Přívalové deště a povodně nevyvolávají vrásky jen u nás. Na Sahaře v těchto týdnech prší, a to vydatně. V některých částech se souhrnně za srpen a září očekává o 1000 procent více srážek, než je v oblasti obvyklé.
Sahara jako rozkvetlá zelená zahrada s řekami a bujnou vegetací? K takovému obrázku má sice největší poušť světa ještě daleko, ale i tak s ní dělají výkyvy počasí v posledních týdnech divy. Velkou jižní část vyprahlé pustiny zasáhly tento měsíc nečekané deště, které se zde v tomto období vyskytují v průměru méně než jednou za deset let.
Letošní září se k výjimkám evidentně zařadí. Předpovědi naznačují, že déšť neustane ani v následujících týdnech a za celý srpen a září spadne na většině Sahary více než pět set procent běžného úhrnu srážek. V některých oblastech Alžírska pak naprší dokonce až o tisíc procent více vody.
Zatímco severní část Afriky bývá suchá a vyprahlá, níže ležící tropický pás je naopak zelenější. Právě ten se díky monzunovým dešťům posunul zhruba o tři sta kilometrů na sever.
Lidé, kterým je devadesát, nikdy nic podobného neviděli.
Podle serveru Jeune Afrique například krajina na jihovýchodě Alžíru v oblasti Tassili, známé svými neolitickými nástěnnými malbami a sgrafity, momentálně připomíná spíš savanu.
Okolí prehistorických památek na lidské osídlení se tak začíná blížit krajině, ve které před 1500 lety vznikaly – znázorňují lvy, žirafy a další pro oblast typická zvířata, která se tehdy savanou proháněla a byla lovena lidmi, kteří zvěř namalovali a vytesali.
Zaplavené vesnice
Současné zelenání jižního okraje Sahary je patrné i ze chmurnějších zdrojů: propagačních materiálů Džamáat nusrat al-islám val muslimín (zkráceně JNIM), sahelské odnože al-Káidy. Okolí jejich základen na severu Burkiny Faso a Mali, kde převládaly odstíny žluté a okrové, se nyní zelená trávou a listy nízké keřovité vegetace.
Za nezvyklým vlhkem stojí mimořádně teplý severní Atlantik ovlivňující atmosférickou cirkulaci vzduchu. Ta umožnila rozpad tepelné kopule nad severozápadní Afrikou a přinesla horko až do daleké severní Evropy. Naopak nad západním Sahelem proudí vlhký vzduch z jihu a jihozápadu.
Mimořádné množství srážek však nepřináší obyvatelům jen úlevu od úmorného vedra a sucha a větší objemy píce pro dobytek. Oblasti jižního Maroka a Alžírska nyní zažívají, co tam nikdo nepamatuje: povodně a přívalové deště.
Ty si podle listu Le Monde vyžádaly již nejméně osmnáct mrtvých a řadu pohřešovaných. Kritická situace v tomto ohledu nastala především v marocké provincii Tata, kde se vylila z koryta řeka, zaplavila dvě vesnice a zničila několik tamních budov.
„Lidé, kterým je devadesát, prý nikdy nic podobného neviděli. Sám si nepamatuji, že bych byl někdy svědkem takové povodně,“ sdělil francouzskému listu Ahmed Bouzihay, starosta jedné ze vzdálenějších obcí.
Čtěte také: Nezájem o Afriku se nám může krutě vymstít, stejně jako její stereotypizace
Ohřívání severního Atlantiku je způsobeno mimo jiné emisemi skleníkových plynů. Podle serveru Daily Kos má přitom letos i pozitivní dopady: zatímco jindy touto dobou experty a expertky zaměstnávala hurikánová sezóna, nyní je zatím klid. Atmosférické (takzvané Rossbyho) vlny, z nichž se vyvíjejí tropické bouře, se přesunuly dál na sever nad chladnější vody, a hurikány tak utichly.
Proměnlivá teplota Atlantiku se pak v delším časovém horizontu může značně odrazit i na poměrech na Sahaře. Ostatně ještě před šesti tisíci lety by oblast dnešní severoafrické pouště poznal málokdo – zahrnovala jezera, řeky i spoustu zeleně.
Vlivem mírné změny zemské dráhy a následného nedostatečného ohřevu se vody severního Atlantiku ochladily. To přineslo vysušení Sahary a pouštní podmínky, které na území panují doposud. Oproti rychle postupující klimatické změně se však jednalo o jevy rozložené do desítek až stovek tisíc let.
