdroje serveru The Africa Report stráž „obzvláště rozmazlená“. Garda se skládá zhruba ze 700 vycvičených vojáků a 20 obrněných vozidel.
General Abdourahmane Tchiani, also known by the alias Omar Tchiani, has been named the leader of the junta that took power in Niger on Wednesday, ousting democratically elected President Mohamed Bazoum.
Who is the new Nigerien leader? Here are 5 things we know ⤵ 🧵 pic.twitter.com/LDZIaItcMB
— BBC News Africa (@BBCAfrica) July 28, 2023
Na jaře roku 2021 byl za hlavu státu demokraticky zvolen Mohamed Bazoum. Jednalo se o první mírové předání moci v Nigeru. Issoufou jej tehdy požádal, aby zachoval jádro svých ochránců v čele s Tchianim. To novému prezidentovi komplikovalo řízení armády, neboť přestože chtěl věci od základu měnit, nemínil si zároveň proti sobě poštvat nejvyšší vojenské představitele země.
Zatímco se na internetu objevují videa demonstrujících zastánců svržení prezidenta, koná se také spousta protestů proti pučistům.
Bazoum se ale každopádně rozhodl, že vojsko musí projít hlubokou transformací. Zanedlouho po nástupu do funkce se pak odhodlal k odvážnému kroku, když vyměnil náčelníka generálního štábu a národního četnictva. To mezi vysoce postavenými důstojníky vyvolalo atmosféru nedůvěry a strach, že přijdou o své pozice. Nelze tedy vyloučit ani to, že se mohli objevit náznaky chystaného propuštění generála Tchianiho, a to spustilo převrat.
Jméno Abdourahamane Tchiani se v médiích skloňovalo už v souvislosti s neúspěšným pučem v roce 2015. Někteří ze zatčených vojáků tvrdili, že právě on k němu podněcoval. Jeho vina ale nebyla nikdy prokázána, a ani nebyl oficiálně vyslýchán.
Těžký život a touha po změně
Svržený prezident Bazoum je nejspíš zadržován v prezidentské rezidenci, je tedy v domácím vězení. V pondělí se objevila jeho první fotografie od převratu, kterou zveřejnil prezident Čadu Mahamat Idriss Déby. Ukazuje Bazouma se širokým úsměvem v dobrém zdravotním stavu.
Déby v těchto dnech navštívil Niger jako diplomatický vyslanec Hospodářského společenství západoafrických států (ECOWAS) a setkal se s demokraticky zvoleným prezidentem i vůdcem převratu. Vojáci mu podle deníku The Guardian tvrdili, že intenzivní boj o moc pokračuje. O tom svědčí i telefonické hovory Bazouma se zahraničními vládami.
Důležité je mít na paměti, že zatímco se na internetu objevují videa demonstrujících zastánců svržení prezidenta, koná se také spousta protestů proti pučistům. „Záslužné činy“, které skupina vojenských důstojníků jako svůj přínos prezentuje a zveličuje, tedy nemusejí být takto přijaty značnou částí veřejnosti.
Naštvání populace je posilováno i faktem, že pro většinu je život v této zemi extrémně těžký. Změna klimatu zmenšuje zemědělský sektor, který poskytoval živobytí mnoha lidem, neustálé přibývání obyvatel zvýšilo tlak na přírodu a vytvořilo poptávku po vzdělání a pracovních příležitostech. Ty ale stát nebyl schopen uspokojit. Niger také loni zaznamenal 43% nárůst násilných činů.
Mnoho místních si pak tento status quo spojuje s francouzskou či šířeji západní agendou.
Klíčový spojenec Západu
Niger byl do této doby relativně klidným pilířem v regionu. Ten byl uvržen do nestability po převratu v sousedním Mali v roce 2012, vyvolaném intervencí NATO v Libyi a pádem Muammara Kaddáfího.
Přesto se před dvěma lety v Nigeru předala moc demokraticky. Volby tehdy nebyly dokonalé, ale byly považovány za významný úspěch. Současný puč tak představuje zastavení progresivního vývoje. Letošní převrat se ale od těch minulých v lecčem liší.
První se odehrál v roce 1974 na pozadí strašlivého sucha a hladomoru v celém Sahelu. To znamenalo značnou frustraci po získání nezávislosti země, a armáda tak měla důvod vládu svrhnout. Následovaly další převraty: v roce 1996, 1999 a 2010. Všechny byly vyvolány konkrétními politickými krizemi. Ten předposlední před 13 lety se stal po vleklé krizi, na jejímž konci se tehdejší prezident pokusil rozšířit mandát nad rámec ústavy.
Svou podporu novým nigerským vůdcům již nabídl šéf wagnerovců Jevgenij Prigožin a ocenil puč jako antikoloniální boj.
„Všechny tři předchozí převraty tak mohou být prezentovány jako pokusy o vynucení pokroku směrem k demokracii,“ komentuje to afrikanista Leonardo Villalón z Floridské univerzity. Jenže o posledním převratu totéž říci nelze. Bazoum se snažil plnit volební sliby a neexistovala žádná politická patová situace. Villalón se domnívá, že puč je poháněn pouze nespokojeností uvnitř armády.
Je to tak sedmý převrat v západní a střední Africe od roku 2020 a komplikuje snahy Západu pomoct zemím Sahelu v boji s džihádistickým násilím. Niger se totiž stal klíčovým spojencem zemí euroatlantického prostoru, jejichž vztahy se státy, v nichž vládnou vojenské junty, jsou na bodu mrazu.
Čtěte také: Francie i Česko se stahují z Mali. Nechávají za sebou hořící portréty Macrona i ruské žoldáky
Francie přesunula loni do Nigeru své vojáky z Mali, kde se její vztahy s tamními prozatímními orgány zhoršily. Kvůli podobnému napětí stáhla do sousední země i speciální jednotky z Burkina Fasa. Nigerská republika je také spojencem EU v potlačování nelegální migrace.
„Bazoum je jedinou nadějí Západu v oblasti Sahelu. Francie, USA a EU vynaložily většinu svých zdrojů v regionu na to, aby posílily Niger a jeho bezpečnostní síly,“ uvedl pro deník The Guardian Ulf Laessing, vedoucí programu Sahel německého think-tanku Konrad-Adenauer-Stiftung. Převrat by podle něj mohl vytvořit příležitost pro Rusko a další aktéry, aby rozšířili svůj vliv v zemi.
Pohled k Rusku?
V Mali a Burkina Fasu byly neduhy svalovány na Francii stejně jako nyní v Nigeru a vůdci zemí následně hledali podporu v Rusku. Svou přítomnost tam posílila žoldnéřská skupina Wagner Group a na nedávném summitu Rusko-Afrika se například jednalo o otevření poboček ruských mediálních domů.
Západ – a mnozí lidé v Nigeru – se obávají, že noví vojenští vůdci budou označovat tamní experiment s demokracií za neúspěch a uhnou právě směrem k wagnerovcům. Svou podporu jim již nabídl šéf žoldáků Jevgenij Prigožin a ocenil puč jako antikoloniální boj.
Pád prezidenta Bazouma je také příležitostí zamyslet se nad důvody po sobě jdoucích neúspěchů v Sahelu.
Stejné nadšení ale nesdílí ECOWAS, které dalo v neděli juntě týden na to, aby se vzdala moci. Ve svém stanovisku k situaci v Nigeru požaduje „okamžité propuštění a návrat“ zvoleného prezidenta. V případě nedodržení ultimáta se prý ECOWAS nebude zdráhat použit sílu.
Na stranu západoafrického společenství se pak přidalo USA. Spojené státy mají v zemi asi tisíc vojáků a vyjadřují podporu Bazoumovi. Francie i EU mezitím s Nigerem pozastavily bezpečnostní spolupráci i jeho finanční podporu. Africká unie dala armádě dva týdny na obnovení „ústavní autority“.
Hrozby z Francie a EU ale podle nigerijského politologa Bonnieho Ayodeleho nebudou nic platné. „Nikdy je to neodradilo – sankce, zákazy, spousta trestů, to nefunguje. Udělali to proti juntě v Mali a Burkina Fasu, a nic…“ sdělil serveru Vox.
Čtěte také: Rusko hledá africké přátele. Za odměnu nabízí zbraně, moc, vraždění a znásilňování
Navíc po pohrození silou od ECOWAS přišlo prohlášení vojenských vůdců Mali a Burkina Fasa, že „jakákoli vojenská intervence proti Nigeru by se rovnala vyhlášení války“. Odmítli také veškeré sankce. To je ale třeba brát se značnou rezervou, protože tyto vojenské junty si stěží dokážou udržet hlavní město, natož vojensky podpořit cizí stát.
Převrat také ukazuje, že strategie Západu v regionu neměla požadovaný účinek. Pád prezidenta Bazouma je proto i příležitostí zamyslet se nad důvody po sobě jdoucích neúspěchů v Sahelu. Prioritou dosud byla bezpečnostní stabilita a nebral se příliš ohled na životní úroveň místních.
Momentálně tedy stojí Evropané i Američané před nelehkým dilematem. Případný tvrdý postup vůči juntě v Nigeru totiž bude vůdce posouvat směrem k Rusku, jehož vlajky se již objevily v ulicích hlavního města Niamey. Tolerování puče by pak bylo vnímáno jako dát zelenou útokům na demokraticky zvolené orgány, a to bez obav z trestů.
