Důležitý mezník v dějinách Ukrajiny, Moldavska i samotné Unie. Tak hodnotí evropští politici úterní mezivládní jednání s oběma zeměmi. Od slov se totiž přešlo ke konkrétnějším úkolům. Kdy se tyto východoevropské státy zařadí mezi členy EU?
Ukrajina a Moldavsko jsou o krok blíž vysněnému cíli. Tento týden se konečně přiblížily vytouženému členství v Evropské unii.
V úterý s oběma zeměmi započaly klíčové mezivládní hovory o přistoupení k svazku.
„Silná Ukrajina není možná bez Evropské unie. A silná EU není možná bez Ukrajiny,” nešetřil vzletnými frázemi na úvod schůzky ukrajinský premiér Denys Šmyhal a označil den za historický milník pro jeho zemi. Od okamžiku, kdy Brusel za velkého potlesku udělil Ukrajině status kandidáta, už uběhly více než dva roky.
Moldavsko by rádo vstoupilo do EU do roku 2030. Ukrajina si bude muset počkat možná i pár desetiletí.
Kdo si tehdy myslel, že vstup země zmítané ruskou agresí je otázkou několika následujících měsíců, se spletl. Teprve po dvou letech se Ukrajinci dočkali významnějšího posunu v podobě první mezivládní konference. Unie se tak podle analytika Petra Kanioka z Mezinárodního politologického ústavu MU, kterého oslovil Voxpot, posunula „od symbolických gest a silných slov k reálnému obsahu“.
Úterní schůzkou započal takzvaný screening, v rámci něhož budou obě strany posuzovat soulad unijní a ukrajinské legislativy. Trvat by měl do konce letošního roku. Až poté začnou jednání věnovaná sporným otázkám v právním řádu, uvedla ukrajinská vicepremiérka Olha Stefanišynová.
Podle ní je východoevropská země naplno připravena nadále pokračovat v reformách. A že Kyjev v tomto ohledu čeká práce a trpělivosti více než dost. Nudit se nebude ani Brusel, tedy hlavně po finanční stránce.
Úplatkářství i přetrvávající sovětské dědictví
Proces rozšiřování o další země bude unijní kasu stát v příštích sedmi letech 186 miliard eur. To je pro představu ještě o 16 miliard eur víc více, než kolik činil celý unijní rozpočet v roce 2022, připomíná server Euronews. A velkou část z toho půjde právě na Ukrajinu. Možnost, že by se země stala členem EU už během sedmi let, vidí expert Kaniok přitom jako nepravděpodobnou.
Země se naopak musí připravit na běh na hodně dlouhou a vyčerpávající cestu. „Myslím si, že se bavíme o horizontu nižších desítek let. A to pouze v případě, že vše bude probíhat hladce,“ tipuje politolog.. Odkazuje se přitom na aktuální konflikt s Ruskem, který představuje jednu z hlavních brzd hlubší integrace Kyjeva se západními spojenci.
Čtěte také: Polsko už brzy v čele Evropy? Jak válka urychlila mocenský vzestup Varšavy
Dokud nebude mít Ukrajina jasně vymezené hranice a teritoriální politiku, jen stěží rozšíří řady států Unie. Bolavých míst a nešvarů má však východoevropská země mnohem víc. Zdecimovaná zastaralá ekonomika, nestabilní veřejné finance, problémy v justici anebo přetrvávající korupce. S tím vším se bude muset Kyjev vypořádat.
Jenže ani reformy a lépe nastavené právní normy nemusí stačit. Ukrajina se bude muset transformovat především hodnotově, míní Kaniok.
„Část lidí žijících zejména na východě země má stále blíž k ruskému stylu vedení politiky. Určité věci tam zkrátka stále nejsou automatické,“ uvádí expert a vyjmenovává třeba ochranu menšin či znevýhodněných, akcent na ekologii anebo ono dokola omílané úplatkářství.
Právě na hodnotovou stránku se bude nyní Brusel po trpkých zkušenostech s Polskem, Maďarskem a teď čerstvě i Slovenskem ohlížet více než kdy předtím. A tím více u Ukrajiny. Se svými zhruba 38 miliony obyvatel značně překreslí mapu politického vlivu v Evropě a spolu s Polskem bude moci vyvážit mocenský tandem Francie a Německa. To je však zatím hudba vzdálené budoucnosti.
O něco hladší cesta do evropské náruče by naopak mohla čekat Moldavsko. Jedna z nejchudších zemí starého kontinentu vtěsnaná mezi Rumunsko a Ukrajinu je sice oproti slavnějšímu sousedovi na okraji mediálního zájmu, velkými ambicemi se ale netají.
Tamní prezidentka Maia Sandu – hlavní hybatelka západního směřování – si jako cíl vstupu do Unie vytyčila rok 2030. Zda se jí povede smělý plán naplnit, se ukáže.
Vedle přijetí řady reforem a mechanismů ovšem ani Moldavsko nemá vyřešenou svou územní politiku. Jablko sváru zde představuje separatistický proruský region Podněstří nacházející se na východě země. Bez jeho vyřešení může Kišiněv zatím na členství rovněž zapomenout.
Komu tedy Brusel otevře své brány nejdříve? Ukrajina ani Moldavsko to s velkou pravděpodobností nebudou. Zřejmě je předstihne některá ze zemí západního Balkánu. Slušně našlápnuto má v tomto ohledu třeba Černá Hora. Ta usiluje o to stát se osmadvacátým členem evropského spolku nejpozději do roku 2028.
